Libor Dvořák strana 2 z 2

Vypravěč - chlapec, jemuž soused jeho rodičů z chatové osady, přijímaný celou rodinou jako jakýsi adoptivní Druhý děda, zachránil život tím, že mu poskytl krev pro transfuzi a sám při tom shodou okolností zemřel, začne pátrat po minulosti tohoto člověka, o němž prakticky vůbec nic neví a pouze tuší, že tento slepý starý muž, který se do vypravěčovy rodiny jaksi samozřejmě vetřel, má za sebou něco neblahého. Když dospěje, stane se geologem (stejně jako autor) a na svých cestách po dálném severu pátrá po stopách Druhého dědy, jehož krev mu koluje v žilách. Všude naráží na ztrácející se zbytky stalinských lágrů a mizející památku zmařených životů. V téměř pikareskním románu s minimálním dějem, bez dialogů a bez pojmenovaných postav, psaném v ich-formě, se formou jakéhosi mysticky dobrodružného thrilleru postupně dovídáme, o minulosti Druhého dědy, o jeho působení ve funkci náčelníka gulagového lágru, který má na svědomí tisíce lidských životů i životy svého malého syna a své ženy. Mimořádná kniha, která jako by stavěla most z rozplizlé ruské současnosti přes perestrojku do dob stalinismu. Kritička Olga Lebjoduškina o Lebeděvově románu napsala: "Tato kniha je dnes jediná, která se ujímá těžkého úkolu historického doznání, s nímž ruská společnost nechce nic mít. Sergej Lebeděv pokládá své mučivé otázky v zemi, kde - na rozdíl od nacistických zločinců - nebyl nikdy odsouzen žádný vládce koncentračního tábora a žádný velitel popravčího komanda nestanul před soudem. Nikdo zde tedy nemůže říci, že v jeho žilách nekoluje krev katů, i kdyby třeba nebyl jejich potomkem…"

Kultovní Limonovův román ze sedmdesátých let je autobiografickým obrazem autorova amerického pobytu. V tomto příběhu Amerika velká očekávání mladého sovětského literárního bohéma nenaplňuje: dává mu sice svobodu, ale kromě ní už jen sociální dávky. Právě americká zkušenost (do USA přišel v roce 1974) nasadila ostruhy jeho živelnému levičáctví, jehož se nevzdal dodnes. "Edáček" je dnes, stejně jako kdysi, v Rusku běžně vnímán jako literární opovážlivost hraničící s pornografií. Především je to ale drásavý milostný román, příběh chorobně sebevědomého egocentrika, jehož Amerika trestá za neúspěch a bere mu to nejdražší, co v životě má - ženu Jelenu. Autor Eduard Veniaminovič Limonov (vlastním jménem Savenko) se narodil roku 1943 v Dzeržinsku do rodiny nižšího důstojníka státní bezpečnosti. Téměř dvě desítky let žil v emigraci. Po rozpadu Sovětského svazu se vrátil do Ruska a začal se věnovat velmi kontroverzní politické dráze. V uplynulých deseti letech se stal autorem či spoluautorem nejslavnějších projektů tzv. nesystémové opozice.

Gaito Ivanovič Gazdanov, doma v Rusku až do 90. let minulého století prakticky neznámý, postupně získává další a další ruské čenáře a také proslulost jednoho z nejzajímavější ruských prozaiků moderní doby, o čemž svědčí nová vydání jeho knih ve světě. Jeho výrazně autobiografický román Přízrak Alexandra Wolfa je dalším příběhem viny a trestu: Velmi mladý ústřední hrdina je přesvědčen, že během občanské války v jižním Rusku zabil člověka. Tato představa ho pronásleduje (už po útěku do Turecka a pak do Francie) po celý život – až nakonec z povídky jistého Alexandra Wolfa, přesně popisující tento traumatický zážitek, zjistí, že jeho domnělá oběť žije... Přízrak Alexandra Wolfa je román, v němž se neopakovatelný gazdanovský psychologismus a filozofující nota volně prolínají s tradicí kdysi velmi módního evropského existencialismu; využívá však také prvků dobrodružné prózy či kvalitní evropské detektivky.

Román Vladimíra Sorokina Telurie (rusky vyšel v říjnu 2013) je jakousi svéráznou odpovědí na otázku Umberta Eca: Vstoupili už jsme do epochy nového středověku, nebo na nás ta středověká budoucnost čeká za nejbližší zátočinou? Sorokin jako by Ecovi odpovídal: Nový středověk je náš společný celoevropský úděl… Děj knihy se odehrává v roce 2054 po dvou evropsko-islámských válkách, které ze „staré“ (tedy současné Evropy) nenechávají kámen na kameni: V této nové Evropě opět potkáváme křižáky, novou šlechtu, kentaury, opričníky (a vůbec řadu reálií ze Dne opričníka), pravoslavné komunisty, obyvatele SSSR (čti Stalinské sovětské socialistické republiky), templáře, kteří se stanou zachránci Evropy, a ti všichni hledají nový řád a nové absolutno, případně nový ráj, jenž si někteří navozují novým narkotikem, působícím i několik měsíců – telurovými hřeby, odborně zatloukanými rovnou do mozku. Román má padesát kapitol, z nichž každá je napsána zcela jiným jazykem a vždy ze zcela nových, neopakujících se ideových pozic. Je to Evropa, která není schopna se dohodnout, Evropa zachvácena všeobecným zmatením pořádků a hodnot, z něhož jde mráz po zádech.

Chlast – slast. Výbor nejlepších opileckých povídek z ruské staré i nové klasiky: Tolstoj, Arcybašev, Garšin, Čechov, Gorkij, Leskov, Andrejev, Kuprin, Averčenko, Zoščenko, Šukšin a Prilepin. Opice ve všech možných podobách, od lehké špičky po devastující „kalby“. Bílé myšky jsou v těchto povídkách to nejpříjemnější, co lze v deliriu vidět. Povídky zábavné, poučné i kratochvilné, zkrátka ruská klasika, jak ji máme rádi…

2. vydání komentáře reaguje na zásadní novely zákona provedené zákonem č. 225/2017 Sb. a zákonem č. 326/2017 Sb. Právní stav komentáře je k 1. 1. 2018. Posuzování vlivů na životní prostředí je jedním z nejdůležitějších nástrojů ochrany životního prostředí. Základním předpisem upravujícím v ČR tuto složitou problematiku je zákon č. 100/2001 Sb. Cílem této knihy je poskytnout čtenáři podrobné informace o české právní úpravě posuzování vlivů na životní prostředí, a to ve všech jejích praktických souvislostech. Výklad všech ustanovení je veden se zřetelem k evropským předpisům – zejména směrnici EIA a směrnici SEA, i k souvisejícím českým právním předpisům – zejména zákonu o ochraně přírody a krajiny (tzv. naturové hodnocení), stavebnímu zákonu (nová úprava tzv. spojeného řízení, pořizování politiky územního rozvoje a územně plánovací dokumentace) a správnímu řádu (úprava závazných stanovisek a tzv. jiných správních úkonů, včetně mechanismu pro jejich přezkum). U relevantních ustanovení je výklad doplněn též judikaturou Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu, popřípadě rozsudky Soudního dvora EU. Publikace může být nápomocna pracovníkům veřejné správy (zejména krajských úřadů), kteří agendu posuzování vlivů na životní prostředí vykonávají, investorům, kteří v procesu EIA vystupují jako oznamovatelé, autorizovaným osobám v oblasti posuzování vlivů na životní prostředí, pořizovatelům územně plánovací dokumentace, pracovníkům samosprávy, ale rovněž nevládním subjektům či studentům vysokých škol.

Skutečně novodobé zpracování ruských dějin bez cenzury a zamlčování. Naši vynikající historici a univerzitní učitelé nově hodnotí ruské dějiny od počátku po dnešek. Přehledy panovnických dynastií Rjurikovců a Romanovců. Přehled představitelů sovětského Ruska, SSSR a Ruské federace. Chronologie důležitých událostí. 210 vyobrazení, 21 map. Bibliografie na s. 532-537.

Na jedné straně existuje Les, kde je všechno jinak – nábytek, oděvy a věci denní potřeby tu vyrůstají ze země, hlína chutná a je výživná jako sýr, houba zaroste celé vesnice – je to tajuplný, nepochopitelný prostor, kde se pohybují mrtváci a kam se pozemšťan sám neodváží. Na druhé straně si lidé sami vytvářejí stejně absurdní svět nesmyslných, protiřečících si byrokratických předpisů, zákazů a příkazů, které je nutí chovat se stejně nepochopitelně.

Román Vladimíra Sorokina Telurie (rusky vyšel v říjnu 2013) je jakousi svéráznou odpovědí na otázku Umberta Eca: Vstoupili už jsme do epochy nového středověku, nebo na nás ta středověká budoucnost čeká za nejbližší zátočinou? Sorokin jako by Ecovi odpovídal: Nový středověk je náš společný celoevropský úděl… Děj knihy se odehrává v roce 2054 po dvou evropsko-islámských válkách, které ze „staré“ (tedy současné Evropy) nenechávají kámen na kameni: V této nové Evropě opět potkáváme křižáky, novou šlechtu, kentaury, opričníky (a vůbec řadu reálií ze Dne opričníka), pravoslavné komunisty, obyvatele SSSR (čti Stalinské sovětské socialistické republiky), templáře, kteří se stanou zachránci Evropy, a ti všichni hledají nový řád a nové absolutno, případně nový ráj, jenž si někteří navozují novým narkotikem, působícím i několik měsíců – telurovými hřeby, odborně zatloukanými rovnou do mozku. Román má padesát kapitol, z nichž každá je napsána zcela jiným jazykem a vždy ze zcela nových, neopakujících se ideových pozic. Je to Evropa, která není schopna se dohodnout, Evropa zachvácena všeobecným zmatením pořádků a hodnot, z něhož jde mráz po zádech.

Autorka působila za druhé světové války jako tlumočnice jedné z obávaných sovětských jednotek SMERŠ. S ní putuje až do Vůdcova bunkru a stává se hlavním aktérem historie kolem pitvy ostatků Hitlera a jeho ženy. Právě ona odkrývá světu, jak to bylo se vznikem mýtů o Hitlerově přežití a jakou roli v této kauze sehrál Stalin. Napjatým berlínským událostem však předchází dlouhá, čtyři roky trvající cesta Ruskem, Polskem a Německem. Rževská slučuje přímou osobní zkušenost s odstupem, který pramení jak z její specifické pozice překladatelky, která se snaží lidsky porozumět aktérům z obou stran konfliktu, tak z jejího pacifistického přesvědčení. Výsledkem je obraz, který je pravým opakem černobílého vidění.