Mircea Eliade strana 3 z 3

Proslulý historik náboženství, filozof, spisovatel a publicista (1907–1986) vypovídá o svém dětství v Bukurešti za první světové války, o prvních přátelstvích, zálibách pro přírodní vědy, filozofii a literaturu i o svém pozdějším odjezdu do Kalkaty, který předurčil jeho další životní dráhu. V Indii studoval pod vedením filozofa S. Dásgupty, žil v poustevně na břehu Gangy a hlavně si osvojoval myšlenkové dědictví jógy. Po návratu do vlasti se čile účastnil kulturního dění, na Bukurešťské univerzitě přednášel dějiny indické filozofie a dostalo se mu uznání i jako romanopisci. Ve 2. polovině 30. let sice musel pro údajnou nemorálnost svých prozaických děl, napadaných tradicionalisty, z univerzity odejít, vstoupil do diplomatických služeb a působil v Anglii a Portugalsku, ale jeho literární tvorba a badatelská činnost tím nikterak neutrpěla. Po 2. světové válce se do Rumunska, kde byl uznáván za vůdčí intelektuální osobnost své generace, již nevrátil a jako historik náboženství musel znovu začínat od píky, než se mu dostalo plného uznání ve Francii a posléze ve Spojených státech, kde pro něho zvlášť zřídili katedru. Když jako rozhořčený mladý muž v roce 1927 vyhlašoval válku „stařešinům“ a vyzýval mladé tvůrce, aby pracovali tak, jako by před sebou měli poslední rok života, zároveň tím bezděky vytyčil svůj vlastní životní program. Eliadův život je vskutku naplněn tvořivou, činorodou prací, jejímž výsledkem je rozsáhlé badatelské dílo světového významu. V Pamětech se pokouší podat co nejplastičtější obraz světa, jehož skrytý smysl se vždycky snažil postihnout, a na pozadí velkých dějinných událostí nám umožňuje krok za krokem sledovat svůj odborný růst. Činí tak poutavou formou, která prozrazuje autorovu beletristickou průpravu.

Obecný úvod do fenomenologického a historického studia náboženství z pera klasika moderní religionistiky určený pro široké publikum. Jednotlivé kapitoly knihy pojednávají o vztahu posvátného a profánního na rovině prostoru, času, přírody a lidského života.

Sámánok - különféle neveken, de hasonló jellemzőkkel és szerepben - a világ szinte minden archaikus kultúrájában léteztek, és léteznek sokfelé ma is. Mircea Eliade az első, aki ezt az igen összetett jelenséget egységes egészként kezelte és illesztette az általános vallástörténet keretei közé. Eliade bemutatja a sámánná válás lépcsőfokait, a különféle beavatási technikákat, a szibériai, az indoeurópai, az észak- és dél-amerikai, az indonéz, az óceániai samanizmust, a sámánszibmolikát, valamint a kapcsolódó mítoszokat és rítusokat.

Fantastické poviedky rumunského spisovateľa, ktorý je známy aj ako významný znalec svetových náboženstiev. Eliade prežil väčšinu života v emigrácii v Paríži a neskôr v USA, kde prednášal na univerzitách o problematike náboženstiev. Zaujímavé je, že odborné texty písal vo francúzštine alebo v angličtine, kým pri písaní krásnej literatúry sa vždy vracal k rodnej rumunčine. Sedem reprezentatívnych poviedok vybrala a z rumunčiny preložila najväčšia slovenská znalkyňa autorovho diela Jana Páleníková. Kniha vychádza v luxusnej úprave a ako ilustrácie ju dopĺňajú mystické olejomaľby už nežijúceho Petra Ondreičku.

Úvod do filosofie dějin.

První železo získával člověk z meteoritů, a proto mu přisuzoval týž posvátný charakter jako nebesům, odkud pocházelo. Stejně pohlížel i na ty, kdo se železem a s kovy vůbec pracovali - na horníky, hutníky a kováře. Kniha Kováři a alchymisté není historií alchymie. Autor v ní pouze sleduje vývoj některých prastarých mýtů, rituálů a symbolů, které začaly být spojovány se zmíněnými řemesly a později i s alchymisty. Shrnuje zde poznatky publikované v jeho starších, rumunsky psaných pracích, ale rozšiřuje je o poznatky novější a přibližuje je myšlení poválečné Evropy. Na pozadí dávných mýtů a symbolů vyvstává příběh prastarého snu o tom, že člověk ovládne přírodu (nebo také Přírodu, chápanou jako hierofanii), v jejím díle bude pokračovat lépe a rychleji a sám zaujme místo Času. Jak podotýká Eliade, tento sen se uskutečnil teprve nedávno - za cenu toho, že příroda i práce ztratily svůj posvátný charakter a člověk se ocitl v "odcizeném světě". Odvěký sen se tak stal pastí, z níž bude těžké najít východisko.

První železo získával člověk z meteoritů, a proto mu přisuzoval týž posvátný charakter jako nebesům, odkud pocházelo. Stejně pohlížel i na ty, kdo se železem a s kovy vůbec pracovali - na horníky, hutníky a kováře. Kniha Kováři a alchymisté není historií alchymie. Autor v ní pouze sleduje vývoj některých prastarých mýtů, rituálů a symbolů, které začaly být spojovány se zmíněnými řemesly a později i s alchymisty. Shrnuje zde poznatky publikované v jeho starších, rumunsky psaných pracích, ale rozšiřuje je o poznatky novější a přibližuje je myšlení poválečné Evropy. Na pozadí dávných mýtů a symbolů vyvstává příběh prastarého snu o tom, že člověk ovládne přírodu (nebo také Přírodu, chápanou jako hierofanii), v jejím díle bude pokračovat lépe a rychleji a sám zaujme místo Času. Jak podotýká Eliade, tento sen se uskutečnil teprve nedávno - za cenu toho, že příroda i práce ztratily svůj posvátný charakter a člověk se ocitl v "odcizeném světě". Odvěký sen se tak stal pastí, z níž bude těžké najít východisko.

Dnes již klasické dílo světoznámého indologa, historika náboženství a spisovatele obsáhle pojednává o józe, všeindickém souboru duchovních technik, osobitém rozměru indického ducha. V panoramatickém přehledu historického vývoje ukazuje, jakým způsobe m do sebe vstřebávala ostatní duchovní, mystické a filozofické systémy Indie a jakým způsobem se podílela na nejhlubších potřebách indické duše: překonat "lidský úděl", dosáhnout svobody či nesmrtelnosti, stát se "bohočlověkem", vymanit se z pout utr pení, "časovosti" a "historičnosti".

Na základě údajů shromážděných při studiu kultur a etnik po celém světě popisuje Mircea Eliade v této knize základní formy iniciace: skupinové rituály puberty, rituály vstupu do tajných společností, individuální šamanské iniciace, křest, obřady zasvě cení do mystérií i různé literární tradice založené na těchto zkušenostech (sv. Grál, ideál rytířství). Snaží se dnešním čtenářům, kteří se již s touto zkušeností příliš nesetkávají, ukázat, jaký přínos tyto tradice měly pro lidský vývoj, neboť v jej ich centru vždy stál prožitek přerodu, vstup do nové existence, což je významným prvkem i v některých moderních proudech psychoanalýzy.

Jedna z nejvýznamnějších prací známého rumunského badatele, pojednává o základních pojmech historie náboženství. Autor se v této knize zabývá povahou posvátna, různými typy božstev, stěžejními náboženskými symboly a jevy, posvátným prostorem i časem a morfologií a funkcí mýtů.

Szent és profán - örök és mulandó - vallásos és vallástalan - transzcendens és materiális - tradicionális és modern: ezek a kulcsszavai a neves vallástörténész, Mircea Eliade egyik legismertebb művének. A történelem folyamán az ember egyre jobban eltávolodott az égtől, és egyre közelebb került a földhöz, egyre inkább kiszakadt a szent terekből és a megszentelt, ciklikus időből, melyben a rítusok folytak, hogy individuális szabadságát a végletekig fokozza. De vajon képesek vagyunk-e a misztikumtól teljesen megfosztva, az egzisztenciális lét rideg, ritmustalan világában élni, megszabadulva az őseink életét átitató szent és vallásos paradigmától, viselkedési mintáktól, melyek tartalmukban már nem, de formájukban még mindig fellelhetők a profán ember egyéni és társadalmi szokásaiban?

Mircea Eliade -, jeden z nejproslulejších interpretů náboženských tradic a praktik -, v této knize ukazuje, že mýtus a symboly jsou způsoby myšlení, které nejenom předcházely racionálnímu uvažování, ale i nadále tvoří podstatnou součást lidského vědo mí. Popisuje a analyzuje některé z nejvlivnějších a nejrozšířenějších symbolů, které ovládly mnohokrát a na mnoha úrovních západní i východní mytologické myšlení, např. symboliku středu, času a věčnosti, uzlů a svazování, mušlí a vodního živlu.