Emil Hruška strana 3 z 3

Nedávné teroristické útoky oživily diskuse o Belgii jako zemi původu islámských teroristů a také o frapantní liknavosti belgických bezpečnostních složek. Odkrývají se ale i jiná temná místa z belgické minulosti: dodnes neodhalená tzv. banda vrahů z Brabantska podnikla v 80. letech sérii absurdních teroristických útoků s desítkami obětí, je tu i případ vraha a pedofila Dutrouxe. Kritika tehdejšího vyšetřování mířila přímo do sama sebe paralyzující struktury belgické státní správy… Svérázný belgický státní systém, svérázná mentalita lidí, těžký stín ležící nad zemí od 19. století, kdy byla kolonie Belgické Kongo místem tak strašlivých masakrů, že jsou v Belgii dodnes tabu. To vše přežívá dodnes. Hlavní země Evropy je krásná, ale stíny nad ní se nedají rozehnat. Autor prožil v Belgii několik let a svou prací překládá českému čtenáři ojedinělý pohled na tuto zemi.

Neblaze proslulá paravojenská formace – Sudetoněmecký dobrovolnický sbor – vznikla a působila v česko-německém pohraničí během dramatického podzimu 1938. Teroristické, sabotážní a diverzní akce Freikorpsu měly ve spojení s masivní propagandou sloužit Hitlerově zahraniční politice jako nástroj ovlivňování veřejného mínění, zastrašování českého obyvatelstva v pohraničních oblastech a možného nátlaku na britskou a francouzskou vládu. Publikace popisuje organizační, personální a materiální aspekty Freikorpsu, mapuje jeho nejdůležitější operace a přibližuje jeho hlavní aktéry. Specifickou část představuje vylíčení konkrétní činnosti formací Freikorpsu na Ašsku, které bylo již 21. září 1938 obsazeno nacisty za přímé účasti pravidelných vojenských jednotek Říše. Na kontě poměrně krátké existence Freikorpsu zůstalo vedle materiálních škod více jak 100 zabitých Čechů a přes 2000 zavlečených do Německa…

Trochu zvláštní inzerát, který vyšel v Plzeňském deníku na přelomu března a dubna 2004, se tázal po osudu lidí, zmizelých na počátku padesátých let při pokusu o přechod hranic. Přivolával zpátky dobu, kdy se česko-bavorské a česko-rakouské pomezí stalo předělem mezi protivníky ve studené válce. Z pohraničí se stala nebezpečná džungle, ve které se objevily bezcitné, bezohledné a ziskuchtivé šelmy, které využily snahu lidí po útěku za hranice pro nejhorší kriminální skutky. Nová Magnetka přináší tři na sobě nezávislé příběhy, vycházející z materiálu Archivu bezpečnostních složek. Setkáváme se v ní s pověstným Hubertem Pilčíkem, „bestií s dunivým hlasem” a snad vrahem s největším počtem obětí v naší novodobé historii. Vypráví o lehkomyslné herečce Marcele Sedláčkové, která se zapletla do podivné špionážní aféry a stala se obětí falešných „převaděčů” z StB. Ve třetím příběhu vystupuje bývalý důstojník Vlasovovy armády Jiří Skomarovský, který se po osvobození proměnil v Karlových Varech na válečného hrdinu a kryl tak své zločiny. Knihu doplňují dosud nepublikované dokumentární fotografie.

Autor vydal v Nakladatelství Epocha dvě knihy, v jejichž titulech bylo slovo „pohraničí“: Boj o pohraničí a My, hoši z pohraničí. Projevilo se tak nejen autorovo tu menší, tu větší zakotvení v místech při česko-německé hranici, ale hlavně jeho zájem o lidi, události a souvztažnosti, jež jsou (nebo byly) pohraničí vlastní, charakterizovaly je a zase jím zpětně byly ovlivňovány. Kniha Vraždy v pohraničí navazuje na obě předchozí nikoli tematicky, ale právě svou prostorovou determinací. Vybrané kriminální případy pocházejí z dvacátých až padesátých let minulého století. Některé z nich by se mohly odehrát i kdekoli jinde, za jinými však byla právě ona česko-německá hranice, ta neviditelná, ale reálná čára krajinou a s ní spojené území. Čtenář jistě ocení dokumentární fotografie dobové i současné, doplňující a ilustrující text.