Emil Hruška strana 3 z 3

Neblaze proslulá paravojenská formace Sudetoněmecký dobrovolnický sbor vznikla a působila v česko-německém pohraničí během dramatického podzimu 1938. Teroristické, sabotážní a diverzní akce Freikorpsu měly ve spojení s masivní propagandou sloužit Hitlerově zahraniční politice jako nástroj ovlivňování veřejného mínění, zastrašování českého obyvatelstva v pohraničních oblastech a možného nátlaku na britskou a francouzskou vládu. Publikace popisuje organizační, personální a materiální aspekty Freikorpsu, mapuje jeho nejdůležitější operace a přibližuje jeho hlavní aktéry. Specifickou část představuje vylíčení konkrétní činnosti formací Freikorpsu na Ašsku, které bylo již 21. září 1938 obsazeno nacisty za přímé účasti pravidelných vojenských jednotek Říše. Na kontě poměrně krátké existence Freikorpsu zůstalo vedle materiálních škod více jak 100 zabitých Čechů a přes 2000 zavlečených do Německa

Nedávné teroristické útoky oživily diskuse o Belgii jako zemi původu islámských teroristů a také o frapantní liknavosti belgických bezpečnostních složek. Odkrývají se ale i jiná temná místa z belgické minulosti: dodnes neodhalená tzv. banda vrahů z Brabantska podnikla v 80. letech sérii absurdních teroristických útoků s desítkami obětí, je tu i případ vraha a pedofila Dutrouxe. Kritika tehdejšího vyšetřování mířila přímo do sama sebe paralyzující struktury belgické státní správy… Svérázný belgický státní systém, svérázná mentalita lidí, těžký stín ležící nad zemí od 19. století, kdy byla kolonie Belgické Kongo místem tak strašlivých masakrů, že jsou v Belgii dodnes tabu. To vše přežívá dodnes. Hlavní země Evropy je krásná, ale stíny nad ní se nedají rozehnat. Autor prožil v Belgii několik let a svou prací překládá českému čtenáři ojedinělý pohled na tuto zemi.

Téma nacisté a poklady je tématem mnohaletým, košatým a snad nevyčerpatelným. A také doslova obaleným mýty, jako málokterý relikt druhé světové války. České země jsou tímto fenoménem zvláště výrazně zasaženy: takzvaní hledači pokladů a lokality v čele se Štěchovicemi či Hradišťkem, pošetilé plány a sliby, už už vyzvedávající tu bedny se zlatem, tu Jantarovou komnatu, tu tajemné dokumenty… Je však skutečností, že nacisté se tak či onak dotkli osudu vlastně všech hlavních movitých historických památek v Čechách, ať už to byly české korunovační klenoty, relikviář sv. Maura, Závišův kříž, cenné sbírky militarií či dodnes nenalezené insignie a část archivu Univerzity Karlovy. Ve všech těchto případech autor předkládá kombinaci zjištěných faktů a souvislostí, která je ve své kompaktnosti a předložených závěrech ojedinělá.

Sám autor této knihy nevycházel při své práci z údivu nad tím, jak fatální roli sehrály někdy aktovky v moderních dějinách. Aktovky na místě útoku na Reinharda Heydricha byly dokonce čtyři! Aktovka Stauffenbergova, s jejíž pomocí měl být zlikvidován Hitler. Co měla skrývat Mussoliniho aktovka? Co se stalo s penězi z aktovky K. H. Franka? Jakou úlohu sehrála aktovka, nalezená během alžírské války? Anebo: co vše měl v aktovce Jan Palach? Jak to bylo s aktovkou ledabylého špióna Falouta, který své příruční zavazadlo s tajnými spisy zapomněl na kbelském letišti? Jaká tajemství obsahovala aktovka hudebního skladatele Eugena Suchoně, objevená léta po jeho smrti? To jsou některé z „případů aktovek“, které vstoupily do dějin – a nejsou zdaleka poslední.

Kniha o Karlu Hermannu Frankovi, nacistovi, který se nejprve agilně podílel na rozbití Československa a poté výrazně a někdy i zásadním způsobem ovlivňoval dění v Protektorátu Čechy a Morava, není jen tradičním životopisem. Zkušený autor se soustředil i na ty momenty z Frankova života, které jsou dnes již zapomenuté, neznámé či méně známé. Můžeme se tak dočíst nejen o Frankovi samotném a jeho rodině, ale také o jeho poměru k jiným nacistickým veličinám (Henleinovi, von Neurathovi, Heydrichovi, Daluegovi či Frickovi). Seznámíme se s jeho poradci, s koncipováním protektorátní politiky, s Frankovým podílem na vyhlazení Lidic a Ležáku, či s posledními měsíci jeho života. Text je zpestřen poněkud odlehčenými kapitolami o jeho údajných aférách, okradení či o „tajné sekretářce“.

Trochu zvláštní inzerát, který vyšel v Plzeňském deníku na přelomu března a dubna 2004, se tázal po osudu lidí, zmizelých na počátku padesátých let při pokusu o přechod hranic. Přivolával zpátky dobu, kdy se česko-bavorské a česko-rakouské pomezí stalo předělem mezi protivníky ve studené válce. Z pohraničí se stala nebezpečná džungle, ve které se objevily bezcitné, bezohledné a ziskuchtivé šelmy, které využily snahu lidí po útěku za hranice pro nejhorší kriminální skutky. Nová Magnetka přináší tři na sobě nezávislé příběhy, vycházející z materiálu Archivu bezpečnostních složek. Setkáváme se v ní s pověstným Hubertem Pilčíkem, „bestií s dunivým hlasem” a snad vrahem s největším počtem obětí v naší novodobé historii. Vypráví o lehkomyslné herečce Marcele Sedláčkové, která se zapletla do podivné špionážní aféry a stala se obětí falešných „převaděčů” z StB. Ve třetím příběhu vystupuje bývalý důstojník Vlasovovy armády Jiří Skomarovský, který se po osvobození proměnil v Karlových Varech na válečného hrdinu a kryl tak své zločiny. Knihu doplňují dosud nepublikované dokumentární fotografie.

Popis osudu Konrada Henleina, který se z občana Československé republiky změnil v jednoho z nejhorších zrádců v její historii. Autor objevil a sugestivně podává nová fakta, zajména týkající se údajné Henleinovy sebevraždy.

Neblaze proslulá paravojenská formace – Sudetoněmecký dobrovolnický sbor – vznikla a působila v česko-německém pohraničí během dramatického podzimu 1938. Teroristické, sabotážní a diverzní akce Freikorpsu měly ve spojení s masivní propagandou sloužit Hitlerově zahraniční politice jako nástroj ovlivňování veřejného mínění, zastrašování českého obyvatelstva v pohraničních oblastech a možného nátlaku na britskou a francouzskou vládu. Publikace popisuje organizační, personální a materiální aspekty Freikorpsu, mapuje jeho nejdůležitější operace a přibližuje jeho hlavní aktéry. Specifickou část představuje vylíčení konkrétní činnosti formací Freikorpsu na Ašsku, které bylo již 21. září 1938 obsazeno nacisty za přímé účasti pravidelných vojenských jednotek Říše. Na kontě poměrně krátké existence Freikorpsu zůstalo vedle materiálních škod více jak 100 zabitých Čechů a přes 2000 zavlečených do Německa…

Neblaze proslulá paravojenská formace - Sudetoněmecký dobrovolnický sbor - vznikla a působila v česko-německém pohraničí během dramatického podzimu 1938. Teroristické, sabotážní a diverzní akce Freikorpsu měly ve spojení s masivní propagandou sloužit Hitlerově zahraniční politice jako nástroj ovlivňování veřejného mínění, zastrašování českého obyvatelstva v pohraničních oblastech a možného nátlaku na britskou a francouzskou vládu. Publikace popisuje organizační, personální a materiální aspekty Freikorpsu, mapuje jeho nejdůležitější operace a přibližuje jeho hlavní aktéry. Specifickou část představuje vylíčení konkrétní činnosti formací Freikorpsu na Ašsku, které bylo již 21. září 1938 obsazeno nacisty za přímé účasti pravidelných vojenských jednotek Říše. Na kontě poměrně krátké existence Freikorpsu zůstalo vedle materiálních škod více jak 100 zabitých Čechů a přes 2000 zavlečených do Německa…

Trochu zvláštní inzerát, který vyšel v Plzeňském deníku na přelomu března a dubna 2004, se tázal po osudu lidí, zmizelých na počátku padesátých let při pokusu o přechod hranic. Přivolával zpátky dobu, kdy se česko-bavorské a česko-rakouské pomezí stalo předělem mezi protivníky ve studené válce. Z pohraničí se stala nebezpečná džungle, ve které se objevily bezcitné, bezohledné a ziskuchtivé šelmy, které využily snahu lidí po útěku za hranice pro nejhorší kriminální skutky. Nová Magnetka přináší tři na sobě nezávislé příběhy, vycházející z materiálu Archivu bezpečnostních složek. Setkáváme se v ní s pověstným Hubertem Pilčíkem, "bestií s dunivým hlasem" a snad vrahem s největším počtem obětí v naší novodobé historii. Vypráví o lehkomyslné herečce Marcele Sedláčkové, která se zapletla do podivné špionážní aféry a stala se obětí falešných "převaděčů" z StB. Ve třetím příběhu vystupuje bývalý důstojník Vlasovovy armády Jiří Skomarovský, který se po osvobození proměnil v Karlových Varech na válečného hrdinu a kryl tak své zločiny. Knihu doplňují dosud nepublikované dokumentární fotografie.

Kniha mapuje sudetoněmecké nacionalistické hnutí. Autor se soustředil na problémy, které pokládá za relevantní z hlediska pochopení podstaty tohoto hnutí a provázanosti jeho předválečné a poválečné podoby.

Minulost neminula a nikdy nemine. Možná, že z dálky vypadá tak trochu jako černá díra, která vše pohltí a blahosklonně zahltí pláštíkem zapomnění, ale dejte pozor vždy, kdy se vám bude chtít přiblížit! Ten pláštík je totiž Májový, tak lehce k roztrhání. A až se přihrne minulost nejen vaše osobní, ale všech vašich pozemskůch bližních, že popraskají hradbičky iluzemi stavěné, vězte, že teprve pak přijde život, a přijde si pro vás, přijde vás vyzkoušet. Bude nevysvětlitelný, záhadný, náhodný, chcete-li. Chvílemi také beznadějný a nespravedlivý. A někdo padne a někdo postoupí dál. Tam, kde jsou místa lidskůch dějin v černé díře nejhlubší, čekají stále největší výzvy. Zabalíte-li se dobře před zimou této temnoty, pak vše kolem vás zůstane záhadné, náhodné a nicotné. A budete-li zrovna držet v ruce tuto knihu, čeká vás dobrodružství, o kterém těžko promlouvat, které tak leda prožívat.

Nebyl ani příliš vzdělaný, ani příliš schopný, spíše bázlivec, než neohrožený předák Hitlerovy páté kolony v předmnichovském Československu. Proč tedy padla volba právě na Konrada Henleina a on se stal vůdcem sudetských Němců? A jak to vlastně bylo s Henleinovou sebevraždou? Na tyto a další otázky hledá odpovědi Emil Hruška ve své nové knize literatury faktu, která se čte jako detektivka.

Útlá knížečka, na půl hodiny čtení, víc reportáže než povídky, čtení srozumitelné hlavně těm, kdo po poslední válce vyrůstali v dosídlených pohraničních oblastech, kde žili pohromadě Češi odevšad, Češi z Volyně, Rumuni, Bulhaři, cikáni, nevysídlení Němci a kdovíjaká ještě směska. Pro ostatní Čechy (Pražáky zvláště) zprávy z jiného světa. Ta nejdůležitější z nich je tato: Stalo se a bylo, nedá se odestát, a kolik je hrobů, o kterých nikdo neví. Poučení? Skrze Aymého Zelenou kobylu: Který Francouz si dneska láme hlavu, že před skoro sto padesáti lety znásilňovali prušští vojáci jejich prapraprababičky? Asi jako v Hruškově majstrštyku Smrt Karla Fábery: Děti pocházející z těchto prapodivných svazků však už problémy mezi sebou neměly. Národnost jejich rodičů jim mohla být ukradená.