Jiří Fidler

Strategické jaderné triády, jimiž disponuje pouze několik velmocí, lze považovat za nejničivější zbraňový systém celých lidských dějin. Pokud by došlo k jejich reálnému nasazení ve vojenském konfliktu, účinky by mohly mít charakter totální devastace celé planety. Nepoměr mezi jadernou zbraní a jejími následky se prokázal již při dvou užitích (naštěstí zatím jediných) v srpnu 1945, v současnosti by tento nepoměr dosáhl astronomických rozměrů. Kniha se zaměřuje na současnou strategickou jadernou triádu Ruské federace, podrobně rozebírá její strukturu, početní stavy a účinnost jednotlivých součástí. Rámcově rozebírá historický vývoj jejího sovětského předchůdce a zvláštní pozornost věnuje změnám v letech 2010 až 2025. V dubnu 2010 totiž byla v Praze podepsána americko-ruská dohoda Nový START, která stanovila další zpřísněné limity pro strategické triády obou zemí. Tato dohoda, uzavřená na dobu deseti let a prodloužená o pět let, však na počátku února 2026 vypršela. Předpoklad uzavření další americko-ruské dohody se nenaplnil a v současné politické situaci není úspěch případných jednání příliš pravděpodobný. Kniha tak ukazuje na reálný stav nejmocnějšího vojenského prvku Ruské federace, což je informace, která by měla být obecně známa.

Strategické jaderné triády, jimiž disponuje pouze několik velmocí, lze považovat za nejničivější zbraňový systém celých lidských dějin. Pokud by došlo k jejich reálnému nasazení ve vojenském konfliktu, účinky by mohly mít charakter totální devastace celé planety. Nepoměr mezi jadernou zbraní a jejími následky se prokázal již při dvou užitích (naštěstí zatím jediných) v srpnu 1945, v současnosti by tento nepoměr dosáhl astronomických rozměrů.Kniha se zaměřuje na současnou strategickou jadernou triádu Ruské federace, podrobně rozebírá její strukturu, početní stavy a účinnost jednotlivých součástí. Rámcově rozebírá historický vývoj jejího sovětského předchůdce a zvláštní pozornost věnuje změnám v letech 2010 až 2025. V dubnu 2010 totiž byla v Praze podepsána americko-ruská dohoda Nový START, která stanovila další zpřísněné limity pro strategické triády obou zemí. Tato dohoda, uzavřená na dobu deseti let a prodloužená o pět let, však na počátku února 2026 vypršela. Předpoklad uzavření další americko-ruské dohody se nenaplnil a v současné politické situaci není úspěch případných jednání příliš pravděpodobný. Kniha tak ukazuje na reálný stav nejmocnějšího vojenského prvku Ruské federace, což je informace, která by měla být obecně známa.

Předkládaná kniha navazuje na úspěšnou knihu „Dějiny československých legií v datech“. Tehdejší počin byl veden snahou o potlačení selektivního pojetí legionářských dějin, které však do současné doby nezmizelo, přičemž se mu dostává podpory od státních institucí. Některé události, z hlediska celé legionářské historie, jsou sice marginální, dostává se jim však usilovné propagační podpory. Naproti tomu zásadní vojenské akce, spojené v prvé řadě s bojovými akcemi na sibiřské magistrále v létě a na podzim 1918, zůstávají mimo zájem oficiálních autorit. Publikace proto navazuje na svého předchůdce a snaží se, nyní encyklopedickou formou, postihnout vše důležité, co s existencí legionářských jednotek. Více než tisícovka hesel je prioritně zaměřena na legionářské jednotky od úrovně samostatné vojskové setniny výše, na místa jejich dislokace, na velitelský sbor a na způsob jejich přepravy do vlasti. Hesla mají standardní formu, přičemž na sebe vzájemně odkazují. Text je doplněn několika stovkami dobových fotografií a dvěma desítkami map. Podobně jako u předcházející publikace, ta dnešní si klade za cíl obsahovou orientaci čtenáře ve velmi složitém a dynamickém období jednoho z nikoli nevýznamných prvků našich národních dějin.

Předkládaná kniha navazuje na úspěšnou knihu „Dějiny československých legií v datech“. Tehdejší počin byl veden snahou o potlačení selektivního pojetí legionářských dějin, které však do současné doby nezmizelo, přičemž se mu dostává podpory od státních institucí. Některé události, z hlediska celé legionářské historie, jsou sice marginální, dostává se jim však usilovné propagační podpory. Naproti tomu zásadní vojenské akce, spojené v prvé řadě s bojovými akcemi na sibiřské magistrále v létě a na podzim 1918, zůstávají mimo zájem oficiálních autorit. Publikace proto navazuje na svého předchůdce a snaží se, nyní encyklopedickou formou, postihnout vše důležité, co s existencí legionářských jednotek. Více než tisícovka hesel je prioritně zaměřena na legionářské jednotky od úrovně samostatné vojskové setniny výše, na místa jejich dislokace, na velitelský sbor a na způsob jejich přepravy do vlasti. Hesla mají standardní formu, přičemž na sebe vzájemně odkazují. Text je doplněn několika stovkami dobových fotografií a dvěma desítkami map. Podobně jako u předcházející publikace, ta dnešní si klade za cíl obsahovou orientaci čtenáře ve velmi složitém a dynamickém období jednoho z nikoli nevýznamných prvků našich národních dějin.

Osobnost sedmého československého prezidenta, armádního generála Ludvíka Svobody, je starším generacím dobře známá, generace mladší mají o něm povědomost kvůli kontroverzím doby nedávné. Svobodových životopisů sice existuje povícero, většinou však jsou determinovány dobou svého vzniku a snahou vyhnout se pojmenování dobových problémů. Autor měl možnost seznámit se prakticky v úplnosti s českými archivnímu materiály, mnohdy i nezpracovanými, zvláště pak s celou pozůstalostí hlavy československého státu. Výsledkem je první rozsáhlá vědecká monografie o člověku, který se pro mnoho generací našich občanů stal symbolem.

Stále pozorujeme okolí, ale zůstáváme v naprostém klidu. V okamžiku, kdy se díváme, zda nás někdo nemůže ostřelovat z vyšších pater domů, objevujeme skupinu „ Ivanů“, která se rychle přemísťuje přes přehledné ruiny jednoho domu a ukrývá se za zdí jiného. Poté nás zpoza rohu pozorují. Stále zůstáváme v klidu, takže se asi domnívají, že jde o opuštěný tank. Celých 10 minut uply­nulo v naprostém klidu. Náhle nám na zadní pancíř zabubnovala kulometná dávka a ihned poté slyším velitele tanku : „T-34 na šesté, vzdálenost 450 metrů, nabít protipancéřový!“ Protože máme zhasnutý motor, je zcela zřetelně slyšet velitelův hlas : „ Heck­manne, startuj, startuj !“ Spolu se Sanderem rychle otáčíme věž ručně doleva, abychom zachytili cíl. Sovětský tank se objevuje za námi, vyjíždí zpoza krytu domovní zdi a otáčí věž směrem k nám. Hned poté, co řidič nastartoval, šlapu na pedál ovládání servomotoru a naše věž se otáčí dozadu rychleji. Zlomky vteřiny rozhodují o všem. Přes okulár zaměřovače sleduji, jak se ruský tank postupně objevuje, stačí mi pohled na jeho motorovou část vzadu. „Teď ! “ Tisknu spoušť. Ve stejném okamžiku však vidím záblesk výstřelu z kanónu T-34. Sovětský protitankový granát nás však míjí, kdežto můj směřuje přímo doprostřed motorového prostoru. Z cíle vychází kouř, můj výstřel byl přesný. Jen nám v uších do­zní hluk našeho výstřelu, když T-34 vybuchuje. „ Ivan“ měl prostě slabší nervy než my a poněkud se ukvapil. Zničením sovětského tanku jsme zastavili další pokus o vlom do naší obrany, takže se můžeme vrátit. Vidíme, že sovětský výstřel přerazil sloup reklamy hned vedle nás. Ze srdce nám spadl obrovský kámen. Naše životy visely na vlásku. Jsme všichni vylekaní, když si uvědomujeme, jak blízko jsme byli smrti.

Český stát píše svoji historii již více než jedenáct století. Před sto lety však došlo ke zlomové události v našich dějinách. Původní státní forma - monarchie - se po jednom tisíciletí změnila na republiku. Posledních sto let množstvím událostí a dějinných zvratů překonává valnou část ostatních epoch našich národních dějin. Znalost vlastních dějin, zvláště pak událostí bezprostředně předcházejících současnosti, patří mezi důležité prvky podílející se na formování našich rozhodnutí a postojů. Jsme pokračovatelé činnosti našich předků - s pocitem hrdosti vnímáme jejich úspěchy a s účastí prožíváme i jejich nezdary. Obojí je pro nás součástí historické zkušenosti, jež nám více či méně pomáhá vyrovnat se s našimi současnými úkoly či problémy. Znalost vlastních dějin je velmi důležitým předpokladem k tomu, aby i naše konání mohlo být v budoucnu našimi potomky posuzováno, aby na ně bylo pokud možno pohlíženo s pocitem hrdosti. Převzali jsme naši národní historii od předků a jednou ji předáme svým potomkům. Všichni přitom doufáme, že s pozitivním výsledkem. První díl Kroniky republiky z pera uznávaného historika Jiřího Fidlera je rozdělen do tří částí. První z nich se věnuje událostem, které vedly ke vzniku republiky, další dvě se věnují prvním dvěma čtvrtstoletím republikových dějin až po vyhlášení federace v lednu 1969. Mezníkem oddělujícím hlavní dvě části je uzavření československo-sovětské smlouvy v prosinci 1943. Všechny části knihy jsou členěny podle jednotlivých roků. Každému z nich jsou určeny, v závislosti na významu, minimálně dvě dvoustrany. Struktura zpracování událostí jednotlivých let je obdobná. Základem je kalendárium, zahrnující důležité události, k nimž v daném roce došlo. Klíčové události jednotlivých let jsou pak zachyceny v článcích, doprovázených jedinečnými fotografickými, mapovými či obrazovými přílohami.

Český stát píše svoji historii již více než jedenáct století. Před sto lety však došlo ke zlomové události v našich dějinách. Původní státní forma - monarchie - se po jednom tisíciletí změnila na republiku. Posledních sto let množstvím událostí a dějinných zvratů překonává valnou část ostatních epoch našich národních dějin. Znalost vlastních dějin, zvláště pak událostí bezprostředně předcházejících současnosti, patří mezi důležité prvky podílející se na formování našich rozhodnutí a postojů. Jsme pokračovatelé činnosti našich předků - s pocitem hrdosti vnímáme jejich úspěchy a s účastí prožíváme i jejich nezdary. Obojí je pro nás součástí historické zkušenosti, jež nám více či méně pomáhá vyrovnat se s našimi současnými úkoly či problémy. Znalost vlastních dějin je velmi důležitým předpokladem k tomu, aby i naše konání mohlo být v budoucnu našimi potomky posuzováno, aby na ně bylo pokud možno pohlíženo s pocitem hrdosti. Převzali jsme naši národní historii od předků a jednou ji předáme svým potomkům. Všichni přitom doufáme, že s pozitivním výsledkem. Druhý díl Kroniky republiky z pera uznávaného historika Jiřího Fidlera je rozdělen do dvou částí. Ty se věnují dějinám republiky od roku 1969, kdy byla vyhlášena federace, po stěžejní události počátku roku 2020. Mezníkem oddělujícím obě části je vyhlášení samostatných států - České republiky a Slovenské republiky v lednu 1993. Všechny části knihy jsou dále členěny podle jednotlivých roků. Každému z nich jsou určeny, v závislosti na významu, minimálně dvě dvoustrany. Struktura zpracování událostí jednotlivých let je obdobná. Základem je kalendárium, zahrnující důležité události, k nimž v daném roce došlo. Klíčové události jednotlivých let jsou pak zachyceny v článcích, doprovázených jedinečnými fotografickými, mapovými či obrazovými přílohami.

Český stát píše svoji historii již více než jedenáct století. Před sto lety však došlo ke zlomové události v našich dějinách. Původní státní forma - monarchie - se po jednom tisíciletí změnila na republiku. Posledních sto let množstvím událostí a dějinných zvratů překonává valnou část ostatních epoch našich národních dějin. Znalost vlastních dějin, zvláště pak událostí bezprostředně předcházejících současnosti, patří mezi důležité prvky podílející se na formování našich rozhodnutí a postojů. Jsme pokračovatelé činnosti našich předků - s pocitem hrdosti vnímáme jejich úspěchy a s účastí prožíváme i jejich nezdary. Obojí je pro nás součástí historické zkušenosti, jež nám více či méně pomáhá vyrovnat se s našimi současnými úkoly či problémy. Znalost vlastních dějin je velmi důležitým předpokladem k tomu, aby i naše konání mohlo být v budoucnu našimi potomky posuzováno, aby na ně bylo pokud možno pohlíženo s pocitem hrdosti. Převzali jsme naši národní historii od předků a jednou ji předáme našim potomkům. Všichni přitom doufáme, že s pozitivním výsledkem. Kniha Století republiky z pera uznávaného historika Jiřího Fidlera je rozdělena do pěti částí. První z nich se věnuje událostem, které vedly ke vzniku republiky, další čtyři jsou věnovány jednotlivým čtvrtstoletím republikových dějin. Za mezníky jsou vybrány osudové okamžiky - uzavření československo-sovětské smlouvy v prosinci 1943, vyhlášení federace v lednu 1969 a vyhlášení samostatných států - České republiky a Slovenské republiky - v lednu 1993. Všechny části knihy jsou dále členěny podle jednotlivých roků. Každému z nich jsou určeny v závislosti na významu minimálně dvě dvoustrany. Struktura zpracování událostí jednotlivých let je obdobná. Základem je kalendárium, zahrnující důležité události, k nimž v daném roce došlo. Klíčové události jednotlivých let jsou pak zachyceny ve článcích, doprovázených jedinečnými fotografickými, mapovými či obrazovými přílohami.

Jediná komplexní biografie maršála Koněva na českém trhu. Téma osobnosti velitele Rudé armády, která pod jeho vedením osvobodila protektorát, ale o 11 let později také krvavě potlačila povstání v Maďarsku, je v současnosti stále velmi živé.

Atlas čínských dějin představuje první kroky na nijak probádané cestě. Rychle se probouzející zájem o nejlidnatější zemi světa, jenž v posledních měsících a letech zaznamenáváme, přináší velkou poptávku po nejrůznějších zpracováních čínských reálií, historii nevyjímaje. Autoři se tomuto trendu snaží vyjít vstříc a v nijak rozsáhlé formě se pokusili zachytit nejvýznamnější okamžiky oněch asi 2 500 let čínských dějin, a to s důrazem na poslední století. Publikací, zabývajících se historií i současností Číny, asi nebude v nejbližších letech dostatek. Lze tedy doufat, že atlas si nalezne nejen příznivce, ale také následovníky, neboť kartografické ztvárnění dějin patří mezi nejefektivnější způsob poznávání historie jak vlastní země, tak i zemí ostatních.

První státní forma se na čínském území objevuje již kolem roku 2000 př. Kr., tedy ve stejném období, kdy ve starověkém Egyptě začíná psát své dějiny tzv. Střední říše a v Mezopotámii končí období sumerských států. Přibližně v téže době prožívá na Krétě rozkvět minojská kultura a do pevninského Řecka, kolébky evropské civilizace, přicházejí indoevropské kmeny doby bronzové. Čínské a evropské dějiny se poprvé prolnuly asi během tažení Alexandra Makedonského ve středoasijském prostoru. Přímé kontakty Číny a Evropy se datují až od 13. století a do značné míry souvisejí s hrozbami mongolské invaze. Ironií osudu se ale benátský kupec Marco Polo na Dálný východ dostal až v době, kdy se již celá Čína stala součástí Mongolské říše. Pro českého zájemce Čína není neznámou zemí, ale naše znalosti jsou kusé a podléhající dějinným stereotypům. Tato kniha se nabízí čtenáři jako stručný chronologický průvodce po čínských dějinách, umožňující v každém okamžiku srovnání s nejdůležitějšími událostmi českých a evropských dějin. Právě toto srovnání umožňuje sledovat dějinný vývoj a jeho prvky ve světle vzájemných souvislostí.

Můžeme hovořit o české paměti, a pokud ano, jaká je a co ji utváří? Kolektivní monografie připravená pracovníky Památníku Lidice a tvořená autorskými texty renomovaných historiků se ve třech různých rovinách zabývá zkoumáním paměti v souvislosti s če skými dějinami. Knihu uvozuje příspěvek Miroslava Hrocha otevírající otázku paměti a historického vědomí v kontextu národní pospolitosti, jež nabízí prostor k hlubším úvahám o vztahu minulosti a současnosti. V první části se autoři zaměřují na české dějiny v paměťové kultuře a pojmenovávají specifické historické příběhy, které český národní příběh vytvářejí, nebo jsou z něj naopak vyloučeny. Rovněž politika paměti a kulturní politika jsou neodmyslitelnou součástí výzkumu paměti a představují leg itimní pole pro nejrůznější formy a strategie vyrovnávání se s minulostí. Příspěvky ve druhé tematické části tak poskytnou vhled do světa na pomezí historie, politiky a sociologie. Interakci paměti a její úlohy ve společnosti nabídne závěrečná, třetí část knihy, jež je věnována minulým a současným formám prezentace moderních dějin širší veřejnosti v podobě muzejních expozic a jejich vlivu na utváření národní identity. Česká paměť poskytuje vhled do práce dvanácti historiků a politologů, renomova ných odborníků a mladých badatelů, působících v Čechách i v zahraničí. Jejich osobitý často rozmanitý přístup k analyzované látce ukazuje možnosti při zkoumání paměti a paměťových tradic v českém prostředí.

Kniha je věnována jednak čtyřem náčelníkům Hlavního štábu branné moci, kteří v letech 1919 - 1939 stáli v jeho čele, jednak ostatním štábním funkcionářům. Český čtenář tak má poprvé možnost seznámit se podrobně s vývojem organizační struktury štábu a s osobami, které tuto instituci řídily a náležely tak ve své době k elitě branné moci.

Kniha šikovného malého formátu vynikajícím způsobem doplňuje úspěšnou publikaci Panovníci českých zemí a představuje čtenářům ženy, které v průběhu dějin usedaly na český trůn. České královny pocházely téměř z celé Evropy, ze všech významných panovnických rodů. Do země uprostřed Čech přicházely s hlavním úkolem - dát manželovi a celé zemi dědice. I když se s tímto úkolem vyrovnávaly rozdílným způsobem, značná část z nich sehrála významnou úlohu v dějinách českého státu.