Filip Aleš

První studie svého druhu. V knize jsou sumarizovány výsledky předchozího bádání, většina popisovaných děl však byla nově zkoumána na základě dosud nezpracovaných pramenů, přičemž některá z nich byla teprve autorsky určena. První část bohatě ilustrované knihy je zaměřena na kulturní historii a interpretaci vybraných děl sakrálního výtvarného umění, za nimi pak následuje katalog čtrnácti vybraných chrámových staveb. Hlavní přínos publikace je nová interpretace sakrálního umění jako důležité součásti tvůrčího rozmachu přelomové epochy fin-de-si cle. Morava se v této době dostává do popředí uměleckého dění ve střední Evropě kromě realizací umělců vídeňského a pražského okruhu, případně i z jiných kulturních center (Krakov, Mnichov, Řím), se výrazněji začaly uplatňovat také domácí tvůrčí síly usilující dokonce o vytvoření „moravského slohu“. Kniha je určena širokému okruhu zájemců o umění, historii a spiritualitu.

Vzhledem k tomu, že není běžným kostelem, nýbrž katedrálou biskupa Brněnské diecéze, napsal závěrečné slovo do této publikace brněnský biskup Mons. ThLic. Vojtěch Cikrle. Publikace je v českém jazyce s anglickým překladem.

Při povrchním pohledu na výtvarnou kulturu 20. století se sakrální architektura jeví jako okrajová oblast, která až na několik málo výjimek nepřinesla výraznější umělecké počiny. Zdá se, že to způsobilo lpění na osvědčených vzorech a nechuť k inovacím ze strany objednavatelů. Pokud však opustíme zjednodušující „vývojové" schéma, objeví se před námi pestrá mozaika uměleckých výkonů, směrů a tendencí, kterým je společná snaha o vyjádření spirituality výtvarnou formou 20. století - s různou mírou akcentů na stupnici mezi tradicionalismem a modernitou. Právě tuto bohatost zprostředkuje čtenáři předkládaný svazek.

Tato kniha je zaměřena na architekturu města Znojma v jejích kulturně-historických souvislostech. Vzhledem k jedinečné přírodní poloze sídla byla zohledněna topologická situace a její vliv na utváření urbanistické struktury (1. kapitola). Kolektiv autorů této knihy byl veden snahou poskytnout čtenáři názorný přehled o hlavních dílech znojemské architektury, k čemuž napomáhají četná vyobrazení. Poznání historie Znojma a jeho památek má samo již dlouhou historii. Středověké památky Znojma začaly už v 2. polovině 19. století přitahovat pozornost historiků umění a jiných odborníků z oblasti památkové péče. Jenom o rotundě sv. Kateřiny byly do současné doby publikovány desítky odborných i popularizačních prací. Na specializované studie odborníků v našem textu navazujeme a odkazujeme. Kapitoly 2., úvodní část 3. a 5.-7. jsou založeny převážně na původním pramenném výzkumu, jehož výsledky jsou dokonce v případě šesté a sedmé kapitoly u nás poprvé publikovány. Malířství, sochařství a uměleckému řemeslu je věnována pozornost do té míry, pokud přímo souvisí s architekturou, a dotváří její reprezentační funkci atd. Dalším případem je dokumentační funkce malby, grafiky či jiného výtvarného díla. Kniha je určena širokému spektru zájemců o architekturu a historii, aniž by přitom její autoři rezignovali na přesnost a kritický přístup ke zdrojům informací.

Tato kniha je zaměřena na architekturu města Znojma v jejích kulturně-historických souvislostech. Vzhledem k jedinečné přírodní poloze sídla byla zohledněna topologická situace a její vliv na utváření urbanistické struktury (1. kapitola). Kolektiv autorů této knihy byl veden snahou poskytnout čtenáři názorný přehled o hlavních dílech znojemské architektury, k čemuž napomáhají četná vyobrazení. Poznání historie Znojma a jeho památek má samo již dlouhou historii. Středověké památky Znojma začaly už v 2. polovině 19. století přitahovat pozornost historiků umění a jiných odborníků z oblasti památkové péče. Jenom o rotundě sv. Kateřiny byly do současné doby publikovány desítky odborných i popularizačních prací. Na specializované studie odborníků v našem textu navazujeme a odkazujeme. Kapitoly 2., úvodní část 3. a 5.-7. jsou založeny převážně na původním pramenném výzkumu, jehož výsledky jsou dokonce v případě šesté a sedmé kapitoly u nás poprvé publikovány. Malířství, sochařství a uměleckému řemeslu je věnována pozornost do té míry, pokud přímo souvisí s architekturou, a dotváří její reprezentační funkci atd. Dalším případem je dokumentační funkce malby, grafiky či jiného výtvarného díla. Kniha je určena širokému spektru zájemců o architekturu a historii, aniž by přitom její autoři rezignovali na přesnost a kritický přístup ke zdrojům informací.

Mnichov byl v době kolem roku 1900 živou kulturní metropolí přitažlivou pro umělce z celého světa. Mnichovská Akademie umění si postupně vybudovala pověst nejprestižnějšího uměleckého učiliště ve střední Evropě. V Mnichově bylo roku 1892 založeno první středoevropské secesionistické sdružení a v roce 1911 proslulá avantgardistická skupina Der Blaue Reiter (Modrý jezdec). Na tomto bohatém uměleckém dění participovali také umělci z Čech a Moravy. V úvodu publikace je pozornost zaměřena na tři důležitá témata: Mnichov jako město umění, mnichovská Akademie umění a pohyb českých umělců mezi bavorskou a francouzskou metropolí. Dosud málo prozkoumaný fenomén umělecké výměny mezi Mnichovem a zeměmi Koruny české je reflektován ve čtyřech tematických okruzích o čtyřech částech. Vybraná díla malířství, kresby a grafiky jsou přitom analyzována v samostatných heslech. Bohatě ilustrovaná velkoformátová publikace, v níž je představeno celkem padesát umělců, je výsledkem práce týmu historiků umění z České republiky a Německa. Autoři: Eva Bendová, Aleš Filip, Veronika Hulíková, Ivana Jonáková, Gerhard Leistner, Šárka Leubnerová, Roman Musil, Helena Musilová, Alena Pomajzlová, Caroline Sternberg, Ute Strimmer, Markéta Theinhardt, Sandra Uhrig, Tomáš Winter, Roman Zieglgänsberger

Publikace (kolektivní monografie) přibližuje v chronologickém a tematickém uspořádání některé významné kapitoly brněnských politických, kulturních, náboženských a hospodářských dějin. Zvláštní pozornost je věnována problematice, která v předchozích, podobně koncipovaných publikacích nebyla z různých důvodů adekvátně zastoupena. Kniha je určena především učitelům, žákům a studentům základních a středních škol, kteří do města Brna jezdí na exkurze, výlety, výstavy apod., vysokoškolským studentům a všem zájemcům o dějiny Brna. Textový i obrazový materiál může být též vhodnou pomůckou pro společenskovědní semináře nebo podkladem pro začlenění regionálních dějin do výuky školního dějepisu.

Epochou salonů označujeme období mezi lety 1870 a 1914, kdy bylo tzv. salonní umění na vrcholu popularity, a nakonec také ve své pozdní, závěrečné fázi. Salony umění, pořádané podle pařížského vzoru, měly divákům poskytnout přehled o celé šíři spektra dobové výtvarné tvorby, jak domácí, tak zahraniční. Nechyběla na nich ani vyhraněná díla progresivních směrů (realismu, naturalismu, symbolismu, secese atd.), i když převažovala tvorba středního proudu, pro niž je symptomatická zvláště žánrová malba s anekdotickou i moralizující pointou. Právě pro tuto tvorbu se vžilo označení salonní umění. To bylo dlouho opomíjeno jako konvenční a převážně komerčně orientovaná produkce. K novému zhodnocení začalo docházet až koncem šedesátých let dvacátého století. V českém prostředí sehrál iniciační roli profesor Roman Prahl, který do této publikace přispěl úvodním textem. Umělci pocházející ze zemí Koruny české studovali, žili a vystavovali jak v hlavním centru dění, Paříži, tak ve středoevropských centrech Mnichově, Vídni, Praze a jinde. Tomu také odpovídá složení mezinárodního autorského týmu a koncepce této unikátní obsáhlé publikace, která reflektuje působení několika stovek umělců (malířů, sochařů i grafiků), přičemž devadesáti pěti z nich jsou věnovány strukturované medailony.