Roman Musil

Mnichov byl v době kolem roku 1900 živou kulturní metropolí přitažlivou pro umělce z celého světa. Mnichovská Akademie umění si postupně vybudovala pověst nejprestižnějšího uměleckého učiliště ve střední Evropě. V Mnichově bylo roku 1892 založeno první středoevropské secesionistické sdružení a v roce 1911 proslulá avantgardistická skupina Der Blaue Reiter (Modrý jezdec). Na tomto bohatém uměleckém dění participovali také umělci z Čech a Moravy. V úvodu publikace je pozornost zaměřena na tři důležitá témata: Mnichov jako město umění, mnichovská Akademie umění a pohyb českých umělců mezi bavorskou a francouzskou metropolí. Dosud málo prozkoumaný fenomén umělecké výměny mezi Mnichovem a zeměmi Koruny české je reflektován ve čtyřech tematických okruzích o čtyřech částech. Vybraná díla malířství, kresby a grafiky jsou přitom analyzována v samostatných heslech. Bohatě ilustrovaná velkoformátová publikace, v níž je představeno celkem padesát umělců, je výsledkem práce týmu historiků umění z České republiky a Německa. Autoři: Eva Bendová, Aleš Filip, Veronika Hulíková, Ivana Jonáková, Gerhard Leistner, Šárka Leubnerová, Roman Musil, Helena Musilová, Alena Pomajzlová, Caroline Sternberg, Ute Strimmer, Markéta Theinhardt, Sandra Uhrig, Tomáš Winter, Roman Zieglgänsberger

Epochou salonů označujeme období mezi lety 1870 a 1914, kdy bylo tzv. salonní umění na vrcholu popularity, a nakonec také ve své pozdní, závěrečné fázi. Salony umění, pořádané podle pařížského vzoru, měly divákům poskytnout přehled o celé šíři spektra dobové výtvarné tvorby, jak domácí, tak zahraniční. Nechyběla na nich ani vyhraněná díla progresivních směrů (realismu, naturalismu, symbolismu, secese atd.), i když převažovala tvorba středního proudu, pro niž je symptomatická zvláště žánrová malba s anekdotickou i moralizující pointou. Právě pro tuto tvorbu se vžilo označení salonní umění. To bylo dlouho opomíjeno jako konvenční a převážně komerčně orientovaná produkce. K novému zhodnocení začalo docházet až koncem šedesátých let dvacátého století. V českém prostředí sehrál iniciační roli profesor Roman Prahl, který do této publikace přispěl úvodním textem. Umělci pocházející ze zemí Koruny české studovali, žili a vystavovali jak v hlavním centru dění, Paříži, tak ve středoevropských centrech Mnichově, Vídni, Praze a jinde. Tomu také odpovídá složení mezinárodního autorského týmu a koncepce této unikátní obsáhlé publikace, která reflektuje působení několika stovek umělců (malířů, sochařů i grafiků), přičemž devadesáti pěti z nich jsou věnovány strukturované medailony.