Alice Flemrová

Italský novinář a autor dnes již světoznámého svědectví o praktikách neapolské mafie Gomora rozvíjí a aktualizuje v textech své nové knihy témata spojená s působením camorry v mnoha oblastech italského i mezinárodního průmyslu, obchodu a veřejného života a šířeji se věnuje i vlastní životní situaci, kterou vydání Gomory zásadním způsobem změnilo, když autorovi přineslo bezprostřední ohrožení života ze strany camorristických kruhů. Další z textů věnuje Saviano mj. osobnostem, jež výrazně ovlivnily jeho životní postoje (novinář Enzo Biagi, boxer Clemente Russo či klavírista Michel Petrucciani), autorům, jejichž dílo vychází z osobní zkušenosti s válkou a násilím (Michael Herr, William T. Vollmann) nebo kteří prokázali výjimečnou odvahu a příkladné morální postoje (Anna Politkovská). Živě uspořádaný soubor potvrzuje Savianovy vypravěčské a stylistické kvality, jež prokázal už ve strhujícím textu Gomory, a ve svém celku je nepřehlédnutelným poselstvím o nutnosti boje se zlem a bezprávím a potřebě solidarity, mravní síly a odvahy v dnešním světě.

Sedmnáctiletá Maria se těší na blížící se svatbu, ale poté, co její snoubenec Enzo tragicky zahyne jako armádní dobrovolník v Afghánistánu, oblékne se místo do svatebních šatů do smutečního a zařadí se do nekonečného zástupu truchlících žen italského Jihu. O pár let starší Giuseppe a Vincenzo se chtějí v baru na náměstí jen pobavit s kamarády, když se však před hloučkem náhle objeví zfetovaní příslušníci mafiánského klanu, jejich dny jsou sečteny... Roberto Saviano, jehož výpověď o zločinech a moci neapolské mafie v knize Gomora se v posledních letech dočkala celosvětového ohlasu, vypráví ve dvojici povídek Opaku smrti o údělu obyčejných obyvatel italského Jihu, a představuje se tak poprvé i jako citlivý prozaik, odhodlaný zbavit rodný kraj prokletí „neviditelnosti“ pro okolní svět a prolomit mlčení o jeho skutečné tváři.

Výbor dosud nepřeložených povídek terstského spisovatele mapuje jeho tvůrčí dráhu od prvních textů, jež vznikly ještě před napsáním románů Život pana Alfonsa (1892) a Senilita (1898), přes období takzvaného ticha, kdy se Svevo chystal skoncovat s „tou směšnou a škodlivou věcí, které se říká literatura“, až k brilantním textům vzniklým v autorově posledním tvůrčím období, datovaném od vydání románu Vedomí a svedomí Zena Cosiniho (1923), jenž mu přinesl slávu a úspěch. Některé z posledních povídek lze číst i jako kapitoly či fragmenty připravovaného čtvrtého románu, v němž mělo vyprávění Zena Cosiniho pokračovat, ale který už autor nedostal šanci napsat.

Napjatě očekávaná nejnovější kniha autora slavné Gomory je pokusem o zmapování mezinárodního obchodu s kokainem, který v posledních desetiletích výrazně poznamenal nelegální ekonomiku mnoha zemí a stal se rovněž významným zdrojem příjmů mafiánských kruhů. Na své živě vylíčené cestě po stopách drogy od jihoamerických plantáží s kokou až po její odbytiště a v USA, západní Evropě či Asii sleduje Saviano obchodníky, pašeráky i konečné konzumenty a oběti kokainu, zaznamenává změny ve struktuře světového obchodu s ním a nabízí tak fascinující obraz jedné z nejvýnosnějších aktivit současného organizovaného zločinu.

Tetralogie Geniální přítelkyně uchvátila čtenáře bezmála na celém světě a vzbudila zaslouženou pozornost literární kritiky. Nyní v dárkovém balení, v atraktivním obalu, v kartonových deskách a za zvýhodněnou cenu. Neapolská periferní čtvrť Luzzatti (v textu však její název nikdy nezazní), padesátá léta minulého století. Právě tam a tehdy začíná příběh jednoho ženského přátelství. Jeho vypravěčkou je Elena, která už jako stará žena vzpomíná na svůj život, který byl, kam její paměť sahá, vždycky ovlivňován silnou osobností geniální Lily. Sama je přitom klíčovou postavou zas pro Lilin osud, v jejích očích je tou geniální kamarádkou naopak ona. Úhelným kamenem jejich komplikovaného vztahu je snaha obstát v mužském světě, jehož konvenční hranice jsou pro ně stejně tak svazující jako hranice jejich čtvrti plné pokrytectví a násilí. Čtenář se v románu seznamuje nejen se dvěma protagonistkami, ale i s celým mikrokosmem neapolské čtvrti propojené hustým předivem konvencí a vášní. Vypravěčka nás sice provede vývojem italské společnosti ve druhé polovině 20. století, ale ústředním tématem celé série zůstává přátelství vzájemně odlišných hrdinek, vylíčené s až nemilosrdnou otevřeností jako systém spojených nádob, jako bolestné zrcadlení, jako celoživotní soupeření, jako pevné pouto, které často škrtí.

Román Geniální přítelkyně je prvním dílem stejnojmenné tetralogie, která už uchvátila čtenáře bezmála na celém světě a vzbudila zaslouženou pozornost literární kritiky (poslední díl byl mj. nominován na italskou cenu Strega a dostal se mezi šestici kandidátů na The Man Booker International Prize). Neapolská periferní čtvrť Luzzatti (v textu však její název nikdy nezazní), padesátá léta minulého století. Právě tam a tehdy začíná příběh jednoho ženského přátelství. Jeho vypravěčkou je Elena, která už jako stará žena vzpomíná na svůj život, který byl, kam její paměť sahá, vždycky ovlivňován silnou osobností geniální Lily. Sama je přitom klíčovou postavou zas pro Lilin osud, v jejích očích je tou geniální kamarádkou naopak ona. Úhelným kamenem jejich komplikovaného vztahu je snaha obstát v mužském světě, jehož konvenční hranice jsou pro ně stejně tak svazující jako hranice jejich čtvrti plné pokrytectví a násilí. Čtenář se v románu seznamuje nejen se dvěma protagonistkami, ale i s celým mikrokosmem neapolské čtvrti propojené hustým předivem konvencí a vášní, jehož kořeny sahají až do doby fašismu, do let druhé světové války, do světa před Elenou a Lilou. Vypravěčka nás sice na vzorku jedné čtvrti provede vývojem italské společnosti od poválečné chudoby až k ekonomickému zázraku šedesátých let, zasvětí nás do ideologických i přízemních sporů mezi komunisty a camorristy, ale ústředním tématem románu i celé série zůstává přátelství vzájemně odlišných hrdinek, vylíčené s až nemilosrdnou otevřeností jako systém spojených nádob, jako bolestné zrcadlení, jako celoživotní soupeření, jako pevné pouto, které často škrtí. O skutečnou totožnost Eleny Ferrante se literární obec zajímá už od počátku devadesátých let, kdy vyšla románová prvotina Lamore molesto (1992, Tíživá láska) osob(y) publikující(ch) pod tímto jménem. Mezinárodní úspěch tetralogie Geniální přítelkyně, tvořené romány Lamica geniale (2011, Geniální přítelkyně), Storia del nuovo cognome (2012, Příběh nového jména), Storia di chi fugge e di chi resta (2013, Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou), Storia della bambina perduta (2014, Příběh ztracené holčičky), dal podnět k intenzivnějšímu pátrání po její identitě. Univerzitní profesor Marco Santagata je na základě literárního zkoumání jejích děl přesvědčený, že za jménem Eleny Ferrante se skrývá historička Marcella Marmo; novinář Claudio Gatti, který zas sledoval tok peněz, přišel s odhalením, že je to překladatelka Anita Raja, manželka spisovatele Domenica Starnoneho. Existují i teorie, že autorem knih je sám Starnone, jiní spekulují o týmové spolupráci manželského páru, případně i dalších osob z okolí nakladatelství Edizioni E/O, které knihy Eleny Ferrante vydává. Ať už je Elena Ferrante kdokoli, v současnosti je kritikou řazena mezi největší žijící italské autory a týdeník Time ji v roce 2016 zařadil mezi 100 nejvlivnějších lidí světa. S jejím vypravěčským mistrovstvím, které není založeno na narativních experimentech, ale na strhující síle výpovědi o těch nejzákladnějších lidských citových poutech, se už mohli čeští čtenáři setkat v románě Dny opuštění (2011). Její romány Tíživá láska a Dny opuštění se dočkaly filmového zpracování (1995, r. Mario Martone a 2005, r. Roberto Faenza), stejně tak došlo na motivy tetralogie Geniální přítelkyně a v produkci HBO k zfilmování této slavné neapolské ságy.

V oceňovaném románu Gomora přinesl italský spisovatel a novinář Roberto Saviano odvážné svědectví o nemilosrdném světě neapolské mafie. Teď se vrací do rodného města, aby vyprávěl o vzestupu Nicolase Fiorilla, patnáctiletého, bystrého a ambiciózního chlapce, který si založí vlastní gang. Jeho členové pocházejí ze středostavovských rodin, mají domovy, rodiče, sourozence, chodí do školy. Nebyli odchováni mafiánskými poměry, ale počítačovými hrami, filmy a komiksy. Neumějí rozlišovat virtuální realitu od skutečného světa, a tak se stylizují do postav, které znají z monitorů a displejů. Nevidí rozdíl mezi umělou a skutečnou krví a smrtí, násilí je pro ně hra. Jediné, co je zajímá, jsou peníze. Chtějí zbohatnout, rozkazovat a vládnout. A k tomu je důležité mít zbraně a koule. Proto obdivují i vojáky ISIS a jejich videa. Nicolasův plán vyjde, z členů jeho gangu se skutečně stanou paranza zabijácký potěr, malé piraně. Cena, kterou za takový život zaplatí, je ale vysoká.