Jaroslav Formánek

Hrdinové sedmera povídek Jaroslava Formánka dospívají k ostrému vědomí přítomnosti jako trvalého napětí mezi dotíráním paměti, která unikavě vzdoruje našim pokusům vtisknout minulosti smysl, a neodbytnou nutností volit další krok na cestě do budoucnosti, jejíž jedinou jistotou je úžící se horizont. Číhavé úzkosti, neovladatelné zlobě, plíživé rezignaci a dalším věrným průvodcům člověka Formánek ve svých povídkách nahlíží pod jejich vynalézavě potměšilé masky rytmizovaným sledem úsporných popisů, fragmentů vnitřní řeči a náběhů k dramatickému dialogu. Prostřednictvím osobitého stylu, který vyznačuje neuhýbavá pozornost k pravému stavu věci, navrací Jaroslav Formánek přítomnosti její znepokojivou naléhavost.

Zápletka románu Morituri se pozvolna vyjevuje na průsečíku vyprávění či vnitřních monologů několika obyvatel pražské činžovní čtvrti, do jejichž všedních životů vstoupí mimořádná událost, násilná smrt mladé ženy. Na rozdíl od detektivní prózy obvyklého střihu nejsou tyto „výpovědi“ jednotlivých postav řízené vyšetřovatelem ani nesměřují v první řadě k odhalení pachatele. Jaroslav Formánek prostřednictvím svého důmyslně strukturovaného příběhu zkoumá především příznačné podoby obecně lidského sklonu vyhýbat se poznání pomocí zažitých předsudků a myšlenkových i jazykových stereotypů.

Kniha se věnuje téměř neznámé historii represí vůči občanům Československa a Čechům žijícím na území Sovětského svazu ve 20. až 50. letech minulého století. Na tragických životních osudech dvanácti Čechoslováků a jejich rodinných příslušníků a přátel demonstruje zvůli sovětské totalitní moci, která nemilosrdně likvidovala či k otrocké práci bezohledně využívala i domnělé odpůrce režimu. Desetitisíce nevinných a často náhodně vybraných lidí se tak octly v soukolí nenasytného molochu v podobě provázané sítě trestně pracovních táborů - neblaze proslulého systému zvaného Gulag. V jednotlivých kapitolách zasazených do kontextu klíčových dějinných událostí kniha nejprve nastiňuje represe v meziválečném období formování sovětského režimu, násilné kolektivizace a tzv. velkého teroru, jemuž padlo v Sovětském svazu za oběť 700 000 lidí, včetně přes 1000 popravených krajanů a tisíců dalších pronásledovaných. Dále si všímá osudů uprchlíků z okupovaného Československa pro roce 1939. Zvolené příběhy zde reprezentují osudy okolo desítky tisíc běženců zejména z oblasti Podkarpatské Rusi, ale i z českých zemí a Slovenska, kteří byli v průběhu druhé světové války v Sovětském svazu obviněni z ilegálního překročení hranice, špionáže či protisovětských aktivit a využiti k otrocké práci. Třetí kapitola demonstruje příklady perzekuce našich občanů po roce 1945. Jde zejména o ty případy, kdy byli předem vytipovaní jedinci z již osvobozeného Československa násilně odvlečeni do SSSR, aby zde byli souzeni a vězněni. Represím byli vystaveni i ti, kteří se ocitli na sovětském území na základě poválečné výměny obyvatelstva mezi Sovětským svazem a Československem. Kniha vychází jako společná publikace České televize a Ústavu pro studium totalitních režimů vydaná ke stejnojmennému třídílnému dokumentu natočenému k 100. výročí bolševické revoluce v Rusku.

Druhý díl knihy Čechoslováci v Gulagu je volným pokračováním publikace odvozené od stejnojmenného televizního dokumentu a přibližuje osudy dalších dvanácti krajanů postižených politickými represemi v Sovětském svazu ve 20. až 50. letech minulého století. Vedle osob nespravedlivě odsouzených k mnoha letům pobytu v pracovních táborech Gulagu představuje i tragické životní příběhy Čechoslováků popravených během stalinských čistek ve 30. letech. Kniha vznikla na základě výzkumu v bývalých sovětských archivech, dostupné literatury a spolupráce s příbuznými obětí. Osudy "buržoazní tanečnice a zasloužilého bolševika", manželů Gertrudy a Alexandra Arosevových; českého polárního letce a účastníka výpravy na severní pól Jan Březiny; bojovníka proti nacistické a komunistické totalitě, držitele Řádu Bílého lva (2000), plukovníka Pravomila Raichla; malíře a grafika Vladimíra Levory, trestaného za vzpomínky na sovětský pracovní tábor; či příběh Karla Goliatha, zakládajícího člena KSČ, nejdéle vězněného Čechoslováka v Gulagu; a dalších… Společná publikace České televize a Ústavu pro studium totalitních režimů k 100. výročí vzniku Československa.

"Osmdesát chlapů zmizelo a nikdo o tom nemluvil. Lidi se tehdy strašně báli o takových věcech hovořit, a pak jako my s mamkou doufali, že se jejich blízcí po čase vrátí." Ze vzpomínek Marie Jandurové Šimkové "… Stovky našich příslušníků, kteří jsou v koncentračních táborech, marně se dovolávají propuštění a vstupu do vojenských jednotek, tak jak bylo povoleno Polákům a hned provedeno. Uprchlíci z Československé republiky přešli nezákonně sovětské hranice jen proto, aby mohli někde bojovat proti německým fašistům, a dodnes není jim možno vyhovět. Trpí zcela nevinně jak fyzicky nedostatkem výživy a zimou, tak hlavně morálně, neboť cítí, že bylo na ně zapomenuto." Ze žádosti velitele vojenské mise v SSSR Heliodora Píky z 1. listopadu 1941 adresované generálnímu štábu Rudé armády Závěrečný díl volné knižní trilogie Čechoslováci v Gulagu představuje dalších dvanáct tragických osudů československých občanů, kteří se v minulosti ocitli z nejrůznějších důvodů v nemilosrdném soukolí sovětského represivního aparátu - a to zdaleka nejen v době světového válečného konfliktu. Podobně jako v minulých dílech jsou zde přiblíženy také životní příběhy některých českých obětí Stalinova Velkého teroru a nechybí ani tematika únosů nepohodlných lidí z Československa v poválečném období. Tato publikace vychází nejen u příležitosti 80. výročí masového exodu do Sovětského svazu, ale připomíná i smutná jubilea dvou Čechoslováků, kteří měli podstatnou zásluhu na záchraně tisíců svých spoluobčanů z Gulagu. Heliodor Píka a Jakub Koutný po návratu do vlasti a komunistickém puči sami našli smrt v československých věznicích. Píka byl popraven v květnu 1949 v Plzni na Borech, Koutný byl téhož roku odsouzen k 25 letům těžkého žaláře v československých nápravně pracovních táborech a v únoru 1960 zemřel v Leopoldově. Jejich spolupracovníky Andreje Patruse a Pavla Cibereho poslal sovětský soud ve stejné době na 25 let do Gulagu. Na rozdíl od Píky a Koutného se však v roce 1955 oba dočkali propuštění na svobodu a alespoň částečné rehabilitace. I o nich je tato kniha… Společná publikace České televize a Ústavu pro studium totalitních režimů vychází k 80. výročí exodu z nacisty okupovaného Československa do Sovětského svazu a je věnována památce Heliodora Píky a Jakuba Koutného.

Působivá kniha povídek o lidech žijících ve Francii na okraji společnosti. Autor (* 1960) žije v Paříži, znám je svými články o Francii v týdeníku Respekt.

Poláčkovské vyprávění o tom, jak to bylo tenkrát, když...