Jarmila Frejtichová strana 2 z 2

Nenápadný, ale důležitý. Tak by se dal stručně charakterizovat rok 1958. Žádná mimořádně převratná událost naši zemi nepostihla, ale ti, kteří jej pamatují, o něm mluví jako o prvním roce, kdy začal být ve společnosti cítit aspoň mírný závan svobody. Ti, kteří se v tomto roce narodili, vkročili do světa, který se sice pomalu, ale přeci jen zlepšoval. Trvalo to do jejich desátých narozenin. Jaký tedy byl rok, ve kterém Československo slavilo velký úspěch na výstavě Expo 58 v Bruselu? Svět se po válce vzpamatoval z nejhoršího a lidé začínají zase naplno žít. I v Československu doznívají nejhorší excesy ranných padesátých let. Domovní důvěrníci, fronty před obchody a budovatelská hesla kam se podíváš jsou sice stále běžnou realitou, ale kultura už se nadechuje k obrovskému rozmachu, který se naplno rozvine v následujících několika letech. Lidé začínají pošilhávat po luxusu – móda a kosmetika přestávají být tabu a Pražanky si dokonce mohou nechat ušít prádlo na míru. Prodej fotografií spoře oděné Giny Lollobrigidy či Marilyn Monroe sice uvědomělý čtenář Večerní Prahy včas nahlásí, ale jinak bdělost a ostražitost polevují. Zavzpomínejme tedy na rok, kdy Mao v Číně zahajuje politiku Velkého skoku, Fidelovi spolubojovníci unášejí mistra světa F1 a v USA přichází do prodeje obruč hula-hop. V Československu začíná televize vysílat každý den, na brněnském výstavišti vyrůstá Pavilon Z a hospodyňky si konečně mohou usnadnit život pomocí oddělovače bílků. A na závěr pak pro ty, kdo se v roce 1958 narodili, přinášíme několik vzpomínek na dobu, kdy jim bylo krásných osmnáct let. Takže připomeňme si spolu „kristusky“, „muchy“ i „pohřebné“….

Jak vypadal svět v roce, který tak zásadním způsobem změnil životy několika generací? Do jaké reality vstoupili ti, kteří mají tento přelomový rok našich dějin uveden v kolonce „Narozen(a)“? A jak vypadal běžný život obyčejných lidí na pozadí „velké“ historie? I v těch nejvypjatějších okamžicích dějin žijí lidé své každodenní životy – nakupují, chodí do kina, scházejí se v kavárnách i hospodách, sportují, pracují…Kniha, kterou držíte v ruce, vám ukáže rok 1968 z trochu jiného úhlu. Přečtete si, čím se lidé tehdy bavili, jaká divadelní představení hýbala kulturní veřejností, co se nosilo a proč z oběhu mizely tříkorunové mince. Připomeneme vám olympijské hry v Mexiku a v Grenoblu, na kterých naši sportovci slavili nemalé úspěchy, vrátíme se do časů, kdy diváci psali do televize, aby nevysílala zábavné pořady, protože politické dění je mnohem zajímavější a zavzpomínáme na doby, kdy se pánům doporučovalo, aby si silný doutník přeci jen ve vlaku vykouřili raději na chodbičce. Nemůžeme se, samozřejmě, vyhnout osudnému datu 21. srpna. Rozhodli jsme na něj podívat netypickýma očima – očima těch, kterým bylo toho dne sedm, osm, deset let. Většinou nechápali tragiku událostí, ale ta vzpomínka je tak silná, že ani po padesáti letech nevymizí. Ponořme se tedy do hlubin času, do roku, kdy Donald Trump získává bakalářský diplom na Pennsylvánské univerzitě, Ivana Trumpová studuje střední školu v Gottwaldově a věnuje se lyžování, Vladimír Putin navštěvuje osmý ročník základní školy č. 193 v Leningradu, Sergej Lavrov studuje sinhálštinu na Státním institutu mezinárodních vztahů v Moskvě a Terry Pratchett se žení.

Rok 1970 asi nebude v českých dějinách zapsán zrovna zlatým písmem. Je to rok tvrdého nástupu normalizace, vyhazovů z práce i čistek ve straně. Ale žije tady s námi více než 150 tisíc těch, pro které tento rok vůbec nebyl špatný. V tomto roce se totiž narodili. Projeďme se tedy zpátky proudem času do roku, kdy muži oslňují své protějšky v zářivě barevných rolácích, únosy letadel jsou skoro na denním pořádku a japonský spisovatel Mišima po nezdařeném pokusu o státní převrat páchá rituální sebevraždu seppuku.

Rok 1959 nepatří mezi ty, které se nějakým zásadním způsobem zapsaly do dějin. Přesto vůbec není obyčejný. Nese v sobě poslední dozvuky temných padesátých let i naději nastupujících let šedesátých. Je to rok nenápadný, ale zlomový. Pojďme se podívat, co tento rok přinesl světu, naší zemi i obyčejným lidem. Studená válka se stává minulostí, ve Vietnamu padnou první Američané a společnost Husquarna uvádí na trh první motorovou pilu.

Zábavný průvodce našimi dějinami v roce 1959 Rok 1959 nepatří mezi ty, které se nějakým zásadním způsobem zapsaly do dějin. Přesto vůbec není obyčejný. Nese v sobě poslední dozvuky temných padesátých let i naději nastupujících let šedesátých. Je to rok nenápadný, ale zlomový. Pojďme se podívat, co tento rok přinesl světu, naší zemi i obyčejným lidem. Studená válka se stává minulostí, ve Vietnamu padnou první Američané a společnost Husquarna uvádí na trh první motorovou pilu.

Vydejte se s námi po stopách času a prožijte znovu rok 1949 Z hlediska proslulosti rok 1949 za svým předchůdcem silně pokulhává. Je to však opět jedna z mnoha dějinných nespravedlností. Právě v roce 1949 totiž doopravdy startuje většina změn, které máme s nástupem komunismu spojené. Zavzpomínejme spolu na jeden z nejdramatičtějších roků minulého století, na rok, kdy se na japonském ostrově Iwojima vzdávají poslední dva japonští vojáci, kdy úderník Kinter překonává normu o 547 procent a zaměstnanci komunálních podniků odmítají přijímat spropitné.

Rok 1970 asi nebude v českých dějinách zapsán zrovna zlatým písmem. Je to rok tvrdého nástupu normalizace, rok vyhazovů z práce i čistek ve straně. Ale žije tady s námi víc než 150 000 těch, pro které tento rok vůbec nebyl špatný. V tomto roce se totiž narodili a měli celý život před sebou. Při vzpomínkách na první rok sedmdesátých let minulého století se nedá vyhnout politice, i kdybychom si to sebevíc přáli. Sny a přání roku 1968 jsou definitivně pryč a radostná nálada nepanuje ani jinde v Evropě. Marta Kubišová má definitivní zákaz a nedostane ani Zlatého slavíka. Alexandr Dubček nastupuje jako mechanizátor ve slovenských Krasňanech a výprava československých horolezců hyne pod lavinou na úpatí peruánské hory Huascarán. Lidé prožívají ale i radostné chvíle – po havárii na kosmické lodi Apollo 13 se navzdory téměř beznadějné situaci podaří dostat posádku živou na Zemi, nově budovaný Nuselský most v Praze vydrží zátěžovou zkoušku 66 tanků a čtenáři Haló soboty si mohou podle návodu vyrobit pěknou lampu ze samorostu. Projeďme se tedy zpátky proudem času do roku, kdy muži oslňují své protějšky v zářivě barevných rolácích, únosy letadel jsou skoro na denním pořádku a japonský spisovatel Mišima po nezdařeném pokusu o státní převrat páchá rituální sebevraždu seppuku.

Rok 1961 je v první řadě rokem velkých příběhů. Je to rok, kdy člověk poprvé vzlétl do vesmíru, ale také rok, kdy Berlín, Evropu i celý svět rozdělila zeď. První rok „šedesátek“ jako by svou ambivalentností předznamenával celé nadcházející desetiletí – desetiletí velkých nadějí i hlubokých zklamání. Hlavní jsou ale ty naděje. Svět se dívá dopředu, válečné i poválečné útrapy jsou zapomenuty a lidé věří, že navzdory mnoha problémům už bude jenom lépe. I na naší straně železné opony je o poznání víc optimismu. Zkracuje se pracovní doba, stavějí se nové školy, obchody nabízejí pestřejší sortiment, ale nejvíc je uvolnění znát v oblasti kultury. Vnučky se od babiček znovu učí moderní charleston, Karel Zeman natáčí film Baron Prášil – snímek až po okraj naplněný neuvěřitelnými nápady a triky – a na scénu populární hudby razantně vstupují Waldemar Matuška s Evou Pilarovou coby první představitelé generace, která ovládne československou pop-music na několik dalších desetiletí. Nová generace přebírá otěže i ve světové kultuře. Pravda, na první koncert The Beatles v Cavern Clubu dorazí jen osmnáct diváků, ale legendární příběh už může začít. Na nádraží v britském Dartfordu se potkávají spolužáci Mick Jagger a Keith Richards a s překvapením zjišťují, že je oba baví rock. V USA poprvé vychází „americký Švejk“, slavná Hlava XXII od Josepha Hellera, a na plátna kin vtrhne muzikál West Side Story, který určí pravidla muzikálové tvorby pro celé generace umělců. Zavzpomínejme tedy na rok, kdy Otto Wichterle s pomocí stavebnice Merkur dokončil vývoj kontaktních čoček, kdy na území lidojedů zmizel dědic rodiny Rockefellerů a počet obyvatel Země dosáhl tří miliard.

Rok 1959 nepatří mezi ty, které se nějakým zásadním způsobem zapsaly do dějin. Přesto vůbec není obyčejný. Nese v sobě poslední dozvuky temných padesátých let i naději nastupujících let šedesátých. Je to rok nenápadný, ale zlomový. Pojďme se podívat, co tento rok přinesl světu, naší zemi i obyčejným lidem. Studená válka se stává minulostí, ve Vietnamu padnou první Američané a společnost Husquarna uvádí na trh první motorovou pilu.