Robert Fulghum
autor
Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce
Kniha drobných příběhů, úvah, zamyšlení a filozofických postřehů známého a oblíbeného autora, poupravená k 25. výročí vydání.
dostupné aj ako:
Vzpomínky na jedno dobrodružství
Jakmile jednou propadnete tangu, jste lapeni na celý život. Robert Fulghum ten pohlcující pocit zná. Aby svému osudu šel ještě více naproti, vydává se do země tangu zaslíbené: nasedá na loď, která při obeplouvání Jižní Ameriky ztroskotá, cestuje po Argentině vlakem s domorodci, je na ulici přepaden a okraden, málem přijde o život při silné vichřici, chodí na hodiny provazochodectví, s chutí jí, pije a seznamuje se, přemýšlí o argentinských dějinách, diktatuře, ekonomice, kultuře a mentalitě. Ale především: tancuje, tancuje, neustále tancuje. Tancuje i po svém návratu do Spojených států, možná tancuje i právě teď.
Jak totiž říká sám autor: „Když se vědci zabývali prevencí stařecké demence a Alzheimerovy choroby, zjistili, že ze všemožných aktivit je nejpřínosnější společenský tanec. Nebezpečí mentální atrofie může být až o 76 procent nižší, pokud se dotyčný občas naučí nový tanec a pokud často tancuje. Proč? Protože při tanci se zapojují mozek, tělo a procesy hudební i emoční. Podstatou je to, že se musíte ve zlomku vteřiny rozhodovat a využívat veškeré schopnosti. Když tedy lidi říkají: ,Tango? Ve tvém věku? Nezbláznil ses?‘ tak já odpovídám: ,Nezbláznil, a ani to nemám v úmyslu.‘ Věřím v tancování. Tancovat budu až do konce svých dní.“
Třetí přání 2. Zbytek příběhu (skoro)
Děj nás tentokrát zavede především do vzdálenějšího Japonska, kde si Alice nechá u věhlasného mistra udělat konečně své vysněné tetování, a posléze do Athén, kde se všechny známé postavy na svých cestách zastaví a setkají se svou „věštkyní“ taxikářkou Polydorou, která každému předpoví budoucnost. Všichni se pak sejdou na Krétě v Meltemi, kde Alex uspořádá večeři na oslavu svatého Ošidného, patrona lidí, co nežijí konvenčně. Je těžké dostát přání autora a číst toto pokračování „pomalu“, ale o překvapení, tak typická pro Roberta Fulghuma, tu není nouze. Japonská část na sebe bere i japonskou literární podobu a oplývá pastelovou krásou a osudovou tragičností.
Od začátku do konce
Výklad tradičních rituálů, které mají základní význam v lidském životě, doplněný o příběhy odpozorované z praxe.
Co jsem to proboha udělal?
Zbrusu nová kniha esejů mapuje, o čem Robert Fulghum přemítá v současnosti. Proslulý americký autor esejistických knih i románové pentalogie Třetí přání, který nemá televizi, mobilní telefon ani e–mail, si přece jen založil webovou stránku (www.robertfulghum.com), na níž pravidelně zveřejňuje ve svém deníku krátká zamyšlení nad věcmi, které ho v životě, při psaní a na cestách potkávají. Robert Fulghum vybral ty nejzajímavější postřehy, příhody a témata a upravil je pro knižní vydání v duchu knih, kterými se jako spisovatel v 90. letech proslavil.
Třetí přání 3. Splněno + CD
Toho všeho si je dobře vědom populární americký autor Robert Fulghum. Ve třetím svazku jeho Třetího přání, románové pentalogie - Třetí přání, Třetí přání 2. Zbytek příběhu (skoro) - vezme dosavadní vyprávění velmi nečekaný obrat. Do děje vstupuje možná fiktivní čtenářka románu, aby možná fiktivnímu autorovi, který nechal svou hlavní hrdinku Alici na konci čtvrtého dílu zemřít, předvedla - neb je herečka a jmenuje se Alice-Alice - svoji verzi jeho románu, jak jej četla a vnímala ona. Příběh je teď zcela v jejích rukou, a ona doplňuje chybějící místa v románu. Zároveň se rozvíjí její románek s autorem. V románu opět najdete CD, tentokrát s písničkami, které hrají roli i v textu.
Třetí přání
Na tento román života od autora Mateřské školky, Postele, Ach jo, atd… se čekalo několik let. Byl v plánu. Dlouho. Ještě se však „žil“. V Třetím přání jsou obsaženy zatím jenom jeho první dva díly, přičemž ten druhý končí oznámením: „Pokračování příště“. Plánuje se pět dílů, aby toho, když už, v životě románů podle Fulghuma nebylo málo, třetí je už skoro na papíře, a zbývající dva se teprve musí odžít. Jak typické pro Roberta Fulghuma, umělce života, který vždycky o umění žití psal. Vyprávění doplňují ilustrace s popisky, písničky s notami a rozverné veršovánky.
Neposedné nohy DVD
DVD obsahuje dvě díla - NEPOSEDNÉ NOHY a CO JSEM TO PROBOHA UDĚLAL? 1. Dokument NEPOSEDNÉ NOHY mapuje průběh pobytu Roberta Fulghuma v Čechách a také v rozhovorech vedených s režisérem vypráví autor o sobě a o svém náhledu na svět. Námět a režie Petr Slabý. Délka díla 40 minut.2. Záznam představení scénického čtení CO JSEM TO PROBOHA UDĚLAL? v brněnském Ha-Divadle za osobní účasti Fulghuma na motivy jeho knihy, které připravil režisér Lukáš Hejlík v rámci svého projektu Listování. Učinkovali Robert Fulghum, Lenka Janíková, Alan Novotný a Jiří Hrubý. Délka díla 55 minut.
Třetí přání 2: zbytek příběhu (skoro)
Ze slíbené románové pentalogie Roberta Fulghuma vycházejí opět v jednom svazku část třetí Miluješ můj klid, ale co když se pohnu? a část čtvrtá Valčík s býkem, kde se setkáme opět s Alicí, Alexem a Max–Pollem jako hlavními postavami. Děj nás tentokrát zavede především do vzdálenějšího Japonska, kde si Alice nechá u věhlasného mistra udělat konečně své vysněné tetování, a posléze do Athén, kde se všechny známé postavy na svých cestách zastaví a setkají se svou „věštkyní“ taxikářkou Polydorou, která každému předpoví budoucnost. Všichni se pak sejdou na Krétě v Meltemi, kde Alex uspořádá večeři na oslavu svatého Ošidného, patrona lidí, co nežijí konvenčně. Je těžké dostát přání autora a číst toto pokračování „pomalu“, ale o překvapení, tak typická pro Roberta Fulghuma, tu není nouze. Japonská část na sebe bere i japonskou literární podobu a oplývá pastelovou krásou a osudovou tragičností.
Věčná dobrodružství Kapitána Školky
Knihu Fulghumových úvah a vyprávění stačila krátce před svou smrtí sestavit autorova dvorní redaktorka Eva Slámová. Zadání pro výbor z autorových krátkých textů znělo takto: má to být knížka speciálně pro českého čtenáře a jeho českou mentalitu (v této podobě v angličtině nevyjde). Hned první text tedy pojednává o tom, jak slavný spisovatel čůrá komusi na plot. Fulghum se věnuje svým obvyklým tematickým okruhům, zejména pozorování svých bližních (zvlášť ho zajímají děti a jejich rodiče) i sebe sama, a filosofickým důsledkům běžných, každodenních činností (třeba praní prádla a čištění zubů). Fulghumův živočichopis v krystalické podobě.
Drž mě pevně, miluj mě zlehka
Po románovém projektu Třetí přání, pentalogii, jež vychází letos také konečně v USA, a poslední knize esejí Co jsem to proboha udělal? Robert Fulghum absolvoval několikaměsíční taneční školu tanga přímo v Argentině, vrátil se do Seattlu, kde organizo
val různé taneční akce točící se opět kolem tanga, např. Tango kabaret, kde dělal moderátora, a přelom roku strávil na Bali v doprovodu tanečnice tanga. A celou tu dobu mu v hlavě zrála kniha. V Seattlu se nachází tančírna Století (Century Ballroom),
která slouží jako pevný bod, nebo pevný parket, kolem něhož se točí jednotlivé příběhy jako na kolotoči. Fulghum ve všech povídkách zkoumá potřebu člověka reagovat fyzicky na hudbu.
dostupné aj ako:
Ach jo CD
"Ach jo" v žádném slovníku ani encyklopedii nenajdeme a málokdy to vidíme napsané. Ale většina z nás ten zvuk vydává každý den. A používá ho celý život. Sbírka lehce filozofických povídek plná úvah, postřehů o životě a každodenních myšlenek nás přinutí zamyslet se nad maličkostmi. Posadit se a říct si, jaký byl náš den. Nezáleží na tom, jestli jste majitel hausbótu, zpěvák folku, pastor, obchodní agent, barman, filozof, otec svých dětí a děda své vnučky. Někdy se prostě může stát, že to není takové, jaké to bývalo. Ach jo, jak se s tím vypořádat ?
Ach jo je volným pokračováním knih Všechno, co opravdu potřebuji znát, jsem se naučil v mateřské školce a Už hořela, když jsem si do ní lehal.
dostupné aj ako:
Poprask v sýrové uličce
Robert Fulghum tak, jak ho známe a máme rádi. Je čím dál starší, moudřejší, ale smysl pro humor ani v nejmenším neztrácí. Utvrdí vás v tom, že je každý den plný zázraků, které člověk vidí jen, když chodí po světě s otevřenýma očima i srdcem. Navrch se dozvíte spoustu nových věcí o strakách, historii Santa Fe, keramice i tělesných pochodech. A už jste někdy tančili s orangutankou?
Životopisci uvádějí, že nasbíral pestré životní zkušenosti a k psaní se dostal v podstatě náhodou. Nikoli však nelogicky: jako praktický umělec slova působil třeba coby folkový zpěvák nebo unitářský pastor. Ale vedle toho byl i kovbojem, barmanem nebo obchodním agentem. Řada jeho textů vznikla právě pro potřeby jeho evidentně netuctové pastorační činnosti.
Všetko, čo naozaj potrebujem vedieť, som sa naučil v škôlke
V tejto knihe nás pán Fulghum vťahuje do uvažovania o živote, smrti, láske, bolesti, radosti, smútku a najlepšom bifteku v trojobale v celých Spojených štátoch amerických. Semiačko v polystyrénovom poháriku nám pripomína našu vlastnú smrteľnosť a krehkosť života. Pavúčia dáma, ktorá raz ráno do svojej pavučiny lapí (a príde o) dospelú ženu, nás učí, ako prežiť katastrofu. Príbeh Jeana-Francoisa Pillatra a jeho teplovzdušného balóna nás povzbudzuje, aby sme našli odvahu a nebáli sa „lietať“. V kôpke vypranej bielizne sa skrývajú životné ponaučenia. V škatuľke voskoviek nájdeme čarovné možnosti jednoduchých farbičiek. Dočítame sa o skrývačke a sardinkách – a ako nám tieto hry radia, kde hľadať Boha. Všetko, čo naozaj potrebujem vedieť, som sa naučil v škôlke prekypuje životnou múdrosťou a hodnotami, ktoré nám pripomínajú maličkosti vo všedných veciach a udalostiach.
Drž mě pevně, miluj mě zlehka - audiokniha
Argentinské tango, to jsou krásné ženy, vysoké podpatky, milongueros, vášeň a slunce … ale také lidé s všedními starostmi, poutníci žíznící po lásce a objetí, které pohání lidská potřeba pohybovat se společně do rytmu hudby. V seattleské tančírně Century se setkávají lidé nejrůznějšího věku, pohlaví, národnosti, náboženského vyznání a osudů. To, co je důležité venku, na tom tady nezáleží. Jde tu totiž o jediné - o tanec, který se může stát cestou k proměně. Tango je novým pohledem na svět, otevřením zapomených dveří v pokoji života...Zkuste vzít za kliku, je dost možné, že ani ty vaše ještě nebudou zamčené! Vždyť tanec neznamená nic jiného než objímat se a kráčet při hudbě.
dostupné aj ako: