Aleš Gerloch

Autoři tohoto svazku vymezují podstatné náležitosti demokratického právního státu a analyzují současné modely vázanosti soudů právem. V této souvislosti poukazují na to, že rozsah i obsah "podstatných náležitostí demokratického právního státu" není určitý. Není ústavně definován a lze jej vyvodit srovnáním konkrétních forem demokratického právního státu v podobě jeho proměnlivých projevů. Koncepce demokratického právního státu totiž není statická, ale dynamická a transformace sociálních vazeb, v nichž působí, se může dostat s těmito stávajícími představami o jeho nezměnitelných atributech do konfliktu. Tradiční model striktní vázanosti soudů při jejich rozhodování zákonem, rozpracovaný v podmínkách kontinentálního typu právní kultury v 19. století, je stále více konfrontován s realitou plurality pramenů práva a jejich narůstající hypertrofií a labilitou. Snaha legitimovat oslabování striktní vázanosti soudů vede ke kritické argumentaci přepjatým právním formalismem oproti žádoucímu soudnímu pragmatismu. Autoři chápou legalismus v právu, stejně jako volné nalézání práva soudy, za nežádoucí extrémní přístupy k soudobému právu. Detailně, na základě teoretické analýzy, s využitím stěžejní judikatury nejvyšších soudních instancí, včetně evropského soudnictví, ukazují na slabiny obou těchto krajností. Za nezbytné považují rozpracování sofistikovaných postupů právní argumentace lege artis, které by mělo představovat substituci již nepoužitelných jednoduchých aplikačních modelů a zároveň omezit libovůli v rozhodování soudů. Dosavadní hierarchicky uspořádaný model právního řádu navíc prochází etapou změn a je nahrazován síťovým modelem odrážejícím narůstající rozřeďování veřejné moci. V monografii se přibližují důsledky těchto procesů z hlediska vymezení ústavního pořádku České republiky, relací ústavního, mezinárodního a evropského práva a fungování ústavního systému České republiky v současnosti a v předvídatelné budoucnosti.

Druhým vydáním Praktika teorie práva navazuje katedra teorie práva a právních učení Právnické fakulty Univerzity Karlovy na Seminární praktikum z teorie práva z let 2004 a 2006 a na první vydání Praktika teorie práva z roku 2009. Tato učební pomůcka se nám osvědčila jako nástroj přibližování teoretických základů práva studentům na praktických příkladech, textech právních předpisů a judikátů. Po osmi letech představujeme Praktikum přepracované, reagující na změny i stěžejních právních předpisů (zejména nové kodifikace soukromého práva, účinné od 1. ledna 2014), na vývoj judikatury, na proměny vztahu práva České republiky a práva Evropské unie i na vývoj poznání o teorii práva. Praktikum teorie práva je prostředkem k pochopení a procvičení pojmů a principů ze základních oblastí teorie práva, jako jsou právní normy a prameny práva, systém práva, interpretace a aplikace práva, právní vztahy a subjekty práva, právní odpovědnost, právní stát a působení práva ve společnosti.

Nové vydání učebnice Teorie práva je aktualizovanou verzí vydání předchozího, které se osvědčilo. Proto se jeho základní struktura, rozsah a způsob výkladu nezměnily. Bylo však nutno reflektovat zvláště rekodifikaci soukromého práva, a to především z hlediska právní terminologie. Vycházel jsem přitom z jedné strany z toho, že obecná teorie práva není jen teorií soukromého práva, a tím méně občanského práva České republiky, na druhé straně jsem však zohlednil propedeutickou funkci, kterou tento předmět má ve výuce magisterského studijního programu na právnických fakultách v České republice. Platí přitom nadále, že okruh adresátů učebnice je širší; rovněž tuto skutečnost je namístě respektovat.

Právní odpovědnost je jedním z nejdůležitějších právních institutů, bez které by právo nebylo funkční. Kniha pojednává o teoretických a praktických otázkách této odpovědnosti, jak se projevuje ve všech právních odvětvích – v občanském, trestním a správním právu, dále v disciplinární odpovědnosti a také v odpovědnosti ústavní. Podstatná část je věnována rekodifikaci občanského práva, která přinesla určité novinky v pojetí odpovědnosti v tomto odvětví. Kniha je určena nejen právním teoretikům a studentům, ale také praktikujícím soudcům, advokátům, firemním právníkům a pracovníkům státní správy a samosprávy.

V prosinci 2013 uplynulo sto let od narození předního českého a československého právního vědce profesora Univerzity Karlovy JUDr., PhDr., dr. h. c. mult. Viktora Knappa, DrSc., akademika Československé akademie věd (1913–1996). Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta společně s Ústavem státu a práva Akademie věd České republiky uspořádaly mezinárodní vědeckou konferenci, věnovanou jeho činnosti a dílu v kontextu řešení aktuálních otázek současnosti. Záštitu nad konferencí převzal J. M. rektor prof. RNDr. Václav Hampl, DrSc., který účastníky jednání pozdravil. Stěžejním výstupem z ní je tato kniha. Profesor Knapp působil v řadě oborů právní vědy. Byl v první řadě významným civilistou. Výrazně ovlivnil obecnou právní teorii a právní filosofii. Patřil k předním evropským právním komparatistům. Lze ho bezesporu považovat za zakladatele československé právní informatiky. Zasáhl však svou činností i do ústavního a správního práva, i do dalších oblastí jurisprudence. Je autorem několika set vědeckých a odborných prací. Svůj význam si podržují nejen jeho díla z posledních let života, najmě učebnice Teorie práva z roku 1995, ale i monografie Problém nacistické právní filosofie z roku 1947, O možnosti použití kybernetických metod v právu z roku 1963, avšak i Filosofické problémy socialistického práva z roku 1967, Velké právní systémy z roku 1972, vydané v rozšířené podobě bezprostředně po jeho smrti v roce 1996, jakož i další publikace samostatné nebo se spoluautory. Z četných veřejných aktivit je namístě připomenout jeho dlouholeté působení jako ředitele Ústavu státu a práva ČSAV od jeho založení do začátku 70. let 20. století. Do této funkce se vrátil po listopadu 1989 a nadto se stal místopředsedou ČSAV pro oblast společenských věd. Svým dílem a svou další činností profesor Viktor Knapp výrazně ovlivnil několik generací právníků v Československu v druhé polovině 20. století.

Autoři tohoto svazku vymezují podstatné náležitosti demokratického právního státu a analyzují současné modely vázanosti soudů právem. V této souvislosti poukazují na to, že rozsah i obsah "podstatných náležitostí demokratického právního státu" není určitý. Není ústavně definován a lze jej vyvodit srovnáním konkrétních forem demokratického právního státu v podobě jeho proměnlivých projevů. Koncepce demokratického právního státu totiž není statická, ale dynamická a transformace sociálních vazeb, v nichž působí, se může dostat s těmito stávajícími představami o jeho nezměnitelných atributech do konfliktu. Tradiční model striktní vázanosti soudů při jejich rozhodování zákonem, rozpracovaný v podmínkách kontinentálního typu právní kultury v 19. století, je stále více konfrontován s realitou plurality pramenů práva a jejich narůstající hypertrofií a labilitou. Snaha legitimovat oslabování striktní vázanosti soudů vede ke kritické argumentaci přepjatým právním formalismem oproti žádoucímu soudnímu pragmatismu. Autoři chápou legalismus v právu, stejně jako volné nalézání práva soudy, za nežádoucí extrémní přístupy k soudobému právu. Detailně, na základě teoretické analýzy, s využitím stěžejní judikatury nejvyšších soudních instancí, včetně evropského soudnictví, ukazují na slabiny obou těchto krajností. Za nezbytné považují rozpracování sofistikovaných postupů právní argumentace lege artis, které by mělo představovat substituci již nepoužitelných jednoduchých aplikačních modelů a zároveň omezit libovůli v rozhodování soudů. Dosavadní hierarchicky uspořádaný model právního řádu navíc prochází etapou změn a je nahrazován síťovým modelem odrážejícím narůstající rozřeďování veřejné moci. V monografii se přibližují důsledky těchto procesů z hlediska vymezení ústavního pořádku České republiky, relací ústavního, mezinárodního a evropského práva a fungování ústavního systému České republiky v současnosti a v předvídatelné budoucnosti.