Michal Tomášek

Po Hedvábné cestě proudily po celá staletí do Číny evropské komodity jako sklo, objevy v geometrii či astronomii, ale také křesťanství nebo právní učení. Z Číny se k nám dostávalo samozřejmě hedvábí, ale i jejich skvělé vynálezy: papír, střelný prach, kompas, papírové peníze nebo třeba nudle. Leckdy přišly z Číny také choroby, které dokázaly Evropu paralyzovat. Kniha právníka a sinologa Michala Tomáška není jen o vzájemném působení právních kultur, ale i duchovních a vědeckých hodnot. Prostřednictvím Hedvábné cesty byla čínská společnost ovlivněna buddhismem, ale také islámem. Číňané na suchozemské Hedvábné cestě působili na Tibet, Střední Asii nebo Mongoly, po námořní trase Hedvábné cesty se později do Číny dostávali Evropané. Autor sleduje, do jaké míry byly v Číně jednotlivé evropské národy úspěšné, přičemž neopomíjí ani českou stopu. Dnešní Číňané se rádi zhlížejí ve své skvělé tisícileté historii, a tak kniha přináší odpovědi na mnohé otázky aktuálního vývoje Číny, včetně jejího projektu Nové Hedvábné cesty. K názornosti díla přispívá množství ilustrací a více než tři desítky map.

Druhý svazek knihy Michala Tomáška je věnován srovnání současných právních systémů Dálného východu (Čína, Japonsko, Korea, Mongolsko, Vietnam) s jejich zahraničními předobrazy. Ukazuje, jak byly cizí právní pojmy a instituty přejímány do dálněvýchodního právního prostředí a jak byly v průběhu času aplikovány. Srovnání současného soudcovského výkladu recipovaného práva v jednotlivých zemích Dálného východu s výkladem týchž pojmů a institutů v zemích jejich původu dává odpověď na řadu otázek, včetně dalšího směřování dálněvýchodního práva. Vyjevuje i nosné téma obou dílů, totiž do jaké míry přežívá při výkladu nového práva tradiční právní myšlení a zda se dokonce nerozvíjí na úkor práva převzatého ze zahraničí. Stejně jako první díl osloví kniha nejen odborníky, ale i širší čtenářskou obec. Výklad je dokumentován bohatým obrazovým doprovodem.

Autoři tohoto svazku vymezují podstatné náležitosti demokratického právního státu a analyzují současné modely vázanosti soudů právem. V této souvislosti poukazují na to, že rozsah i obsah "podstatných náležitostí demokratického právního státu" není určitý. Není ústavně definován a lze jej vyvodit srovnáním konkrétních forem demokratického právního státu v podobě jeho proměnlivých projevů. Koncepce demokratického právního státu totiž není statická, ale dynamická a transformace sociálních vazeb, v nichž působí, se může dostat s těmito stávajícími představami o jeho nezměnitelných atributech do konfliktu. Tradiční model striktní vázanosti soudů při jejich rozhodování zákonem, rozpracovaný v podmínkách kontinentálního typu právní kultury v 19. století, je stále více konfrontován s realitou plurality pramenů práva a jejich narůstající hypertrofií a labilitou. Snaha legitimovat oslabování striktní vázanosti soudů vede ke kritické argumentaci přepjatým právním formalismem oproti žádoucímu soudnímu pragmatismu. Autoři chápou legalismus v právu, stejně jako volné nalézání práva soudy, za nežádoucí extrémní přístupy k soudobému právu. Detailně, na základě teoretické analýzy, s využitím stěžejní judikatury nejvyšších soudních instancí, včetně evropského soudnictví, ukazují na slabiny obou těchto krajností. Za nezbytné považují rozpracování sofistikovaných postupů právní argumentace lege artis, které by mělo představovat substituci již nepoužitelných jednoduchých aplikačních modelů a zároveň omezit libovůli v rozhodování soudů. Dosavadní hierarchicky uspořádaný model právního řádu navíc prochází etapou změn a je nahrazován síťovým modelem odrážejícím narůstající rozřeďování veřejné moci. V monografii se přibližují důsledky těchto procesů z hlediska vymezení ústavního pořádku České republiky, relací ústavního, mezinárodního a evropského práva a fungování ústavního systému České republiky v současnosti a v předvídatelné budoucnosti.