Romano Guardini

Táto knižná esej Romana Guardiniho vznikla pri príležitosti osláv sedemstého výročia smrti Františka z Assisi. V slovenčine vychádza a ožíva táto krásna esej v preklade Rastislava Nemca presne po sto rokoch, ako súčasť osláv jubilejného roka svätého Františka z Assisi, vyhláseného pápežom Levom XIV. Z predhovoru autora: Každý občas zažívame niečo, čo vnímame ako zázrak. Až sa nám zvláštne tlačí na pery slovo prozreteľnosť: keď sledujeme, ako pred nami vyrastá niekto výsostne osobitý. No práve tým, ako ostáva sám sebou, dokáže ostatným napomôcť oslobodiť sa a nájsť svoje vlastné ja. Čím rýdzejšie takýto človek dotvára svoje vnútro, tým bezprostrednejšie vie prehovoriť iným do srdca. Najmä tým, ktorých s ním spája spoločný ideál a spoločná cesta životom. Presne taká je prozreteľnosť. Vie zapôsobiť oveľa účinnejšie než obyčajná situácia, čo sa nečakane udeje v náš prospech. Je to prozreteľnosť prýštiaca z koreňov ľudskej existencie, nevýslovným spôsobom spájajúca prirodzenú svojráznosť človeka s najhlbším putom jeho vlastného osudu. Obráťme preto s láskou svoju myseľ k takémuto človeku, ktorý sa čistotou svojho spontánneho dospievania stal pre mnohých symbolom slobody a iným zasa pomáha ako inšpirácia na ceste: pohliadnime na Františka.

Autor mistrným způsobem otevírá Žalmy jako důležitý pramen křesťanské spirituality. I když se jednotlivé starozákonní Žalmy liší svým obsahem, jedno mají společné – jsou modlitbou. Ten, kdo v nich promlouvá, v nich děkuje za splnění proseb. Obdivuje krásu Bohem stvořeného světa. Uvědomuje si své provinění. Oslavuje Boží moudrost, kterou se můžeme řídit ve svém životě. Žalmy předkládají Bohu celý lidský život – naše radosti i strasti, náš strach, hřích, hněv i vášeň. I to, jak prožíváme svou svobodu. Bůh toto všechno objímá. Právě proto sehrávají Žalmy tak důležitou roli v židovství i v křesťanství. Žalmy ale podle Guardiniho nejsou jen poezií se silnými obrazy a v krásném starověkém stylu. „Jsou na prvním místě Božím slovem – slovem, kterým Bůh odpovídá na slova toho, kdo se jím dal uchvátit. Stávají se tak zjevením vedoucím ke spáse.“ Kdo se je modlí, začne přijímat jejich slova za svá vlastní. Začne vidět své srdce ne takové, jaké by si přál mít, ale takové, jaké skutečně je – včetně jeho skrytých zákoutí a hlubin. Žalmy nás burcují, abychom se s jejich pomocí obraceli k Bohu a říkali mu: Pane, přicházím k tobě se vším, co je ve mně. Pohleď na to a dej mi své světlo.

Autor mistrným způsobem otevírá Žalmy jako důležitý pramen křesťanské spirituality. I když se jednotlivé starozákonní Žalmy liší svým obsahem, jedno mají společné – jsou modlitbou. Ten, kdo v nich promlouvá, v nich děkuje za splnění proseb. Obdivuje krásu Bohem stvořeného světa. Uvědomuje si své provinění. Oslavuje Boží moudrost, kterou se můžeme řídit ve svém životě. Žalmy předkládají Bohu celý lidský život – naše radosti i strasti, náš strach, hřích, hněv i vášeň. I to, jak prožíváme svou svobodu. Bůh toto všechno objímá. Právě proto sehrávají Žalmy tak důležitou roli v židovství i v křesťanství. Žalmy ale podle Guardiniho nejsou jen poezií se silnými obrazy a v krásném starověkém stylu. „Jsou na prvním místě Božím slovem – slovem, kterým Bůh odpovídá na slova toho, kdo se jím dal uchvátit. Stávají se tak zjevením vedoucím ke spáse.“ Kdo se je modlí, začne přijímat jejich slova za svá vlastní. Začne vidět své srdce ne takové, jaké by si přál mít, ale takové, jaké skutečně je – včetně jeho skrytých zákoutí a hlubin. Žalmy nás burcují, abychom se s jejich pomocí obraceli k Bohu a říkali mu: Pane, přicházím k tobě se vším, co je ve mně. Pohleď na to a dej mi své světlo.

Pôvabná a jazykovo elegantná rozsiahla biblicko-teologická esej o Márii, Ježišovej matke. Z nemeckého originálu Die Mutter des Herrn. Ein Brief und darin ein Entwurf (Würzburg: 1956) preložil v roku 2024 Pavel Prihatný. O autorovi: Romano Guardini (1885 - 1968), nemecký katolícky teológ, filozof a kultúrny historik talianskeho pôvodu. Jeden z najvýznamnejších predstaviteľov katolíckeho intelektuálneho života v 20. storočí. Práca v prostredí mladých študentov ho priviedla k znovuobjaveniu zmyslu pre symbolickosť, ktorý mal ďalekosiahly vplyv na rozvoj katolíckej liturgie a liturgických štúdií. Obnova katolíckej liturgie a jej sústredenia okolo Eucharistie je do veľkej miery spojená práve s Guardinim. Medzi jeho diela patria Vom Sinn der Kirche (1922), Der Herr (1937), Freiheit, Gnade, Schicksal (1948), Das Ende der Neuzeit (1950), Sorge um den Menschen (1962–66), Liturgie und liturgische Bildung (1966). V roku 2018 vydalo vydavateľstvo Minor jeho Listy o sebavzdelávaní (1930).

Milý příteli!, oslovuje německý teolog a filozof Romano Guardini svého přítele Josefa Weigera i všechny budoucí čtenáře svých Dopisů od jezera Como. Intimní formu dopisů využil pro sdílení svých hlubokých filozofických úvah o údělu člověka, jenž ve prospěch techniky ztrácí kontrolu nad svým bytím i životním prostředím. Jako bystrý pozorovatel popsal Guardini téměř před sto lety s až znepokojivou prozíravostí výzvy, které lidstvo v technologickém věku čekají. K vášnivým čtenářům Dopisů i dalších knih Romana Guardiniho patřil německý architekt Ludwig Mies van der Rohe, tvůrce brněnské vily Tugendhat. Mies se už od mladí velmi zajímal o dění v přírodních i humanitních vědách. Svou tvorbu pak chápal jako vyjádření hlavních dobových tendencí. Stavební umění "je vždy v prostoru zachycená vůle doby, nic jiného", napsal v roce 1924. Právě Dopisy od jezera Como mu otázku o vůli doby a jejích tendencích pomohly objasnit.

Trojice článků, jejichž překlad je obsahem této knížky, patří ke Guardiniho méně známým a zřídka citovaným textům, přestože jde o zásadní filosofické texty - neboť obsahují až překvapivě rozvinutou kosmologii a antropologii, zcela srovnatelnou s tou, kterou autor předloží, až se na ni výslovně zaměří, v knize Svět a osoba (1939, Welt und Person, Würzburg 1939; český překlad D. Pohunková, Svitavy 2005.). Články R. Guardini původně uveřejnil na pokračování ve třech sešitech sedmého ročníku časopisu Die Schildgenossen (1927). Znovu vyšly v rozsáhlém výboru z Guardiniho textů Co je křesťanské? (Unterscheidung des Christlichen, Mainz 1935) a v roce 1950 též jako samostatná publikace (Lebendiger Geist, vyd. P. Schifferli, Zürich 1950).

Guardini je jedným z tých katolíckych intelektuálov, ktorí nie sú kategorizovateľní či onálepkovateľní jedným slovom. Jeho najcharakteristickejšou črtou je azda, že stojí v pozadí za mnohými inými, oveľa známejšími osobnosťami, ktoré priamo či nepriamo ovplyvnil. Napriek tomu, že bol akademikom a mysliteľom a venoval sa stále hlbšiemu hľadaniu a vyjadrovaniu pravdy, jeho diela sú niekedy až prekvapivo krátke a naoko jednoduché. Okrem toho, popri filozofických a teologických témach sa venoval problémom zo života ako aj duchovným otázkam, a práve v nich sa neraz vynárajú a rezonujú hlboké pravdy bez zbytočného vysvetľovania. Tento krátky spis o ruženci má potenciál byť tak duchovnou potravou pre nejedného zbožného veriaceho ako aj inšpiráciou pre viac teologickú úvahu a napokon mystickú meditáciu. Nie je to čítanie o Márii, ale s Máriou, a viac než o život ako Mária v ňom ide o Boží život v nás ako v Márii.

Klasické dílo duchovní teologie (1. vydání 1937), v němž autor podává postavu Ježíše Krista, jak se s ní setkáváme v evangeliích, a poukazuje na tajemství jeho osoby, aniž je chce rušit. Historicko-kritická exegeze přinesla od doby vzniku této knihy mnoho nových detailních poznatků, ale na pozadí současných teologických diskusí o různých podobách Ježíše ve filmu a literatuře zůstávají Guardiniho úvahy podivuhodně aktuální.