Günter Grass strana 3 z 3

Román nositele Nobelovy ceny uzavírá tzv. Gdaňskou trilogii, která patří k základním dílům německé poválečné literatury, vychází česky poprvé. První dva díly této trilogie již česky vyšly: Plechový bubínek (Mladá fronta 1969, Atlantis 2001) a Kočka a myš (Odeon 1968). Autor tu opět líčí krajinu při ústí Visly do Baltu, vypráví o svérázných Kašubech, o jejich dobrodružném existování sice stranou velkého světa , avšak uprostřed dějin. Psí roky jsou co do rozmanitosti a sugestivity literárního tvaru považovány za vrchol spisovatelovy tvorby.

Další svazek ze Spisů Güntera Grasse je stylizován jako kritické vzpomínání osmi vypravěčových dospělých dětí (pocházejících od čtyř matek) na ne vždy lehké dětství s otcem slavným spisovatelem, pro nějž bylo dílo vždy důležitější než rodina. Za je jich hlasy se samozřejmě skrývá vlastní vypravěč, otec, který si tyto děti možná jen vymyslel, přitom však nijak nezakrývá, že jde částečně o Grassovu rodinu, přesněji: rodiny a jejich složité vztahy. Vzniká tak rafinované balancování na hranic i autentické reality a čiré fikce: Jsou to jen pohádky, ale vaše, které jsem vás nechal vyprávět, říká vypravěč v závěru na adresu skutečných-vymyšlených dětí. Magicko-realistickým pólem této hry je postava rodinné přítelkyně, fotografky Marušky, k terá se svým starodávným fotoaparátem Agfa-Box doslova čaruje: její dokumentární rodinné snímky neukazují jen to, co je tady a teď, ale i minulé a budoucí osudy zachycených osob, jsou vševidoucí: jako každé umění dotvářejí jednotlivé útržky reali ty do sice fantazijního, ale smyslem nadaného celku.

V novele Jako rak oživil Grass tragédii, k níž došlo mrazivé lednové noci roku 1945. Sovětská ponorka tehdy v Baltském moři potopila loď Wilhelm Gustloff, na níž před sovětskou armádou prchaly tisíce německých civilistů. Grass o této novele v rozhovoru v roce 2002 řekl: "Osud mé hrdinky Tully mi umožnil pojednat největší lodní katastrofu v historii lidstva, která byla zapomenuta... Na lodi bylo přes 10 000 lidí, mezi nimi na 4000 dětí... Útěk a vyhnání více než deseti milionů lidí ze ztracených východních provincií byly v západním Německu vytěsňovány, ve východním Německu neexistovaly vůbec... Při vší té hrůze se těchto témat zmocnila pravice a pojednává je například na internetu... I proto vyprávím historii lodi Wilhelm Gustloff od jejího spuštění na vodu až k potopení ruskou ponorkou v lednu 1945. Vysvětluji, proč byla tato loď postavena a proč nesla právě tohle jméno. K tomu byla nezbytná i fascinace nacistickou ideologií, jak se projevovala například ve spolku Kraft durch Freude (Síla z radosti), organizaci Německé pracovní fronty... Jde o nekonečný příběh… Proto se často setkáváme s nepochopitelným neonacismem už na vyšším stupni základních škol, na gymnáziích, a tento postoj přerůstá i na univerzity. To se nedá odbýt zákazem skinheadů ani zákazem NPD. Po těchto jevech se musí jít důsledně a já se o to snažím vypravěčskými prostředky."

Končilo dvacáté století. Ve stovce kapitol (rok co rok jeden příběh) dal Günter Grass nejrůznějším lidem - novináři, admirálovi, dělníkovi, univerzitnímu profesorovi, sportovci, politikovi, vojákovi, ženám, mužům, dětem, matkám, otcům - promluvit k událostem století. Z mozaiky osudů vytvořil jazykově rozmanité, plastické panoráma. Autor dílo dokončil v březnu roku 1999.

Novela Kočka a myš (1961) je druhým dílem a svorníkem Grassovy Gdaňské trilogie, jejíž krajní pilíře tvoří velké romány Plechový bubínek (1959) a Psí roky (1963). Soustřeďuje se na ústřední dějiště trilogie, baltský přístav Danzig/Gdaňsk, dobu těsně předv

V novele Jako rak oživil Grass tragédii, k níž došlo mrazivé lednové noci roku 1945. Sovětská ponorka tehdy v Baltském moři potopila loď Wilhelm Gustloff, na níž před sovětskou armádou prchaly tisíce německých civilistů. Grass o této novele v rozhovoru v roce 2002 řekl: "Osud mé hrdinky Tully mi umožnil pojednat největší lodní katastrofu v historii lidstva, která byla zapomenuta... Na lodi bylo přes 10 000 lidí, mezi nimi na 4000 dětí... Útěk a vyhnání více než deseti milionů lidí ze ztracených východních provincií byly v západním Německu vytěsňovány, ve východním Německu neexistovaly vůbec... Při vší té hrůze se těchto témat zmocnila pravice a pojednává je například na internetu... I proto vyprávím historii lodi Wilhelm Gustloff od jejího spuštění na vodu až k potopení ruskou ponorkou v lednu 1945. Vysvětluji, proč byla tato loď postavena a proč nesla právě tohle jméno. K tomu byla nezbytná i fascinace nacistickou ideologií, jak se projevovala například ve spolku Kraft durch Freude (Síla z radosti), organizaci Německé pracovní fronty... Jde o nekonečný příběh… Proto se často setkáváme s nepochopitelným neonacismem už na vyšším stupni základních škol, na gymnáziích, a tento postoj přerůstá i na univerzity. To se nedá odbýt zákazem skinheadů ani zákazem NPD. Po těchto jevech se musí jít důsledně a já se o to snažím vypravěčskými prostředky."

Günter Grass předložil na prahu osmdesátky autobiografii, která je — jak u tohoto rozeného fabulátora není ani jinak představitelné — umělecky komponována a stylizována a neustále osciluje na hranici autentického dokumentu a fikce, dokládajíc i otevřeně přiznávajíc, že každé vzpomínání je i při nejupřímnější snaze o pravdivost vždy tvorbou příběhu a postav, nikoli jejich pouhou „věrnou“ reprodukcí. Autor tu revokuje skutečné události, lidi a zážitky, z nichž většina později vstupovala do jeho uměleckých textů (především „gdaňské trilogie“: Plechového bubínku, Kočky a myši, Psích roků), jako by obracel směr uměleckého procesu: jestliže dříve proměňoval životní materii na umělecký tvar, nyní se zpětně — a s přiznanou nejistotou na každém kroku — snaží rekonstruovat životní a historickou realitu, z níž jeho umělecké příběhy a postavy vznikaly. Výsledkem tohoto pokusu je ovšem zase výsostně umělecké dílo, poutavé vyprávění s výraznými postavami, pointovanými příběhy a grassovsky hravým stylem, ale současně i dílo jako vážné, upřímné a reflektované svědectví o době a společnosti, v níž autor žil. Tyto hodnoty díla byly bezprostředně po vydání překryty vzrušenými diskusemi, jež se soustředily na jediný bod celé knihy: na Grassovo pozdní přiznání, že jednotka, do níž byl jako dobrovolník na sklonku války přidělen, patřila k divizi SS. Nezaujatý čtenář se přesvědčí, že to není zdaleka jediný důvod, proč toto pozdní dílo velkého autora číst.

Životní příběh neúspěšného spisovatele a spolupracovníka Státní bezpečnosti před pádem NDR i po něm spojuje autor s příbuznými situacemi dávnější německé historie.

Günter Grass předložil na prahu osmdesátky autobiografii, která je — jak u tohoto rozeného fabulátora není ani jinak představitelné — umělecky komponována a stylizována a neustále osciluje na hranici autentického dokumentu a fikce, dokládajíc i otevřeně přiznávajíc, že každé vzpomínání je i při nejupřímnější snaze o pravdivost vždy tvorbou příběhu a postav, nikoli jejich pouhou „věrnou“ reprodukcí. Autor tu revokuje skutečné události, lidi a zážitky, z nichž většina později vstupovala do jeho uměleckých textů (především „gdaňské trilogie“: Plechového bubínku, Kočky a myši, Psích roků), jako by obracel směr uměleckého procesu: jestliže dříve proměňoval životní materii na umělecký tvar, nyní se zpětně — a s přiznanou nejistotou na každém kroku — snaží rekonstruovat životní a historickou realitu, z níž jeho umělecké příběhy a postavy vznikaly. Výsledkem tohoto pokusu je ovšem zase výsostně umělecké dílo, poutavé vyprávění s výraznými postavami, pointovanými příběhy a grassovsky hravým stylem, ale současně i dílo jako vážné, upřímné a reflektované svědectví o době a společnosti, v níž autor žil. Tyto hodnoty díla byly bezprostředně po vydání překryty vzrušenými diskusemi, jež se soustředily na jediný bod celé knihy: na Grassovo pozdní přiznání, že jednotka, do níž byl jako dobrovolník na sklonku války přidělen, patřila k divizi SS. Nezaujatý čtenář se přesvědčí, že to není zdaleka jediný důvod, proč toto pozdní dílo velkého autora číst.

Román nositele Nobelovy ceny uzavírá tzv. Gdaňskou trilogii, která patří k základním dílům německé poválečné literatury, vychází česky poprvé. První dva díly této trilogie již česky vyšly: Plechový bubínek (Mladá fronta 1969, Atlantis 2001) a Kočka a myš (Odeon 1968). Autor tu opět líčí krajinu při ústí Visly do Baltu, vypráví o svérázných Kašubech, o jejich dobrodružném existování sice stranou velkého světa , avšak uprostřed dějin. Psí roky jsou co do rozmanitosti a sugestivity literárního tvaru považovány za vrchol spisovatelovy tvorby.

Die Box

Once upon a time there was a father who, because he had grown old, called together his sons and daughters - four, five, six, eight in number - and finally convinced them, after long hesitation, to do as he wished. Now they are sitting around a table and begin to talk...' In this More...delightful sequel to Peeling the Onion, G nter Grass writes in the voices of his eight children as they record memories of their childhoods, of growing up, of their father, who was always at work on a new book, al ways at the margins of their lives. Memories contradictory, critical, loving, accusatory - they piece together an intimate picture of this most public of men. To say nothing of Marie, Grass's assistant, a family friend of many years, perhaps even a l over, whose snapshots taken with an old-fashioned Agfa box camera provide the author with ideas for his work. But her images offer much more. They reveal a truth beyond the ordinary detail of life, depict the future, tell what might have been, grant the wishes in visual form of those photographed. The children speculate on the nature of this magic: was the enchanted camera a source of inspiration for their father? Did it represent the power of art itself? Was it the eye of God? The Box is an ins pired and daring work of fiction. In its candour, wit, and earthiness, it is Grass at his very best.

Komorní próza o osudu dvou lidí různé národnosti přesahuje v podobě tragikomedie politiky, do osudu Evropy a je jakýmsi bilančním průřezem evropské civilizace na konci tohoto století.