Sven Hassel strana 4 z 4

V roce 1944 hrdinové románu již vidí, že válku, do níž je nahnali, nevyhrají. Zbývá jim jen pokusit se nijak přežít. V drsných podmínkách Balkánu, kde kromi nehostinné přírody usilují o jejich životy i partyzáni. Mezi jejich nepřátele však patří také velitelé, včetni nejvyššího, šíleného Adolfa Hitlera, jeho přisluhovači v uniformách SS či pláštích gestapa, ale často i muži v týchž polních blůzách, s nimiž se večer bratřili v alkoholickém opojení. Muži z Didkovy čety se naučili spoléhat jen na s vůj samopal, bajonet a instinkt zabijáka. A tak chlast, cigarety, kus žvance, ten nejšpinavijší sex - to jsou touhy, které jim zbyly.

Otřesný příběh německé tankové jednotky z období bojů o Moskvu. Führerovy rozkazy zněly jasně: Na Moskvu! A tak se mocné tankové pluky vrhly do akce: zabíjet, razit si cestu nezměrnými ruskými pláněmi… Portu a ostatní nezajímá, kdo válku vyhraje, bojují na ruských pláních o holý život, a pod vrstvami sněhu leží zmrzlá lidská těla.

Další v podstatě autobiografická příhoda válečného veterána zavádí čtenáře na daleký sever, někam na sovětsko-finskou hranici, do opuštěných hlubokých lesů a zasněžených plání, za nimiž již končí civilizovaný svět. Dále se táhne jen zmrzlá tundra a ledové kry severního moře. Avšak krvavá válka nezná žádných hranic, a i v těchto ledových pustinách provádějí německé jednotky diverzní operace. Prostý voják má však jediný cíl - přežít, a k tomu využívá svého umění zabíjet. A pokud se vojáci obou stran fronty přece jen domluví, vše zmaří hlupáci v zájmu nesmyslných ideologií. Už nejde o pravdu a spravedlnost ani před válečným soudem. A voják, který ničemu nevěří, musí střílet na své kamarády, odsouzené válečným tribunálem.