Martin Hilský

V úvodní studii se Hilský věnuje vzniku a výkladu této slavné tragédie. Následují anglický originál hry a jeho český překlad, které jsou uspořádány na stránkách proti sobě a opatřeny poznámkami pod čarou. Anglické poznámky fungují jako malý shakespearovský slovníček, české poznámky upozorňují čtenáře na klíčové souvislosti. Svazek uzavírá studie Bohuslava Mánka Romeo a Julie v českých překladech a na českém jevišti a dva soupisy, které sestavil: České překlady a vybrané úpravy Romea a Julie a Soupis českých inscenací Romea a Julie.

Coriolanus je poslední Shakespearovou tragédií, a zároveň se řadí k Shakespearovým římským politickým hrám. Shakespearovo divadlo politiky probíhá v Coriolanovi na třech úrovních a prolínají se v něm tři dějová pásma. Trojdílná struktura tragédie zároveň představuje tři perspektivy, které umožňují zvláštní zrcadlový efekt. Shakespearovo divadlo politiky tak získává dramatičnost, napětí, složitost a odstíněnost. To nejdůležitější shakespearovské zrcadlo však představuje naše současnost. V průběhu čtyř staletí, která uběhla od doby, kdy Shakespeare Coriolana napsal, změnila politika svou vnější podobu a své rituály. Pokud jde o touhu po moci, o boj o moc, o manipulaci veřejného mínění či způsob získávání hlasů, neztratilo Shakespearovo divadlo politiky pranic ze své aktuálnosti.

Druhý svazek díla Williama Shakespeara v překladu Martina Hilského v jednojazyčném vydání a s Poznámkou překladatele. V Poznámce překladatele Martin Hilský píše: „Obrovská síla a univerzálnost této tragédie spočívá v tom, že intimní příběh osudové lásky je zmarněn intolerancí a nenávistí lidí kolem. Klíč ke konkrétní podobě této nenávisti není v Shakespearově textu, ale ve společnosti, v níž se tato tragédie hraje a v níž je vnímána. Shakespeare nemusel napsat konkrétní důvody sváru Monteků a Kapuletů, protože ty si každá doba a každá společnost, včetně té dnešní, vždycky napíše sama.“

Shakespearova tragédie Antonius a Kleopatra bezprostředně navazuje na Julia Caesara, zároveň se od této římské tragédie odlišuje. Zatímco Julius Caesar je politickou tragédií, Antonius a Kleopatra je navíc příběhem osudové lásky. Již název této hry, podobně jako Romeo a Julie, označuje milenecký pár. Strhující drama lásky Antonia a Kleopatry se odehrává uprostřed tvrdého mocenského boje, který končí vítězstvím budoucího římského imperátora Octaviana. Ten nad mrtvými těly obou poražených milenců pronese v závěru hry památná slova: „Žádný hrob na světě už nepojme tak slavný pár.“ Z angličtiny přeložil a Poznámku překladatele napsal Martin Hilský.

Tento soubor vybral, přeložil a doslovem opatřil překladatel a znalec Shakespearova díla Martin Hilský. Ve svém doslovu píše: „Každý ze Shakespearových sonetů lze chápat jako rozhovor či jako dopis ve verších, celou jeho sonetovou sbírku pak jako básnickou korespondenci. Žádné Velké Umění, v němž promlouvá Bard či Klasik. Spíš příležitostná poezie, dopisy pro všední den. Shakespearovy Sonety jsou především knihou lásky, a možná právě proto vycházejí od roku 1609, kdy vyšly prvně, neustále.“

Shakespearova pozdní hra Perikles je především příběh o Dobru a Zlu, o Ctnosti a Hříchu, o lidském údělu. Příběh, který se kdysi vyprávěl na tržištích v Lepantu. Příběh připomínající Homérovu Odysseiu, středověká mirákula i kramářské písně a pouliční balady. Prastarý, prazákladní příběh, příběh starý ne několik set, ale několik tisíc let. Takové příběhy nelžou, i když se v nich dějí zcela nepravděpodobné, neuvěřitelné, ba zázračné věci.

Čtyři kvartety jsou básnickou meditací o bytí v čase, mnohoznačnou, rafinovaně vystavěnou kompozicí, která patří k vrcholům světové poezie. Ve čtyřech vzájemně propojených oddílech – Burnt Norton, East Coker, The Dry Salvages a Little Giding – se v symbolických obrazech a hojných aluzích na východní i západní myšlení splétají duchovní, filozofická a osobní témata; celou básní přitom prostupuje motiv nezachytitelnosti přítomného okamžiku, který je i není a nemá začátek ani konec. Martin Hilský (*1943) je přední český anglista a překladatel, profesor anglické literatury na FF UK. Je držitelem mnoha ocenění, mezi nimiž vyniká Cena Josefa Jungmanna, Státní cena za překladatelské dílo či Řád britského impéria. Vedle kompletního díla Williama Shakespeara přeložil a zasvěceným komentářem doprovodil řadu dalších angloamerických velikánů, namátkou D. H. Lawrence, J. Steinbecka, J. M. Syngea – či právě T. S. Eliota. T. S. Eliot (1888–1965) je mnohými považován za největšího angloamerického básníka 20. století. Jeho básnické a kritické dílo je ztělesněním literárního modernismu, zároveň ovšem vychází z hluboce procítěné, promyšlené a výsostně reflektované literární tradice, sahající přes anglické metafyzické básníky či Dantovu poezii až k velkým starověkým textům. Roku 1948 získal Nobelovu cenu za literaturu.

Shakespearův Hamlet již po čtyři staletí působí jako „zrcadlo“, které nastavuje každé době „její pravou tvář“. Hra sama však dokazuje, jak složité toto Shakespearovo zrcadlo je. Spíš než o zrcadle bychom měli mluvit o zrcadlení, složitém a proměnlivém divadelním dění, které nastoluje víc otázek, než dává odpovědí.

Shakespearova komedie Něco za něco (Measure for Measure, 1603) patří k tak zvaným temným či hořkým komediím. Odehrává se ve Vídni a jejím hlavním tématem je korupce. Hra velmi výmluvně dokládá známé přísloví, že moc korumpuje, absolutní moc korumpuje absolutně.

Svazek začíná Hilského studií, která má tři části: Text a kontext, Literární geneze, Čtení, interpretace, překlad. Následují anglický originál Sonetů a jejich český překlad, které jsou uspořádány na stránkách proti sobě a opatřeny poznámkami pod čarou. Anglické poznámky fungují jako malý shakespearovský slovníček, české poznámky upozorňují čtenáře na klíčové souvislosti. Svazek uzavírá Index of Sonnet First Lines, Rejstřík prvních veršů sonetů a soupis České překlady Shakespearových Sonetů.

V úvodní studii se Hilský věnuje vzniku a výkladu této slavné tragédie. Následují anglický originál hry a jeho český překlad, které jsou uspořádány na stránkách proti sobě a opatřeny poznámkami pod čarou. Anglické poznámky fungují jako malý shakespearovský slovníček, české poznámky upozorňují čtenáře na klíčové souvislosti. Následuje Příběh Amleta, prince jutského od Saxa Grammatica v překladu Heleny Kadečkové. Svazek uzavírá studie Daniela Přibyla Hamlet v českém divadle a Soupis českých inscenací Hamleta.

V poznámce překladatele Martin Hilský píše: „Obrovská síla a univerzálnost této tragédie spočívá v tom, že intimní příběh osudové lásky je zmarněn intolerancí a nenávistí lidí kolem. Klíč ke konkrétní podobě této nenávisti není v Shakespearově textu, ale ve společnosti, v níž se tato tragédie hraje a v níž je vnímána. Shakespeare nemusel napsat konkrétní důvody sváru Monteků a Kapuletů, protože ty si každá doba a každá společnost, včetně té dnešní, vždycky napíše sama.“

Shakespearovy Sonety jsou především knihou lásky, a možná právě proto vycházejí od roku 1609, kdy vyšly prvně, neustále, jak v originále, tak i v mnoha překladech. Vybral, přeložil a doslov napsal Martin Hilský

Timon Aténský je méně známá hra, kterou Shakespeare napsal společně s Thomasem Middletonem. Podvojné autorství se promítá i do žánrové podvojnosti hry kolísá mezi satirou a tragédií. Zatímco v prvním jednání Timon mluví řečí lásky a přátelství, od počátku čtvrtého jednání mluví řečí kleteb a proklínání. Co způsobí takovou změnu? Proč se Timonovi zhroutí celý svět a hodnotový řád s ním spjatý?

Třebaže se tato Shakespearova komedie nazývá Kupec benátský, její hlavní postavou není kupec benátský Antonio, ale daleko víc židovský lichvář Shylock. Shylock je právem pokládán za jednu z největších Shakespearových postav vůbec. Je tomu tak především proto, že prostřednictvím Shylocka a jeho vztahu k Antoniovi Shakespearova hra v metaforické divadelní zkratce vypovídá cosi podstatného o vztahu Židů a křesťanů, který se bolestně, mnohdy nevýslovně tragicky vepsal do dvou tisíc let naší civilizace. 21. svazek ediční řady William Shakespeare, český: (Básně, Bouře, Dobrý konec všechno spraví, Hamlet, dánský princ, Jak se vám líbí, Jindřich IV., Julius Caesar, Komedie omylů, Král Lear, Macbeth, Marná lásky snaha, Mnoho povyku pro nic, Othello, Romeo a Julie, Sen noci svatojánské, Sonety, Večer tříkrálový, Veselé paničky windsorské, Zimní pohádka, Zkrocení zlé ženy, Kupec benátský)

Shakespearova hra Dobrý konec všechno spraví patří ke komediím, které jsou pokládány za „hořké“ či „temné“. Zápletka je dramatickou obdobou pradávných příběhů o opuštěné manželce, která vlastní vynalézavostí, odvahou a vtipem získá zpět svého manžela. Shakespeare však jako vždycky svou předlohu podstatně proměnil...