Jiří Hlušička

Monografie sleduje příběh Kubíčkova sochařského umění od lapidárních, často symbolicky laděných soch z let kolem první světové války k expresivně podbarveným plastikám dvacátých let, prolnutým účastí s člověkem práce, až ke klasicky vyzrálým skulpturám, vyznačujících se nezaměnitelnou lyricko-poetickou intonací. Odborný výklad Jiřího Hlušičky provází rozsáhlá obrazová část zahrnující 16 barevných a 90 černobílých reprodukcí děl Josefa Kubíčka, jakož i výběr archivních fotografií. Představu o sochařově tvůrčím vývoji i lidském osudu dokreslují dokumentační texty Život a dílo v datech, které vypracoval jeho vnuk Adam Kubíček.

Monografie Františka Foltýna, který patří k výrazným postavám českého moderního malířství dvacátého století. Zatímco rozsáhlá fotodokumentace knihy zpřítomňuje lidský zjev malíře františka Foltýna, jeho přátel i podobu jeho výstav, obrazová část monografie soustředila 126 barevných a 49 černobýlých reprodukcí vývojově charakteristických děl.

Vzpomínková publikace historika umění PhDr. Jiřího Hlušičky, jehož jméno je spojeno především s Moravskou galerií v Brně, u jejíhož ustavení v roce 1961 stál a jejímž ředitelem byl až do roku 1989. V této funkci mj. připravil množství výstav pro naše i evropské galerie a výstavní síně, a také katalogů výstav, publikoval v českých, slovenských i zahraničních odborných časopisech a vydal řadu knižních monografií o výtvarném umění. V publikační činnosti neustal ani po revoluci; dosud spolupracuje s Nadací Universitas a s Masarykovou univerzitou, kdy se autorsky podílí na některých svazcích nebo sám vydává monografie o významných umělcích… V knize se přirozeně prolínají vzpomínky z jeho osobního a pracovního života, na rodinu, kolegy, přátele.

Pokračování knihy Jiřího Hlušičky Reflexy a reflexe vychází v předvečer autorova životního jubilea. Představuje opět výběr fotografií z posledních let, doplněný autorovými básněmi. PhDr. Jiří Hlušička se celý život věnuje různým umělecko-historickým aktivitám. Působil jako vedoucí obrazárny Moravského muzea v Brně a jeho zásluhou byla ustavena Moravská galerie v Brně, jejímž ředitelem byl téměř tři desetiletí. Vedle početných přednášek je autorem odborných článků, výstavních katalogů a knižních monografií, vydaných v pražských a brněnských nakladatelstvích. Fotografické tvorbě se věnuje od roku 1994.

Vincenc Makovský vstoupil do povědomí českého novodobého umění jako výsostný sochař. Tato okolnost poněkud zatlačila do pozadí umělcův projev kreslířský. O nápravu se nyní v této knize pokouší historik umění Jiří Hlušička. Ve snaze dospět k představě o úhrnné podobě umělcova tvůrčího odkazu se mohl spolehnout na poznání, k němuž v minulosti dospěl už ve dvou knižních monografiích věnovaných sochařově osobnosti a jeho dílu. Mohl tak odkrýt úlohu, kterou kresba v Makovského mnohotvárném a mnohoznačném díle zaujímá, a to jak v jeho rané avantgardní etapě, tak i později, kdy pod tlakem společenských peripetií po polovině třicátých let dvacátého století usiloval ztělesnit svůj klasický ideál a kdy obdařil své dílo osobitým humanistickým étosem. Rozsáhlá umělecká pozůstalost, nacházející se zčásti v rodinné sbírce a zčásti ve státních galeriích potvrdila, že kresba Vincenci Makovskému umožnila fixovat prchavou představu a posloužila mu jako neodmyslitelný podnět pro vznik a výsledné ztělesnění jak jeho komorních, tak i monumentálních sochařských realizací, jimiž se zapsal do povědomí naší výtvarné kultury. Proto také úvodní studie a výběr děl v obrazové části knihy počítají s přímou konfrontací konkrétního kreslířského a sochařského projevu. Nicméně mnohé z Makovského kreslířských studií mohou žít samy o sobě. Nepředstavují totiž ani zdaleka pouhý článek tvůrčího procesu, ale díky sochařovým objevným přístupům a vyhraněnému smyslu pro objem zobrazeného modelu či zvoleného výjevu stejně jako díky jeho kreslířskému mistrovství se vyznačují autonomními estetickými či výrazovými hodnotami. Tato monografická publikace z naznačeného poznání vychází. Za hlavní pohnutku jejího vydání však je třeba považovat snahu dát nahlédnout do utajené a dosud z velké míry zcela neznámé části tvůrčího odkazu Vincence Makovského a nabídnout tak ucelenější pohled na jeho uměleckou osobnost.

Monografie sleduje příběh Kubíčkova sochařského umění od lapidárních, často symbolicky laděných soch z let kolem první světové války k expresivně podbarveným plastikám dvacátých let, prolnutým účastí s člověkem práce, až ke klasicky vyzrálým skulpturám, vyznačujících se nezaměnitelnou lyricko-poetickou intonací. Odborný výklad Jiřího Hlušičky provází rozsáhlá obrazová část zahrnující 16 barevných a 90 černobílých reprodukcí děl Josefa Kubíčka, jakož i výběr archivních fotografií. Představu o sochařově tvůrčím vývoji i lidském osudu dokreslují dokumentační texty Život a dílo v datech, které vypracoval jeho vnuk Adam Kubíček.