Marie Homolová

V tomto díle zavítáme do Prahy (Střešovice)- a středních Čech (Ondřejov, St. Boleslav), vystoupíme na moravské palladium na Svatém Kopečku, zasníme se v jezerní krajině kolem Valtic, projdeme romanticky položené hrady v Českém Středohoří a prastaré hvozdy na Chebsku, při procházce Vysočinou se zastavíme na Lipnici, navštívíme malebná renesanční města na českomoravském pomezí (Dačice, Slavonice)a projdeme druhou část Švejkovy anabáze do Budějovic. Trasy jsou doprovázeny podrobným popisem cesty a zajímavostí a mapou.

V tomto díle zavítáme opět do pražských Střešovic, Středních Čech (Ondřejov, St. Boleslav), vystoupíme na bájnou horu Říp, poputujeme jezerní krajinou kolem Valtic, vyrazíme přes pohraniční hvozdy (Waldsassen, Šluknov), při procházce Vysočinou se zastavíme na Třešti, navštívíme malebnou renesanční Telč, zavzpomínáme na vorařskou slávu Vltavy, projdeme třetí část Švejkovy anabáze do Budějovic. Trasy jsou doprovázeny podrobným popisem cesty a zajímavostí a mapou.

Za rok, tedy za deset měsíců, končím s pobytem za mřížemi, a co dál? To já nevím a čím víc se blíží výstup, tím méně si dělám starostí. Fakt. Vím, že dostanu devět stovek, a to bude prakticky můj majetek, dokonce nemám ani boty na výstup − prodal jsem je vloni. Myslel jsem, že tím psaním snad vydělám alespoň na ten první měsíc... Ale člověk míní a − atd. atd. Zajímavé je to, že předsevzetí o tom, že do lochu už nepůjdu, se mění na − nechci jít. Teď mým přáním asi nebude spokojený život venku, ale být neznámým pachatelem. Hloupost? Póza? Ale kdepak. Realita. Ten mozeček v mojí hlavě je schopen si uvědomit tu hrozně dlouhou dobu života bez prostředků, která nastane po výstupu, když budu chtít žít normálně!

Příběhy české a moravské krajiny, zachycené v této knížce, vesměs vycházely v posledních deseti letech na stránkách sobotní přílohy Lidových novin. Našly si své čtenáře, kteří se jimi inspirovali k nedělním výletům. Nejsou přehledem historických fakt ů, architektonických slohů a přírodních pozoruhodností. Nemají ambici být podrobnou turistickou příručkou. Představují tuto zemi s jejím kouzlem a pestrostí, tajemností i statečností.

Za rok, tedy za deset měsíců, končím s pobytem za mřížemi, a co dál? To já nevím a čím víc se blíží výstup, tím méně si dělám starostí. Fakt. Vím, že dostanu devět stovek, a to bude prakticky můj majetek, dokonce nemám ani boty na výstup − prodal jsem je vloni. Myslel jsem, že tím psaním snad vydělám alespoň na ten první měsíc... Ale člověk míní a − atd. atd. Zajímavé je to, že předsevzetí o tom, že do lochu už nepůjdu, se mění na − nechci jít. Teď mým přáním asi nebude spokojený život venku, ale být neznámým pachatelem. Hloupost? Póza? Ale kdepak. Realita. Ten mozeček v mojí hlavě je schopen si uvědomit tu hrozně dlouhou dobu života bez prostředků, která nastane po výstupu, když budu chtít žít normálně!