Helena Třeštíková

Helena Třeštíková vypráví v otevřeném a intimním rozhovoru s dcerou Hanou o svém dětství a dospívání, profesním životě i o hrdinech svých dokumentárních filmů. V sedmi kapitolách odpovídajícím vždy přibližně jednomu desetiletí jejího života se tak mimo jiné dozvídáme o tom, jak prožívala pražské jaro a proč nikdy neemigrovala, jak se seznámila se svým mužem Michaelem Třeštíkem i o jejích prvních pokusech o časosběrný film. Detailně se pak věnují začátkům slavných filmů, jako jsou Manželské etudy a René, ale i novým tématům let porevolučních. Neopominou tedy ani další významné dokumenty, jako je Marcela, Katka, Mallory nebo Soukromý vesmír. Celý rozhovor původně vznikl jako videopodcast z Heleniny pracovny. Hana měla možnost zeptat se na vše, co ji jako dceru vždy zajímalo, a nebála se klást otázky, které se novináři pokládat ostýchají. Kniha tak přináší zcela ojedinělou výpověď uznávané české dokumentaristky včetně mnoha doposud nezveřejněných informací jak ze soukromého, tak profesního života.

Kniha uvádí téměř doslovný přepis rozhovoru známé filmové dokumentaristky Heleny Třeštíkové s překladatelkou a spisovatelkou Hedou Margoliovou Kovályovou (1919–2010), který se odehrál v srpnu roku 2000 ve spisovatelčině bytě v Praze během natáčení filmového dokumentu o ní. Zachycuje její autentické vzpomínky, někdy nepředstavitelně kruté a neuvěřitelné, na dobu mládí a pobyt v koncentráku, na porevoluční zmatky a na události kolem popravy jejího prvního muže Rudolfa Margolia. V rozhovoru je mnoho informací, které nebyly uvedeny v autobiografii Na vlastní kůži, kterou Heda Margoliová Kovályová napsala v americkém exilu v 70. letech. Velmi přínosná je též forma rozhovoru – otázky zkušené dokumentaristky vedou vyprávění k tématům, o kterých by dotazovaná sama asi neměla odvahu mluvit. Jedná se o silný a čtivý příběh zajímavé a výrazné ženy, která odpovídá s výrazným nadhledem daným bohatými životními zkušenostmi, díky nimž dospívá k pozoruhodné vyrovnanosti.

Jedinečný dokumentární cyklus Heleny třeštíkové, který dává možnost nahlédnout do osudů manželských dvojic v pohledu několika let právě vychází v knižní podobě. Příběhy jsou obohacené o sociologický a psychologický komentář. Od 1. ledna 2006 byly v jednom bloku za sebou v šesti večerech na ČT 2 uvedeny Manželské etudy z roku 1987 v původní podobě a Manželské etudy po dvaceti letech. Filmy sledovalo více než milion diváků, a jak se ukázalo, divácký ohlas dokonce i podstatně zasáhl do dalšího osudu hrdinky jednoho z příběhů.

Jedinečný dokumentární cyklus Heleny třeštíkové, který dává možnost nahlédnout do osudů manželských dvojic v pohledu několika let právě vychází v knižní podobě. Příběhy jsou obohacené o sociologický a psychologický komentář. Od 1. ledna 2006 byly v jednom bloku za sebou v šesti večerech na ČT 2 uvedeny Manželské etudy z roku 1987 v původní podobě a Manželské etudy po dvaceti letech. Filmy sledovalo více než milion diváků, a jak se ukázalo, divácký ohlas dokonce i podstatně zasáhl do dalšího osudu hrdinky jednoho z příběhů.

Za rok, tedy za deset měsíců, končím s pobytem za mřížemi, a co dál? To já nevím a čím víc se blíží výstup, tím méně si dělám starostí. Fakt. Vím, že dostanu devět stovek, a to bude prakticky můj majetek, dokonce nemám ani boty na výstup − prodal jsem je vloni. Myslel jsem, že tím psaním snad vydělám alespoň na ten první měsíc... Ale člověk míní a − atd. atd. Zajímavé je to, že předsevzetí o tom, že do lochu už nepůjdu, se mění na − nechci jít. Teď mým přáním asi nebude spokojený život venku, ale být neznámým pachatelem. Hloupost? Póza? Ale kdepak. Realita. Ten mozeček v mojí hlavě je schopen si uvědomit tu hrozně dlouhou dobu života bez prostředků, která nastane po výstupu, když budu chtít žít normálně!

Za rok, tedy za deset měsíců, končím s pobytem za mřížemi, a co dál? To já nevím a čím víc se blíží výstup, tím méně si dělám starostí. Fakt. Vím, že dostanu devět stovek, a to bude prakticky můj majetek, dokonce nemám ani boty na výstup − prodal jsem je vloni. Myslel jsem, že tím psaním snad vydělám alespoň na ten první měsíc... Ale člověk míní a − atd. atd. Zajímavé je to, že předsevzetí o tom, že do lochu už nepůjdu, se mění na − nechci jít. Teď mým přáním asi nebude spokojený život venku, ale být neznámým pachatelem. Hloupost? Póza? Ale kdepak. Realita. Ten mozeček v mojí hlavě je schopen si uvědomit tu hrozně dlouhou dobu života bez prostředků, která nastane po výstupu, když budu chtít žít normálně!

Kniha složená z dopisů, které si dlouhá léta vyměňovala režisérka se svým filmovým hrdinou během jeho pobytu za mřížemi. Časosběrný dokument režisérky Heleny Třeštíkové René zvítězil v kategorii dokumentů nad 45 minut a získal Zlatou holubici na Mezinárodním festivalu dokumentárních a animovaných filmů v Lipsku v říjnu 2008, další poctou byla cena německé veřejnoprávní televize MDR a prestižní cena Evropské filmové akademie Prix Arte pro nejlepší evropský dokument roku.