František Houdek

České zdravotnictví je nemocné. Více než opravdové léčení lidí dnes vidíme finanční a politické zájmy, které náš medicínsko-zdravotnický svět dokonale ovládly. A někdy to vypadá, že zdraví občana je na řadě až poté, co se nasytí peněženky mocných farmaceutických firem a podnikatelských skupin. Vzniká zajímavý paradox. Zatímco dříve člověk pečoval o svoje zdraví a kolem toho organizoval veškeré své aktivity, nyní se občan musí hlavně přizpůsobit zájmům zdravotnických lobbistů. Zajímá vás, kdo na vašem zdraví vydělává a jak k tomu přijdete vy? Kniha z pera předních odborníků se na tuto otázku pokouší odpovědět. Její poutavý obsah se týká každého, kdo někdy překročil práh zdravotnického zařízení.

Motivy povídek Bohové nepřicházejí z hvězd, Hokus a Škola hrou jsou klasická témata žánru sci-fi, jako jsou stroj času, roboti nebo návštěva mimozemské civilizace. Hlavním hrdinou první povídky je mladý archeolog, který se shodou náhod ocitá u dvou neuvěřitelných událostí. Se svým profesorem odkryje v pražském podzemí záhadné pravěké sídliště s kostrou současného člověka a po čase je v podchodu na Václavském náměstí svědkem situace, kdy se tu náhle objeví dva pralidé. Jak spolu obě události souvisí? V druhé povídce se roboti po celosvětové vzpouře, kdy využijí lidského sklonu k lenosti, chopí nadvlády nad lidmi. Ale podaří se jim ji udržet? V třetím příběhu se vášnivý vědec snaží přijít na kloub dvěma záhadám. Jedna se nakonec vysvětlí docela prozaicky, ale druhá, související s návštěvou neznámé civilizace, je už těžším oříškem...

Prof. MUDr. Josef Říman, DrSc., člen řady zahraničních vědeckých akademií a společností, působil v Československé akademii věd od samých jejích počátků (1951); opustil ji v roce 2006 už jako Akademii věd České republiky. Prošel všemi úrovněmi od aspiranta přes vědeckého pracovníka či ředitele ústavu až k funkcím vědeckého tajemníka, místopředsedy a v letech 1986-89 předsedy ČSAV. V roce 1976 založil a patnáct let vedl Ústav molekulární genetiky ČSAV, hrál rozhodující roli v zavádění buněčného a genového inženýrství a moderních biotechnologií v tehdejším Československu. Patří mezi průkopníky v biochemii retrovirů. Jeho poznatky nabízejí nový pohled na výklad zpětného přepisu genetické informace. Obsah: Kořeny / Než jsem se narodil * Dětství na Těšínsku * Do maturity * Konec války * K VĚDĚ / Na medicíně * Poválečné ztráty a nálezy * Vědeckým aspirantem * Léta s leukemií * Poprvé na Západě * U první české Nobelovy ceny * Ceny, pocty, emoce * Vedoucím vědeckým pracovníkem * Zlaté časy laboratorní * Od Ameriky k Americe * Pod hvězdami s pruhy * Po roce 1968 * Součástí vědeckého světa * VĚDOU / K novému ústavu * ÚMG v letech 1976-1991 * Organizace a hodnocení vědy v ČSAV a vědecká výchova * Vědecký sekretář * Místopředseda ČSAV * Obsah, forma a smysl vědy * V čele Akademie věd * Hostem i hostitelem * Listopad * Tajemství 7S DNA * J. E. Purkyně, věda, akademie, stát * Finis sine fine * Fotografická příloha * Seznam zkratek * Jmenný rejstřík

Věda je nepřehlédnutelnou součástí moderního života. Součástí významnou a mocnou, ale i tajemnou a uzavřenou, s vlastním životem pochopitelným jen omezenému okruhu badatelů. Jak a čím tito „dobyvatelé neznáma“ žijí? Čeho si cení, co je těší, co pálí – dokonce tolik, aby jim to stálo za komentování? Na to se snaží odpovědět tato kniha. Způsob výběru, třídění a řazení výroků slavných i neznámých učenců a literátů spolu s občasnými poznámkami a odkazy autora nabízejí jedinečnou procházku světem přírodních věd – světem vnějším, zřejmým (pokusy, objevy, publikace, využití, sláva, peníze…) i světem vnitřním, skrytým (fantazie, etika, krása, Bůh, ale i předsudky, pavěda nebo smutek z poznání…) – ostatně stačí nahlédnout do obsahu na začátku knihy. Cílem ovšem není předkládané citáty nabízet jako dogma; spíš by měly čtenáře inspirovat k zamyšlení a rozvíjení vlastních úvah. Myslitelská činnost se skládá ze dvou částí: 1. být schopen chápat cizí myšlenky a nevyhýbat se jim 2. mít svoje myšlenky. (česká filosofka Albína Dratvová)

Většinu textu této knihy tvoří dialog, tedy forma, kterou si oblíbili staří učenci (Platón, Sokrates, Galileo a další). Jde o upřímný, někdy až neúprosný slovní ping-pong dvou vzdělanců, z nichž jeden se stylizuje spíše do role nerudného pesimisty, druhý, o generaci starší, pak zůstává sám sebou, tedy laskavým optimistou.„Pan profesor se v mých očích hodně blíží ideálu člověka chytrého, moudrého i hodného zároveň. Díky této vzácné konjunkci osobních vlastností disponuje humanismem nadobyčej zažitým, rozvinutým hlubokými životními zkušenostmi - a to nejen těmi dobrými. Povídat si s ním pro mě bylo nesmírně poučné i povzbuzující,“ říká o Ctiradu Johnovi jeho „zpovědník“ František Houdek. Nu, a tito dva lidští antipodi se baví - o učení, vědě, medicíně, kariéře, ale i o lásce, cti, odpovědnosti nebo stáří a smrti, a samozřejmě také o společnosti. Své názory dokládají množstvím příkladů ze života i z literatury.