Jakub Fojtík
autor
Bojové letouny
Objevte fascinující svět moderních bojových letounů v této podrobné knize. Od historického vývoje nejvýkonnějších letounů až po detailní vysvětlení všech systémů na palubě, tato kniha nabízí komplexní pohled na vývoj a využití těchto strojů. Prozkoumejte detailně technologie a zbraně, které formovaly současné vojenské letectví.
Na stiahnutie
43,07 €
dostupné aj ako:
Bojové letouny
Objevte fascinující svět moderních bojových letounů v této podrobné knize. Od historického vývoje nejvýkonnějších letounů až po detailní vysvětlení všech systémů na palubě, tato kniha nabízí komplexní pohled na vývoj a využití těchto strojů. Prozkoumejte detailně technologie a zbraně, které formovaly současné vojenské letectví.
dostupné aj ako:
AERO 118 Northrop/McDonnell Douglas/Boeing F/A-18 Hornet & Super Hornet
Víceúčelový letoun F/A-18 je jedním z nejpovedenějších bojových strojů na světě. Paradoxně jeho vznik provázel neúspěch, neboť prohrál v soutěži LWF (Light Weight Fighter) s budoucím F-16. Jenže ohromné zkušenosti zúročené v původním prototypu YF-17 Cobra se staly natolik zajímavými, že se pro něj rozhodlo americké námořnictvo a dalo typu naději na druhý život. Pod novým označením F/A-18 se z letounu s marketingovým jménem Hornet postupně stal nástupce hned několika palubních typů včetně legendárních F-14 Tomcat, a to zejména díky pokroku v oblasti technologií radiolokátorů a řízených střel. Oproti většině předchůdců byl F/A-18 od počátku pojat jako víceúčelový letoun, který byl shodně určen k likvidaci vzdušných, námořních i pozemních cílů, jak ostatně napovídá i jeho netypické označení F/A (Fighter/Attack) namísto obvyklejšího F. Pro zavedení do služby u US Navy se výrobce spojil s koncernem McDonnell Douglas, který byl hlavním dodavatelem palubních strojů. Toto spojení, které později ukončily až soudy, bylo úspěšné pro letoun samotný, který dosáhl na řadovou službu i export. Nevýhodné ale bylo pro původního výrobce, pro nějž byl tento typ posledním, který dosáhl velkosériové výroby. Po veleúspěšném modelu F-5 Freedom Fighter a Tiger II firma Northrop dosáhla pouze na početně velmi omezenou výrobu „neviditelného“ bombardéru B-2 a po prohře svého typu YF-23 s budoucím F-22 Raptor se z ekonomických důvodů musela spojit s podobně strádající firmou Grumman. Teprve nyní, po desítkách let, získala zakázku na stavbu nového bombardéru B-21 Raider.
F/A-18 se stal úspěšným i na zahraničních trzích, ačkoliv se střetával s politicky mnohem podporovanějšími F-16. I přesto dvoumotorová koncepce a univerzálnost v oblasti nasazení oslovily státy jako Austrálie, Finsko, Španělsko či Švýcarsko, které v době výběru požadovaly schopnosti, jež dokázal splnit na světě jen Hornet. K úspěšnému exportu došlo i přesto, že v porovnání s F-16 byl Hornet výrazně dražší jak z důvodu své víceúčelovosti a tomu uzpůsobeného vybavení, tak i kvůli mnoha specifickým námořním prvkům a v neposlední řadě i kvůli menšímu počtu vyrobených strojů. Služba typu je ale i přesto velmi úspěšná a když se začal přibližovat horizont konce technického života stávající flotily, americké námořnictvo v době celosvětových finančních škrtů od výrobce zvolilo nikoliv nový typ, ale hlubokou modernizaci zachovávající hlavní konstrukční rysy F/A-18. Ta získala označení Super Hornet, její výroba probíhá od roku 1995 a plánována je nejméně do roku 2027. To znamená, že poslední F/A-18 Super Hornet opustí výrobní linku téměř padesát let po vzletu prvního prototypu YF-17. A to rozhodně není špatný výsledek na typ, který v původní soutěži, pro níž byl určen a navržen, prohrál.
Mnozí kritici letounů páté generace jako F-22 či F-35 uvádějí, že u nich došlo k odklonu v těch oblastech, které byly u strojů jako jsou F/A-18, F-16 či F-15 příčinou úspěchu. Předně jde o manévrovatelnost letounu, která i přes zbraně kategorie BVR má na soudobém bojišti stále podstatný význam, a dále potom možnost působit blízko nepříteli, neboť víceúčelové F/A-18 představují i podstatný prvek přímé bojové podpory pozemních sil. Jejich přímé nahrazení námořními letouny kategorie F-35B není zcela samozřejmé, a v mnoha ohledech proto F/A-18 zůstane nepřekonaným typem. I proto velení US Navy spustilo projekt F/A-XX, který má vést k výběru nástupce Super Hornetu. Firma Boeing, která před léty ovládla společnost McDonnell Douglas, se o zakázku uchází a již název soutěže ukazuje, že se nadále počítá s víceúčelovým typem pokračujícím v tradici nastolené původními F/A-18 Hornet.
Bitevní vrtulníky
Bitevní vrtulníky jsou jedním z nejpodivuhodnějších příkladů technologického vývoje vojenské techniky ve druhé polovině 20. století. Od války v Alžírsku, přes Koreu, Vietnam a Afghánistán, až po současné konflikty v Sýrii a na Ukrajině – všude sehrály bitevní vrtulníky svou roli a ze všech těchto nasazení vzešly další převratné vývojové stupně a modifikace. Seznamte se nejen s historií, ale i s technikou, konstrukcí a výzbrojí těchto nebezpečných létajících strojů.
Evropské vrtulníky
V dnešní době nalezneme na pultech knihkupců velké množství všeobecných encyklopedií zabývajících se letouny a okrajově také vrtulníky. Avšak pouze malá část literatury, zejména cizojazyčné, se věnuje vrtulníkům samotným. Všechny tyto knihy jsou obecné a obsahují jen ty nejzákladnější informace o nejrozšířenějších typech a jejich verzích. Úplný přehled evropského (ale ani amerického) vrtulníkového průmyslu nikde nenalezneme. První knihu, která se snaží postihnout evropské helikoptéry v celé jejich historii, právě držíte v ruce. Výčet verzí v této encyklopedii není úplný a ani úplným být nemůže. Nové verze evropských vrtulníků totiž vznikají takřka denně. Přesto však přes 300 popsaných druhů a více než 1000 verzí představuje nejucelenější soupis na celém světě. Kniha navazuje na předchozí titul z nakladatelství Svět křídel s názvem Ruské vrtulníky – Encyklopedie strojů konstrukčních kanceláří Bratuchin, Jakovlev, Kamov, Kazaň a Mil. Oproti ní je však mírně upravená, aby byl zachován podobný rozsah obou titulů a všechny evropské typy se vešly do jednoho svazku. Ze všech strojů s rotující nosnou plochou obsahuje pouze vrtulníky, nikoliv další rotorová letadla (vírníky, rotorové kluzáky, bezpilotní prostředky...). Zároveň byl s ohledem na velké množství amatérských vrtulníků dán prostor pouze strojům, které úspěšně absolvovaly alespoň motorové zkoušky.
dostupné aj ako:
Lacná kniha Evropské vrtulníky (-70%)
V dnešní době nalezneme na pultech knihkupců velké množství všeobecných encyklopedií zabývajících se letouny a okrajově také vrtulníky. Avšak pouze malá část literatury, zejména cizojazyčné, se věnuje vrtulníkům samotným. Všechny tyto knihy jsou obecné a obsahují jen ty nejzákladnější informace o nejrozšířenějších typech a jejich verzích. Úplný přehled evropského (ale ani amerického) vrtulníkového průmyslu nikde nenalezneme. První knihu, která se snaží postihnout evropské helikoptéry v celé jejich historii, právě držíte v ruce. Výčet verzí v této encyklopedii není úplný a ani úplným být nemůže. Nové verze evropských vrtulníků totiž vznikají takřka denně. Přesto však přes 300 popsaných druhů a více než 1000 verzí představuje nejucelenější soupis na celém světě. Kniha navazuje na předchozí titul z nakladatelství Svět křídel s názvem Ruské vrtulníky – Encyklopedie strojů konstrukčních kanceláří Bratuchin, Jakovlev, Kamov, Kazaň a Mil. Oproti ní je však mírně upravená, aby byl zachován podobný rozsah obou titulů a všechny evropské typy se vešly do jednoho svazku. Ze všech strojů s rotující nosnou plochou obsahuje pouze vrtulníky, nikoliv další rotorová letadla (vírníky, rotorové kluzáky, bezpilotní prostředky...). Zároveň byl s ohledem na velké množství amatérských vrtulníků dán prostor pouze strojům, které úspěšně absolvovaly alespoň motorové zkoušky.
Na sklade 1Ks
8,09 €
26,95€
dostupné aj ako:
AERO 116 Jakovlev Jak-36, Jak-38 & Jak-41
V období probíhající studené války a přípravy na konflikt s využitím jaderných zbraní začala hrát značnou roli palubní letectva. To americké spadající pod US Navy dokázalo do prakticky jakéhokoliv místa na světě soustředit nemalou bojovou sílu včetně schopnosti provádět útoky jadernými zbraněmi. Dlouhá tradice amerického palubního námořnictva sahající až do dvacátých let minulého století a také extenzivní nasazení v druhé světové válce a ve Vietnamu navíc umožnily vyprecizovat bojové postupy i vyladit výkony používaných strojů. Není proto s podivem, že pro vojenskou strategii SSSR představovaly americké letadlové lodě jednu z hlavních hrozeb. K vyrovnání schopností s Američany neměl sovětský vojenský průmysl dostatek zkušeností a ani ekonomika největšího státu na světě by nedokázala enormně nákladný vývoj početně ekvivalentního palubního letectva včetně nosičů ufinancovat, zvláště když souběžně probíhalo enormně nákladné soupeření v dobývání kosmu či ve vývoji balistických raket nebo přepadových stíhačů. I proto v SSSR začaly nabývat na významu požadavky na letouny s kolmým vzletem a přistáním. Ty by totiž umožnily nasazení na konstrukčně jednodušších a ekonomicky výrazně levnějších lodních nosičích a v případě krizového válečného stavu by je mělo být možné provozovat i z palub kontejnerových a dalších lodí. Proto vznikl projekt experimentálního stroje Jak-36, který posléze umožnil vznik sériového modelu Jak-38. I přes čtvrt století od ukončení jeho provozu Jak-38 stále patří mezi typy, o nichž je známo relativně málo. A to i přes to, že služba tohoto letounu nepostrádala na dramatičnosti. Pro SSSR šlo o jeden z nejsložitějších vývojových úkolů, neboť celá řada technických řešení použitých na letounu byla vyvinuta čistě pro tento typ. Ačkoliv službu Jaků provázelo mnoho mimořádných událostí, získané znalosti pomohly sovětskému průmyslu zvládnout vývoj technologií, které měly být zúročeny v následujícím velmi slibném modelu Jak-41. Kolmo startující letoun Jak-41 představoval nadějnou konstrukci, která by sovětskému námořnímu letectvu v případě zavedení do služby konečně umožnila získat skutečně výkonný stroj převyšující v mnoha ohledech západní konkurenci v podobě typu Harrier. Předchozí palubní stroje Jak-38 totiž nesplnily zadání a představovaly více než omezenou bojovou sílu. Jenže do osudu Jak-41 zasáhl chaos provázející rozpad SSSR a jeden z nejnadějnějších palubních strojů historie skončil svou kariéru, aniž by dosáhl na řadovou službu. SSSR proto nikdy nedokázal srovnat krok s USA a jeho palubní letectvo je dodnes spíše demonstrativní jednotkou nežli skutečnou bojovou silou schopnou likvidovat cíle ve vzduchu, na zemi i na hladině kdekoliv na světě.
Vypredané
10,01 €
AERO 112 McDonnell Douglas/Boeing F-15 Eagle
F-15 Eagle je bezesporu ikonickým americkým strojem, který by mohl být archetypem moderního víceúčelového letounu. Pokud by dnes tvůrci letounu měli pro tento stroj vybrat jméno, pravděpodobně by zvolili slovo neporažený. Jde totiž o jediný bojově široce nasazený typ ve výzbroji US Air Force, který nikdy nebyl ve vzdušných soubojích sestřelen nepřátelským letounem. Stroje F-15 všech uživatelů si drží skóre nejméně 104 sestřelených nepřátelských letounů (pokud budeme uvažovat o vítězstvích deklarovaných izraelskými prameny) vůči nulovým vlastním ztrátám. To je více, nežli dokázaly F-16 či legendární F-14 a údaj svědčí o výkonech typu, které v mnoha ohledech nedokázal překonat žádný jiný letoun na světě. Pro porovnání se nabízí, že ruská rodina Su-27/30/35 nedosáhla ani po současném zapojení do intenzivního konfliktu na Ukrajině více než pětiny vítězství F-15. I ostatní ztráty F-15 způsobené zásahy pozemními protiletadlovými prostředky, technickými příčinami či pilotní chybou patří mezi nejnižší v dané třídě a dosahují se 125 odepsanými letouny statisticky jeden zničený F-15 na více než 100 000 letových hodin. To je pro srovnání desetina oproti předchůdci v podobě typu F-4. Není proto překvapivé, že se F-15 stal a dodnes po právu je páteří US Air Force a americké letectvo na něj dále bude spoléhat i po příchodu strojů páté generace, stejně jako jde o klíčový typ pro zahraniční uživatele. F-15 byl totiž prvním letounem, který byl navržen specificky pro splnění požadavků bojových pilotů. Ti se podíleli na vývoji a i koncepční zadání letounu bylo stvořeno na základě detailních teoretických rozborů nasazení bojových letounů. Extrémně detailní a propracované zadání zohledňující taktické poznatky z vzdušných soubojů z Vietnamu se projevilo v úrovni navrženého palubního vybavení i aerodynamickém konceptu. F-15 byly od počátku vybaveny velmi pokročilými systémy, a i když po úvodních verzích F-15A/B vznikla druhá generace F-15C/D, útočné F-15E a nejnovější generace F-15EX, ty se liší jen palubním vybavením, které logicky podléhá zastarávání. Během padesáti let se tvary F-15 prakticky nezměnily, protože k tomu nebyl důvod. Jde o další důkaz enormní nadčasovosti letounu, které soupeřící typy ani zdaleka nedosáhly. Ostatně, tvary a aerodynamický koncept letounu F-15 jsou důsledkem zřejmě nejnáročnějšího a nejdetailnějšího vývoje vůbec, kdy byl letoun od počátku navrhován s ověřováním konceptu křídla s pevnou i měnitelnou geometrií a s rozdílným uložením motorů s tím, že paralelně byly výsledky ověřovány vůči jednomotorovému uspořádání. Ohromné investice do vývoje a ospravedlnění zvoleného designu se jednoznačně vyplatily. Stávající generaci F-15 čeká pravděpodobně výroba po dobu další dekády a tento legendární stroj se proto dost možná dočká sta let ve službě od vzletu prototypu. Na druhou stranu F-15 ukázal i jednu ohromnou slabinu, a to cenu. Jestli v době vzniku F-15 u letectva existoval prostor pro lehčí typ, jímž se později stal F-16, nyní to již neplatí. Zatímco F-16 má nástupce v podobě široce rozšířeného letounu F-35, „neviditelné“ F-22 se plnohodnotným nástupcem F-15 nestaly, a to zejména z ekonomických důvodů. Letouny kategorie F-15 jsou nadále vyhrazeny jen těm nejbohatším letectvům světa a v dnešní době v početnosti ustupují víceúčelovým levnějším typům, třebaže tyto představují kompromis co do schopností a v oblasti vzdušné nadvlády na F-15 v mnoha ohledech i přes svůj stealth charakter nedosahují.
Vypredané
10,01 €
AERO 109 Suchoj Su-30 & Su-35, 3.díl
V předchozích dílech publikace byla představena řada výchozího modelu Suchoj Su-27 a dále námořní speciál Su-27K/Su-33 a bitevní Su-34. Posledními členy rodiny jsou letouny verzí Su-30 a Su-35, které jsou ve výrobě dodnes. Ty lze považovat za vůbec nejvýkonnější představitele rodiny vzešlé ze Su-27. Su-30 vznikl na základě modernizačního projektu Su-27M, který již nestihl být dokončen před rozpadem SSSR a potkal jej typický porevoluční chaos. Velmi nadčasové zadání z osmdesátých let ale znamenalo, že na Su-27M byla ověřena řada nových technologií, které se staly základem pro novou verzi Su-30 a které byly dále doplněny možností integrace nových prvků ze Západního světa. Výsledný model Su-30 je proto exportně nejúspěšnějším zástupcem celé rodiny, který slouží ve stovkách kusů v Rusku, Indii, Číně a mnoha dalších zemích Afriky, Asie i Jižní Ameriky. Protože letouny slouží často i k velení a řízení vzdušných operací, jsou všechny Su-30 dvojmístné. Následný Su-35 je pak finálním typem vzešlým z verze Su-27M, který se ale vrací k jednomístnému uspořádání, neboť roli druhého člena posádky měla u tohoto letounu zastat pokročilá plně digitální avionika. Řazen je ve svém posledním standardu ke 4,5 generaci (či generaci 4+), což má jasně ukazovat na odstup od rodiny Su-27. U Su-35 výrobce očekával enormní obchodní úspěch, kdy se tento letoun měl stát náhradou dosluhujících Su-27 první generace, ale i západních typů jako byly letouny F-4 a další. Jenže k tomu nikdy nedošlo a zatím je služba Su-35 omezena na Rusko a Čínu a posledním uživatelem se měl stát Írán. Pro Rusko je, jak se zdá, potenciál Su-27/30/35 prakticky vyčerpán, protože i tradiční zákazníci jako je Čína a Indie mají zájem spíše o následující generaci víceúčelových strojů a mnohé menší státy se od Ruska odklonily po zahájení války na Ukrajině. A pokud tak neučinily, obyčejně jde o chudší země nemající rozpočet na pořízení podobných letounů. Tempo výroby letounů klesá a pokud Rusko pro své vzdušné a kosmické síly znovu neobjedná další letouny, může dokonce dojít poprvé i k přerušení výroby. Rodinu Su-30 a Su-35 čeká ze všech verzí spolu se Su-34 nejdelší služba. A jejím popisem se symbolicky uzavírá osud celé rozvětvené rodiny vzešlé z na svou dobu extrémně nadčasového Su-27.
Vypredané
10,01 €
AERO 106 Suchoj Su-33 & Su-34, 2. díl
V předchozím díle publikace ( AERO č.104) byla představena řada výchozího modelu Suchoj Su-27, která se posléze stala základem pro široké množství variant a subvariant. Z původního modelu Su-27 vychází přímo palubní letoun T10K (Su-27K), v sériové podobě zvaný Su-33, který je detailně představen v tomto díle. A cestou reverzního inženýrství se klonem původních exportních Su-27SK i jednoho ukořistěného prototypu T-10K stal i čínský palubní letoun J-15, na jehož vývoji se ruský výrobce nikterak nepodílel. Shodnou cestou se technologie a draková skupina z původního modelu Su-27UB staly základem pro čínský letoun J-16, který tento díl uzavírá. V této publikaci jsou rovněž popsány dvoumístné varianty se sedadly vedle sebe. Tou úvodní byl námořní projekt T10KUB-1 vycházející z palubního modelu T10K (Su-27K), od nějž si ostatně první a jediný létající prototyp vypůjčil i podstatnou část drakové skupiny. A i když následný útočný model T10V (v sérii Su-34) konstrukčně představuje zcela nový typ, v mnohém na T10KUB-1 odkazuje. V této publikaci jsou proto rozepsány všechny modely, které konstrukčně vycházejí z původní řady Su-27 a Su-27UB. V závěrečném třetím díle pak budou popsány modernizační projekty, které sice v mnoha případech spoléhají na drak odvozený od Su-27UB, avšak co do výbavy těží z řešení připravovaných či dokonce vyvinutých pro modernizační projekt Su-27M a v mnohém se původní variantě Su-27 vzdalují. Ty nesou označení Su-30 a pomyslným vrcholem je soudobý typ Su-35, který bývá řazen ke generaci 4,5. Již jen z výčtu verzí je zřejmé, jak složité je pochytit genezi modelu T10 ve všech jeho variantách. Jde totiž o jeden z nejúspěšnějších víceúčelových letounů historie, který co do počtu verzí představuje pravděpodobně nejroztříštěnější rodinu na světě. Důvodem je, že na rozdíl od na Západě obvyklých blokových úprav čekaly uživatele Su-27/30/33/34/35 modernizace a verze specificky orientované na jednotlivé zákazníky.
Vypredané
10,01 €
Československé vrtulníky
Knižní novinka je vystavěna na dobových materiálech, mnohdy odtajněných až při sbírání podkladů, s posláním přinést na světlo trvalý důkaz o tom, co se mimo jiné v Československu podařilo v leteckém průmyslu zkonstruovat, vyrobit a úspěšně ozkoušet.
Vypredané
25,00 €
General Dynamics/Lockheed Martin F-16 Fighting Falcon
Stíhací letoun F-16 představuje dodnes jeden z nejuniverzálnějších vojenských typů, který ve výrobě zcela jistě překoná padesáté výročí od vzletu prvního prototypu. Po létech, kdy se americké vojenské letectvo snažilo pod dojmy z nasazení ve Vietnamu získat do svých řad sofistikované těžké stíhací letouny, znamenal lehký typ F-16 zásadní odklon od tehdejšího směru vývoje. Jeho konstruktéři vsadili na zcela opačné hodnoty a pokusili se vyvinout lehký víceúčelový typ s ohromným růstovým potenciálem, který měl být od počátku určen jak pro domácí americké letectvo, tak i pro zahraniční zákazníky. A tento krok se více než vydařil a s více než 4 700 vyrobenými kusy patří rodina F-16 mezi nejúspěšnější bojové letouny světa. I dnes, téměř padesát let po vzletu prototypu stále probíhá výroba tohoto letounu, ačkoliv poslední generace Block 70/72 mají s původními YF-16 společnou prakticky jen drakovou skupinu a aerodynamický koncept. Oproti letounům jako byl F-4 Phantom II či MiG-21 je úspěch F-16 na trhu založen na velmi povedených výkonech, příznivé ceně, velké variabilitě schopností a širokém množství doplňků a modernizací s koncepcí flotilových upgradů. Servisní život mnohých F-16 jim umožní provoz až do roku 2050, což mnohonásobně překonává původní očekávání tvůrců. Navíc je F-16 i bojově důkladně prověřeným typem, který byl nasazen v mnoha konfliktech po celém světě. Pro americké letectvo jde nadále o klíčový typ, o jehož náhradě dodnes nepanuje shoda. Moderní F-35 totiž přicházejí se zcela jiným konceptem bojových schopností a mnoho odborníků z vojenského letectva hlasitě uvádí, že provozně levné a nenáročné F-16 nelze jen tak vyřadit bez náhrady. I proto se po létech plánovaného vyřazení a náhrady F-16 menším množstvím F-35 začíná stále jasněji hovořit o možném zařazení přímého nástupce v podobě nově vyvinutého stroje, či dokonce o opětovném nákupu F-16 posledních verzí. Zkráceně řečeno, F-16 pro USAF a mnohé další uživatele není jen stíhacím letounem, ale je prvkem tvořícím jádro taktických schopností a fungování bez něj není snadné. Zemím NATO letouny F-16 umožnily plné rozvinutí taktických schopností jejich letectev a i noví uživatelé, kteří typu přibyli v posledních letech, u posledních verzí získávají schopnosti nové generace, které v jejich inventáři zatím nebyly.
Mnozí kritici letounů páté generace jako F-22 či F-35 uvádějí, že u nich došlo k odklonu v těch oblastech, které byly u F-16 příčinou úspěchu. Předně jde o manévrovatelnost letounu, která i přes zbraně kategorie BVR má na soudobém bojišti stále podstatný význam, a dále potom možnost působit blízko nepřítele, neboť víceúčelové F-16 představují i podstatný prvek přímé bojové podpory pozemních sil. Jejich přímé nahrazení letouny kategorie F-35 není proto možné, a v mnoha ohledech proto F-16 zůstane nepřekonaným typem. F-16 sice postrádá atribut snížené zachytitelnosti, avšak otázkou je, nakolik je to omezující. Většina uživatelů těchto letounů totiž neplánuje střet se zeměmi vybavenými stroji páté generace a pro ně bude F-16 i v následující dekádě plně postačujícím typem.
Vypredané
7,81 €
Mikojan Gurevič MiG-29/35 - 2. díl
Publikace navazuje na AERO č.76 a věnuje se hlavně použití letounů MiG-29 v zahraničí.
Na rozdíl od letounů Su-27 byly stroje MiG-29 od počátku zamýšleny i pro široký export. Dlouhodobý zájem o letouny projevovala Indie, která hledala cestu jak vyvážit schopnosti pákistánského letectva. To v roce 1983 získalo vcelku překvapivě své první letouny F-16 Block 15 výměnou za podporu amerických zpravodajských operací v době sovětské intervence v sousedním Afghánistánu. A protože měl Islámábád původně získat starší F-5E Tiger II, pořízení výrazně modernějších F-16 vyvolalo nutnost adekvátní modernizace letectva na indické straně. První požadavky na dodávku letounů předala indická diplomacie do Moskvy v roce 1982, aniž by přesně znala výkony letounu. Teprve během návštěvy ministra obrany SSSR Dimitrije Ustinova v Dillí v únoru 1984 došlo k příslibu dodávek čtyř desítek letounů MiG-29 a čtyř MiG-29UB a dokonce se diskutovalo i o možnosti následné licenční stavby dalších 110 strojů přímo v indickém závodě HAL. Nechybí samozřejmě i dodávky MiGů-29 do států Varšavské smlouvy koncem 80. let a do dalších zemí až po současnost.
Vypredané
7,81 €
Mikojan Gurevič MiG-29/35: I. díl
Stíhací letoun MiG-29 byl v době svého vzniku synonymem technologického vzestupu vojenského leteckého průmyslu SSSR. Zásadní pokrok ve znalostech aerodynamiky, nová generace avioniky i senzorů a navýšení výkonů dané novou generací motorů umožnily sestrojit letoun, který výrazně rozšiřoval letovou obálku stíhacího typu a umožňoval do bojové činnosti zařadit do té doby nemyslitelné agilní manévry jako například souvrat, které by při střetném boji, pokud by k němu došlo, představovaly podstatnou výhodu. Navíc byl letoun schopný nést velké množství výzbroje a kvalitní senzorové a avionické vybavení, které bylo v mnoha ohledech do řadové služby na východní straně Železné opony zavedeno ve velkém měřítku poprvé. Letoun si od počátku vysloužil velkou pozornost západních zpravodajských služeb a leteckých sborů, neboť byl jedním z prvních typů, u nějž bylo možné již na základě prvotních neúplných informací usuzovat na výkony přinejmenším odpovídající západním soupeřům či je dokonce převyšující. Pro SSSR měl MiG-29 představovat páteř ochranné a útočné síly a na rozdíl od souběžně vyvíjeného většího typu S-27 byl určen i k širokému exportu a ještě před rozpadem východoevropské hospodářsko-politické soustavy se objevil ve výzbroji mnoha zemí na několika kontinentech, včetně Československa. Dnes lze v západních archivních pramenech nalézt četné zmínky o tom, že MiGy 29 byly tím typem techniky, který u států NATO vyvolával nutnost výrazně navýšit své obranné schopnosti, neboť byl rovnocenným soupeřem nejnovějších amerických a evropských typů. K přímému střetu obou vlivových sfér naštěstí nikdy nedošlo a MiGy 29 se do přímých bojových akcí vyjma íránsko-irácké epizody zapojily až na počátku devadesátých let, kdy měl Západ možnost kvality typu důkladně ozkoušet nejen díky součinnostním cvičením s nově demokratickými východoevropskými státy, ale i díky možnosti získat letouny z nedávno sjednocené Spolkové republiky Německo. A nutno dodat, že i přes odhalení mnoha slabin vzájemné porovnání letounů jasně ukázalo, že obavy západních zemí po zavedení MiGů 29 do výzbroje byly oprávněné.
Vypredané
7,81 €
A-10 Thunderbolt II
Bitevní letoun A-10 je doslova jednou z moderních legend americké letecké konstrukční školy. Stejně jako v případě ruského typu Su-25 je i A-10 ukázkou účelového designu zamřeného na splnění jednoduchých požadavků – vysoké obratnosti na malých rychlostech umožňující lety v nízkých výškách, extrémní palebné síly pro likvidaci širokého spektra cílů, odolnosti proti zásahům nepřátelskou palbou a výrobní a údržbové jednoduchosti. Celý letoun byl doslova postaven kolem 30mm rotačního kanónu GAU-8/A, nejvýkonnější hlavňové zbraně použité kdy na letounu. Ohromná nosnost výzbroje ve spojení s dlouhou vytrvalostí dala vzniknout skutečně unikátnímu typu, který po celý svůj život vyniká nejen odolností vůči nepřátelské palbě, ale i vůči různým politickým, lobbistickým a jiným velitelským tlakům. Ještě před záletem prototypu se hovořilo o nepotřebnosti podobného jednoúčelového stroje a ani vítězství v porovnání s konkurenčním YA-9 nevedlo rovnou k sériové výrobě. I přes všechny plány a následné redukce se ale A-10 do služby dostaly a v ní vydržely několikeré pokusy o vyřazení. Jejich současný výhled provozu směřuje za horizont roku 2030 a před nedávnem přeživší flotila získala nová křídla prodlužující životnost. A již nyní samo americké letectvo přiznává, že ani extrémně sofistikované letouny páté generace na bojišti nedokážou plně zastoupit stroj, který byl od počátku určen k boji v blízkosti protivníka. A i když možná A-10 opakovaně prohrál v zákulisních hrách v americkém Kongresu, nikdy neprohrál na bojišti. Nasazení velkého množství A-10 v Iráku během operací Pouštní bouře a Pouštní štít jasně ukázalo, že flotila amerických bitevních letounů má ohromnou ničivou schopnost a dokázala kompletně zlikvidovat pozemní iráckou tankovou armádu, tehdy čtvrtého nejsilnějšího ozbrojeného sboru světa. Tento fakt jasně ukázal na technologickou dominanci Spojených států a sílu, kterou mu A-10 dávají. Téměř 1 000 zničených tanků jasně ukázalo, že i když A-10 postrádá eleganci stíhacích letounů a mezi piloty se mu opakovaně dostávalo nelichotivých přezdívek, představuje ten nejefektivnější prostředek pro likvidaci nepřátelské techniky v inventáři USAF. A stejně tomu bylo v dalších konfliktech v Iráku a Afghánistánu, které se bez přítomnosti A-10 neobešly. Bohužel, rozpad bipolárního uspořádání světa způsobil, že podobný letoun již pravděpodobně nikdy nevznikne a A-10 zůstane jediným západním zástupcem kategorie sériových proudových bitevních strojů. Bude jistě zajímavé sledovat, jak se bude vyvíjet koncept přímé letecké podpory v následujících letech. Neboť i přes všechnu snahu konstruktérů zvýšit vzdálenost letounů od cíle existuje nemálo situací, kdy je potřeba působit v přímé blízkosti nepřítele.
Vypredané
7,81 €
UH-60 Black Hawk
Spojené státy postavily v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století svůj koncept vrtulníkového letectva na ostrých bojových zkušenostech z vietnamské džungle. Na základě analýzy nasazení UH-1 vypsala US Army v roce 1972 projekt UTTAS (Utility Tactical Transport Aircraft System), z nějž měl vzejít nový univerzální vrtulník pro armádu. Společnost Sikorsky do soutěže přihlásila projekt S-70 využívající poznatky z projektů S-61, S-65 a S-67. Armáda mu přidělila název YUH-60. Po téměř dvou letech od vzletu byl YUH-60 23. prosince 1976 oficiálně oznámen jako vítěz soutěže a ještě před koncem roku získal výrobce první objednávku na sériové stroje. Ty nesly označení UH-60A se jménem Black Hawk. Pojmenování vrtulníku na základě indiánských kmenů bylo u společnosti Sikorsky i dalších vrtulníkových výrobců tradicí. Jméno Black Hawk, v češtině Černý Jetřáb, patřilo náčelníkovi Sauků, který proslul nebývalou bojovou odvahou. Publikace detailně popisuje vývoj, výrobu, službu a export do zahraničí tohoto vrtulníku.
Vypredané
5,56 €
