Immanuel Kant

''beauty has purport and significance only for human beings, for beings at once animal and rational''In the Critique of Judgement (1790) Kant offers a penetrating analysis of our experience of the beautiful and the sublime, discussing the objectivity of taste, aesthetic disinterestedness, the relation of art and nature, the role of imagination, genius and originality, the limits of representation and the connection between morality and the aesthetic. He also investigates the validity of our judgements concerning the apparent purposiveness of nature with respect to the highest interests of reason and enlightenment. The work profoundly influenced the artists and writers of the classical and romantic period and the philosophy of Hegel and Schelling. It has remained a central point of reference from Schopenhauer and Nietzsche through to phenomenology, hermeneutics, the Frankfurt School, analytical aesthetics and contemporary critical theory. J. C. Meredith''s classic translation has been revised in accordance with standard modern renderings and provided with a bilingual glossary. This edition also includes the important ''First Introduction'' that Kant originally composed for the work. ABOUT THE SERIES: For over 100 years Oxford World''s Classics has made available the widest range of literature from around the globe. Each affordable volume reflects Oxford''s commitment to scholarship, providing the most accurate text plus a wealth of other valuable features, including expert introductions by leading authorities, helpful notes to clarify the text, up-to-date bibliographies for further study, and much more.

Kritika praktického rozumu (1788) představuje Kantovo nejdůležitější dílo věnované praktické filosofii, které v úplnosti předkládá teorii morálního zákona a předkládá jádro Kantem reformovaného pojmu metafyziky, na nějž navázala generace tzv. německého idealismu. Jako se Kritika čistého rozumu (1781, 17872) podle Kanta týkala rozumu ve vztahu k přírodě, zabývá se Kritika praktického rozumu (1788) rozumem ve vztahu k druhé předmětné oblasti, totiž k oblasti svobody. Představuje Kantovo nejdůležitější dílo věnované praktické filosofii, které v úplnosti předkládá teorii morálního zákona známou již ze Základů metafyziky mravů (1785). Obsahuje však rovněž Kantovu definitivní odpověď na otázku metafyziky. Zatímco pojmy Boha a nesmrtelnosti duše zůstávají jakožto pouhé ideje na poli teoretického rozumu bez opory, získávají skrze pojem svobody prokázaný existencí morálního zákona „stálost a objektivní realitu, tj. jejich možnost je dokazována tím, že svoboda je skutečná, neboť tato idea se vyjevuje prostřednictvím morálního zákona“. Kritika praktického rozumu takto předkládá jádro Kantem reformovaného pojmu metafyziky, na nějž navázala generace tzv. německého idealismu.

Tretia zo slávnych kritík Immanuela Kanta, patrí medzi najvýznamnejšie diela západného filozofického myslenia. V slovenskom preklade vychádza po viac než 230-ich rokoch od svojho vzniku po prvý raz. Kant sa v nej pokúša nájsť spojujúci článok medzi prírodou ako predmetom čistého rozumu a slobodou ako predmetom praktického rozumu. V jej prvej časti rozvíja svoju filozofickú estetiku ako náuku o estetických súdoch a v druhej teleológiu ako náuku o výklade prírody prostredníctvom kategórií účelu. Uplatňujúc koncept súdnosti analyzuje množstvo fenoménov, napríklad krásu v prírode a umení, originalitu umeleckých diel, genialitu, vkus, vznešenosť, či systematickú jednotu prírody. Vychádza v edícii IDEA v preklade Patrície Elexovej a doslovom Miroslava Marcelliho.

Kritika čistého rozumu (1781) je základním spisem moderní filosofie. Kant v ní zkoumá možnosti poznání v matematice, přírodních vědách a metafyzice jakožto disciplínách, jejichž věty se neopírají o zkušenost. Na základě své teorie, v níž vymezuje podmínky možnosti poznání vůbec, pak dospívá k tvrzení, že metafyzika na rozdíl od matematiky a přírodních věd překračuje zkušenost neoprávněně, a udává podmínky, za nichž jedině může být smysluplná. Svazek je upraveným vydáním českého překladu spisu z roku 2001. Obsahuje kompletní text druhého vydání z r. 1787, včetně všech pasáží z prvního vydání z r. 1781, které Kant do druhého vydání nepřevzal. Do svazku jsou rovněž zařazeny Kantovy rukopisné exempláře.

Immanuel Kant 1775-ben megjelent filozófiai esszéje a tartós ("örök") béke lehetségességét vizsgálja, pontosabban annak feltételeit igyekszik meghatározni. Nemcsak amellett érvel, hogy a politikai és az erkölcs összeegyeztethető, és hogy a gyakorlati ész korlátait és az ember gyarlóságait figyelembe véve is a háborúk teljes megszűnése felé haladhat az emberiség, hanem olyan kérdéseket is felvet, amelyek épp mostanában válnak igazán aktuálissá. Azt például, hogy az államok, miközben a föderalizmus elvei szerint államszövetségeket hoznak létre, átadják-e vagy sem szuverenitásuk egy részét egy új, magasabb szintű, végrehajtó és kényszerítő erővel is bíró államnak. Az egyik legfontosabb tétele pedig: hogy az államnak - a tartós béke érdekében is - biztosítania kell, hogy a "filozófusok" szabadon kifejthessék véleményüket a politikai ügyeiben. "Amiben ez a nagy és kiválóan józan gondolkodó egész komolyságával hinni tudott, az mégsem lehet csupa utópia és naivság" - írta Kant művének fordítója, Babits Mihály 1918-ban.

Kantova Kritika soudnosti (1790) představuje základní spis moderní filosofie umění. Důraz je v ní kladen na svébytnost estetických soudů, jež nepodléhají ani kritériu morálky, ani kritériu pravdivosti. Vedle obecných filosofických kategorií, které Kant nově včleňuje do svého kritického projektu (soudnost, účelnost), jsou zde pojednány pojmy génia, přírodní krásy, vznešenosti či originality uměleckého díla. Zvláštní pozornost je věnována také paradoxům, jež charakterizují estetický soud: ten se neopírá o obecné pravidlo, a přece má všeobecnou platnost, neodkazuje na žádnou vlastnost věci, a přece není čistě subjektivní. V druhé části spisu se Kant věnuje tématům, která se v současnosti vracejí do centra filosofických debat. Zabývá se otázkou teleologie v přírodě, fenoménem organismu či vztahem člověka k ostatním živým i neživým jsoucnům.