Immanuel Kant

Českému čtenáři se poprvé dostává do rukou překlad významného spisu německého filosofa Immanuela Kanta (1724–1804) Náboženství v hranicích pouhého rozumu (1793). V době, kdy text vyšel, byl již K ant proslulým filosofem, autorem trojice svých „Kritik“ (1781, 1788, 1790). V Kritice čistého rozumu shrnuje podstatu lidského tázání do tří otázek: Co mohu vědět? Co mám dělat? V co smím doufat? Jsou-li K antovy tři K ritiky pokusem o odpověď především na první dvě z těchto otázek, je jeho spis o náboženství jeho odpovědí na otázku třetí. V ýchozím bodem jeho úvah se zde stává otázka původu zla a vztah dobrého a zlého principu v člověku. K antovo dílo mělo velký význam pro vývoj novověké filosofie náboženství. L ze je považovat jednak za vyvrcholení první fáze vývoje osvícenské filosofie náboženství, jednak ale i za jakousi „výhybku“, jež vlivem Kantova kriticismu (jeho tzv. „kopernikánského obratu“) dala dalšímu vývoji filosofie náboženství od 19. století až do naší doby zcela nový směr.Překlad Karla Šprunka je doplněn komentářem a úvodní studií Stanislava Sousedíka.

Few books have had as great an impact on intellectual history as Kant's The Moral Law. In its short compass one of the greatest minds in the history of philosophy attempts to identify the fundamental principle 'morality' that governs human action. Supported by a clear introduction and detailed summary of the argument, this is not only an essential text for students but also the perfect introduction for any reader who wishes to encounter at first hand the mind of one of the finest and most influential thinkers of all time.

Jedná se o první verzi úvodu do kritiky soudnosti z r. 1790, která nikdyza Kantova života nevyšla. Autor se v ní opírá o analýzu soudnosti a odhaluje její specifický apriorní normativ, jenž identifikuje v principu účelnosti. První verze úvodu na rozd íl od verze napsané pro druhé vydání třetí kritiky v r. 1793 tematizuje navíc specificky filozofickou problematiku, totiž problém filozofie jako systému.

Vedle svých obsáhlých spisů k teoretické a morální filosofii a k estetice je Kant autorem řady drobnějších studií, v nichž reaguje takříkajíc na dobovou objednávku. Předložený výbor obsahuje studie Co jeosvícenství, Idea obecných dějin ve světoobčanském smyslu, Domnělýzačátek lidských dějin, Konec všech věcí, O domnělém právu lhátz lásky k bližnímu. Výbor uzavírá text O radikálním zlu v lidské přirozenosti.

Základní spis Kantovy praktické filosofie. Autor v něm stanovujenejvyšší princip morality, vysvětluje jeho funkci a odstiňuje jej od jiných koncepcí založení praktické filosofie. Třetí opravené vydánípřekladu L. Menzela.

Immanuel Kant metafizikai és racionális teológiai tárgyú egyetemi előadásairól készült lejegyzések - magyar nyelven először. "Nem menthetjük föl magunkat eszünk használata alól, mert azzal a teremtés célját hiúsítjuk meg. De meddig kalauzol el az ész? A metafizika tulajdon eszünk önismerete, annak a megismerése, honnan is meríti fogalmait azokról a dolgokról, a lehetőségről és lehetetlenségről, melyekről mit sem taníthat a tapasztalat. Ha megtaláltam ezt a forrást, kikutatom, milyen messze is juthatok a dologgal, és melyek is eszünk határai. A metafizikai kérdések bele vannak szőve eszünk természetébe. Van-e kezdete ennek a világnak? Van-e bennünk valami, ami magától van? Van-e jövő? Ezeket a kérdéseket egyetlen ember sem tolhatja el egészen magától. Itt vannak, és válaszra várnak."

Kantova Kritika soudnosti (1790) představuje základní spis moderní filosofie umění. Důraz je v ní kladen na svébytnost estetických soudů, jež nepodléhají ani kritériu morálky, ani kritériu pravdivosti. Vedle obecných filosofických kategorií, které Kant nově včleňuje do svého kritického projektu (soudnost, účelnost), jsou zde pojednány pojmy génia, přírodní krásy, vznešenosti či originality uměleckého díla. Zvláštní pozornost je věnována také paradoxům, jež charakterizují estetický soud: ten se neopírá o obecné pravidlo, a přece má všeobecnou platnost, neodkazuje na žádnou vlastnost věci, a přece není čistě subjektivní. V druhé části spisu se Kant věnuje tématům, která se v současnosti vracejí do centra filosofických debat. Zabývá se otázkou teleologie v přírodě, fenoménem organismu či vztahem člověka k ostatním živým i neživým jsoucnům.

Předložený výbor obsahuje šest Kantových studií k tématu osvícenství, politiky a filosofie dějin, jež jsou dokladem jeho intenzivního zájmu o společenské dění. Největším přínosem Kantových společensko-teoretických prací je však konkretizace jeho morální teorie. Ve svém stěžejním příspěvku k dějinám politické filosofie, ve spise K věčnému míru, předkládá Kant model mírového soužití mezi národy, které je dodnes aktuální. Ve spise O obecném rčení: Je-li něco správné v teorii, nemusí se to ještě hodit pro praxi, vysvětluje Kant smysl a uskutečnitelnost své praktické filosofie založené na kategorickém imperativu. Soubor dále obsahuje statě Idea všeobecných dějin, recenzi Herderových Idejí k filosofii dějin lidstva, Domnělý počátek dějin lidstva, O domnělém právu z lásky k lidem lhát, Co je osvícenství? a uzavírá jej Konec všech věcí, v němž Kant převádí apokalyptický motiv na situaci, kdy by se křesťanství stalo pouhým souborem příkazů a přestalo být prodchnuto duchem laskavosti a lidského porozumění. Přeložili Karel Novotný, Petra Stehlíková a Karel Loužil. Nové, opravené vydání (2016) je umožněné díky laskavé podpoře Nadačního fondu Věry Třebické-Řivnáčové.