Immanuel Kant

Kritika praktického rozumu (1788) představuje Kantovo nejdůležitější dílo věnované praktické filosofii, které v úplnosti předkládá teorii morálního zákona a předkládá jádro Kantem reformovaného pojmu metafyziky, na nějž navázala generace tzv. německého idealismu. Jako se Kritika čistého rozumu (1781, 17872) podle Kanta týkala rozumu ve vztahu k přírodě, zabývá se Kritika praktického rozumu (1788) rozumem ve vztahu k druhé předmětné oblasti, totiž k oblasti svobody. Představuje Kantovo nejdůležitější dílo věnované praktické filosofii, které v úplnosti předkládá teorii morálního zákona známou již ze Základů metafyziky mravů (1785). Obsahuje však rovněž Kantovu definitivní odpověď na otázku metafyziky. Zatímco pojmy Boha a nesmrtelnosti duše zůstávají jakožto pouhé ideje na poli teoretického rozumu bez opory, získávají skrze pojem svobody prokázaný existencí morálního zákona „stálost a objektivní realitu, tj. jejich možnost je dokazována tím, že svoboda je skutečná, neboť tato idea se vyjevuje prostřednictvím morálního zákona“. Kritika praktického rozumu takto předkládá jádro Kantem reformovaného pojmu metafyziky, na nějž navázala generace tzv. německého idealismu.

Tretia zo slávnych kritík Immanuela Kanta, patrí medzi najvýznamnejšie diela západného filozofického myslenia. V slovenskom preklade vychádza po viac než 230-ich rokoch od svojho vzniku po prvý raz. Kant sa v nej pokúša nájsť spojujúci článok medzi prírodou ako predmetom čistého rozumu a slobodou ako predmetom praktického rozumu. V jej prvej časti rozvíja svoju filozofickú estetiku ako náuku o estetických súdoch a v druhej teleológiu ako náuku o výklade prírody prostredníctvom kategórií účelu. Uplatňujúc koncept súdnosti analyzuje množstvo fenoménov, napríklad krásu v prírode a umení, originalitu umeleckých diel, genialitu, vkus, vznešenosť, či systematickú jednotu prírody. Vychádza v edícii IDEA v preklade Patrície Elexovej a doslovom Miroslava Marcelliho.

Kritika čistého rozumu (1781) je základním spisem moderní filosofie. Kant v ní zkoumá možnosti poznání v matematice, přírodních vědách a metafyzice jakožto disciplínách, jejichž věty se neopírají o zkušenost. Na základě své teorie, v níž vymezuje podmínky možnosti poznání vůbec, pak dospívá k tvrzení, že metafyzika na rozdíl od matematiky a přírodních věd překračuje zkušenost neoprávněně, a udává podmínky, za nichž jedině může být smysluplná. Svazek je upraveným vydáním českého překladu spisu z roku 2001. Obsahuje kompletní text druhého vydání z r. 1787, včetně všech pasáží z prvního vydání z r. 1781, které Kant do druhého vydání nepřevzal. Do svazku jsou rovněž zařazeny Kantovy rukopisné exempláře.

Immanuel Kant 1775-ben megjelent filozófiai esszéje a tartós ("örök") béke lehetségességét vizsgálja, pontosabban annak feltételeit igyekszik meghatározni. Nemcsak amellett érvel, hogy a politikai és az erkölcs összeegyeztethető, és hogy a gyakorlati ész korlátait és az ember gyarlóságait figyelembe véve is a háborúk teljes megszűnése felé haladhat az emberiség, hanem olyan kérdéseket is felvet, amelyek épp mostanában válnak igazán aktuálissá. Azt például, hogy az államok, miközben a föderalizmus elvei szerint államszövetségeket hoznak létre, átadják-e vagy sem szuverenitásuk egy részét egy új, magasabb szintű, végrehajtó és kényszerítő erővel is bíró államnak. Az egyik legfontosabb tétele pedig: hogy az államnak - a tartós béke érdekében is - biztosítania kell, hogy a "filozófusok" szabadon kifejthessék véleményüket a politikai ügyeiben. "Amiben ez a nagy és kiválóan józan gondolkodó egész komolyságával hinni tudott, az mégsem lehet csupa utópia és naivság" - írta Kant művének fordítója, Babits Mihály 1918-ban.

Kantova Kritika soudnosti (1790) představuje základní spis moderní filosofie umění. Důraz je v ní kladen na svébytnost estetických soudů, jež nepodléhají ani kritériu morálky, ani kritériu pravdivosti. Vedle obecných filosofických kategorií, které Kant nově včleňuje do svého kritického projektu (soudnost, účelnost), jsou zde pojednány pojmy génia, přírodní krásy, vznešenosti či originality uměleckého díla. Zvláštní pozornost je věnována také paradoxům, jež charakterizují estetický soud: ten se neopírá o obecné pravidlo, a přece má všeobecnou platnost, neodkazuje na žádnou vlastnost věci, a přece není čistě subjektivní. V druhé části spisu se Kant věnuje tématům, která se v současnosti vracejí do centra filosofických debat. Zabývá se otázkou teleologie v přírodě, fenoménem organismu či vztahem člověka k ostatním živým i neživým jsoucnům.

Immanuel Kant metafizikai és racionális teológiai tárgyú egyetemi előadásairól készült lejegyzések - magyar nyelven először. "Nem menthetjük föl magunkat eszünk használata alól, mert azzal a teremtés célját hiúsítjuk meg. De meddig kalauzol el az ész? A metafizika tulajdon eszünk önismerete, annak a megismerése, honnan is meríti fogalmait azokról a dolgokról, a lehetőségről és lehetetlenségről, melyekről mit sem taníthat a tapasztalat. Ha megtaláltam ezt a forrást, kikutatom, milyen messze is juthatok a dologgal, és melyek is eszünk határai. A metafizikai kérdések bele vannak szőve eszünk természetébe. Van-e kezdete ennek a világnak? Van-e bennünk valami, ami magától van? Van-e jövő? Ezeket a kérdéseket egyetlen ember sem tolhatja el egészen magától. Itt vannak, és válaszra várnak."