Friedrich Nietzsche

Výbor z nejranějšího období tvorby F. Nietzscheho představuje nepublikované texty a náčrty, které většinou zůstávají ve stínu autorovy prvotiny Zrození tragédie, ačkoli je možné v nich již číst zlom, který vyvrcholí spiskem O pravdě a lži ve smyslu nikoli morálním. Tématickým ohniskem těchto textů, které ve většině případů spisku O pravdě a lži těsně předcházejí, je figurativní charakter řeči a meze její symbolické funkce, které jsou promýšleny v souvislosti se vztahem řeči k hudbě.

Cílem publikace je reflexe aforismů shrnutých ve sbírce Lidské, příliš lidské a jejich postavení v rámci Nietzschova životního díla. Tématy hlavních částí jsou Nietzschova nová vědecká filosofie, radikální odklon od metafyziky umění a figury poutníka a svobodného ducha. Lidské, příliš lidské si uchovává aureolu přechodné, nehotové pozice. Je knihou protikladů, a to nejenom těch, které jsou tématem jednotlivých aforismů. Věda představuje zárodek nového životního stylu i slepou uličku nepřátelství vůči životu, vědecká distance je radostná i zlomyslná, vůči Nietzschovu ranému dílu je Lidské, příliš lidské kontinuitou i obrácením naruby, impulz k vědě dává odpor k romantismu, zároveň si jej Nietzsche uměle ordinuje proti svým sklonům, a konečně vědecká činnost spočívá ve vykořeňování omylů, aby obratem uznala jejich hodnotu.

'Why do I know a few more things? Why am I so clever altogether?' Self-celebrating and self-mocking autobiographical writings from Ecce Homo, the last work iconoclastic German philosopher Nietzsche wrote before his descent into madness. One of 46 new books in the bestselling Little Black Classics series, to celebrate the first ever Penguin Classic in 1946. Each book gives readers a taste of the Classics' huge range and diversity, with works from around the world and across the centuries - including fables, decadence, heartbreak, tall tales, satire, ghosts, battles and elephants.

Sám Nietzsche svého „Zarathustru“ považoval neskromně za nejlepší knihu, jaká byla vůbec kdy napsána. Nemusíme s takovým hodnocením souhlasit, ale sotva se ubráníme dojmu, že zde máme před sebou cosi neobyčejného. Svými myšlenkami o smrti Boha, vůli k moci a nadčlověku budil Nietzsche ve své době zděšení a pohoršení, a na vnímavého čtenáře budou znepokojivě působit i dnes a možná právě dnes. Nejde navíc o suchopárně odborné výklady, těch Nietzsche nikdy nebyl zastáncem – snad právě v Zarathustrovi dovedl k dokonalosti žánr filosofické básně.

Friedrich Nietzsche (1844-1900) významný nemecký filozof a jeden z najhlbších mysliteľov všetkých čias, kritik kultúry a náboženstva, básnik a esejista, predstaviteľ filozofie života a otec nihilizmu, zásadným spôsobom ovplyvnil filozofiu, myslenie a literatúru 20. storočia. Jeho často kontroverzné názory netvoria ucelený systém, preto umožňujú najrozličnejšie interpretácie. Výber z myšlienok F. Nietzscheho chce čitateľovi poskytnúť pohľad na základné myšlienkové okruhy a témy jeho filozofovania (o sebe, morálke, umení, náboženstve, človeku, vede, pravde, výchove, vôli k moci, nadčloveku a ďalších oblastiach ľudského bytia). Môže tak predstavovať nielen akýsi úvod do jeho diela, ale hlavne podnecovať k úvahám, prebúdzať k úvahám a novým pohľadom na modernú dobu, ktoré vyvoláva svojim hlbokým, ostrým a kritickým odhaľovaním často skrytých stránok života v dobe hlbokej krízy hodnôt a fungovania kultúry a civilizácie.

Kniha Tak pravil Zarathustra, která u nás poprvé vychází ve dvojjazyčném, česko-německém vydání, je nejznámějším dílem jednoho z nejvýznamnějších a nejvlivnějších moderních filozofů, jenž dodnes nepřestává inspirovat, motivovat, provokovat, ale i pohoršovat, ba odpuzovat. V tomto mistrovském básnicko-filozofickém díle, v němž Friedrich Nietzsche své myšlenky a přesvědčení vkládá do úst perskému prorokovi Zarathustrovi, autor vyzývá člověka k tomu, aby se zřekl všeho, co dosud platilo za "svaté" a "pravdivé", ať už jde o náboženství, filozofii, vědu nebo morálku. Podrobuje zdrcující kritice uznávané hodnoty a ideály, především ty, které přineslo křesťanství, jež člověka spoutalo a "udělalo trhlinu do lidské přirozenosti", a kacířsky prohlašuje, že "Bůh je mrtev". Nietzsche je "geniálním demaskátorem", bořitelem falešné duchovosti, arcinepřítelem všeho metafyzického, všeho zásvětního a mimosvětského. Proti tomu staví svou "filozofii života" a zvěstuje příchod nové éry lidstva, éry nadčlověka, který se vymaní z oné "psí úzkosti", v němž se zmítá lidstvo dnešní. Nietzsche je ovšem mnohem víc než pouhým buřičem či provokativním diagnostikem úpadku současné kultury. Je hlavně jasnozřivým myslitelem, s jehož odkazem se musí vyrovnat každý moderní filozof, a také rafinovaným psychologem, jenž pronikl do nejhlubších vrstev lidské duše. Nikoli náhodou se zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud zdráhal číst jeho dílo - obával se totiž, že by musel konstatovat, že není první, kdo odhaloval, prozkoumával a pojmenovával mechanismy podvědomí… Řečeno slovy F. X. Šaldy, Nietzsche je především velkým "Zíratelem", který "zírá tam, kam nedosáhne těžkopádná logika se svým pojmovým aparátem… Jde mu o jistoty, které leží před rozumem a před logikou, a jsou tedy vlastními a pravými jistotami života a smrti."

V Nietzschových básních je takřka každé slovo prostoupeno ozvěnami jeho učení, a přesto v nich mnohdy vyvstává nezaměnitelný poetický tvar. I tam, kde básně nejsou postaveny na rytmu a rýmu, zbarvují je odstíny zvuku, srážejí se do aliterací, krystalizují v hříčky, hutní metaforami a vytvářejí smyslově naléhavou krajinu, jež je zároveň krajinou ducha. Myšlenkové souvislosti, které je u Nietzschových básní třeba respektovat, při překládání ještě znesnadňují úkol znovuvyvolat jejich zdroj, intenzitu nálady, jež inspirovala autora. Dvojjazyčné vydání však dovoluje čtenáři vrátit báseň do prostředí jejího zrodu a vyvážit nevyhnutelnou nedostačivost překladu.

1872-ben jelent meg egy huszonhat éves bázeli klasszika-filológus egyetemi tanár, Friedrich Nietzsche műve a görög tragédiáról. A könyv azonban tudatosan átlépte az ókortudomány kereteit: nem pusztán a görög kultusz és tragédia újszerű értelmezését adta, hanem schopenhaueri fogalmakkal a művészetet állította az emberi létezés középpontjába, Richard Wagner zenedrámáját pedig úgy mutatta be, mint a görög tragédia modern újjászületését, s ezzel az egész modern kultúrát megújító eseményt. Nietzsche első műve döntő hatást gyakorolt szerzője sorsára is: a könyv kiváltotta viták nyomán fokozatosan eltávolodott a filológiától és filozófussá vált, de olyan filozófussá, aki úgyszólván az ókori görögöknél végezte filozófiai iskoláit. A tragédia születésében és a bázeli korszak műveiben felfedezhetjük Nietzsche nagy filozófiai kérdéseinek csíráit: mik az alkotó egyén kibontakozásának feltételei, milyen valódi tapasztalatok állnak a morális látásmód mögött, s végül mi a művészet és az igazság viszonya. Első könyvéről írt Önkritikai kísérletében így foglalja össze ezeket a kérdéseket filozófiai „módszerének” jellemzésekor: „a művész optikáján keresztül tekinteni a tudományra, és az élet optikáján keresztül a művészetre”. Válogatásunk A tragédia születésén kívül tartalmaz még olyan, a korszakból származó nem publikált írásokat, amelyek bepillantást nyújtanak Nietzsche bázeli korszakába, köztük A nem-morálisan fölfogott igazságról és hazugságról című, a nyelv és igazság viszonyát kutató nevezetes tanulmányát.

Název My filologové odkazuje k materiálu pro stejnojmennou nečasovou úvahu, v níž chtěl Nietzsche revidovat humanistický pohled na antiku a zpochybnit dosud bezvýhradně přijímanou roli filologů jakožto vychovatelů, protože podle něho ukazují jen falešně idealizovaný obraz klasičnosti. Zároveň tento titul zastřešuje Nietzschovy drobnější filologicko-filosofické práce (Homér a klasická filologie, Pět předmluv k pěti nenapsaným knihám), v nichž se antika pro Nietzscheho stává živnou půdou k úvahám o moderní společnosti a kultuře a které dokreslují jeho ranou filosofii, formulovanou v té době ve Zrození tragédie z ducha hudby a v Nečasových úvahách. Druhé, opravené a doplněné vydání přináší v příloze rovněž překlad čtyř dopisů, které se váží k vydání Nietzschovy knihy Zrození tragédie a přinášejí také ohlédnutí za jeho filologickou kariérou.

Polemický spis Genealogie morálky (1887) patří k Nietzschovým pozdním pracím. Výjimečně v něm opouští aforistickou formu a píše jej v červenci roku 1887 během pouhých tří týdnů jako své snad nejucelenější dílo. Už v předchozí knize Mimo dobro a zlo (1886), bezprostředně následující po Zarathustrovi, začíná Nietzsche pracovat na své koncepci vůle k moci a zhruba v době, kdy vzniká Genealogie morálky, si Nietzsche také plně uvědomuje, že kritika morálky v širším smyslu může sloužit jako způsob, jak nepřímo, ale názorně předvést, že k povaze bytí neodmyslitelně patří moc, protože k ní patří možnost změny smyslu. Zároveň si v ohlédnutí zpět uvědomuje, že z tohoto důvodu je polemika proti morálce, proti úsilí o nalezení posledního smyslu pro naše poznání i jednání, nutně tím, co spojuje různé, často velmi odlišné fáze jeho myslitelské cesty. Z tohoto hlediska je třeba číst i jeho kritiku morálky v užším slova smyslu, tj. kritiku určitého morálního ideálu.

Az Istenek számára valójában nincs más alternatíva: vagy a hatalom akarásának istenei – s eközben népistenek lesznek –, vagy pedig a hatalom tehetetlenségéi– s ekkor lesznek szükségképpen jók…

Výsledky Nietzschova pozdního myšlení byly více než sto let čteny, vykládány a citovány jako nedokončené systematické dílo s titulem Vůle k moci, které bylo často pokládáno za jeho dílo stěžejní. Šlo o kompilaci z pozůstalosti, kterou připravili Peter Gast (Heinrich Köselitz) a autorova sestra. Tato kompilace měla na recepci poslední fáze Nietzschovy filosofie významný vliv. Vděčila za něj hlavně přehlednému tematickému uspořádání, které se opíralo o jeden z Nietzschových rozvrhů plánovaného díla, a také redukci textového materiálu na 1067 číslovaných fragmentů. Bez možnosti srovnat Vůli k moci s kompletní pozůstalostí, která mezitím vyšla v kritickém souborném vydání (naposledy péčí G. Colliho a M. Montinariho), není dnes už možné tuto kompilaci publikovat. Jen o málo přijatelnější je ovšem alternativa konfrontovat čtenáře s celým materiálem pozdní pozůstalosti bez jakéhokoli obsahového klíče a především bez možnosti najít v něm aforismy Vůle k moci citované a interpretované tak dlouho a tolika významnými autory. Zatímco ve velkých literaturách, např. francouzské či anglické, existuje jeden i více starších překladů Vůle k moci, ale zároveň v nich už existují i překlady kompletního kritického vydání, má český čtenář z pozdní pozůstalosti k dispozici stále jen několik velmi útlých a velice selektivních výborů ze čtyřicátých let minulého století. Nový český překlad proto přináší úplnou pozůstalost z let 18851889 v prověřeném znění kritického vydání a zároveň ji opatřuje aparátem (původním obsahem Vůle k moci s čísly aforismů a konkordancí mezi Vůlí k moci a kritickým vydáním), který zájemcům dovolí přečíst si souvisle aforismy k určitému tématu podle uspořádání Vůle k moci nebo dohledat libovolný aforismus z Vůle k moci i v čistě chronologickém uspořádání kritického vydání. Výsledná edice překladu je tedy obrácena jak do minulosti, k historii recepce, kterou Vůle k moci silně ovlivnila, tak do budoucnosti, protože na ucelený překlad této části pozůstalosti z posledních pěti let Nietzschovy tvorby bude možné kdykoli navázat překladem pozůstalosti z předchozích období.

A hangos és kemény válaszoktól elhíresült Így szólott Zarathustra eredetileg a kételyek könyveként született. Hadd ajánlja most ezt a művet egy kevéssé ismert, kérdésekkel teli Nietzsche-feljegyzés, mely akkor született, amikor a mű terve épp csak megfogant benne. Hová lett Isten? Mit cselekedtünk? talán bizony fenékig ittuk a tengert? Miféle spongya volt, amellyel eltöröltük köröskörül a teljes horizontot? Hogyan bírhattuk eltörölni ezt az örökké mozdulatlan vonalat, minden addigi vonal és mérték vissza-vonatkozását, amelyre az élet összes addigi építőmestere alapozott, amely nélkül úgy tűnt egyáltalán nincs perspektíva, nincs rend, nincs építkezés? Mi magunk állunk-e még a lábunkon vajon? Nem zuhanunk-e egyre? Éspedig mintegy lefelé, visszafelé, oldalra, minden irányba? Nem vetettük-e vállunkra a végtelen teret, mint valami jeges légből varrt kabátot? És nem veszítettünk-e el minden nehézkedési erőt, mivel számunkra nincs többé se fönt, se alant? És hogyha élünk még, és magunkba isszuk a fényt, látszólag ugyanúgy, ahogy mindig is éltünk, nem kihunyt csillagrendszerek szikrázó fénye alatt-e? Még nem látjuk halálunkat, nem látjuk hamvainkat, ez pedig félrevezet bennünket és elhiteti vélünk, hogy mi magunk vagyunk a fény meg az élet pedig csak régi, korábbi, fényes életünktől, a valaha volt emberiségtől meg a valaha volt Istentől való parázsló sugarak azok, amik még mindig elhatolnak hozzánk idő kell a fénynek is, idő kell a halálnak meg a hamvaknak is! És végezetül, élők és világlók, akik vagyunk, mindannyian: világító képességünkkel hogyan is áll a helyzet? elmúlt nemzedékekével összevetve? Több-e vajon, mint a hamuszürke fény, amely a megvilágított Földről verődik a Holdra? (Nietzsche, 1881 őszén)

Interroger le fanatisme de la vérité qui gouverne la philosophie, reconnatre la vie seule pour source de toute valeur, l'indépendance pour la vertu supreme du philosophe, et rechercher une réconciliation inédite de l'art et de la science : tel est p our Nietzsche le sens du gai savoir, de l'a idée provenale de "gaya scienza", cette unité du troubadour, du chevalier et de l'esprit libre par laquelle cette magnifique culture ancienne des Provenaux se distingue de toutes les cultures équivoques". Unité de l'amor fati et de la philosophie de Dionysos, le gai savoir est la philosophie du oui a la vie, engendrée par la reconnaissance et l'aquiescement, qui culmine dans la pensée de l'éternel retour, présentée ici pour la premiere fois. Le Gai S avoir, publié en 1882, réédité et augmenté en 1887, constitue donc le prélude de Ainsi parlait Zarathoustra. "Je mets au rang des choses que je n'oublierai pas le fait qu'on m'a envoyé pour ce livre du "gai saber" plus de félicitations que pour tous les autres réunis.

Nem sokkal elméje elborulása előtt összegezte tanítását és gondolatait az örök bálványokról a 19. század jelentős filozófusa egyik utolsó művében, a Bálványok alkonyában. Friedrich Wilhelm Nietzsche német klasszika-filológus és gondolkodó művei nagy hatással voltak a 20. század filozófusaira és egész történelmére, személyisége mégis mindig vitatott lesz. Indulatos, egyszer pengeéles és pontos, másszor homályos szövegeit ma is rengetegen olvassák, a szövegek frissességükből semmit sem vesztettek. Nietzschét olvasni, kalapáccsal filozofálni mindig izgalmas kaland marad.