Friedrich Nietzsche

Výber z myšlienok, ktorých kontroverznosť, ba až krutosť sa po smrti ich autora často zneužívala.Originálna ručná umelecká knihárska práca.

Výbor z nejranějšího období tvorby F. Nietzscheho představuje nepublikované texty a náčrty, které většinou zůstávají ve stínu autorovy prvotiny Zrození tragédie, ačkoli je možné v nich již číst zlom, který vyvrcholí spiskem O pravdě a lži ve smyslu nikoli morálním. Tématickým ohniskem těchto textů, které ve většině případů spisku O pravdě a lži těsně předcházejí, je figurativní charakter řeči a meze její symbolické funkce, které jsou promýšleny v souvislosti se vztahem řeči k hudbě.

Sám Nietzsche svého „Zarathustru“ považoval neskromně za nejlepší knihu, jaká byla vůbec kdy napsána. Nemusíme s takovým hodnocením souhlasit, ale sotva se ubráníme dojmu, že zde máme před sebou cosi neobyčejného. Svými myšlenkami o smrti Boha, vůli k moci a nadčlověku budil Nietzsche ve své době zděšení a pohoršení, a na vnímavého čtenáře budou znepokojivě působit i dnes a možná právě dnes. Nejde navíc o suchopárně odborné výklady, těch Nietzsche nikdy nebyl zastáncem – snad právě v Zarathustrovi dovedl k dokonalosti žánr filosofické básně.

Friedrich Nietzsche (1844-1900) významný nemecký filozof a jeden z najhlbších mysliteľov všetkých čias, kritik kultúry a náboženstva, básnik a esejista, predstaviteľ filozofie života a otec nihilizmu, zásadným spôsobom ovplyvnil filozofiu, myslenie a literatúru 20. storočia. Jeho často kontroverzné názory netvoria ucelený systém, preto umožňujú najrozličnejšie interpretácie. Výber z myšlienok F. Nietzscheho chce čitateľovi poskytnúť pohľad na základné myšlienkové okruhy a témy jeho filozofovania (o sebe, morálke, umení, náboženstve, človeku, vede, pravde, výchove, vôli k moci, nadčloveku a ďalších oblastiach ľudského bytia). Môže tak predstavovať nielen akýsi úvod do jeho diela, ale hlavne podnecovať k úvahám, prebúdzať k úvahám a novým pohľadom na modernú dobu, ktoré vyvoláva svojim hlbokým, ostrým a kritickým odhaľovaním často skrytých stránok života v dobe hlbokej krízy hodnôt a fungovania kultúry a civilizácie.

Kniha Tak pravil Zarathustra, která u nás poprvé vychází ve dvojjazyčném, česko-německém vydání, je nejznámějším dílem jednoho z nejvýznamnějších a nejvlivnějších moderních filozofů, jenž dodnes nepřestává inspirovat, motivovat, provokovat, ale i pohoršovat, ba odpuzovat. V tomto mistrovském básnicko-filozofickém díle, v němž Friedrich Nietzsche své myšlenky a přesvědčení vkládá do úst perskému prorokovi Zarathustrovi, autor vyzývá člověka k tomu, aby se zřekl všeho, co dosud platilo za "svaté" a "pravdivé", ať už jde o náboženství, filozofii, vědu nebo morálku. Podrobuje zdrcující kritice uznávané hodnoty a ideály, především ty, které přineslo křesťanství, jež člověka spoutalo a "udělalo trhlinu do lidské přirozenosti", a kacířsky prohlašuje, že "Bůh je mrtev". Nietzsche je "geniálním demaskátorem", bořitelem falešné duchovosti, arcinepřítelem všeho metafyzického, všeho zásvětního a mimosvětského. Proti tomu staví svou "filozofii života" a zvěstuje příchod nové éry lidstva, éry nadčlověka, který se vymaní z oné "psí úzkosti", v němž se zmítá lidstvo dnešní. Nietzsche je ovšem mnohem víc než pouhým buřičem či provokativním diagnostikem úpadku současné kultury. Je hlavně jasnozřivým myslitelem, s jehož odkazem se musí vyrovnat každý moderní filozof, a také rafinovaným psychologem, jenž pronikl do nejhlubších vrstev lidské duše. Nikoli náhodou se zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud zdráhal číst jeho dílo - obával se totiž, že by musel konstatovat, že není první, kdo odhaloval, prozkoumával a pojmenovával mechanismy podvědomí… Řečeno slovy F. X. Šaldy, Nietzsche je především velkým "Zíratelem", který "zírá tam, kam nedosáhne těžkopádná logika se svým pojmovým aparátem… Jde mu o jistoty, které leží před rozumem a před logikou, a jsou tedy vlastními a pravými jistotami života a smrti."

V Nietzschových básních je takřka každé slovo prostoupeno ozvěnami jeho učení, a přesto v nich mnohdy vyvstává nezaměnitelný poetický tvar. I tam, kde básně nejsou postaveny na rytmu a rýmu, zbarvují je odstíny zvuku, srážejí se do aliterací, krystalizují v hříčky, hutní metaforami a vytvářejí smyslově naléhavou krajinu, jež je zároveň krajinou ducha. Myšlenkové souvislosti, které je u Nietzschových básní třeba respektovat, při překládání ještě znesnadňují úkol znovuvyvolat jejich zdroj, intenzitu nálady, jež inspirovala autora. Dvojjazyčné vydání však dovoluje čtenáři vrátit báseň do prostředí jejího zrodu a vyvážit nevyhnutelnou nedostačivost překladu.

1872-ben jelent meg egy huszonhat éves bázeli klasszika-filológus egyetemi tanár, Friedrich Nietzsche műve a görög tragédiáról. A könyv azonban tudatosan átlépte az ókortudomány kereteit: nem pusztán a görög kultusz és tragédia újszerű értelmezését adta, hanem schopenhaueri fogalmakkal a művészetet állította az emberi létezés középpontjába, Richard Wagner zenedrámáját pedig úgy mutatta be, mint a görög tragédia modern újjászületését, s ezzel az egész modern kultúrát megújító eseményt. Nietzsche első műve döntő hatást gyakorolt szerzője sorsára is: a könyv kiváltotta viták nyomán fokozatosan eltávolodott a filológiától és filozófussá vált, de olyan filozófussá, aki úgyszólván az ókori görögöknél végezte filozófiai iskoláit. A tragédia születésében és a bázeli korszak műveiben felfedezhetjük Nietzsche nagy filozófiai kérdéseinek csíráit: mik az alkotó egyén kibontakozásának feltételei, milyen valódi tapasztalatok állnak a morális látásmód mögött, s végül mi a művészet és az igazság viszonya. Első könyvéről írt Önkritikai kísérletében így foglalja össze ezeket a kérdéseket filozófiai „módszerének” jellemzésekor: „a művész optikáján keresztül tekinteni a tudományra, és az élet optikáján keresztül a művészetre”. Válogatásunk A tragédia születésén kívül tartalmaz még olyan, a korszakból származó nem publikált írásokat, amelyek bepillantást nyújtanak Nietzsche bázeli korszakába, köztük A nem-morálisan fölfogott igazságról és hazugságról című, a nyelv és igazság viszonyát kutató nevezetes tanulmányát.

Název My filologové odkazuje k materiálu pro stejnojmennou nečasovou úvahu, v níž chtěl Nietzsche revidovat humanistický pohled na antiku a zpochybnit dosud bezvýhradně přijímanou roli filologů jakožto vychovatelů, protože podle něho ukazují jen falešně idealizovaný obraz klasičnosti. Zároveň tento titul zastřešuje Nietzschovy drobnější filologicko-filosofické práce (Homér a klasická filologie, Pět předmluv k pěti nenapsaným knihám), v nichž se antika pro Nietzscheho stává živnou půdou k úvahám o moderní společnosti a kultuře a které dokreslují jeho ranou filosofii, formulovanou v té době ve Zrození tragédie z ducha hudby a v Nečasových úvahách. Druhé, opravené a doplněné vydání přináší v příloze rovněž překlad čtyř dopisů, které se váží k vydání Nietzschovy knihy Zrození tragédie a přinášejí také ohlédnutí za jeho filologickou kariérou.

Výsledky Nietzschova pozdního myšlení byly více než sto let čteny, vykládány a citovány jako nedokončené systematické dílo s titulem Vůle k moci, které bylo často pokládáno za jeho dílo stěžejní. Šlo o kompilaci z pozůstalosti, kterou připravili Peter Gast (Heinrich Köselitz) a autorova sestra. Tato kompilace měla na recepci poslední fáze Nietzschovy filosofie významný vliv. Vděčila za něj hlavně přehlednému tematickému uspořádání, které se opíralo o jeden z Nietzschových rozvrhů plánovaného díla, a také redukci textového materiálu na 1067 číslovaných fragmentů. Bez možnosti srovnat Vůli k moci s kompletní pozůstalostí, která mezitím vyšla v kritickém souborném vydání (naposledy péčí G. Colliho a M. Montinariho), není dnes už možné tuto kompilaci publikovat. Jen o málo přijatelnější je ovšem alternativa konfrontovat čtenáře s celým materiálem pozdní pozůstalosti bez jakéhokoli obsahového klíče a především bez možnosti najít v něm aforismy Vůle k moci citované a interpretované tak dlouho a tolika významnými autory. Zatímco ve velkých literaturách, např. francouzské či anglické, existuje jeden i více starších překladů Vůle k moci, ale zároveň v nich už existují i překlady kompletního kritického vydání, má český čtenář z pozdní pozůstalosti k dispozici stále jen několik velmi útlých a velice selektivních výborů ze čtyřicátých let minulého století. Nový český překlad proto přináší úplnou pozůstalost z let 18851889 v prověřeném znění kritického vydání a zároveň ji opatřuje aparátem (původním obsahem Vůle k moci s čísly aforismů a konkordancí mezi Vůlí k moci a kritickým vydáním), který zájemcům dovolí přečíst si souvisle aforismy k určitému tématu podle uspořádání Vůle k moci nebo dohledat libovolný aforismus z Vůle k moci i v čistě chronologickém uspořádání kritického vydání. Výsledná edice překladu je tedy obrácena jak do minulosti, k historii recepce, kterou Vůle k moci silně ovlivnila, tak do budoucnosti, protože na ucelený překlad této části pozůstalosti z posledních pěti let Nietzschovy tvorby bude možné kdykoli navázat překladem pozůstalosti z předchozích období.

Interroger le fanatisme de la vérité qui gouverne la philosophie, reconnatre la vie seule pour source de toute valeur, l'indépendance pour la vertu supreme du philosophe, et rechercher une réconciliation inédite de l'art et de la science : tel est p our Nietzsche le sens du gai savoir, de l'a idée provenale de "gaya scienza", cette unité du troubadour, du chevalier et de l'esprit libre par laquelle cette magnifique culture ancienne des Provenaux se distingue de toutes les cultures équivoques". Unité de l'amor fati et de la philosophie de Dionysos, le gai savoir est la philosophie du oui a la vie, engendrée par la reconnaissance et l'aquiescement, qui culmine dans la pensée de l'éternel retour, présentée ici pour la premiere fois. Le Gai S avoir, publié en 1882, réédité et augmenté en 1887, constitue donc le prélude de Ainsi parlait Zarathoustra. "Je mets au rang des choses que je n'oublierai pas le fait qu'on m'a envoyé pour ce livre du "gai saber" plus de félicitations que pour tous les autres réunis.

Kniha, kterou její autor, slavný německý filosof Firedrich Nietzsche, neskromně nazval nejlepší knihou, jaká kdy byla napsána. Nové vydání je doprovázeno ilustracemi význačného českého výtvarníka Oldřicha Kulhánka, jehož autorský rukopis je přinejmenším díky jeho grafickému návrhu českých bankovek znám každému. Vychází již tradičně ve vynikajícím překladu Otokara Fischera.

Tak pravil Zarathustra Proslavené tvrzení o tom, že „Bůh je mrtev“, pochází z této, zřejmě nejproslulejší knihy německého filozofa a básníka Friedricha Nietzscheho. Formou filozofické básně tu autor vypráví o perském prorokovi Zarathustrovi, který sestupuje z hor a vrací se k lidem, aby jim ve svých promluvách a úvahách předestřel teorie a myšlenky a podělil se s nimi o svoji moudrost. Naráží však na nepochopení a nepřijetí. Ve svých výkladech dává Zarathustra důraz především na individualitu a mravní sílu člověka, nabádá k hlubokému osvobození sebe sama od konvencí a náboženských i politických tlaků, jež lidstvo svazují. Kniha vždy zaujímala v Nietzschově tvorbě ojedinělé místo a byla jedněmi bezvýhradně přijímána a jinými naopak odsuzována. Čtenáře dodnes oslovuje také bohatostí jazyka a originálním literárním tvarem. Richard Strauss v inspiraci tímto dílem složil v roce 1896 stejnojmennou symfonickou báseň.

Az Ecce homo című kései önéletrajzi írásában, amit Nietzsche eredetileg előszónak szánt soha el nem készült "fő művéhez", a Minden érték átértékeléséhez, így jellemzi az először 1881-ben megjelent Hajnalpír című művét: "Ezzel a könyvemmel kezdődik hadjáratom a morál ellen. A könyvtől félénken, óvakodva búcsúzik el az olvasó, óvakodva mindattól, amit eleddig morál néven tiszteltek, mi több, imádtak, ám ez mégsem ellenkezik azzal, hogy az egész könyvben egyetlen negatív szó, támadás, gonoszság sem fordul elő - ez az írás telten, boldogan heverészik a napon, mint egy sziklán sütkérező, tengeri állat. Végül is én magam voltam e tengeri állat; szinte minden mondata a Genova melletti sziklatengerben született, bújt elő; egyedül éltem itt, és titkaim voltak a tengerrel... >Számtalan hajnalpír van, mely nem ragyogott még föl< - ez az ind fölirat hívogat könyvem ajtaján. S vajon hol keresi a szerző az új reggelt, az ismeretlen, halovány hajnalpírt, mellyel egy - ó, számtalan, milliónyi - új nap köszönt ránk? A minden érték átértékelésében, minden morális érték elvetésében, a minden eddig tiltottnak, megvetettnek, elátkozottnak igenlésében és elfogadásában és a beléjük vetett bizodalomban."

Klasické dielo filozofickej literatúry. Kritika náboženstva, založená na princípoch nemeckej filozofie života. Kritika nie je ani tak cieľom racionálnej argumentácie alebo nebodaj vyvracania náboženstva, ale predmet psychologickej analýzy.

Nietzcheho dielo Tak vravel Zarathustra obsahuje kritiky morálky založenej na kritike človeka ako indivídua s deformovanými vlastnosťami, ktoré z neho robia baránka namiesto dravého vtáka. Cieľom má by nadčlovek, ktorého obraz je filozofický mýtus individualistu konajúceho mimo akýchkoľvek noriem a princípov. Je krutý, nezhovievavý a tvrdý. Je to človek budúcnosti, ktorý sa vyznačuje predovšetkým vôľou k moci a ktorý stojí mimo dobra a zla. Jeho historickým prototypom je Cesare Borgia a Napoleon. Nietzsche v predloženej práci hlása príchod nadčloveka a ideu večného návratu: Hlásam vám nadčloveka. Človek je čosi, čo má byť prekonané. Čo ste vykonali, aby bol prekonaný...? Mýtus o nadčloveku je evanjelium plnosti života, je protikladom predstavy o mase, otrokoch, slabých... Kniha je určená všetkým, ktorí vedia oceniť krásu filozofického textu zvýrazneného silou básnickej metafory.