Friedrich Nietzsche strana 4 z 6

Twilight of the Idols. Nietzsche's own unabashed appraisal of the last work intended to serve as a short introduction to the whole of his philosophy, and the most synoptic of all his books, bristles with a register of vocabulary derived from physiology, pathology, symptomatalogy and medicine. This new translation is supplemented by an introduction and extensive notes, which provide close analysis of a highly condensed work.About the Series: For over 100 years Oxford World's Classics has made available the broadest spectrum of literature from around the globe. Each affordable volume reflects Oxford's commitment to scholarship, providing the most accurate text plus a wealth of other valuable features, including expert introductions by leading authorities, voluminous notes to clarify the text, up-to-date bibliographies for further study, and much more.

Výbor z nejranějšího období tvorby F. Nietzscheho představuje nepublikované texty a náčrty, které většinou zůstávají ve stínu autorovy prvotiny Zrození tragédie, ačkoli je možné v nich již číst zlom, který vyvrcholí spiskem O pravdě a lži ve smyslu nikoli morálním. Tématickým ohniskem těchto textů, které ve většině případů spisku O pravdě a lži těsně předcházejí, je figurativní charakter řeči a meze její symbolické funkce, které jsou promýšleny v souvislosti se vztahem řeči k hudbě.

Nietzsche korai írásai - főképp A tragédia születése és a Korszerűtlen elmélkedések - után Az emberi, nagyon is emberi új alkotói korszakot jelent a filozófus-költő munkásságában. A szabad szellemeknek szánt könyvben próbálkozik először - elsősorban a nagy francia elődök, ... Folytatás ›› Voltaire, Pascal, La Rochefoucaud nyomdokain járva - a könnyedebb és finomabb aforisztikus forma és nyelv német meghonosításával, ami néhány kései írásától eltekintve meghatározza az életművet. "Az Emberi, nagyon is emberi" egy válság emlékműve. Szabad szellemeknek ajánlja magát: majd minden mondata diadalról tanúskodik - megszabadultam általa a természetemben rejlő, de tőle idegen, hozzá nem tartozótól. Idegen tőlem az az idealizmus: ahogy a cím mondja: "ahol ti eszményi dolgokat láttok, ott én emberit, ó, csupán nagyon is emberit látok" (...) Kizárólag a következő értelemben használom itt a "szabad szellem" kifejezést: az önmagát újra birtokba vevő, szabaddá lett szellem. A hangnem, a hangszín teljesen új; a könyv okosnak, hűvösnek, helyenként keménynek és gúnyosnak hathat. Úgy tűnik föl, bizonyos előkelő ízlésű szellemiség igyekszik felszínen tartani magát a mélyben örvénylő szenvedéllyel szemben. Ebben az összefüggésben érthető, hogy a könyv 1878-as kiadása végeredményben Voltaire halálának századik évfordulója ürügyén jelent meg. Mert Voltaire, ellentében az utána következőkkel, mindenekelőtt a szellem grandseigneure: akárcsak én." A(z) Emberi, nagyon is emberi II. (Könyv) szerzője Friedrich Nietzsche.

Nietsches Vermächtnis, das seine berühmteste Sammlung von Aphorismen auf den Punkt bringt, ist der Nihilismus als lebensbejahende Kraft. Er ist die Voraussetzung für die Entfaltung eines neuen und befreiten Lebens. Denn nur die Zerschlagung des alten Denkens in Kunst, Religion und Moral gibt dem "freien Geist" die Möglichkeit, in ironischer Distanz zu sich und der Welt die überlieferten Illusionen zu überwinden und zu den eigentlichen Werten, dem besten Teil seiner diesseitigen Existenz vorzudringen. Dieser geistigen Haltung entspricht das aphoristische Denken Nietzsches, das starre Begriffe und Systeme meidet.

Der Einstieg in Nietzsches Philosophie Friedrich Nietzsche ist einer der wirkungsmächtigsten Philosophen deutscher Sprache. "Jenseits von Gut und Böse" (1886) und die dazugehörige Streitschrift "Zur Genealogie der Moral" (1887) bieten den idealen Einstieg in das Verständnis seiner Philosophie. Berühmt und berüchtigt zum Beispiel seine Theorie vom "Willen zur Macht" oder die Unterscheidung zwischen "Herren und Sklavenmoral", die hier in ihrem ursprünglichen Kontext erscheinen: als Bestandteile einer so genannten "Philosophie der Zukunft", die von ihrer Kraft, sprachlichen Brillanz und Faszination bis heute nichts verloren hat.

Gedanken über die moralischen Vorurteile. Dieses 1881 erschiene Werk stammt aus der "freigeistigen" Zeit von Nietzsches Schaffen. Ebenso wie "Die fröhliche Wissenschaft" und "Menschliches, Allzumenschliches". Die dem Leben zugewandte Philosophie formuliert ein neues Denken, das der Herkömmlichkeit entgegentritt. Dieses Denken gewinnt seine Sprengkraft daraus, dass es im besten Sinne des Wortes frei ist und Begriffe wie "Moral" oder "Wahrheit" auf ihre Tauglichkeit hin überprüft.

Friedrich Nietzsches brillante Streitschrift "Zur Genealogie der Moral" (1887) zählt zu den einflussreichsten seiner Werke: Von Sigmund Freud bis Michel Foucault reicht die Riege der großen Denker, die sich von ihr faszinieren und anregen ließen. Ebenso wortgewaltig wie gedanklich präzise macht Nietzsche sich hier auf die Suche nach der Herkunft unserer moralischen Vorurteile, nach dem Ursprung jenes "Gut und Böse", das bis heute unser privates, soziales, politisches Handeln entscheidend bestimmt. Seine Grundhaltung dabei ist stets emanzipatorisch - denn wer seine Herkunft verkennt, kann keine Zukunft gestalten.

Cílem publikace je reflexe aforismů shrnutých ve sbírce Lidské, příliš lidské a jejich postavení v rámci Nietzschova životního díla. Tématy hlavních částí jsou Nietzschova nová vědecká filosofie, radikální odklon od metafyziky umění a figury poutníka a svobodného ducha. Lidské, příliš lidské si uchovává aureolu přechodné, nehotové pozice. Je knihou protikladů, a to nejenom těch, které jsou tématem jednotlivých aforismů. Věda představuje zárodek nového životního stylu i slepou uličku nepřátelství vůči životu, vědecká distance je radostná i zlomyslná, vůči Nietzschovu ranému dílu je Lidské, příliš lidské kontinuitou i obrácením naruby, impulz k vědě dává odpor k romantismu, zároveň si jej Nietzsche uměle ordinuje proti svým sklonům, a konečně vědecká činnost spočívá ve vykořeňování omylů, aby obratem uznala jejich hodnotu.

Tak pravil Zarathustra aneb Kniha pro všechny a pro nikoho je opus magnum slavného německého myslitele Fridericha Nietzscheho. Podle mnoha odborníků patří mezi nejvýznamnější filozofická díla. Nikoho, kdo si poetický příběh perského proroka přečetl, kniha nenechala chladným. Pro jedny šlo o sžíravou a přitom velmi trefnou kritiku společnosti, jiní v díle viděli jakési antievangelium. Další je naopak vnímali jako dokončení biblického odkazu, zatím co jiní tuto knihu nespravedlivě označili za kořen hrůz druhé světové války či všech moderních válečných konfliktů. Unikátní filozofický spis dokonce inspiroval světoznámého skladatele Richarda Strausse, který na jeho motivy vytvořil symfonickou báseň.

Významný myslitel druhé poloviny 19. století Friedrich Nietzsche byl ve svých 24 letech – tehdy se stal profesorem řeckého jazyka a literatury na univerzitě v Basileji — považován za mimořádně nadaného filologa. Jeho filosofické myšlení zásadně ovlivnil spis A. Schopenhauera Svět jako vůle a představa. Oba tyto vlivy, filologický a filosofický, se potkávají v Nietzscheho knižní prvotině Zrození tragédie z ducha hudby ještě se třetím: jeho obdivem a přátelstvím k R. Wagnerovi. Lidský život, píše Nietzsche, inspirován Schopenhauerovou metafyzikou pravůle, je bytostně ohrožen, plný bolesti, úzkosti a beznaděje. Tím, co má člověku pomoci snášet jeho osud, je umění. Ve starověkém Řecku pak Nietzsche nachází pojmenování dvou základních principů v umění působících: princip apollinský, jehož úkolem je tragickou skutečnost lživě zkrášlovat a harmonizovat, a tak poskytnout smrtelníkům požitek estetické slasti dovolující zapomenout, a princip dionýský, původnější a hlubší, výraz nespoutanosti a opojení, v němž se mísí hrůza, bolest i titánský vzdor. Působení těchto dvou principů pak autor sleduje v řecké filosofii a umění i v soudobé kultuře. Nietzscheho kulturně filosofická studie, vydaná poprvé v roce 1872, v klasickém překladu Otokara Fischera je dodnes zajímavým a inspirativním čtením nejen pro studenty filosofie a uměleckých směrů, ale pro všechny čtenáře se zájmem o kulturu jako takovou.

Nietzsche se v této i předchozí knize věnované řecké kultuře svým způsobem vyznává ze svého obdivu k předsókratovským myslitelům, kteří podle něj představují vrchol řeckého myšlení. Ozvuk „tajemných“ výroků presokratiků, zejména „temného“ Hérakleita z Efesu, i celkové jejich naladění jsou nepřehlédnutelné i v samotné Nietzscheho tvorbě, kterou bez těchto vazeb nelze správně pochopit.

"Hogyan? Az ember csupán Isten melléfogása volna? Vagy Isten csupán az ember melléfogása?" Nem sokkal elméje elborulása előtt összegezte tanítását és gondolatait az örök bálványokról a 19. század jelentős filozófusa egyik utolsó művében, a Bálványok alkonyában. Friedrich Wilhelm Nietzsche német klasszika-filológus és gondolkodó művei nagy hatással voltak a 20. század filozófusaira és egész történelmére, személyisége mégis mindig vitatott lesz. Indulatos, egyszer pengeéles és pontos, másszor homályos szövegeit ma is rengetegen olvassák, a szövegek frissességükből semmit sem vesztettek. Nietzschét olvasni, kalapáccsal filozofálni mindig izgalmas kaland marad.

'Why do I know a few more things? Why am I so clever altogether?' Self-celebrating and self-mocking autobiographical writings from Ecce Homo, the last work iconoclastic German philosopher Nietzsche wrote before his descent into madness. One of 46 new books in the bestselling Little Black Classics series, to celebrate the first ever Penguin Classic in 1946. Each book gives readers a taste of the Classics' huge range and diversity, with works from around the world and across the centuries - including fables, decadence, heartbreak, tall tales, satire, ghosts, battles and elephants.

"Fyziológ, ktorý sa zaujíma o nejakú chorobu, a chorý, ktorý sa z nej chce vyliečiť, nie sú zainteresovaní rovnako. Predpokladajme, že onou chorobou je morálka- lebo ona je chorobou- a že my Európania sme na ňu chorí: aké jemné muky a ťažkosti vzniknú, keď my Európania sme zároveň aj jej zvedavými pozorovateľmi a fyziológmi! Budeme si vážne želať aj to, aby sme sa morálky zbavili? Budeme to chcieť? Odhliadnuc od otázky, či to môžeme? Či môžeme byť »vyliečení«?-" Friedrich Nietzsche "Kritika morálky" je súčasťou Nietzscheho nedokončeného a až posmrtne publikovaného diela Vôla k moci, ktoré zo zachovaných poznámok z rokov 1883 až 1888 zostavili a vydali Elisabeth Förster Nietzsche a Peter Gast. Tento Nietzscheho "pokus rozmýšlať o morálke bez podliehania jej čaru" nadväzuje na jeho kritiku náboženstva a spolu s ňou a kritikou filozofie je súčasťou jeho úsilia o kritiku doterajších najvyšších hodnôt. Text "Kritiky morálky" vychádza v slovenskom jazyku po prvý raz. Voľne nadväzuje na zväzok "Vôľa k moci ako poznanie" zahŕňajúci rovnomennú kapitolu z Nietzcheho posledného diela, ktorý vyšiel v edícii Filozofia do vrecka vo vydavateľstve Kalligram v roku 2014

Klasické dielo filozofickej literatúry. Kritika náboženstva, založená na princípoch nemeckej „filozofie života“. Kritika nie je ani tak cieľom racionálnej argumentácie alebo nebodaj vyvracania náboženstva, ale predmet psychologickej analýzy.

Anotácia Klasické dielo filozofickej literatúry F. Nietzscheho, ktoré nie je súčasťou tzv. „akademickej filozofie.“ Ovplyvnilo filozofiu života a jeho reminiscencie možno nájsť aj v neskorších filozofických a socio-kultúrnych modeloch. Nietzsche si v Ecce homo uvedomuje svoj význam: „Poznám svoj údel. S mojím menom sa raz bude spájať spomienka na čosi nesmierne - na krízu ... na najhlbšiu kolíziu svedomia, na rozhodnutie vyvolané proti všetkému, čomu sa doposiaľ verilo, čo sa považovalo za posvätné. Nie som človek, som dynamit... Moja pravda ja strašná, lebo doteraz sa lož nazývala pravdou. Prehodnotenie všetkých hodnôt - to je moja formulka pre akt najvyššieho sebauvedomenia ľudstva, ktoré sa mnou stalo telom a géniom.“