Friedrich Nietzsche strana 3 z 6

Svými myšlenkami o smrti Boha, vůli k moci a nadčlověka budil Nietzsche ve své době zděšení a pohoršení, a na vnímavého čtenáře budou znepokojivě působit i dnes – a možná právě dnes. Nejde navíc o suchopárně odborné výklady, těch Nietzsche nikdy nebyl zastáncem, a snad právě v Zarathustrovi dovedl k dokonalosti žánr filosofické básně. Díky kongeniálnímu a dnes již klasickému překladu Otokara Fischera (+ 1938) máme možnost okusit sílu tohoto textu i v českém jazyce.

Kniha, kterou Friedrich Nietzsche při závěrečném zhodnocení své tvorby v Ecce homo nazval „pomníkem krize“, je jeho prvním rozsáhlým dílem napsaným formou „aforismů“, jež autor zkomponoval do tematických skupin. Postavou „svobodného ducha“ a filosofickým zájmem o bezpředsudečné poznání „nejbližších věcí“ se zde Nietzsche obrací proti dosavadní metafyzické tradici. K prvnímu dílu napsal autor dvě pokračování: první vyšlo na jaře 1879, pod titulem Lidské, příliš lidské. Kniha pro svobodné duchy. Dodatek: Rozličné názory a výroky. V prosinci téhož roku vyšel s týmž titulem a podtitulem druhý „doplněk“ nazvaný Poutník a jeho stín. V roce 1886 byly tyto dva dodatky svázány a uvedeny znovu na trh pod společným označením „Druhý díl“. Přeložila V. Koubová.

`Anyone who wants to gain a quick idea of how before me everything was topsy-turvy should make a start with this work. That which is called idol on the title-page is quite simply that which was called truth hitherto. Twilight of the Idols - in plain words: the old truth is coming to an end...' Nietzsche intended Twilight of the Idols to serve as a short introduction to his philosophy, and as a result it is the most synoptic of all his books. Continuing in the spirit of its immediate predecessors On The Genealogy of Morals and The Wagner Case, it is a masterpiece of polemic, targeting not only `eternal idols' like Socratic rationality and Christian morality but also their contemporary counterparts, as Nietzsche the `untimely man' goes roaming in the gloaming of nineteenth-century European culture. He allies philosophy with psychology and physiology, relentlessly diagnozing the symptoms of decadence, and his stylistic virtuosity is such that the sheer delight he takes in his 'demonic' mischief-making communicates itself on every page. A brilliant new translation, this edition provides detailed commentary on a highly condensed and allusive work.

Yes, what is Dionysian? - This book provides an answer - "a man who knows" speaks in it, the initiate and disciple of his god.' The Birth of Tragedy (1872) is a book about the origins of Greek tragedy and its relevance to the German culture of its time. For Nietzsche, Greek tragedy is the expression of a culture which has achieved a delicate but powerful balance between Dionysian insight into the chaos and suffering which underlies all existence and the discipline and clarity of rational Apollonian form. In order to promote a return to these values, Nietzsche undertakes a critique of the complacent rationalism of late nineteenth-century German culture and makes an impassioned plea for the regenerative potential of the music of Wagner. In its wide-ranging discussion of the nature of art, science and religion, Nietzsche's argument raises important questions about the problematic nature of cultural origins which are still of concern today.

Reason, seriousness, mastery over the emotions, the whole murky affair which goes by the name of thought, all the privileges and showpieces of man: what a high price has been paid for them! How much blood and horror is at the bottom of all "good things!"' On the Genealogy of Morals (1887) is a book about the history of ethics and about interpretation. Nietzsche rewrites the former as a history of cruelty, exposing the central values of the Judaeo-Christian and liberal traditions - compassion, equality, justice - as the product of a brutal process of conditioning designed to domesticate the animal vitality of earlier cultures. The result is a book which raises profoundly disquieting issues about the violence of both ethics and interpretation. Nietzsche questions moral certainties by showing that religion and science have no claim to absolute truth, before turning on his own arguments in order to call their very presuppositions into question. The Genealogy is the most sustained of Nietzsche's later works and offers one of the fullest expressions of his characteristic concerns.This edition places his ideas within the cultural context of his own time and stresses the relevance of his work for a contemporary audience.

'What is done out of love always takes place beyond good and evil.' Always provocative, the Friedrich Nietzsche of Beyond Good and Evil (1886) is at once sceptical psychologist and philosopher-seer, passionately unmasking European society with his piercing insights and uncanny prescience. This masterpiece of his maturity considers quintessential Nietzschean topics such as the origins and nature of Judeo-Christian morality; the end of philosophical dogmatism and beginning of perspectivism; the questionable virtues of science and scholarship; liberal democracy, nationalism, and women's emancipation. Written in his most masterful style, full of irreverence and brio, Nietzsche dissects self-deluding human behaviour, bankrupt intellectual traditions, and the symptoms of social decadence, while at the same time advancing an extra-moral wisdom to be shared by those kindred soul who think 'beyond good and evil'.This new translation of Beyond Good and Evil provides readers with a true classic of modernity that sums up those forces and counterforces in nineteenth-century Western Civilisation that to an astonishing degree have also determined and continue to inform the course of our own century.

'Yes, what is Dionysian? - This book provides an answer - a man who knows" speaks in it, the initiate and disciple of his god.' The Birth of Tragedy (1872) is a book about the origins of Greek tragedy and its relevance to the German culture of its time. For Nietzsche, Greek tragedy is the expression of a culture which has achieved a delicate but powerful balance between Dionysian insight into the chaos and suffering which underlies all existence and the discipline and clarity of rational Apollonian form. In order to promote a return to these values, Nietzsche undertakes a critique of the complacent rationalism of late nineteenth-century German culture and makes an impassioned plea for the regenerative potential of the music of Wagner. In its wide-ranging discussion of the nature of art, science and religion, Nietzsche's argument raises important questions about the problematic nature of cultural origins which are still of concern today."

Lidský život, píše Nietzsche, inspirován Schopenhauerovou metafyzikou pravůle, je bytostně ohrožen, plný bolesti, úzkosti a beznaděje. Tím, co má člověku pomoci snášet jeho osud, je umění. Ve starověkém Řecku pak Nietzsche nachází pojmenování dvou základních principů v umění působících: princip apollinský, jehož úkolem je tragickou skutečnost lživě zkrášlovat a harmonizovat, a tak poskytnout smrtelníkům požitek estetické slasti dovolující zapomenout, a princip dionýský, původnější a hlubší, výraz nespoutanosti a opojení, v němž se mísí hrůza, bolest i titánský vzdor. Působení těchto dvou principů pak autor sleduje v řecké filosofii a umění i v soudobé kultuře. Nietzscheho kulturně filosofická studie, vydaná poprvé v roce 1872, v klasickém překladu Otokara Fischera je dodnes zajímavým a inspirativním čtením nejen pro studenty filosofie a uměleckých směrů, ale pro všechny čtenáře se zájmem o kulturu jako takovou

Kniha představuje první český reprezentativní výběr z Nietzschových prací, kdy Nietzsche působil jako profesor klasické filologie na universitě v Basileji.

Nečasové úvahy vycházely postupně v letech 1873-1876. Tvoří důležitou součást Nietzschovy rané filosofie, jejíž půdorys byl rozvržen v prvotině Zrození tragédie z ducha hudby. Zejména v druhé, nejznámější úvaze O užitku a škodlivosti historie pro život přicházejí ke slovu některé náměty a postupy, které mají zásadní význam pro Nietzschovu filosofii jako celek.

Německý originál knihy Mimo dobro a zlo. Předehra k filosofii budoucnosti byl poprvé publikován roku 1886, ale materiál k ní autor shromažďoval už od začátku osmdesátých let, kdy se jeho myšlení začíná postupně zaměřovat k ústřednímu pojmu jeho pozdní filosofie - k vůli k moci. Nové vydání je oproti předchozím opraveno a opatřeno poznámkami a vysvětlivkami.

Hlavní básnicko-filozofické dílo originálního německého filozofa (1844–1900). Formou aforismů, legend a mýtů formuluje základní teze své filozofie. Nietzsche zde rozpoutává celý ohňostroj rétorického a poetického umění. Dává jasně najevo, že člověk není c

První úplné vydání Nietzschovy knihy Tak pravil Zarathustra se objevilo na trhu r. 1892. Jeho vydavatelem byl Nietzschův žák a pomocník Peter Gast. Jestliže dnes vychází nové vydání díla v českém jazyce, jistě nejde ze strany vydavatelů o snahu šířit "pravé" myšlení. Na počátku osmdesátých let Nietzsche našel a dovedl k mistrovství literární formu, styl a filosofickou výzbroj, jež mu umožnily předvést negativní stránku jeho náhledů: kritiku státu a společnosti, individuálního chování a instituci onálních zkamenělin, především ale vědy, filosofie, náboženství, morálky a řeči. Ale co mohl nabídnout pozitivního? Mohl vůbec něco nabídnout? A pokud ano, dokázal to srozumitelně sdělit? V knize Tak pravil Zarathustra se Nietzsche snaží s tímto úkol em vyrovnat. V tom je zvláštní význam tohoto díla. Jörg Salaquarda

Vo svete je viac modiel ako skutočností: pre tie je určený môj uhrančivý pohľad na tento svet, aj moje uhrančivé ucho ... Tu raz klásť otázky kladivom, a, možno, ako odpoveď počuť ten slávny dutý tón, čo vychádza zo zdutých vnútorností - aká to rozkoš pre toho, čo má ešte uši za ušami, - pre mňa, starého psychológa a lapača potkanov, ktorému sa musí ohlásiť práve to, čo by chcelo ostať nemé ... Tento malý spis je veľké vyhlásenie vojny a čo sa týka výsluchu modiel, nie sú to tento raz súčasné modly, ale odveké... Ďalšie dielo F. Nietzscheho v preklade R. Škodu.

Spis, který se v chronologii Nietzschova díla nalézá mezi Lidským, příliš lidským a Radostnou vědou, je souborem úvah, postřehů a aforismů, promyšleně seskupených do pěti knih, které nemají vlastní názvy, jsou však komponovány kolem tematických těžišť. Nietzsche v nich kriticky a s neobyčejnou psychologickou pronikavostí analyzuje základní mravní představy evropské kultury, morální kořeny křesťanství, altruistické etiky ad. "Myšlenky o morálních předsudcích" tak tvoří počátek cesty, kterou pozdní Nietzsche nazve "přehodnocením všech hodnot".

Klasické dielo filozofickej literatúry F. Nietzscheho, ktorého nie je súčasťou tzv. akademickej filozofie. Ovplyvnilo filozofiu života a jeho reminiscencie možno nájsť aj v neskorších filozofických a socio- kultúrnych modeloch. Nietzsche si v Ecce homo uvedomuje svoj význam: Poznám svoj údel. S mojím menom sa raz bude spájať spomienka na čosi nesmierne - na krízu ... na najhlbšiu kolíziu svedomia, na rozhodnutie vyvolané proti všetkému, čomu sa doposiaľ verilo, čo sa považovalo za posvätné. Nie som človek, som dynamit... Moja pravda ja strašná, lebo doteraz sa lož nazývala pravdou. Prehodnotenie všetkých hodnôt - to je moja formulka pre akt najvyššieho sebauvedomenia ľudstva, ktoré sa mnou stalo telom a géniom.