Aristoteles
autor
O duši - Malé spisy o prírode
Veľkú časť svojho bádania venoval Aristoteles oblasti prírody a prírodných javov. Preskúmal množstvo živočíchov a rastlín, pričom sa usiloval o ich triedenie, a tiež sa zamýšľal nad podstatou ich existencie a vo všeobecnosti nad princípmi fungovania života. Na základe svojich znalostí a skúseností sa podujal preskúmať najvyššiu podstatu, ktorá vytvára základ akejkoľvek existencie života. Toto skúmanie spracoval najmä v spise O duši a v Malých spisoch o prírode. Aristoteles vyjadruje skúmanie a objasňovanie predstáv o duši a ďalších častiach postupne a pomerne zrozumiteľne, snaží sa príkladmi vysvetľovať zložitejšie záležitosti tak, aby došlo k správnemu pochopeniu veci. Snaží sa pridržiavať možností, ktoré človek má od prirodzenosti na objasňovanie zložitosti problémov, a neskĺzava do nejakej mystiky a nadprirodzenosti.
V spise O duši uvádza názory o duši starších filozofov, definuje dušu a jej časti a veľkú pozornosť venuje vnímaniu, mysleniu a procesom súvisiacim s činnosťou duše.
Bádanie uvedené v spise O duši vhodne dopĺňajú Malé spisy o prírode, v ktorých sú spracované špecifické témy v ôsmich knihách O vnímaní a vnímateľnom, O pamäti a spomínaní, O spánku a bdení, O snoch, O veštení v spánku, O dlhosti a krátkosti života, O mladosti a starobe a o živote a smrti, O dýchaní.
V dielach O duši a Malých spisoch o prírode si čitateľ môže vytvoriť zrozumiteľný obraz o antickom filozofickom pohľade na dušu, teda akým spôsobom chápali dušu starší myslitelia až do Aristotelových čias, resp. ešte aj dlhšie po Aristotelovi.
Súčasťou publikácie sú aj štúdie Petra Kuklicu a Ivana Janeka Bohovia, duša a svet v učení milétskych filozofov prírody a Aristoteles a živé bytosti.
Athénská ústava, 2. vydání
Nejuniverzálnější duch antiky Aristotelés vynikal kromě originality myšlení i nesmírnou tvůrčí potencí. Za svůj život napsal nesčíslné množství odborných i vzdělávacích spisů a pojednání, z nichž se dochovala pouze část; i ta však čítá 47 titulů. Patří k nim též Athénská ústava, ač právě u ní mnozí badatelé dodnes pochybují o Aristotelově skutečném autorství. Její objev v roce 1890 a následující knižní vydání v Londýně vyvolaly senzaci a řetězovou reakci překladatelů, mezi něž se zařadil pohotově i český překlad Josefa Pražáka v roce 1900.
Nerozsáhlý spisek popisuje vývoj a uspořádání athénské společnosti od mytických počátků až po demokratickou reformu a ústavní zřízení athénské obce v 2. pol. 4. století př. Kr. spolu s podrobným vykreslením úřednického aparátu a soudnictví. Pro poznání počátků demokracie jako systému správy státu má toto dílko mimořádnou poznatkovou hodnotu, umocněnou jeho autentičností.
Napsal-li je Aristotelés či někdo jiný, není z hlediska jeho obsahu podstatné, protože samo o sobě shrnuje takovou sumu informací o historii starověkých Athén a potažmo Řecka, která je řadí k nejdůležitějším odkazům antického písemnictví. Od doby prvního českého vydání se vynořily z hlubin archivů další zlomky textů, které původní text významně doplnily. Nový překlad prof. Pavla Olivy, předního znalce řecké antiky, který je v pořadí teprve druhým českým překladem Athénské ústavy , přináší poslední verzi doplněnou navíc o fragmenty z pozdějších autorů. Cenným obohacením této nové edice je rozsáhlý poznámkový aparát, usnadňující pochopení historických informací a termínů.
Etika Eudémova
Etika Eudémova bývá společně s Etikou Níkomachovou a Velkou etikou (Magna Moralia) řazena mezi Aristotelovy etické spisy. Zatímco Etika Níkomachova si své místo v dějinách filosofie již právem zasloužila a vystupuje nad zbylé dva spisy jako dílo mladší a stěžejní, Etika Eudémova neprávem často zůstává v pozadí jako spis starší či pouze přípravný, z něhož bylo později vyňato několik knih pro Etiku Níkomachovu. V našem prostředí se upozadění tohoto díla projevuje i v absenci českých překladů.
Na rozdíl od spisu Magna Moralia přitom nemůžeme jakkoli pochybovat o Aristotelově autorství tohoto jedinečného díla. I když se přikloníme k většinovému názoru, že jde o spis, který byl časem překonán, zůstává cenný nejen jako svědectví o vývoji Aristotelova myšlení. Může totiž představovat i alternativní výklad autorovy nauky o ctnosti. Navzdory množství dochovaných materiálů a nejrůznějších komentářů zůstává Aristotelova etika předmětem stále trvajících sporů.
Téma ctnosti ve spojitosti s Aristotelovými etickými myšlenkami je v 21. století stále živě diskutováno. Tímto prvním českým překladem Etiky Eudémovy bychom chtěli přispět k možnosti proniknout do jednoho z nejinspirativnějších systémů antického myšlení.
Aristotle’s Poetics (EN)
Aristotle's Poetics is best known for its definition and analysis of tragedy and comedy, but it also applies to truth and beauty as they are manifested in the other arts. In our age, when the natural and social sciences have dominated the quest for truth, it is helpful to consider why Aristotle claimed: "poetry is more philosophical and more significant than history.
Na stiahnutie
8,99 €
Kategorie
Spis patří přes svůj nevelký rozsah k dílům, jež zásadně ovlivnila vývoj západního myšlení od antiky až po současnost. Je v něm vyloženo aristotelské pojetí vztahu bytí a pojmenování a předložena proslulá tabulka deseti kategorií, které představují základní způsoby, jimiž se vypovídá jsoucí. Nový český překlad J. Hejlka, A. Havlíčka a J. Jinka vychází v zrcadlovém řecko-českém vydání, opatřeném úvodní studií a poznámkami.
Myšlenky antických klasiků
Audiokniha Myšlenky antických klasiků. Původní komplet 5 EP 0 88 0490-4 "Myšlenky antických klasiků" vydal Supraphon v roce 1975 - nyní titul s myšlenkami a díly Homéra, Aristotela, Platóna a dalších antických autorů a myslitelů vydáváme poprvé digitálně.
Na stiahnutie
5,56 €
Antická knihovna
Audiokniha Antická knihovna obsahuje čtené úryvky klasických děl antiky od autorů jako Platón, Démokritos, Aristotelés nebo Seneca.
Na stiahnutie
7,96 €
Rady a zlomyslnosti. Ze světa aforismu a epigramu
Audiokniha Rady a zlomyslnosti. Ze světa aforismu a epigramu. AFORISMUS je - jak praví slovník - "jadrná a stručná věta, jíž se vyslovuje nějaká myšlénka neb důležitá zásada." Z toho vyplývá, že aforistický sloh "libuje si ve stručných větách". Takže ten, kdo se snaží s aforismem jakýmkoliv způsobem zacházet, je chtěj nechtěj nucen shromažďovat jadrné a stručné věty a libovat si v nich. EPIGRAM, česky prostě nápis, "slove kratičká básnička, vyjadřující s duchaplnou pointou vážnou neb satirickou myšlénku výrazně úsečnou formou, se vztahem k určité věci neb osobě."
Na stiahnutie
3,96 €
O nebi, O vzniku a zániku
Starovekí filozofi sa vo svojich bádaniach často zaoberali problematikou súvisiacou so skúmaním sveta, s
existenciou Zeme a iných vesmírnych telies, rozmýšlali, ako vznikol svet, čo bolo a je príčinou pôvodu a fungovania
vesmíru.
Tak ako jeho predchodcovia, aj Aristoteles sa venoval bádaniu o vesmíre, o vesmírnych telesách, ako vyzerajú, ako sa
pohybujú. Uvažoval o tom, ako tieto telesá asi vznikali, čo je príčinou ich pohybu. Podrobne sa venoval otázkam vzniku
a zániku vecí a javov, kde sa snažil nájsť všeobecnú teóriu o týchto procesoch. Svoje skúmania logicky zdôvodňoval.
Rozoberal názory svojich predchodcov, vyjadroval sa k nim a snažil sa nájsť odpovede, ktoré vnímavého človeka
zaujímajo odnepamäti dodnes.
V oboch dielach uvedených v tejto publikácii, O nebi a O vzniku a zániku, sa čitateľ môže oboznámiť s názormi na
svet, na vesmír podľa Aristotelových úvah, ale i s názormi jeho predchodcov, ktoré sám Aristoteles skúma, a zároveň
môže spoznať, ako zmýšľali starovekí učenci o veciach, ktoré sú nám dnes už oveľa jasnejšie, než tomu bolo za ich
čias. Čitateľ má tiež možnosť zamyslieť sa nad staťami objasňujúcimi vznik a zánik vecí či javov a hľadať spolu s
Aristotelom všeobecne platné postuláty.
Súčasťou publikácie je štúdia Miloslava Okála " Aristoteles, jeho život a dielo" a štúdia Petra Kuklicu a Ivana Janeka
"Aristoteles a jeho poznávanie sveta"
The Art of Rhetoric
Despite dating from the 4th century BC, The Art of Rhetoric continues to be regarded by many as the single most important work on the art of persuasion. As democracy began emerging in 5th-century Athens, public speaking and debate became an increasingly important tool to garner influence in the assemblies, councils, and law courts of ancient Greece. In response to this, both politicians and ordinary citizens became desperate to learn greater skills in this area, as well as the philosophy behind it. This treatise was one of the first to provide just that, establishing methods and observations of informal reasoning and style, and has continued to be hugely influential on public speaking and philosophy today.
Aristotle, the grandfather of philosophy, student of Plato, and teacher of Alexander the Great, was one of the first people to create a comprehensive system of philosophy, encompassing logic, morality, aesthetics, politics, ethics, and science. Although written over 2,000 years ago, The Art of Rhetoric remains a comprehensive introduction for philosophy students into the subject of rhetoric, as well as a useful manual for anyone today looking to improve their oratory skills of persuasion.
The Nicomachean Ethics
In the Nicomachean Ethics Aristotle's guiding question is: what is the best thing for a human being? His answer is happiness, but he means, not something we feel, but rather a specially good kind of life. Happiness is made up of activities in which we use the best human capacities, both ones that contribute to our flourishing as members of a community, and ones that allow us to engage in god-like contemplation. Contemporary ethical writings on the role and importance of the moral virtues such as courage and justice have drawn inspiration from this work, which also contains important discussions on responsibility for actions, on the nature of practical reasoning, and on friendship and its role in the best life.
This new edition retains and lightly revises David Ross's justly admired translation. It also includes a valuable introduction to this seminal work, and notes designed to elucidate Aristotle's arguments.
ABOUT THE SERIES: For over 100 years Oxford World's Classics has made available the widest range of literature from around the globe. Each affordable volume reflects Oxford's commitment to scholarship, providing the most accurate text plus a wealth of other valuable features, including expert introductions by leading authorities, helpful notes to clarify the text, up-to-date bibliographies for further study, and much more.
Rétorika
Dielom Rétorika završuje Aristoteles skúmanie spoločenských javov, politického systému, vzťahov vytvárajúcich sa v obci, štáte. Väzby v obci, štáte sa prejavujú navonok medzi jednotlivcami individuálnym konaním, ktorého najvýraznejším vonkajším pr
ejavom je ľudská reč. A práve spôsob reči, komunikácie je predmetom skúmania tohto Aristotelovho diela. Jeho Rétorika je najvýznamnejším dielom mysliteľov, filozofov antického Grécka v oblasti poznávania reči a komunikácie vo všeobecnosti.
Aristotele
s dal svojmu dielu nadčasovú formu, ktorou vyjadruje podstatu objektívne skúmanej reality. Jeho myšlienky sa pohybujú vo všeobecnej rovine, ale tiež rozoberajú konkrétne situácie v živote človeka.
Aristotelova Rétorika je dodnes základným prameňom sk
úmania a poznania rétoriky. Aristoteles v nej dáva čitateľovi možnosť oboznámiť sa s tým, aké druhy reči sa majú používať v komunikácii, ukazuje, aké prostriedky má rečník voliť, aby dosiahol svojou rečou a slovami to, čo si zaumienil, a dokázal sprá
vne pochopiť slová a reči iných. Pozorný čitateľ dozaista dokáže v Aristotelových úvahách o rétorike nájsť mnoho zaujímavého i pre dnešok, súčasnosť.
Kniha obsahuje odbornú štúdiu Petra Kuklicu Význam Rétoriky v Aristotelových politických dielach, kt
orá vymedzuje miesto Aristotelovým úvahám o rétorike v celom komplexe jeho politického myslenia a vhodným spôsobom uvádza čitateľa do problematiky.
Medzi ďalšie Aristotelove diela z oblasti politickej filozofie patria Etika Eudémova, Etika Nikomachov
a, Politika, Poetika a Aténska ústava.
Politika II.
Jedna z nejdůležitějších knih evropské tradice politické filosofie. Nový český překlad Milana Mráze v zrcadlovém řecko-českém vydání, opatřený úvodní studií a poznámkami.
Athénská ústava
Nejuniverzálnější duch antiky Aristotelés vynikal kromě originality myšlení i nesmírnou tvůrčí potencí. Za svůj život napsal nesčíslné množství odborných i vzdělávacích spisů a pojednání, z nichž se dochovala pouze část; i ta však čítá 47 titulů. Pat
ří k nim též Athénská ústava, ač právě u ní mnozí badatelé dodnes pochybují o Aristotelově skutečném autorství. Její objev v roce 1890 a následující knižní vydání v Londýně vyvolaly senzaci a řetězovou reakci překladatelů, mezi něž se zařadil pohotov
ě i český překlad Josefa Pražáka v roce 1900. Nerozsáhlý spisek popisuje vývoj a uspořádání athénské společnosti od mytických počátků až po demokratickou reformu a ústavní zřízení athénské obce v 2. pol. 4. století př. Kr. spolu s podrobným vykreslen
ím úřednického aparátu a soudnictví. Pro poznání počátků demokracie jako systému správy státu má toto dílko mimořádnou poznatkovou hodnotu, umocněnou jeho autentičností. Napsal-li je Aristotelés či někdo jiný, není z hlediska jeho obsahu podstatné, p
rotože samo o sobě shrnuje takovou sumu informací o historii starověkých Athén a potažmo Řecka, která je řadí k nejdůležitějším odkazům antického písemnictví. Od doby prvního českého vydání se vynořily z hlubin archivů další zlomky textů, které původ
ní text významně doplnily. Nový překlad prof. Pavla Olivy, předního znalce řecké antiky, který je v pořadí teprve druhým českým překladem Athénské ústavy , přináší poslední verzi doplněnou navíc o fragmenty z pozdějších autorů. Cenným obohacením této
nové edice je rozsáhlý poznámkový aparát, usnadňující pochopení historických informací a termínů.
Poetika
Aristoteles sa v diele Poetika podujal preskúmať matériu umenia a jeho spoločenský význam. Vo svojom bádaní čitateľovi podáva ucelený obraz o možnostiach ktoré človeku poskytuje umenie, jeho jednotlivé zložky. Venuje sa oblasti básnictva, dramatickej tvorby, skúma pôvod umenia, vznik a vývoj jednotlivých druhov umení, prostriedky, ktoré používa.
Podstatnú časť diela po rozobratí umenia vo všeobecnosti venuje tragédii. Rozoberá tragédiu z rôznych hľadísk, tak aby čitateľ mohol preniknúť do jej tajov, pochopiť jej význam, naučil sa rozlišovať jednotlivé druhy tragédie a po preskúmaní tejto tematiky bol schopný nájsť zmysel tohto druhu umeleckej tvorby.
Aristoteles sa v diele venuje v podobnom duchu aj epickej poézii, jej vzťahu k historickej podstate, z ktorej čerpá matériu pre svoj obsah. Zaoberá sa i porovnaním tragického a epického básnictva.
V publikácii je zaradená aj VIII. kniha Aristotelovho diela Politika, ktorá priamo súvisí s dielom Poetika a zaoberá sa výchovou a výučbou mládeže. Hovorí o hudobnom umení, priaznivom vplyve hudby na stav duše človeka a možnosti hudby priaznivo pôsobiť na vývoj mladých ľudí.
Poznanie Aristotelovej Poetiky a VIII. knihy Politiky umožní čitateľovi získať ucelený pohľad na umeleckú tvorbu v období antiky a pochopiť v plnej kráse básnické, dramatické diela tejto doby, nájsť črty rodiace sa v antickom umení, ovplyvňujúce v tvorbe mnoho generácií umelcov až po dnešok.
Kniha obsahuje úvod zaoberajúci sa osobou Aristotela a jeho Poetikou a odbornú štúdiu Miloslava Okála Vývoj poetiky v antickej literatúre, rozoberajúcu tvorbu najvýznamnejších básnikov, dramatikov a filozofov antiky vo vzťahu k poetike ako takej.
Medzi ďalšie Aristotelove diela z oblasti politickej filozofie patria Etika Eudemova, Etika Nikomachova, Rétorika a Aténska ústava.