Anna Kareninová

Pomalost, chronologicky první ze čtyř románů Milana Kundery napsaných francouzsky, vychází v českém překladu Anny Kareninové. Vydávání Kunderových románů v českém jazyce se uzavírá. Dívám se do zpětného zrcátka: stále týž vůz, který mě kvůli provozu v protisměru nemůže předjet. Vedle řidiče sedí žena; proč jí muž nevypráví něco legračního? proč jí nepoloží dlaň na koleno? Místo toho proklíná automobilistu, který před ním nejede dost rychle, a ani žena nepomyslí na to, že by se řidiče dotkla rukou, řídí v duchu s ním a také mě proklíná. A já myslím na jinou cestu z Paříže k venkovskému zámku, která se udála před více než dvěma sty lety, cestu paní de T. a mladého Rytíře, který ji doprovázel. Poprvé jsou jeden druhému tak blízko a nevyslovitelně smyslné ovzduší, jež je obklopuje, se rodí právě z pomalého tempa: pohupována pohybem kočáru se obě těla dotýkají, nejdřív nevědomky, pak vědomě, a příběh se začíná odvíjet. Milan Kundera: Pomalost, Atlantis 2026, s. 10–11.

Cantos jsou Poundovou životní básnickou skladbou: jejich druhý svazek obsahuje oddíly „Jefferson: Nuevo Mundo“ (XXXI–XLI) a „Siena: Leopoldovy reformy“ (XLII–LI). Zatuchlost střední Evropy se prolíná se snahami o nový stát, zápas o americký peněžní systém je srovnáván s někdejším bankovním systémem v Sieně a Florencii. Do Cantos vstupuje Napoleon a kartháginský vojevůdce Hannón. V Cantu XXXVI Pound předestírá svůj koncept Lásky. A v Cantu XXXIX a pak XLVII se vydává na „druhou a třetí cestu Odysseovu“: za Kirké. Canto XLV, slavné canto proti lichvě (usuře), je varírováno v závěrečném Cantu LI. Canto XLIX, Canto Sedmi jezer, je zastavením v průzračném ráji, připomenutím konfuciánského Canta XIII a předznamenáním následujícího oddílu Čínských Cantos.

První část Poundovy životní básnické skladby Cantos, jejíchž sto sedmnáct zpěvů psal přes padesát let. V Cantos chtěl Pound po Homérovi, Vergiliovi a Dantovi vypsat sumu našeho věku, tradice a přítomnosti: „Pound na své dobrodružné cestě za Ithakou dochází ke zcela jinému pojetí času, v němž obvyklé dělení na minulost, přítomnost a budoucnost nahrazuje novou škálou hodnot pozemského času. Zachycuje to, co trvá, co se vrací a co odchází.“ (T. S. Eliot) Prvních třicet Cantos vznikalo v letech 1912-1929. Knižně byla vydána pod názvem A Draft of XXX Cantos v roce 1930 v Paříži. Jako Odysseus se v nich Pound plaví přes moře do Evropy, nachází tu tradici trobadorskou i velikost a krutost středověké Itálie. To vše, i tóny dálněvýchodní, konfrontuje s reminiscencemi na někdejší vznik "nového světa" v Americe i se svou dobou první světové války a ruské revoluce

Čtenáře díla francouzského romanopisce Louise Ferdinanda Célina (1894–1961), jež Atlantis vydává v překladu Anny Kareninové, jistě zaujme třídílný Célinův životopis autora Françoise Gibaulta. První část zachycuje období od Célinova narození do října 1932, kdy vyšel jeho román Cesta do hlubin noci. Gibault sleduje osudy malého chlapce z pasáže Choiseul, studenta v Diepholzi, Karlsruhe a v Broadstairsu, učedníka u Lacloche, pak vojáka, dobrodruha, lékaře, který se z první světové války vrací s doživotními následky na těle i na duchu... François Gibault (* 1932), právník a spisovatel, je poradce Célinovy vdovy Lucette Destouchesové a editor posmrtně vydaného Célinova románu Skočná. Za první díl Célinova životopisu obdržel v roce 1978 cenu Francouzské akademie a Lékařské akademie.

Čtenáře díla francouzského romanopisce Louise Ferdinanda Célina (1894–1961), jež Atlantis vydává v překladu Anny Kareninové, jistě zaujme třídílný Célinův životopis autora Françoise Gibaulta. První část zachycuje období od Célinova narození do října 1932, kdy vyšel jeho román Cesta do hlubin noci. Gibault sleduje osudy malého chlapce z pasáže Choiseul, studenta v Diepholzi, Karlsruhe a v Broadstairsu, učedníka u Lacloche, pak vojáka, dobrodruha, lékaře, který se z první světové války vrací s doživotními následky na těle i na duchu... François Gibault (* 1932), právník a spisovatel, je poradce Célinovy vdovy Lucette Destouchesové a editor posmrtně vydaného Célinova románu Skočná. Za první díl Célinova životopisu obdržel v roce 1978 cenu Francouzské akademie a Lékařské akademie.