Kateřina Hilská

Virginia Woolfová patří k literárním ikonám dvacátého století: málokdo měl na vývoj moderní prózy větší vliv než ona. Proč tomu tak je, ukazuje výmluvně přední britská kulturní historička Alexandra Harrisová. Její nové biografii Virginie Woolfové se v anglofonních zemích dostalo nadšeného kritického přijetí i mimořádného čtenářského ohlasu, zejména díky autorčině schopnosti barvitě a srozumitelně vykreslit Woolfové život i dobu a skrze živý detail přiblížit její geniální literární dílo. Těm, kdož Woolfovou neznají, nabízí Alexandra Harrisová čtivý úvod do spisovatelčina díla, znalcům modernistické spisovatelky pak neotřelé a novátorské interpretace jejích velkých děl, založené na důkladné znalosti předmětu. Alexandra Harrisová (1981) vystudovala anglistiku na Oxfordu; v současnosti přednáší na University of Liverpool. Kritická biografie Virginie Woolfové je její druhou knihou; její literárněhistorický debut Romantic Moderns získal řadu ocenění, mj. prestižní cenu The Guardian First Book Award za rok 2010.

Slavné eseje „Poprava oběšením“, „Jak jsem střílel slona“, „Uvnitř velryby“, „Lev a jednorožec“, či recenze na Obratník Raka Henryho Millera a Mein Kampf Adolfa Hitlera patří mezi 51 textů, které George Orwell napsal v letech 1928 až 1941. Ve svých publicistických dílech vystupoval nejen jako myslitel a homo politicus, ale především jako člověk vztahující se k druhým, „a fellow human being“; zabýval se sociálními, ekonomickými, a především obecně lidskými otázkami. Jeho eseje dodnes nabízejí příklad, jak lze k životu, myšlení i psaní přistupovat jednoduše a ryze, a staví na přesvědčení, že bez ohledu na ideologie je potřeba zůstat slušným a čestným člověkem. Plánovaný čtyřsvazkový projekt nakladatelství Argo, nazvaný Eseje I.–IV., bude obsahovat celkem 241 esejí, včetně Orwellových literárních recenzí a proslulých novinových sloupků „As I Please“. V této podobě se bude jednat o nejúplnější, nejširší a naprosto vyčerpávající souhrn Orwellových esejí v češtině.

Román Orlando (Orlando, č. 1994) z roku 1928 hrál pro autorku zcela zásadní roli, patrně je to i nejdelší milostný dopis, který kdy v literatuře vznikl, a Woolfová jej píše sobě samé. Orlando je téměř nesmrtelná bytost, na své cestě prochází dějinami od počátku sedmnáctého století, doby Alžběty I., až do století dvacátého, což dává autorce prostor vyjádřit se k postupným proměnám společenských mravů. Orlando se proměňuje z muže v ženu, aby jí už navždy zůstal. Autorka se v této impresionisticky laděné próze snaží o zachycení prchavého okamžiku a zároveň o propojení minulosti a přítomnosti a významně analyzuje otázky genderu, identity a tvořivosti. Snímek Orlando z roku 1992 je pokusem Sally Potterové přetlumočit do filmové řeči tento fantastický, fiktivní román a díky skvělým hereckým výkonům a esteticky neobyčejně vytříbené inscenaci je považován za vynikající literární adaptaci, jakkoliv nebylo snadné přenést na odlišné médium všechny vzájemně se překrývající časové roviny románové předlohy. Orlando je téměř nesmrtelná bytost, na své cestě prochází dějinami od počátku sedmnáctého století, doby Alžběty I., až do století dvacátého, což dává autorce prostor vyjádřit se k postupným proměnám společenských mravů.