Jan Keller strana 3 z 3

Osudy Otonů jsou s osudem Čech hluboce spjaty a jejich činy výrazně ovlivnily naše dějiny Hagen Keller působí jako profesor středověkých dějin na univerzitě v Münsteru a po dlouhou řadu let se zabývá dějinami Německa v X. a XI. století. V této knížce podává souhrnně výsledky svého bádání o této epoše, znamenající zakladatelskou éru tzv. Svaté říše římské, jejímž středem dnešní Německo bylo. Otoni, které u nás známe také jako saskou dynastii, vládli v letech 919 až 1024. Jejich osudy jsou s osudem Čech hluboce spjaty. Hned první z nich, Jindřich I., zvaný Ptáčník, se zapsal svým tažením proti knížeti svatému Václavovi výrazně do našich dějin. Též jeho nástupce, Ota I., korunovaný 962 za císaře, válčil dlouho s Boleslavem I.. Ani vztahy Oty II. s Boleslavem II. zdaleka nebyly vždy přátelské, zato Ota III. se spřátelil s pražským biskupem sv. Vojtěchem a společně vytvořili ideu Evropy jako jednotného křesťanského společenství. Jindřichem II., zasahujícím u nás do sporů mezi syny Boleslava II., rod Otonů vymírá.

Kniha podává výklad dějin sociologického myšlení s přihlédnutím k proměnám, jimiž prochází moderní společnost v dnešní době. Autor vychází z analogie mezi krizí tradiční společnosti, z níž se zrodila modernita, a současnou krizí organizované modernity, jejíž příchod byl z různých úhlů zachycen v teoriích klasiků sociologie. Kniha se tak snaží na jedné straně podat výklad základních kategorií sociologického myšlení u zhruba desítky předních sociologů 19. a počátku 20. století. Zároveň na druhé straně usiluje o teoretické propojení této myšlenkové tradice s nejaktuálnějšími problémy dnešní doby. Autor dospívá k názoru, že mnohé prvky sociologické tradice mohou posloužit k orientaci v současných proměnách modernity.

Práce se zabývá proměnami sociální struktury dnešní společnosti. Autor hájí tezi, podle níž společnost přechází od pouhé nerovnosti k naprosté nesouměřitelnosti. Tuto tezi dokládá na řadě údajů a sleduje procesy, které tuto proměnu způsobují. Podává charakteristiku tří sociálních světů (elita, střední vrstvy, deklasovaní), které se od sebe prudce vzdalují a žijí v nesouměřitelných podmínkách. Zároveň je v knize popsáno, jakými způsoby společenské vědy zakrývají přechod od nerovnosti k nesouměřitelnosti. V této souvislosti autor analyzuje například pojmy sociální kapitál, sociální vyloučení a nová sociální rizika. Propojuje teorie sociální stratifikace, sociologie města, sociologie organizace a některých dalších disciplín a ukazuje, jakou hrozbu představuje sociální nesouměřitelnost pro demokracii a pro budoucnost otevřené společnosti.