Václav Klaus strana 4 z 4

Jedním z hlavních směrů činnosti Institutu Václava Klause (IVK) je zabývat se aktuálními problémy naší společnosti a ekonomiky. Kniha s názvem "Česká republika na rozcestí - čas rozhodnutí", kterou IVK pro čtenáře připravil, se zaobírá politicko-společenskými a ekonomickými problémy, při čemž obě tyto skupiny považuje za stejně důležité. Primární pozornost je věnována systémovým příčinám naší ekonomické a společenské krize a hodnocení důsledků vládní hospodářské politiky. Hledá odpovědi na to, proč u nás zjevně došlo k výraznému ekonomickému zpomalení a proč česká ekonomika vykazuje takovou míru zablokování a neschopnosti obnovit svůj růstový potenciál, má-li ho vůbec k dispozici. Stejně hlubokou krizi vidí v rovině politické a společenské, kde se projevují závažné důsledky rozpadu západních hodnot. V závěru si klade za cíl hledat východiska a formulovat náměty pro adekvátní reakci na existující problémy, včetně radikálního doporučení ohledně našeho postavení v rámci Evropské unie.

Vlna ilegálního masového přistěhovalectví do zemí Evropské unie se dotýká životů stovek miliónů Evropanů. Protože to považujeme za mimořádně vážné, věnujeme tomuto nesmírně výbušnému problému tuto knížku, napsanou s nutnou mírou stručnosti a přehlednosti. Jejím primárním cílem je polemizovat se všudypřítomnou „prouprchlickou“ propagandou. Zdrželi jsme se příliš zevrubných odboček, které by text neúměrně zatížily, ale pro přidání potřebné zkratky a nadsázky jsme do ní zařadili i výstižné grafiky Jiřího Slívy. Jeho kresby ale nejsou pokusem o zlehčení vážné problematiky, nýbrž originálním komentářem atmosféry, ve které debata (nebo spíše nedebata) o migrační krizi probíhá. Jsme si vědomi, že žijeme uprostřed dějů, které mají obrovskou dynamiku. Neznáme a nemůžeme přesně znát cesty, kterými se budou dále vyvíjet. Považujeme však za svou povinnost přispět k lepší orientaci v hluku dnešní propagandy

Pedagogové Václav Klaus ml. a Milan Kocmánek spolu napsali knížku. Vykašlali se na korektnost a ruku v ruce dali dohromady knihu vtipů o české škole. Možná kritici namítnou, že některé vtipy jsou za hranou, že jsou příliš zjednodušující, že přehánějí. Ale vtipy takové být musí, pokud jsou opatrné a korektní, moc vtipné většinou nejsou. Oběma stejně jako mnohým českým kantorům vadí experimentování sociálních inženýrů a zájmových neziskovek s našimi dětmi. Vadí jim hromady papírování, kterým jsou zahrnováni učitelé a ředitelé škol, když jejich úkolem na prvním místě je UČIT!

Podtrženo osobitá forma memoárů Václava Klause přináší původně privátní výpisky z četby většinou ekonomické literatury z let 19702020, komentované nyní s nadhledem časového odstupu. Do autorova duchovního světa patří ve škále postojů od akceptace po negaci dlouhá řada osobností od Marxe přes Misese a Samuelsona až po naše současníky, ekonomové se na stránkách této knihy potkávají s umělci (Böll, Lennon, Orwell, Solženicyn...), politiky (Gorbačov, Reagan, Thatcherová, Trump...), ale třeba i s papežem Františkem nebo Gretou Thunbergovou.

Vlna ilegálního masového přistěhovalectví do zemí Evropské unie se dotýká životů stovek miliónů Evropanů. Protože to považujeme za mimořádně vážné, věnujeme tomuto nesmírně výbušnému problému tuto knížku, napsanou s nutnou mírou stručnosti a přehlednosti. Jejím primárním cílem je polemizovat se všudypřítomnou „prouprchlickou“ propagandou. Zdrželi jsme se příliš zevrubných odboček, které by text neúměrně zatížily, ale pro přidání potřebné zkratky a nadsázky jsme do ní zařadili i výstižné grafiky Jiřího Slívy. Jeho kresby ale nejsou pokusem o zlehčení vážné problematiky, nýbrž originálním komentářem atmosféry, ve které debata (nebo spíše nedebata) o migrační krizi probíhá. Jsme si vědomi, že žijeme uprostřed dějů, které mají obrovskou dynamiku. Neznáme a nemůžeme přesně znát cesty, kterými se budou dále vyvíjet. Považujeme však za svou povinnost přispět k lepší orientaci v hluku dnešní propagandy

Václav Klaus v této knize veřejnosti předkládá své komplexní stanovisko k dnešní tolik zjitřené debatě o životním prostředí a zejména o tzv. globálním oteplování. Toto téma se stává zásadním ideovým a politickým střetem naší současnosti. Do jaké míry ovlivňuje klimatické změny člověk? Nakolik je možné jim zabránit nejrůznějšími omezeními a politickými zásahy? V. Klaus tvrdí, že nejlepším prostředím pro člověka je prostředí svobody, a právě tím je třeba poměřovat všechny představy a kategorické požadavky environmentalistů. Dochází k jednoznačnému závěru: ochrana přírody ano, environmentalismus ne.

„Směřování dnešního světa se odchyluje od hodnot a principů, jakými jsou svoboda, tržní hospodářství a parlamentní demokracie, kterých jsme rychle dosáhli na počátku 90. let. Tento neutěšený stav mne trápí a vidím jej nejen v naší zemi, ale také v Evropě a celém západním světě. Proto název knihy My, Evropa a svět. Tento text jsem záměrně napsal a čtenářům předkládám až v posledním roce svého prezidentování. Zdůrazňuji to, neboť jsem chtěl knihu vydat před jeho ukončením, ještě do jisté míry svázán s prezidentskou funkcí. Nejsou to žádné paměti, na ty se ještě necítím, ale je to vážné zamyšlení nad uplynulými dvěma desetiletími. Toto období bylo pro mne - stejně jako pro miliony lidí v naší zemi - vytouženou érou života bez těžkého krunýře, kterým nás svazoval, brzdil a tlumil komunismus.“

Kniha Modrá planeta v ohrožení není souvislým textem, ale jednotu jí dodává to, že vychází z jednoho konzistentního názoru, z jednoho uceleného pohledu na svět, z důsledné aplikace standardní, tedy mainstreamové ekonomie, z jednoho společensko-vědního paradigmatu, který je důsledně liberální (v evropském slova smyslu) a který zejména nesouhlasí s tím, aby byla sporná myšlenka globálního oteplování a ještě daleko spornější myšlenka dominantního vlivu člověka na globální klima a na globální teplotu zneužívána k dalšímu radikálnímu vstupu státu a politiky do lidské společnosti, čehož jsme právě teď svědky.

Kniha je čtvrtým pokračováním čtenářsky úspěšné série cestovatelských zápisků významné osobnosti českého veřejného života a bývalého prezidenta republiky. Fenomén „zápisků z cest“ – cestopisných postřehů doplňovaných díky specifičnosti autorových cest unikátním politicko-společenským kontextem – vznikl z potřeby informovat veřejnost o zahraničních cestách prezidenta republiky. Zápisky si od té doby našly mezi čtenáři pevné místo. „Mnoho navštívených míst je opravdu krásných. Vysokohorská, totálně prázdná a turisticky nedotčená krajina Kavkazu nedaleko Soči, poušť a moře kolem marocké Dakhly, malebná jihofrancouzská oblast Cap Ferrat nedaleko Monte Carla, zádumčivá finská jezera v naprostém klidu severských lesů, starobylá, už před mnoha tisíciletími obydlená, na vysokém kopci nad mořem se nacházející sicilská Erice, atd. Snad něco z toho naznačí amatérsky dělané fotografie, kterých je v knížce poměrně velké množství.“

Vlna ilegálního masového přistěhovalectví do zemí Evropské unie se dotýká životů stovek miliónů Evropanů. Protože to považujeme za mimořádně vážné, věnujeme tomuto nesmírně výbušnému problému tuto knížku, napsanou s nutnou mírou stručnosti a přehlednosti. Jejím primárním cílem je polemizovat se všudypřítomnou „prouprchlickou“ propagandou. Zdrželi jsme se příliš zevrubných odboček, které by text neúměrně zatížily, ale pro přidání potřebné zkratky a nadsázky jsme do ní zařadili i výstižné grafiky Jiřího Slívy. Jeho kresby ale nejsou pokusem o zlehčení vážné problematiky, nýbrž originálním komentářem atmosféry, ve které debata (nebo spíše nedebata) o migrační krizi probíhá. Jsme si vědomi, že žijeme uprostřed dějů, které mají obrovskou dynamiku. Neznáme a nemůžeme přesně znát cesty, kterými se budou dále vyvíjet. Považujeme však za svou povinnost přispět k lepší orientaci v hluku dnešní propagandy

Kniha je čtvrtým pokračováním čtenářsky úspěšné série cestovatelských zápisků významné osobnosti českého veřejného života a bývalého prezidenta republiky. Fenomén „zápisků z cest“ – cestopisných postřehů doplňovaných díky specifičnosti autorových cest unikátním politicko-společenským kontextem – vznikl z potřeby informovat veřejnost o zahraničních cestách prezidenta republiky. Zápisky si od té doby našly mezi čtenáři pevné místo. „Mnoho navštívených míst je opravdu krásných. Vysokohorská, totálně prázdná a turisticky nedotčená krajina Kavkazu nedaleko Soči, poušť a moře kolem marocké Dakhly, malebná jihofrancouzská oblast Cap Ferrat nedaleko Monte Carla, zádumčivá finská jezera v naprostém klidu severských lesů, starobylá, už před mnoha tisíciletími obydlená, na vysokém kopci nad mořem se nacházející sicilská Erice, atd. Snad něco z toho naznačí amatérsky dělané fotografie, kterých je v knížce poměrně velké množství.“

Kniha Modrá planeta v ohrožení není souvislým textem, ale jednotu jí dodává to, že vychází z jednoho konzistentního názoru, z jednoho uceleného pohledu na svět, z důsledné aplikace standardní, tedy mainstreamové ekonomie, z jednoho společensko-vědního paradigmatu, který je důsledně liberální (v evropském slova smyslu) a který zejména nesouhlasí s tím, aby byla sporná myšlenka globálního oteplování a ještě daleko spornější myšlenka dominantního vlivu člověka na globální klima a na globální teplotu zneužívána k dalšímu radikálnímu vstupu státu a politiky do lidské společnosti, čehož jsme právě teď svědky.