Václav Klaus

Každé kulaté výročí nejvýznamnější události našich moderních dějin, 17. listopadu 1989, inspiruje mnohé k zamyšlení a k nahlédnutí této události zase o něco pozměněným pohledem. Bývalý prezident České republiky Václav Klaus, po svých knihách ke kulatým výročím listopadu z let 2009, 2014 a 2019, přichází po pěti letech s novým esejem, tentokrát již k pětatřicátému výročí. Nejde mu o historické detaily a dějepis, i když i ty jsou podstatné, protože mnozí již leccos zapomněli a jiní to už nevědí. Bývalého českého prezidenta a jednu z klíčových osobností polistopadových změn zajímá dnešek. Na něj nahlíží prostřednictvím tehdejších událostí a pozitivních změn, které rok 1989 umožnil a byly v naší zemi následně provedeny. Základní myšlenkou výročního textu je teze, že naše polistopadová cesta vpřed se poněkud zadrhla. Václav Klaus tak svým esejem hledá odpověď na otázku, zda jdeme od listopadu 1989 ještě stále kupředu, anebo už nikoli?

Před dvaceti lety rozhodlo dosud jediné u nás konané referendum výraznou většinou o přání občanů, aby se Česká republika stala součástí evropské unie. Veřejnost 15 let po pádu komunismu chápala vstup do EU jako potvrzení úspěšné transformace a jako vyjádření naší opětovné příslušnosti ke společenství normálních vyspělých evropských zemí. S tímto pocitem byla spojena i řada velkých, mnohdy značně naivních očekávání. Dnes, po dvaceti letech, můžeme oprávněně zdůraznit jejich iluzornost a naivitu. Dnešní EU není dynamickým a výrazně prosperujícím uskupením, žije z podstaty a v mnoha ohledech už dávno není záchranou a nadějí, ale příčinou nebo součástí problémů, které se před námi vrší. Václav Klaus naši politiku ve vztahu k EU nejenom formuloval a prakticky prováděl, ale také o ní od počátku své politické kariéry intenzivně a pravidelně veřejně diskutoval. Kniha 30 let polemiky o Evropě přináší texty přibližující pohled bývalého premiéra a prezidenta na unii. Čtenáři tak dostávají možnost posoudit, zda se ve svých pohledech na evropskou integraci a směřování EU mýlil, či nikoliv.

Naše země stagnuje, stagnuje politicky, stagnuje ekonomicky, a navíc ve světě zcela ztratila svou bývalou pozici a re¬spekt. S trochou ironie lze použít známý výrok „země, která nevzkvétá“. Bohužel ne všichni si to uvědomují. A ještě méně je pak chápána příčina tohoto dnešního nevzkvétání. Nemůže jí být nic jiného než nekvalita ekonomického a politického systému, spoléhání se na politický a ekonomický systém dnešní Evropy a Západu a na ideologie, jež odtud přicházejí. Vybřednout z chronické stagnace vyžaduje nejen parciální či parametrické změny. Vyžaduje to systémovou změnu, kterou nemůže být nic jiného než přehození výhybky, než ubrání role a pravomocí státu a osvobození trhu. Této změně nemusí předcházet žádný intelektuální výkon, žádné vymýšlení něčeho nového, nevyžaduje to žádnou novou teorii. Vyžaduje to však změnu myšlenkovou, změnu veřejného mínění, změnu myšlenkového klimatu. Konec konců i změnu politiky.

Kniha Sebedestrukce Západu 2.0 s podtitulem Pád se zrychluje navazuje na publikaci Sebedestrukce Západu z roku 2020. Kolektiv autorů Institutu Václava Klause a jeho blízkých spolupracovníků v nové knize dochází k závěru, že Západ jako svobodný svět, chránící tradici a právo lidí žít si podle svého, přestává existovat a že dynamika tohoto negativního procesu se neustále zvyšuje. Z názvu sborníku se může zdát, že čtenáře „strašíme“. My ale strašit nechceme, chceme veřejnost motivovat, aby otevřela oči a začala probíhající jevy vnímat vážně a ve všech relevantních souvislostech. Západ – jak evropský, tak americký – nepočítá vůbec s možností, s velmi reálnou možností, civilizačního regresu. Myslíme si, že ani naši spoluobčané si tuto možnost neuvědomují, že si ji vůbec nechtějí připustit, že si myslí, že to všechno, co se odehrává, je krátkodobý výkyv, ale že ten krásný budoucí bohatý a vyspělý svět stejně, tak jako tak, nastane. Obáváme se, že tomu tak není. Z řady současných společenských jevů, které v esejích tvořících tuto knihu analyzujeme, naopak tušíme blížící se společenskou katastrofu, a před tou varujeme.

„Minden kétséget kizáróan (és ezt a történelem már sokszor bizonyította) a gazdaság felforgatásának, a politikai káosz okozásának és ezrek vagy akár milliók koldusbotra juttatásának (és ezáltal radikalizálódásának) az egyik leghatékonyabb módja az infláció. És most ez fenyeget bennünket. Nem is csak fenyeget: már jelen van az életünkben.” Hogy jutottunk idáig? És mit tehetünk? Ezekre a kérdésekre ad választ a közgazdász szerző, aki azonban nem száraz tényeket és adathalmazokat elemez, hanem társadalmi-politikai összefüggésekre világít rá. Szerinte ugyanis az okok és ezáltal a megoldások elsősorban politikai szinten keresendők, nem a gazdasági szférában.

Československo je už třicet let minulostí. Minulostí, se kterou se ale ještě dnes pracuje. Zčásti poctivě, analyticky a neutrálně, zčásti účelově coby s nástrojem k vyřizování politických účtů. I proto vychází tato kniha, obsahující především přesná a autentická svědectví hlavního aktéra tehdejších dějů – Václava Klause, ale také texty dvou jeho blízkých spolupracovníků – Jiřího Weigla a Ladislava Jakla. Symbolem konce federace se stala brněnská vila Tugendhat a mediální zkratky kolem rozhovorů, které v ní před třiceti lety probíhaly. I když se jednalo o rozhovory mimořádné důležitosti, s tezí, že právě tam se rozhodlo o rozdělení Československa, je nutné polemizovat. Taková zkratka je totiž ahistorická a ignoruje děje, které těmto rozhovorům předcházely. Tugendhatem ale rozdělení skončilo, ne začalo.

Je mimo veškerou pochybnost, že jednou z nejúčinnějších cest k rozvratu ekonomiky, k politickému chaosu a k ožebračení a tím k radikalizaci tisíců či milionů lidí je inflace. A ta teď hrozí. Nejen hrozí, už ji prožíváme. Inflace je u nás i v celém západním světě realitou. Dokazují to pocity a autentická zkušenost lidí, dokazují to i – jakkoli nepřesná – statistická data. Inflace, jako projev vážné ekonomické nerovnováhy, má své konkrétní ekonomické příčiny, které na poptávkové straně vyplývají z chování centrálních bank a vlád jednotlivých zemí. Toto jejich chování má však své daleko obecnější, ekonomickou dimenzi reality přesahující příčiny, které jsou spojeny se společenským (a ekonomickým) uspořádáním zemí. Mají tedy systémový charakter. Souvisejí i s dominantním způsobem myšlení dané chvíle. Není to náhodný defekt myšlení a chování bankéřů a finančníků. Mimořádnou roli při vzniku inflace dnes hraje „nárokový“ způsob uvažování, který se v soudobém světě bezprecedentně rozšířil. Vede k přetrhání vazby výkonu a nároku, zásluhy a odměny a ke smíření se vlád (a centrálních bank) s touto charakteristikou dnešní doby. Tato systémová (tedy s konkrétní hospodářskou politikou bezprostředně nesouvisející) charakteristika nesmírně zužuje schopnost vlád a centrálních bank se s inflací vypořádat. To, nicméně, řadu jejich evidentních selhání nijak neomlouvá.

Za tři dekády našeho polistopadového vývoje nejsou se jménem Václava Klause spojeny pouze zásadní historické události, jež formovaly naši současnost. Václav Klaus rovněž patří k největším hybatelům veřejné diskuse v naší zemi. Je to člověk pevného ideového zázemí, které plyne z jeho hluboké erudice mající základ ve společenských vědách a které upevnila unikátní zkušenost dlouhých let na špici domácí i evropské politiky. Pevné ideové zakotvení mu dalo kompas v bezprecedentních situacích po pádu komunismu, stejně tak jako mu dnes umožňuje orientaci v informační kakofonii „světa sociálních sítí“. Na Václavu Klausovi je pozoruhodná šíře jeho obzoru a názorová konzistentnost. Pozorný čtenář jeho textů brzy zjistí, že jeho názory jsou stálé a téměř nevyžadují korekci ani po letech. Celá tato kniha má být právě o silných, přesvědčivých názorech a slovech – o slovech, která se vršila v uplynulých třech desetiletích v Klausových knihách, článcích, projevech, rozhovorech, a která jsou odrazem jeho pevných názorů, jeho konzistentního myšlenkového světa. Tyto ideje mnohé formovaly a ve šťastnějších letech naší polistopadové minulosti významně spoluutvářely život v naší zemi. Citáty Václava Klause do knihy, která vznikla u příležitosti jeho 80. narozenin, vybral a uspořádal Tomáš Břicháček.

Autor v knize podrobuje svému kritickému pohledu uplynulých třicet let od listopadové revoluce. Jak píše, nejde mu o připomínání, nebo dokonce o nový výklad éry relativně rychlé transformace naší společnosti. Spíše mu jde o to, v co se naše transformace vyvinula a kam nás před třiceti lety zahájené trendy a tendence a jejich v čase se rozvíjející deformace dnes vedou. Určitě jinam, než kam jsme chtěli, i když základní cíl a úkol byl dosažen: dnešní svět nemá se starým komunismem bezprostředně nic společného.

Institut Václava Klause se centrálním tématem naší doby tématem Covidu a jím vyvolanými plošnými restriktivními, karanténními opatřeními zabývá nepřetržitě od okamžiku příchodu epidemie do naší země, tedy od počátku roku 2020. Již v dubnu 2020 IVK vydal knihu Karanténa, v srpnu následoval sborník ekonomických textů Ekonomické aspekty koronakrize a v závěru roku publikoval Václav Klaus knihu Karanténa 2.0. Nová kniha Rozum proti kovidové panice je sborníkem textů předních osobností české medicíny ale i společenskovědního světa. Skupinu autorů spojuje klidný, racionální a paniku nešířící přístup k tématu; nepřítomnost ambicí zneužít tohoto tématu k jakýmkoli svým vlastním politickým, akademickým či byznysovým výnosům a efektům; hledání rozumného přístupu politiky a zdravotnictví nejen k nemoci jako takové, ale i k odvrácené straně rozsáhlých plošných restrikcí a odmítání spikleneckých a konspiračních teorií vzniku epidemie. Do knihy svými texty přispěli Václav Klaus, Jiří Beran, Jan Pirk, Pavel Kolář, Cyril Höschl, Roman Šmucler, Jan Žaloudík, Pavel Bém, Vladimír Čížek, Aleš Franc, Miroslav Macek, Vít Mareček, Vladimír Pikora, Lukáš Pollert, Michal Semín, Jan Skopeček, Jaroslav Svoboda, Aleš Valenta, Jiří Weigl a Petr Winkler.

Ve společenském vývoji západního světa došlo k závažnému negativnímu posunu. V minulých letech nás většinou zneklidňovala jen jednotlivá, i když zásadní témata (jako je nadměrná a stále rostoucí regulace trhu, nezastavitelná evropská centralizace, klimatické inženýrství, pokrokářství apod.), dnes ale nastalo něco jiného. Nyní se všechna témata spojují a slévají do jednoho širokého globálního proudu, jehož ambicí není nic menšího než naprostá přeměna světa, jak jej známe. Proto se IVK rozhodl prezentovat svůj přístup ke společenské krizi Západu v celé jeho šíři, hloubce a celistvosti. I když nejextrémnější a nejradikálnější podobu mají tyto trendy v posledních letech a měsících v USA, sborník textů autorů IVK a jeho nejbližších spolupracovníků nevznikl jako prostá reakce na aktuální americké dění. Je pokusem o rozbor širších souvislostí. Je příspěvkem k pochopení faktu, že navzdory tomu, o jak rozdílných oborech mluvíme, ve skutečnosti jde jen o dílčí projevy jednoho jediného frontálního útoku na západní civilizaci v podobě, jak ji vybudovaly celé generace před námi. Editorem sborníku je Václav Klaus. Svými texty dále přispěli Jiří Weigl, Ladislav Jakl, Aleš Valenta, Ivo Strejček, Michal Semín, Petr Hájek, Tomáš Břicháček a Milan Knížák.

Koronavirová krize, která zasáhla celý svět včetně naší země, je zásadním fenoménem nejen z hlediska medicínského nebo epidemiologického, ale je faktorem, který mění – a zejména změní – i poměry společenské a hospodářské, a to na velmi dlouhou dobu. Problémem zdaleka není pouze zastavení hospodářského života, které nastalo po rozšíření nákazy. Mnohem horším se jeví přístupy vlád k oživení zastavené ekonomiky. Z jejich přístupu se zdá, jakoby dlouhodobě respektované ekonomické principy najednou přestaly platit – udržitelné veřejné finance, zadlužení pod kontrolou, stejně jako inflace či stabilita měny. Ekonomické aspekty koronavirové krize, které jsou tématem této publikace, považuje IVK za velmi závažné a dnešní hospodářskou politiku za nezodpovědnou. Sérií čtyř textů, které jsou náplní části A tohoto sborníku, autorský kolektiv pod vedením Václava Klause tuto situaci zevrubně analyzuje a vymezuje se vůči dnešní vládní politice. Část B přináší další články na toto téma z pera Václava Klause, Jiřího Weigla a Filipa Šebesty. V části C pak přinášíme čtenářům odpovědi širší skupiny oslovených osobností ohledně vládní rozpočtové politiky.

Nová publikace Václava Klause a kolektivu autorů Institutu Václava Klause přináší exkluzivní studii mapující a analyzující širší souvislosti koronavirové pandemie. Studie o dvanácti částech vycházela na přelomu března a dubna 2020 jako seriál na zpravodajském serveru iDNES. "Institut Václava Klause bral pandemii nemoci Covid-19 od počátku velmi vážně. Nikdy ji nepodceňoval - nejen kvůli nemoci samotné, ale hlavně kvůli očekávatelným a za první dva měsíce (u nás i v Evropě) uskutečněným opatřením. Ta mají a mít budou velmi vážné důsledky na společnost, politiku a ekonomiku, na životy nás všech. Nepředstíráme, že jsme lékaři či epidemiologové, nechceme ohromovat ani vyčtenými moudrostmi z jejich oborů, ani přemírou statistických dat o úmrtnosti, smrtnosti a nakažlivosti koronaviru. S vědomím skutečnosti, že vždy v životě (i v pandemii) existuje vždy něco za něco, jsme však přesvědčeni, že zapomínat na možnost, že důsledky léčby nemoci mohou být ve svém součtu horší než nemoc sama, se nám může vymstít. Proto jsme přesvědčeni, že se současnou situací musí zaobírat a své názory vyslovovat i lidé zabývající se veřejnou politikou, společenskými a ekonomickými tématy. V posledních letech či desetiletích jsme se věnovali mnoha podobným mnohadimenzionálním problémům, a proto se nyní věnujeme i koronavirové krizi. Nechceme dopustit, aby se současná krize stala záminkou k hlubokým politickým, společenským a ekonomickým zásahům do života nás všech na příští dekády."

Autor v knize podrobuje svému kritickému pohledu uplynulých třicet let od listopadové revoluce. Jak píše, nejde mu o připomínání, nebo dokonce o nový výklad éry relativně rychlé transformace naší společnosti. Spíše mu jde o to, v co se naše transformace vyvinula a kam nás před třiceti lety zahájené trendy a tendence a jejich v čase se rozvíjející deformace dnes vedou. Určitě jinam, než kam jsme chtěli, i když základní cíl a úkol byl dosažen: dnešní svět nemá se starým komunismem bezprostředně nic společného.

Autor v knize podrobuje svému kritickému pohledu uplynulých třicet let od listopadové revoluce. Jak píše, nejde mu o připomínání, nebo dokonce o nový výklad éry relativně rychlé transformace naší společnosti. Spíše mu jde o to, v co se naše transformace vyvinula a kam nás před třiceti lety zahájené trendy a tendence a jejich v čase se rozvíjející deformace dnes vedou. Určitě jinam, než kam jsme chtěli, i když základní cíl a úkol byl dosažen: dnešní svět nemá se starým komunismem bezprostředně nic společného.

Nová kniha Václava Klause navazuje na jeho velmi úspěšnou „Modrou, nikoli zelenou planetu“, která vyšla česky v roce 2007 a dočkala se osmnácti cizojazyčných vydání. Za těch deset let Václav Klaus své přesvědčení, že přes masivní manipulaci a propagandu údajného globálního oteplování není ohroženo klima, ale naše svoboda, nezměnil. Smyslem této jeho nové knihy není převyprávění knihy „staré“. Jde o originální autorův pokus podělit se s čtenáři o to, co všechno se za uplynulých deset let ve světě na základě bezohledné indoktrinace lidí, mládeže a zejména dětí ideology klimatického alarmismu změnilo a jaké škody byly napáchány. Autor se detailně věnuje nejen souboji klimatického alarmismu s myšlenkami lidské racionality a svobody ve sféře vědy, ekonomiky, politiky i vzdělání, ale důsledky tohoto souboje posuzuje i v širších společenských souvislostech. Současná debata o globálním oteplování ubrala na své intenzitě jen zdánlivě. I proto je třeba nejnovější knihu Václava Klause považovat za další cenný a inspirující příspěvek k obhajobě lidské svobody před zelenou levicovou ideologií.