Jan Klíma strana 3 z 3

V Evropě málo známá Guinea-Bissau prošla ve svém vývoji dramatickým "střetem civilizací" mezi svou bytostně africkou podstatou a konstruktivními i destruktivními vlivy euroamerického světa. Násilné prosazování portugalského koloniálního režimu tu trvalo mnoho staletí a nedosáhlo úplného úspěchu, jak doložila ničivá osvobozenecká válka v letech 1963-1973. Tehdy poprvé a naposledy vstoupila Guinea-Bissau do světového povědomí, ale vítězství partyzánů se zvrhlo v neschopnost vojenské elity řídit osvobozené společenství tak, aby prospívalo. Historie západoafrického státu vklíněného mezi Senegal a Guineu tak věrně odráží potíže a zvláštnosti svého regionu i málo úspěšnou interakci Evropy a Afriky. Země opakovaně oslabovaná vnitřními etnickými spory, brutalitou svých vládců i světovým obchodem s drogami a nejen africkým militarismem nicméně nabízí kromě lekce z konfliktní historie také bohatství kultur svých populací, jedinečnou přírodu a pravý africký kolorit svých obyvatel, kteří s optimismem překonávají zdánlivě přílišné potíže.

Souhrnný přehled dějin španělských výbojů a všech španělských území v Africe přináší informace o hlavních procesech a charakteristických rysech vývoje, o jeho zvláštnostech a odlišnostech i o jeho vztahu k ostatnímu světu. Tato shrnující syntéza pokrývá tři hlavní oblasti španělského pronikání do Afriky: Španělské Maroko, Španělskou Saharu se sousedními územími Cabo Juby a Ifni a poté Španělskou Guineu. Na poslední případ navazují dějiny Rovníkové Guineje jako nástupnického státu vzniklého z bývalé kolonie. Historie zmíněných oblastí poskytuje pozoruhodnou faktografii umožňující zvážit, jak silnou dvojí zátěž vlastní poroby a rozpačité slabosti nadřazené evropské mocnosti musely překonávat národy postižené španělským kolonialismem.

Druhý díl učebnice kvantové mechaniky staví na obecných základech kvantové teorie vyložených v dílu prvním a je věnován pokročilejším partiím kvantové teorie, které jsou důležité při studiu atomárních systémů. Přibližné řešení stacionárních úloh variačními i poruchovými postupy je jednotně odvozeno projekční technikou. Diskutován je význam poruchových metod pro neohraničené poruchy. Pro nestacionární Schrödingerovu rovnici je poruchové řešení od Zlatého pravidla dovedeno přes Wignerovo-Weisskopfovo přiblížení k obecné teorii stavů s exponenciálním rozpadem. Těžištěm knihy jsou kapitoly věnované atomárním systémům jako problému mnoha částic: dvouelektronové systémy (atom He, molekula H2), Fanovy rezonance, Hartreeho-Fockova teorie, elektronová struktura atomů, základy kvantové chemie. Pro rozlehlé systémy pak e-e korelace, jellium jako modelový systém, teorie a praxe funkcionálu hustoty, úvod do metod redukovaných matic hustoty a Greenových funkcí. Závěr knihy tvoří teorie (elastického) rozptylu a obsáhlý výklad semiklasického i kvantového popisu interakce záření s hmotou, od Kubovy formule až po nerelativistický výpočet Lambova rozštěpení. Text doplňují četné příklady a analýza řady experimentálních výsledků ve světle vykládané teorie.

Angola je jednou z největších afrických zemí. Díky dramatickému civilizačnímu střetu jsou angolské dějiny cenným vkladem do poznání globalizované historie, ale i do historie globalizace.Titul mapuje dějiny Angoly od jejích počátků, přičemž neopomíjí jak domácí, tak koloniální linii historie této země. Součástí svazku je i etnografický a sociografický vhled do současné podoby země, stejně jako popis česko-angolských vztahů.

Kniha vycházející z autorových osobních kontaktů s kapverdskou intelektuální vrstvou a z jeho výzkumné práce v terénu je věnována výlučně literatuře Kapverdských ostrovů, jejíž dějiny se až dosud skrývaly v kompendiích věnovaných všem lusofonním (portugalskojazyčným) literaturám. Obsahuje historii literární tvorby na Kapverdách od prvních kronikářských zápisů přes počátky umělecké literatury až po rozvoj této literatury v koloniálním období i v době po získání nezávislosti (1975). Pozornost je věnována také non-fiction literatuře s tématy historickými i jinými a literatuře pro mládež. Životopisy a díla autorů jsou uváděny v historických a kulturních souvislostech obtížného budování národní identity a základů politické nezávislosti rasově a kulturně smíšeného společenství malé ostrovní země. Text je vybaven poznámkovým aparátem a doplněn 40 ilustracemi a 1 mapou. Kniha též obsahuje vybrané ukázky literárních textů v portugalském (resp. kreolském) originálu a v českém překladu. Uzavírá ji přehled důležitých událostí, jmenný rejstřík, seznam pramenů a literatury a anglické resumé.

Portugalská Indie po dlouhá čtyři a půl staletí ztělesňovala "stýkání a potýkání" expandující Evropy s ohromnými prostorami Asie. Zdejší portugalské enklávy se totiž staly nejen centry kdysi tak ceněného obchodu s kořením a opěrnými body, odkud si hodlalo Portugalské království (dodejme, že dosti naivně) vybudovat panství podobné těm v Africe či Latinské Americe, ale také hlavní základnou Portugalců na cestě k ovládnutí Indického i západní části Tichého oceánu Evropany a v neposlední řadě i k pokusům o křesťanskou "duchovní conquistu" Asie. Jak začátek, tak konec této indické země, či spíše zemičky, spravované z Lisabonu, ale spolupracující s dalšími portugalskými opěrnými body jako byl Mosambik v Africe, Macao v Číně nebo Timor v Indonésii, přerostl nakonec v poměrně dramatickou mezinárodní krizi. Zábor území Indickou republikou po polovině 20. století potvrdil nástup Indie, respektive celé Asie do globálního popředí a konec nejen evropského koloniálního panství, ale i evropské světové priority. Otisk dějin v podobě katolických kostelů v Asii anebo otevřené mentality Goanců však je patrný dodnes. Historie Portugalské Indie tak umožňuje uvědomit si nejdůležitější peripetie vzájemných vztahů Evropy, Asie i Afriky.

Zánik koloniálních impérií v Africe se stal přelomovou událostí 20. století. Definitivně skončilo období novověké evropské expanze i mocenská priorita několika málo západoevropských států v globálním politickém systému. V něm se po druhé světové válce prosadily supervelmoci a ekonomické síly se zájmem otevřít Afriku vlastnímu vlivu. V české literatuře tvořily dějiny africké dekolonizace pouze součást historie kolonialismu nebo světových dějin. Navíc dobové ideologie deformovaly i naši interpretaci dekolonizačního procesu. S odstupem času umožňujícím objektivnější pohled je třeba zpracovat téma jako samostatnou monografii a připomenout, za jak nejednoznačných okolností kolonialismus ustupoval a jak složitě, a ne vždy úspěšně, vstupovaly desítky nových afrických států do konfliktního bipolárního světa. Byly to většinou umělé a etnicky složité celky, které obvykle musely překonat nedostatek identity a vstoupit na bouřlivou mezinárodní scénu jako slabší aktéři. Vztyčení nových vlajek nepřineslo africkým státům automaticky úplnou suverenitu a politická nezávislost nenabídla africkému lidu vždy prospěch. Neokolonialismus v mnoha svých formách omezil mnoho afrických společenství a Evropa, která změnila vnější formu styku se sousedním kontinentem, nikdy nepřestala severní i subsaharskou Afriku ovlivňovat. Africké elity často nenaplnily svou vůdčí roli a vystavily se ekonomickým či vojenským intervencím, které nakonec prosperitu zajistily jen výjimečně. Také současná Afrika zápasí s dědictvím dekád, kdy se takřka najednou změnily poměry a vazby na plochách třikrát větších než Evropa. Znalost dějin africké dekolonizace je mimořádně užitečná k pochopení současných vztahů mezi kontinentem někdejších kolonizátorů a světadílem dřívějších podřízených. A to i proto, že v Africe s jednou a půl miliardou obyvatel je ekonomicky, humanitárně i vojensky přítomná i Česká republika jako součást Evropské unie.

Namibie je příkladem úspěšného afrického státu, který přeměnil poučení z vlastní konfliktní historie v klidné soužití různých ras a etnik. Země prošla chaosem kmenových válek, utrpením kolonialismu i rasistickou nadvládou, ale po opožděné dekolonizaci se

Stručné dějiny Východního Timoru jsou první českou i první středoevropskou syntézou historie nového asijského národa. Jeho původně kmenovou společnost stmelily tlaky portugalského kolonialismu a přirozená autorita katolické církve. Nezvládnutá dekolonizace v letech 1974-1975 vyvolala zničující indonéskou okupaci, ale neutuchající touha po svobodě dovedla Timořany k dramatickému referendu v roce 1999 a nakonec k vyhlášení nezávislosti 20.5.2002. Vytváření specifické identity společenství a obtížné prosazování vůle malé komunity dobře ilustrují důležité procesy, rizika i úspěchy moderních dějin.

Portugalská Indie po dlouhá čtyři a půl staletí ztělesňovala "stýkání a potýkání" expandující Evropy s ohromnými prostorami Asie. Zdejší portugalské enklávy se totiž staly nejen centry kdysi tak ceněného obchodu s kořením a opěrnými body, odkud si hodlalo Portugalské království (dodejme, že dosti naivně) vybudovat panství podobné těm v Africe či Latinské Americe, ale také hlavní základnou Portugalců na cestě k ovládnutí Indického i západní části Tichého oceánu Evropany a v neposlední řadě i k pokusům o křesťanskou "duchovní conquistu" Asie. Jak začátek, tak konec této indické země, či spíše zemičky, spravované z Lisabonu, ale spolupracující s dalšími portugalskými opěrnými body jako byl Mosambik v Africe, Macao v Číně nebo Timor v Indonésii, přerostl nakonec v poměrně dramatickou mezinárodní krizi. Zábor území Indickou republikou po polovině 20. století potvrdil nástup Indie, respektive celé Asie do globálního popředí a konec nejen evropského koloniálního panství, ale i evropské světové priority. Otisk dějin v podobě katolických kostelů v Asii anebo otevřené mentality Goanců však je patrný dodnes. Historie Portugalské Indie tak umožňuje uvědomit si nejdůležitější peripetie vzájemných vztahů Evropy, Asie i Afriky.

Stručné dějiny Východního Timoru jsou první českou i první středoevropskou syntézou historie nového asijského národa. Jeho původně kmenovou společnost stmelily tlaky portugalského kolonialismu a přirozená autorita katolické církve. Nezvládnutá dekolonizace v letech 1974-1975 vyvolala zničující indonéskou okupaci, ale neutuchající touha po svobodě dovedla Timořany k dramatickému referendu v roce 1999 a nakonec k vyhlášení nezávislosti 20.5.2002. Vytváření specifické identity společenství a obtížné prosazování vůle malé komunity dobře ilustrují důležité procesy, rizika i úspěchy moderních dějin.

U nás nepříliš známá země, jež byla po dlouhá staletí součástí portugalského koloniálního panství a po osvobození, provázeném dlouholetou a krvavou válkou, se stala dějištěm marxistických experimentů, což ji sice řadilo mezi „přátele“ socialistického Československa, ale nakonec vedlo k další dlouhodobé a krvavé občanské válce. Dnes se ale země znovu stává cílem mnoha turistů, obdivujících především pláže a bohatost fauny zdejšího moře.

Stručné dějiny Východního Timoru jsou první českou i první středoevropskou syntézou historie nového asijského národa. Jeho původně kmenovou společnost stmelily tlaky portugalského kolonialismu a přirozená autorita katolické církve. Nezvládnutá dekolonizace v letech 1974-1975 vyvolala zničující indonéskou okupaci, ale neutuchající touha po svobodě dovedla Timořany k dramatickému referendu v roce 1999 a nakonec k vyhlášení nezávislosti 20.5.2002. Vytváření specifické identity společenství a obtížné prosazování vůle malé komunity dobře ilustrují důležité procesy, rizika i úspěchy moderních dějin.

V Evropě málo známá Guinea-Bissau prošla ve svém vývoji dramatickým „střetem civilizací“. Násilné prosazování portugalského koloniálního režimu trvající několik staletí našlo své pokračování v intenzivních osvobozeneckých bojích v letech 1963–1973 i v nestabilitě posledních desetiletí. Historie malého státu tak věrně odráží potíže a specifika západoafrického regionu i ambivalentní a mnohdy neúspěšnou interakci Evropy a Afriky. Kromě dějin najde čtenář v knize fakta o česko-guinejských stycích, hlavní literaturu a další užitečné informace obvyklé v řadě Stručná historie států nakladatelství Libri.

Autor se pokouší překonat diametrálně odlišné pohledy na dramatický vývoj rozmanitých etnik a ras, který kdysi koloniální historiografie chápala jako dějiny bělochů v Africe a který následně antikolonialistický odboj předkládal jako dějiny Afričanů b ez bělochů nebo proti bělochům.

V Evropě málo známá Guinea-Bissau prošla ve svém vývoji dramatickým „střetem civilizací“. Násilné prosazování portugalského koloniálního režimu trvající několik staletí našlo své pokračování v intenzivních osvobozeneckých bojích v letech 1963–1973 i v nestabilitě posledních desetiletí. Historie malého státu tak věrně odráží potíže a specifika západoafrického regionu i ambivalentní a mnohdy neúspěšnou interakci Evropy a Afriky. Kromě dějin najde čtenář v knize fakta o česko-guinejských stycích, hlavní literaturu a další užitečné informace obvyklé v řadě Stručná historie států nakladatelství Libri.