Jan Klíma strana 3 z 4

U nás nepříliš známá země, jež byla po dlouhá staletí součástí portugalského koloniálního panství a po osvobození, provázeném dlouholetou a krvavou válkou, se stala dějištěm marxistických experimentů, což ji sice řadilo mezi „přátele“ socialistického Československa, ale nakonec vedlo k další dlouhodobé a krvavé občanské válce. Dnes se ale země znovu stává cílem mnoha turistů, obdivujících především pláže a bohatost fauny zdejšího moře.

V Evropě málo známá Guinea-Bissau prošla ve svém vývoji dramatickým „střetem civilizací“. Násilné prosazování portugalského koloniálního režimu trvající několik staletí našlo své pokračování v intenzivních osvobozeneckých bojích v letech 1963–1973 i v nestabilitě posledních desetiletí. Historie malého státu tak věrně odráží potíže a specifika západoafrického regionu i ambivalentní a mnohdy neúspěšnou interakci Evropy a Afriky. Kromě dějin najde čtenář v knize fakta o česko-guinejských stycích, hlavní literaturu a další užitečné informace obvyklé v řadě Stručná historie států nakladatelství Libri.

V Evropě málo známá Guinea-Bissau prošla ve svém vývoji dramatickým „střetem civilizací“. Násilné prosazování portugalského koloniálního režimu trvající několik staletí našlo své pokračování v intenzivních osvobozeneckých bojích v letech 1963–1973 i v nestabilitě posledních desetiletí. Historie malého státu tak věrně odráží potíže a specifika západoafrického regionu i ambivalentní a mnohdy neúspěšnou interakci Evropy a Afriky. Kromě dějin najde čtenář v knize fakta o česko-guinejských stycích, hlavní literaturu a další užitečné informace obvyklé v řadě Stručná historie států nakladatelství Libri.

V Evropě málo známá Guinea-Bissau prošla ve svém vývoji dramatickým „střetem civilizací“. Násilné prosazování portugalského koloniálního režimu trvající několik staletí našlo své pokračování v intenzivních osvobozeneckých bojích v letech 1963–1973 i v nestabilitě posledních desetiletí. Historie malého státu tak věrně odráží potíže a specifika západoafrického regionu i ambivalentní a mnohdy neúspěšnou interakci Evropy a Afriky. Kromě dějin najde čtenář v knize fakta o česko-guinejských stycích, hlavní literaturu a další užitečné informace obvyklé v řadě Stručná historie států nakladatelství Libri.

António de Oliveira Salazar stál po celých čtyřicet let v čele Portugalska a poslední koloniální říše. Za převratných událostí zůstával "nehybný jako skalní útes", i když kolem něho nastupovali i padali malí i velcí, autoritativní i demokratičtí politikové a celé ideologické systémy. Do vášnivých diskusí o novém řádu světa vnášel krajně konzervativní hlediska, osobnostní integritu a zbožnost. Explozi svobody a demokracie popíral vírou v nadčasovost božího pořádku, při rozhodování se neopíral o vůli většiny, nýbrž o úsudek vybraných vzdělanců a myšlenkově spřízněné elity.

Autor, vysokoškolský pedagog a přední odborník na problematiku bývalých portugalských kolonií v Africe, popisuje dějiny Angoly od nejstarších dob, jak jsou známy především z ústní tradice a pozdějších záznamů kolonizátorů, až po současnost. Velký prostor je věnován hlavně druhé polovině 20. století, kdy probíhal nejprve protikoloniální boj, později krvavá občanská válka, do níž byli jako rukojmí vtaženi i Čechoslováci (anabázi mají ještě mnozí v paměti).

Stručné dějiny Východního Timoru jsou první českou i první středoevropskou syntézou historie nového asijského národa. Jeho původně kmenovou společnost stmelily tlaky portugalského kolonialismu a přirozená autorita katolické církve. Nezvládnutá dekolonizace v letech 1974-1975 vyvolala zničující indonéskou okupaci, ale neutuchající touha po svobodě dovedla Timořany k dramatickému referendu v roce 1999 a nakonec k vyhlášení nezávislosti 20.5.2002. Vytváření specifické identity společenství a obtížné prosazování vůle malé komunity dobře ilustrují důležité procesy, rizika i úspěchy moderních dějin.

Stručné dějiny Východního Timoru jsou první českou i první středoevropskou syntézou historie nového asijského národa. Jeho původně kmenovou společnost stmelily tlaky portugalského kolonialismu a přirozená autorita katolické církve. Nezvládnutá dekolonizace v letech 1974-1975 vyvolala zničující indonéskou okupaci, ale neutuchající touha po svobodě dovedla Timořany k dramatickému referendu v roce 1999 a nakonec k vyhlášení nezávislosti 20.5.2002. Vytváření specifické identity společenství a obtížné prosazování vůle malé komunity dobře ilustrují důležité procesy, rizika i úspěchy moderních dějin.

Stručné dějiny Východního Timoru jsou první českou i první středoevropskou syntézou historie nového asijského národa. Jeho původně kmenovou společnost stmelily tlaky portugalského kolonialismu a přirozená autorita katolické církve. Nezvládnutá dekolonizace v letech 1974-1975 vyvolala zničující indonéskou okupaci, ale neutuchající touha po svobodě dovedla Timořany k dramatickému referendu v roce 1999 a nakonec k vyhlášení nezávislosti 20.5.2002. Vytváření specifické identity společenství a obtížné prosazování vůle malé komunity dobře ilustrují důležité procesy, rizika i úspěchy moderních dějin.

Autor, vysokoškolský pedagog a přední odborník na problematiku bývalých portugalských kolonií v Africe, popisuje dějiny Angoly od nejstarších dob, jak jsou známy především z ústní tradice a pozdějších záznamů kolonizátorů, až po současnost. Velký prostor je věnován hlavně druhé polovině 20. století, kdy probíhal nejprve protikoloniální boj, později krvavá občanská válka, do níž byli jako rukojmí vtaženi i Čechoslováci (anabázi mají ještě mnozí v paměti).

Stručné dějiny Východního Timoru jsou první českou i první středoevropskou syntézou historie nového asijského národa. Jeho původně kmenovou společnost stmelily tlaky portugalského kolonialismu a přirozená autorita katolické církve. Nezvládnutá dekolonizace v letech 1974-1975 vyvolala zničující indonéskou okupaci, ale neutuchající touha po svobodě dovedla Timořany k dramatickému referendu v roce 1999 a nakonec k vyhlášení nezávislosti 20.5.2002. Vytváření specifické identity společenství a obtížné prosazování vůle malé komunity dobře ilustrují důležité procesy, rizika i úspěchy moderních dějin.

Autor, vysokoškolský pedagog a přední odborník na problematiku bývalých portugalských kolonií v Africe, popisuje dějiny Angoly od nejstarších dob, jak jsou známy především z ústní tradice a pozdějších záznamů kolonizátorů, až po současnost. Velký prostor je věnován hlavně druhé polovině 20. století, kdy probíhal nejprve protikoloniální boj, později krvavá občanská válka, do níž byli jako rukojmí vtaženi i Čechoslováci (anabázi mají ještě mnozí v paměti).

Portugalská Indie po dlouhá čtyři a půl staletí ztělesňovala "stýkání a potýkání" expandující Evropy s ohromnými prostorami Asie. Zdejší portugalské enklávy se totiž staly nejen centry kdysi tak ceněného obchodu s kořením a opěrnými body, odkud si hodlalo Portugalské království (dodejme, že dosti naivně) vybudovat panství podobné těm v Africe či Latinské Americe, ale také hlavní základnou Portugalců na cestě k ovládnutí Indického i západní části Tichého oceánu Evropany a v neposlední řadě i k pokusům o křesťanskou "duchovní conquistu" Asie. Jak začátek, tak konec této indické země, či spíše zemičky, spravované z Lisabonu, ale spolupracující s dalšími portugalskými opěrnými body jako byl Mosambik v Africe, Macao v Číně nebo Timor v Indonésii, přerostl nakonec v poměrně dramatickou mezinárodní krizi. Zábor území Indickou republikou po polovině 20. století potvrdil nástup Indie, respektive celé Asie do globálního popředí a konec nejen evropského koloniálního panství, ale i evropské světové priority. Otisk dějin v podobě katolických kostelů v Asii anebo otevřené mentality Goanců však je patrný dodnes. Historie Portugalské Indie tak umožňuje uvědomit si nejdůležitější peripetie vzájemných vztahů Evropy, Asie i Afriky.

Po porážkách křižáků na Blízkém východě pokračovala mocenská a ideologická expanze západoevropských křesťanů mnohem úspěšněji na mořích. Malý portugalský národ využil své polohy i zkušeností a roku 1415 přenesl iberskou reconquistu do Afriky. Epocha zámořských objevů hledání obchodního a politického prospěchu na východě za muslimskou bariérou vyvrcholila v okamžiku, kdy Vasco da Gama se svou flotilou stanul 20. května 1498 před přístavem Kalikat na západním břehu bohaté Indie. Otevřel tím pravidelný styk několika odlišných civilizací a spolu s Kryštofem Kolumbem započal éru kolonialismu. Evropa vzestupovala tou měrou, jak ovládala oceány, a Portugalci, kteří se dokázali na jediné plavbě dotknout čtyř kontinentů, dlouho vedli výboje podporované papežstvím i rodícími se finančními středisky. Když Vasco da Gama koncem roku 1524 jako indický místokrál zemřel, změnila se nejen světová rovnováha, ale také evropské myšlení. Stavba lodí, navigační přístroje, přesné mapy, slovníky dosud neznámých jazyků, popisy vzdálených krajů a jejich obyvatel dokončily renesanční obrat od mýtů k podloženým informacím, od gotického trpitelství k optimistickému prožívání pozemského života, od izolace k poznání jiných kultur a etnik. Zámořské objevy, v jejichž popředí stáli celé jedno století Portugalci, tak zahájily dalekosáhlé procesy, kterým dnes říkáme multikulturalita a globalizace.

Kniha představuje sbírku stovky řešených problémů z kvantové teorie určených pro studenty kvantové mechaniky na úrovni magisterského, ale i doktorandského studia fyziky, popř. fyzikální chemie, a to jak experimentálních, tak teoretických oborů. Problémy byly dle možnosti vybírány tak, aby měly vazbu na experiment a nebyly příliš formální. Výklad postupuje od jednodušších úloh k tématům složitějším

Největší a nejlidnatější země Latinské Ameriky má i díky neobyčejně bohaté a rozmanité zásobě nerostného bohatství všechny předpoklady k ekonomickému růstu. Zatím jsme však spíše svědky neúspěšného boje s prudce rostoucí populací i nezaměstnaností, dranco