Robert Krumphanzl

Langhans: jedno jméno, jedno místo. Kronika domu v centru Prahy. 150 let kulturní historie na pozadí dějinných zvratů. 400 vybraných portrétů osobností, které zrcadlí paměť a sílu této země. Odkaz ikonického ateliéru a jeho znovuzrození Téměř od založení Ateliéru Langhans v roce 1876 až po jeho likvidaci po roce 1948 byly z obrovského firemního archivu negativů pečlivě vyčleňovány portréty významných osobností. Pro tento výběr se později vžil název Galerie osobností. Tato sbírka byla chloubou ateliéru a zároveň rozsáhlým svědectvím o elitě národa. Jsou v ní obsaženy portréty politiků, vědců, spisovatelů, výtvarníků i hudebníků, podnikatelů, legionářů a duchovních, herců a pěvců, šlechticů a také cizinců, kteří v Čechách pobývali. Po roce 1948 byl zničen nejen podnik samý, ale také většina jeho rozsáhlého vizuálního archivu. Téměř dva miliony převážně skleněných negativů byly vyvezeny na skládku v Praze-Kyjích. Přes devět tisíc portrétů z Galerie osobností se však shodou šťastných náhod docho-valo a díky péči restaurátorů se je podařilo zachránit. Objevení části archivu při přestavbě domu ve Vodičkově ulici v Praze v letech 1998 a 2000 přináší cenné svědectví o významu Langhansova odkazu pro českou i evropskou kulturu. "Vždy jsem cítila sílu tohoto domu, který je tak úzce spojen s fotografií. Proto to možná nebyla náhoda, že se skleněné negativy slavných osobností našly právě při jeho rekonstrukci. Nález dokázal, že i domy mohou být ovlivňovány osudy lidí, i když už dávno minulých.” Zuzana Meisnerová Wismer, pravnučka Jana Langhanse Název dvousvazkové publikace vychází z reklamy z roku 1900, umísťované na zadních stranách fotografií: System Langhans pro přijmutí při světle umělém /proto i System bez diakritiky/. Po letech práce s denním světlem, se závěsy regulujícími jeho intenzitu, se zrcadly odrážejícími denní světlo pod velkými klobouky a dalšími omezeními, se muselo využití umělého světla jevit tehdejším fotografům jako zázrak

Jiří Němec (1932?2001) patřil od konce padesátých do první poloviny osmdesátých let k nejvýraznějším postavám kulturního a intelektuálního života. Byl jedním z iniciátorů tzv. Ekumenického semináře v Jirchářích, který se stal první veřejnou platformou svobodného náboženského, filozofického a kulturního dialogu v komunistickém Československu, a účastnil se příprav tzv. Díla koncilové obnovy, sdružení usilujícího o uvedení myšlenek II. vatikánského koncilu do každodenního života katolické církve. Po roce 1968 spoluvytvářel paralelní kulturní a filozofické aktivity, ať už šlo o tehdy pololegální či ilegální studijní či diskusní kroužky, nebo o literární, hudební či výtvarné dění formujícího se tzv. českého undergroundu. V roce 1976 patřil k nejužšímu kruhu iniciátorů a organizátorů Charty 77 a bezprostředně se podílel na formulaci jejího prohlášení, byl rovněž mezi prvními členy Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS). Je autorem desítek studií a článků z oblasti filozofie, literatury a psychologie (jejich souborné vydání se připravuje). Překladatelskou a redakční činností zprostředkovával aktuální i do té doby v Československu neznámá filozofická a teologická díla (Blondel, Teilhard de Chardin, Eliade, Foucault, Gadamer, Gebsattel, Heidegger, Tresmontant aj.). První verze této bibliografie, již uveřejnil před necelým čtvrtstoletím časopis Kritický sborník (roč. 18, 1999, č. 4, s. 63–94), obsahovala celkem 306 položek. Nynější soupis je oproti tehdejšímu více než dvojnásobně rozšířen. Značnou část textů uvedených v bibliografii tvoří publikace samizdatových vydavatelství, dílen či edic, soukromé tisky či jiná „inedita“.

Kniha Otevřené možnosti je autorským výborem esejů, recenzí, studií a příležitostných textů z čtvrtstoletí rámovaného léty 1997 a 2022. Robert Krumphanzl se v nich soustředí na vybrané autory české literatury, jejichž dílo vznikalo a vzniká v posledních zhruba sto letech ve specifickém jazykovém a kulturním prostoru nadlouho poznamenaném kromě jiného dvěma totalitními režimy. Jeho zájem vede od Milady Součkové či Josefa Friče přes Jana Hanče k Ladislavu Dvořákovi nebo Zbyňku Hejdovi po Jaromíra Zelenku, Vladimíra Binara, Čana, Ivana Matouška, Petra Halmaye… Básnickým a prozaickým textům mnohých z nich Robert Krumphanzl věnuje také svou editorskou a nakladatelskou péči, která je těžištěm jeho práce. V reflexích zastoupených v této knize můžeme nejen sledovat, jak nad konkrétní a důkladně ohledávanou látkou promýšlí širší podstatné, ale často opomíjené literární, myšlenkové a společenské souvislosti, ale také blíže poznávat důvody jeho vyhraněných vydavatelských preferencí.