Jan Kysela

Kolektivní monografie téměř dvaceti autorů nabízí různé pohledy na soudce jako rozhodovatele právních sporů i politického aktéra, a to jak na národní, tak i na mezinárodní či evropské úrovni, na metody a limity soudcovského rozhodování v různých typech politických systémů, a zejména reflexi soudců v masmédiích, i na to, jak soudce zobrazuje krásná i dětská literatura nebo film. Soudce totiž není odosobněný "stroj na právo", ale lidská bytost s určitými psychologickými a hodnotovými charakteristikami, které mají vliv na to, jak soudce rozhoduje jednotlivé kauzy. Autoři také bádají nad tím, co dalšího ovlivňuje soudcovské rozhodování- od politiků přes média až po manželky.Tak jako jsou pestrá témata jednotlivých kapitol, střídají se v knize i žánry. Vedle klasických akademických pojednání jde i o recenze a recenzní stati či volnější, esejistické úvahy. Ukazuje se tak, že předmětem zkoumání a přemýšlení může být stejně tak judikatura jako televizní pohádky.Autoři se tématu věnují převážně v souvislosti s konkrétními osobnostmi a s konkrétními kauzami. Monografie je tak přitažlivou četbou nejen pro odborníka, ale i pro člověka, který vidí právo jen zvenčí.

"Čtenáři se tak do rukou dostává pohled na diskutované otázky naší ústavy především v rovině nejen stručných mediálních komentářů, nýbrž v podobě důkladné odborné studie na pozadí zvládnutých teoretických proudů konstitucionalistiky, státovědy a politologie. Rozsah práce se mi jeví sice jako velmi uměřený, nicméně to souvisí i se schopností autora stručně vystihnout základní problémy a popsat základní odborná východiska, nehledě na to, že takto pojatá kniha přitahuje daleko větší pozornost i těch, kteří se odborným tlustopisům zpravidla vyhnou. Je to důležité i pro další vedení diskuse na téma naší ústavy, neboť ti, kteří o tom rozhodují, zpravidla vycházejí z toho, co o tom slyšeli za poslední týden v médiích. Zde se jim dostane na relativně malém prostoru fundovaná informace o základech ústavní teorie ve vazbě notabene na problémy politického systému. Je to podstatné právě proto, že autor i zde zdůrazňuje, že v ústavách nejsou rozhodující slova, ba ani věty, nýbrž jejich celková konstrukce, hodnotových základ a jejich celkové poslání. Neustále opakuji, že v ústavách je obvykle málo napsáno a hodně řečeno, a autor to v práci prokazuje." Prof. JUDr. Jan Filip, CSc. Ústavní soud České republiky Právnická fakulta Masarykovy univerzity v Brně "Recenzent s radostí konstatuje, že rukopis nepředstavuje další z řady českých publikací v oboru ústavní nebo právní teorie, který by vycházel z tolik populární a pochybné metody „zápisků z četby“. Na rozdíl od jiných studií se v případě Kyselovy práce jedná o zcela originální pohled na klasické problémy a tomu odpovídá i způsob práce a interpretace klasických i současných textů a studií v daném oboru. Již uspořádání knihy do kapitol přitom napovídá, že celá studie je vlastně pojednáním o tradičních problémech ústavní teorie, jakým je vztah práva a politiky, ustavující moc, suverenita, konstitucionalismus, státnost nebo dělba moci, a tak se čtenář může soustředit především na způsob, jakým autor pracuje s jednotlivými prameny a jak interpretuje myšlenky a celé teorie i dějiny konstitucionalismu a ústavní teorie. V této souvislosti je třeba zdůraznit i další pozitivní vlastnost celé studie, a to schopnost čerpat z různých intelektuálních vlivů i celých ústavních kultur. Zatímco leckterá jiná studie v tomto oboru prozrazuje především jazykové vybavení či omezení autora (například citacemi pouze z anglicky psané literatury), Kysela je schopen využít zrovna tak myšlenky německé ústavní vědy, jako francouzské politické filozofie nebo polské právní teorie. Jinými slovy, recenzent byl četbou rukopisu nadšen!" Prof. JUDr. Jiří Přibáň, DrSc. Cardiff Law School, Univerzity of Wales

V knize vycházející k 20. výročí ustavení Senátu se autorsky sešly více než dvě desítky senátorů, právníků a politologů, což umožnilo vznik pestré a přitom sevřené mozaiky názorů a analýz prohlubujících naše povědomí o smyslu a fungování parlamentů nejen dvoukomorových. V první části knihy je nabídnuta reflexe Senátu ze strany senátorů, druhá se věnuje především debatám provázejícím vznik Senátu v roce 1992. V dalších částech jsou zevrubně rozebírány činnosti Senátu, resp. to, jak vykonává své působnosti, pozornost je věnována specifické parlamentní kultuře v Senátu, volbám, ale i obecně nízké důvěře v politické instituce u nás.