Jana Ondřejková

Přestože prohlubující se integrace členských států v rámci Evropských společenství a potažmo EU trvá už více než 50 let, z války soudů, postojů národních parlamentů a názorů části doktríny je patrné, že doposud nejsou vyjasněny základní relace mezi právními řády členských států na jedné straně a evropským právem na straně druhé. Absence politické vůle jednoznačně ukotvit vztah evropského a národního práva však neposkytuje pouze široký interpretační prostor Soudnímu dvoru EU a národním ústavním soudům, ale i obecné teorii práva, teorii ústavního práva a mezinárodního práva veřejného.

Kolektivní monografie téměř dvaceti autorů nabízí různé pohledy na soudce jako rozhodovatele právních sporů i politického aktéra, a to jak na národní, tak i na mezinárodní či evropské úrovni, na metody a limity soudcovského rozhodování v různých typech politických systémů, a zejména reflexi soudců v masmédiích, i na to, jak soudce zobrazuje krásná i dětská literatura nebo film. Soudce totiž není odosobněný "stroj na právo", ale lidská bytost s určitými psychologickými a hodnotovými charakteristikami, které mají vliv na to, jak soudce rozhoduje jednotlivé kauzy. Autoři také bádají nad tím, co dalšího ovlivňuje soudcovské rozhodování- od politiků přes média až po manželky.Tak jako jsou pestrá témata jednotlivých kapitol, střídají se v knize i žánry. Vedle klasických akademických pojednání jde i o recenze a recenzní stati či volnější, esejistické úvahy. Ukazuje se tak, že předmětem zkoumání a přemýšlení může být stejně tak judikatura jako televizní pohádky.Autoři se tématu věnují převážně v souvislosti s konkrétními osobnostmi a s konkrétními kauzami. Monografie je tak přitažlivou četbou nejen pro odborníka, ale i pro člověka, který vidí právo jen zvenčí.