Jan Linka

Eseje polského básníka Zbigniewa Herberta (1924–1998) nazvané Zátiší s udidlem volně navazují na knihu Barbar v zahradě (Opus, 2010). Herbert v delších esejích a několika kratších textech, kterým říká apokryfy, na různých příkladech ze života a umění Holanďanů 17. století zprostředkovává čtenáři esenci holandského malířství a jeho kulturního a historického zázemí. V pozadí brilantních studií se čtenář dobírá zásadních úvah o umění, vědě, životě umělce, o šílenství a bizarnostech vnějškově spořádaného světa měšťanské a kupecké země.

Soubor jedenácti studií představuje první monografii věnovanou Kronice české Václava Hájka z Libočan (1541), jednomu ze základních děl starší české literatury. Hájkova kronika byla až do 19. století jednou z nejčtenějších českých knih vůbec, čerpali z ní mnozí novodobí čeští spisovatelé a básníci a i pro dnešní historiky stále zůstává zdrojem cenných informací. Základem studií byly příspěvky přednesené na konferenci „Na okraj Kroniky české“, konané v ÚČL AV ČR v listopadu 2013. Autoři se zamýšlejí nad historickými, literárními a jazykovými aspekty kroniky – zabývají se přírodními a archeologickými lokalitami, které Hájek znal, zeměpisnými názvy, Hájkovou interpretací husitského a pohusitského období, závislostí Jiráskových Starých pověstí českých na Hájkovi apod.