Vladimír Liška strana 9 z 9

Psát o dějinách tak, aby se člověk neopakoval po jiných autorech, se daří V. Liškovi, jenž ve svém přístupu k psaní spojil nadšení a styl Ludvíka Součka s metodou a rozhledem Miroslava Ivanova. V této publikaci se věnuje nevyřešeným otazníkům našich i světových dějin. Zkoumá podivné souvislosti se smrtí svatého Vojtěcha, kauzu s odsouzením Jana Husa, fakta ohledně svatořečení Jana Sarkandra, justiční pozadí případu legendárního lotra Václava Babinského, osudy zapomenutého vizionáře a Komenského důvěrníka Mikuláše Drabíka nebo tajemství štěchovického podzemí. Ke světovým záhadám patří egyptské pyramidy, Kristovo zmrtvýchvstání, smrt siouxského náčelníka Dlouhého vlasu nebo Bermudský trojúhelník. Stranou nezůstávají ani záhadné stránky lidského mozku či konec s věta. Přestože je kniha o minulosti, nevyhnul se autor výzvě nahlédnout i kousek budoucnosti.

Víte, že existují archeologické nálezy, s nimiž si věda vůbec neví rady, měla Sámova říše k dispozici zbraně hromadného ničení? Zatajuje oficiální egyptologie některé důležité poznatky? Jsou UFO únosy jen kamufláží, za kterou se skrývají tajné experimenty s lidským vědomím? Dospěl Nikola Tesla k vynálezu, kterým mohl změnit svět, na tyto a další pozoruhodné otázky i záhady dějin najde čtenář odpovědi v knize známého českého záhadologa a autora literatury faktu.

Velcí lidé jsou jako meteory, určené spálit zemi – zní slavný výrok Napoleona Bonaparta, jímž se nepochybně mínil sám kvalifikovat. Moc je opojná a ne každý, komu byla v průběhu dějin dána, ji dokázal snést. V této knize, jejíž podtitul zní také „vůdcové, fanatici a oběti“, máte možnost nahlédnout do osudu těch, jimž se moc stala osudnou a jejichž nesmazatelné stopy v lidských dějinách za sebou zanechaly i řadu otazníků. Kde se vzalo Hitlerovo elektrizující charizma a proč pohaslo? Jak se potulný kazatel Rasputin mohl stát vládcem carského Ruska? Skončil Napoleon skutečně ve vyhnanství? Proč je pro nás Cesare Borgia synonymem zla? Jak se stal z historického knížete Vlada Draculy fiktivní „ďábel noci“? Podobné otázky vyvstávají i u osob z českých dějin, ať je to Jan Želivský, prezident Masaryk nebo prvorepublikový generál Gajda.