Zdeněk Lukeš

Kniha 20 + 1 Nejzajímavější koncertní stavby světa jako inspirace pro Prahu, jejímiž autory jsou Zdeněk Lukeš a Josef Pleskot, představuje dvě desítky moderních koncertních a operních budov, včetně dvou ikon, které řadu z nich ovlivnily: Opery v Sydney a Berlínské filharmonie, a také tří dosud nerealizovaných, ale ceněných projektů. Působivé fotografie, zahrnující též interiéry a detaily, doplňuje podrobný popis staveb, jejich stylové zařazení, konstrukční a akustické řešení, výše nákladů i způsob využití. Nechybí ani portréty jednotlivých architektů, kteří je vytvořili. V navazující části publikace je pak podrobně představena lokalita, kde má vzniknout v nejbližších letech budova Vltavské filharmonie v Praze, neboť naší metropoli bohužel podobná budova stále chybí. Knihu uzavírá deset rozhovorů se špičkovými dirigenty, sólisty a hudebními manažery, kteří popisují své osobní zkušenosti s uvedenými koncertními a operními sály a vyjadřují svůj názor na realizaci podobné stavby v Praze.

To nejlepší z populární řady architektonických průvodců Praha moderní vychází v jednom svazku v angličtině. Dvě stovky významných, slavných i méně známých staveb zachycuje tak, jak je běžně nemáme možnost vidět: bez aut i z úrovně vysoko nad chodníkem, černobílé fotografie přitom nechávají vyniknout krásné linie domů. Do jedné knihy se vešly skvosty z doby secese, modernismu, funkcionalismu nebo konstruktivismu. Překvapivě i poválečná léta, éra stalinismu či normalizace obohatila tvář města o nemálo pozoruhodných děl, ať už socialistickorealistických, bruselských nebo brutalistních. Fotografie zachycují současný stav architektury v historickém centru Prahy a v prstenci sedmnácti přilehlých částí. Nechybí přehledné mapy s vyznačenými objekty.

Publikace tematicky a časově navazuje na publikaci Jože Plečnik. Průvodce po stavbách v České republice, kterou vydal Foibos ve spolupráci se Správou Pražského hradu v roce 2012. Autoři Zdeněk Lukeš a fotograf Jan Gloc zde představují dílo významných českých architektů na Pražském hradě. Otto Rothmayer, žák a spolupracovník slavného Slovince Jože Plečnika rozvíjel jeho nadčasové návrhy v areálu nejvýznamnější české památky. O jeho rovněž mimořádném hradním díle se už tolik neví. Méně je však také známo dílo Pavla Janáka na Hradě, i to, že byl autorem významných rekonstrukcí v éře prezidenta Edvarda Beneše i jeho dvou následníků na prahu padesátých let. Janákovým pokračovatelem byl další významný český projektant Jaroslav Fragner, jehož hradní práce se kryjí s obdobím jistého politického uvolnění v šedesátých letech. Tato publikace tedy alespoň stručně představuje formou architektonického průvodce tyto osobnosti a jejich realizace. V závěru ještě připomíná několik dalších projektantů, kteří se v tomto období – tedy od třicátých do šedesátých let – podíleli na úpravách, jež probíhaly v areálu Pražského hradu, případně v letní rezidenci prezidentů v Lánech nebo oboře Hvězda v Praze-Liboci, ta tehdy byla rovněž spravována Hradem. Knížka s bohatou obrazovou dokumentací navazuje na komorní výstavu na toto téma v prostoru pod nedávno obnovenou Plečnikovou vyhlídkou v zahradě Na Valech, pořádanou rovněž v době významných výročí narození, resp. úmrtí jmenovaných architektů.období roku 2017.

„Jak vlastně vznikly Psí vycházky? Od konce devadesátých let V edici Psí vycházky již vyšlo jsem pravidelně psával do internetového periodika Neviditelný pes o architektuře. Jednou – bylo to někdy v roce 2001 – mě zakladatel Ondřej Neff požádal, zdali bych jej a několik nejbližších přátel neprovedl po areálu Pražského hradu a upozornil zvláště na méně známé části. Později jsme si řekli, že by bylo hezké připravit obdobnou vycházku pro čtenáře Neviditelného psa. Z toho následně vznikla tradice – a pro tyto akce se vžil název Psí vycházky.“ Oproti předchozím vycházkám 1–4, které vedly historickým jádrem Prahy, začneme naše putování sice v centru, ale postupně se od něj budeme vzdalovat po Vinohradské třídě, která patří k nejdelším v Praze. Navzdory svému názvu neprochází jen čtvrtí Vinohrady, ale také Novým Městem, Žižkovem a Strašnicemi, projdeme také částmi obvodů Praha 1, 2, 3 a 10. I zde se seznámíme s řadou zajímavých staveb postavených v různých slozích od historismu přes secesi, art deco, moderní klasicismus a funkcionalismus až po současnou architekturu, představíme si jejich tvůrce známé i dávno zapomenuté a budeme si všímat i pomníků nebo pamětních desek.

"„Jak vlastně vznikly Psí vycházky? Od konce devadesátých let jsem pravidelně psával do internetového periodika Neviditelný pes o architektuře. Jednou – bylo to někdy v roce 2001 – mě zakladatel Ondřej Neff požádal, zdali bych jej a několik nejbližších přátel neprovedl po areálu Pražského hradu a upozornil zvláště na méně známé části. Později jsme si řekli, že by bylo hezké připravit obdobnou vycházku pro čtenáře Neviditelného psa. Z toho následně vznikla tradice – a pro tyto akce se vžil název Psí vycházky.“ Čtvrtá knižní Psí vycházka nás provede napříč Novým Městem. Navštívíme Senovážné náměstí, Jindřišskou ulici, protneme Václavské náměstí a budeme pokračovat Vodičkovou až na náměstí Karlovo, které obejdeme kolem dokola. Architektura devatenáctého a zejména dvacátého století, se kterou se postupně seznámíme, je opět velmi pestrá: historismus, secese, art deco, moderní klasicismus, avantgardní konstruktivismus a funkcionalismus, ale také nové stavby dokončené až po Sametové revoluci. A typologie je rovněž bohatá: úřední budovy – zejména peněžní ústavy, obchodní stavby, často s pasážemi, nemocnice, školy, administrativy, činžáky, ale také pomníky a nezapomeneme ani na drobnou architekturu či pamětní desky."