Jakub Macek

Kniha shrnuje zjištění autorova tříletého výzkumného projektu "Nová a stará média v každodenním životě: mediální publika v čase proměny mediálních praxí". V návaznosti na kvalitativní a kvantitativní šetření se věnuje základním dimenzím transformace současných českých mediálních publik: fragmentaci konvergentních mediálních praxí a změně vztahu mediálních publik s producenty mediálních obsahů, sílící mediatizaci každodennosti a sociálních interakcí, proměnám ve vztahu členů publika ke sdílenému veřejnému a politickému prostoru a časoprostorové proměně každodenního života.

Název publikace Umění a nová média vymezuje pole zájmu autorského kolektivu, ale také taktiky pohybu tímto polem. Slovní spojení umění a nová média poukazuje k výzkumu vzájemných vlivů, referencí a fúzí umělecké kreativity a techniky, především informačních a komunikačních aparátů (od rozhlasu, přes první počítačovou grafiku, po virtuální světy a světovou počítačovou síť), jak se rozvíjel a proměňoval v průběhu 20. a začátku 21. století. Pozornost je věnována zejména těm momentům, kdy jednotlivá média byla „nová“ a v jejich recepci se zvlášť zřetelně odrážely naděje a obavy, které byly do nich promítány. Předkládaná kolektivní monografie završuje práci řešitelského týmu Ústavu hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity na výzkumu funkcí techniky při vzniku a provozování múzického díla, který byl umožněn díky grantové podpoře Centra základního výzkumu AMU&MU.

Hojně používaný, avšak obsahově neustálený termín nová média se více či méně překrývá s označeními média síťová, interaktivní, či snad nejpřesněji digitální. Z akademického hlediska se jedná o široké interdisciplinární metapole. Autor „Poznámek“ se studiím nových médií věnuje několik let a svojí knihou, jež vychází z jeho dizertační práce, se snaží vytvořit oboru pevnější teoretické zázemí. Jeho text shrnuje historické a epistemologické kořeny studií nových médií a jejich vývoj a následně formuluje teoretický koncept nových médií. Ten má podobu třídimenzionálního modelu odvozeného ze strukturální teorie Anthonyho Giddense a měl by sloužit jako neredukcionistický výkladový rámec umožňující analýzu nových médií jako komplexního fenoménu.