David Majtenyi
autor
ReporTvář Julia Fučíka / Notes and Faces of Julius Fučík
Publikace se věnuje osobnosti komunistického novináře Julia Fučíka a především jeho Reportáži, psané na oprátce. Publikace seznamuje čtenáře také s okolnostmi vzniku i proměnami fučíkovského kultu a rolemi jeho jednotlivých aktérů. Nabízí nezatížené, kritické čtení Fučíkova díla a poukazuje na fenomén hrdinství ve 20. století. Zároveň je také připomínkou nikdy nekončícího nebezpečí sklouznutí k ideologickým interpretacím příběhů a událostí.
Zrádce, hrdina, spisovatel?
Dělnický aktivista, později interbrigadista ve Španělsku a naposledy protinacistický odbojář Jaroslav Klecan (1914?1943) byl až donedávna považován za toho, který zradil. Napsal to o něm Julius Fučík v Reportáži, psané na oprátce. Spisovatel Marek Toman a historik David Majtenyi toto obecně přijaté odsouzení vyvracejí. Spojili své síly i rozdílné přístupy a vytvořili věrohodný, lidský portrét člověka, jehož můžeme bez nadsázky řadit k hrdinům. Pozoruhodným svědectvím o Klecanově povaze, přesvědčení i přirozeném rozhledu a intelektuálním nadání jsou objevené dopisy jeho španělské lásce Paquitě, které jí psal z francouzských koncentráků v letech 1939?1941. Jaroslavu Klecanovi se téměř osmdesát let po odsouzení a smrti v berlínské věznici Plötzensee konečně dostává pravdivého obrazu. Patřil ke statečným Čechům, kteří se nebáli vzdorovat nespravedlnostem a násilí.
Říkali jim španěláci
V Mezinárodních brigádách ve Španělsku bojovalo více než 2200 československých občanů. Mezi zahraničními dobrovolníky tvořili osmý největší kontingent - po Francouzích, Italech, Polácích, Američanech, Němcích, Jugoslávcích a Belgičanech. Říkali jim prostě španěláci. Mohlo by to navozovat dojem, že i jejich osudy byly víceméně stejné, nebo alespoň podobné. Přestože většinu z nich sice na Pyrenejský poloostrov zavedly podobné motivy, realita, zvláště ta následná, byla v turbulentním 20. století ale podstatně barvitější.
Naprostá většina z těch, kteří přežili Španělsko, boje na frontách 2. světové války i nacistické věznice a koncentrační tábory se v roce 1945 vrátila do vlasti, kde začal vznikat lidově-demokratický režim. Z velké části šlo o členy komunistické strany a není nijak překvapivé, že mnozí z nich již tehdy začali utvářet její pretoriánskou gardu.
Ze všech „španěláckých“ osudů jsme vybrali čtyři - tři české a jeden slovenský, především však komunistické. Byly stejně neobyčejné, ale do značné míry víceméně docela charakteristické i pro osudy ostatních „španěláků“: docela určitě dramatické, ve všech případech plné vzestupů a pádů. Bohuslav Laštovička, Ladislav Holdoš, Josef Pavel a Osvald Závodský, čtyři známá jména. Ale známe je doopravdy?
V Mezinárodních brigádách ve Španělsku bojovalo více než 2200 československých občanů. Mezi zahraničními dobrovolníky tvořili osmý největší kontingent - po Francouzích, Italech, Polácích, Američanech, Němcích, Jugoslávcích a Belgičanech. Říkali jim prostě španěláci.
Svědectví letových zápisníků
Letecká a životní dráha zapomenutého aviatika „zlaté éry“ československého letectví Eduarda Šimka opulentním způsobem dokumentuje dobu, kdy „vzduch byl naším mořem“. Vůně leteckého benzínu na nás dýchá z každé stránky. Stíhací pilot byl současníkem „králů vzduchu“ Nováka, Hubáčka, Širokého a mnoha jiných, z nichž někteří se měli později proslavit za 2. světové války. Na slavných stíhačkách Letov Š-20 a Avia B-21, Ba-33, B-534 a mnoha dalších létal v Chebu, Praze, Olomouci i na Slovensku. Unikátní a prakticky kompletně dochovaná písemná, fotografická i hmotná pozůstalost dává zcela ojedinělou možnost nahlédnout do všedních, přitom však barvitých osudů příslušníka normativního jádra vojenského letectva Masarykovy republiky.
Jan Ferák a ti druzí
V Mezinárodních brigádách ve Španělsku bojovalo více než 2200 československých občanů. Mezi zahraničními dobrovolníky tvořili osmý největší kontingent – po Francouzích, Italech, Polácích, Američanech, Němcích, Jugoslávcích a Belgičanech. Vedle pěšáků, dělostřelců, tankistů či zdravotníků byli mezi nimi i letci. Jména jako Ferák, Bolfík, Král, Vejvoda, John, Gabula, Soušek, Taláš a další kdysi vyzdvihovala komunistická propaganda. Byli to uvědomělí protifašističtí bojovníci, kteří dříve než ostatní poznali, kde je jejich místo, jak tvrdila? Anebo žoldáci, dobrodruzi a desperáti, jak kontrovala druhá strana? Co je ve skutečnosti do Španělska přivedlo a jak se tam dostali? Jak si tam vedli? A jak vůbec skončili? A bojovali tam skutečně všichni jako letci? Sestřelil legendární Jan Ferák na madridské obloze opravdu oněch sedm nebo dokonce šestnáct frankistických protivníků, jak se léta traduje nejen u nás, ale i v zahraničí? A jak to bylo s jeho sestřelením nad Mallorkou? A s výslechy na berlínském gestapu? Na tyto a mnoho dalších otázek se vůbec poprvé pokouší odpovědět tato kniha. Ve svém úvodu sleduje také politické a organizační pozadí vzniku interbrigád, popisuje podíl čs. občanů, kteří zde vytvořili několik národních jednotek, a líčí i jejich složité a značně rozporuplné válečné i poválečné osudy. Knihu uzavírá kapitola o spletité cestě, jakou se do Španělska – navzdory mezinárodnímu embargu - dostalo více než padesát čs. vojenských letounů. V konfliktu, který v mnohém předznamenal 2. světovou válku, je nakonec používaly obě na smrt znepřátelené strany.
Vypredané
36,05 €
37,95 €
