Schováváme si igelitky, nevíme u kadeřnice kam s kabelkou, ukazujeme na školním srazu omylem vyfocený vlastní zadek, dáváme sluneční brýle do lednice, smažíme na octu místo na oleji, zobeme pilulky, protože ubližujeme růžovým poníkům, a posíláme bývalým láskám esemesky, jejichž obsah se za střízliva bojíme vyslovit i samy před sebou.Jsme dokonalé ženy. Občas hozené do komedie, někdy do dramatu…Fejetony píše Kl ára Mandauso vá už téměř deset let. Nejdříve pro magazín Ona Dnes, později na svém blogu na serveru iDNES.cz, za který dostala v roce 2010 ocenění Blogerka roku. Jak autorka říká, jsou pro usmání.Je nás málo dokonalých, říká moje teta a já tuhle větu miluju. Mluví sprostě, kouří jako spojené koksovny a je učitelka. Když byly její děti malé, psala mé mamince dopisy s větami „už jsou zase nemocný, počítám, že brzo umřou“.

Říká se, že žena vydrží víc než kůň. A kolik toho vlastně vydrží kůň? Hodně, i když se někdy splaší, začne vyvádět a občas jde dokonce hlavou proti zdi. Ať to stojí, co to stojí.

Jak říká v knize Holky to někdy nemaj lehký psychiatr Radkin Honzák, je bláhové si myslet, že náš život řídí rozum. Jsou to emoce, co vedou naše kroky a občas s námi i pořádně lomcují! V rozhovoru s novinářkou Klárou Mandausovou prozrazuje mnoho dalších věcí o lásce, zdraví, vztazích, rodinných vzorcích, výchově, morálce, zkrátka o všem, čím každý den žijeme, z čeho se radujeme nebo s čím zápolíme.

Jeho vyprávění je proložené příběhy deseti žen, se kterými život pořádně zacloumal. Měly namířeno k samému dnu, ale když už bylo na dosah, dokázaly sebrat síly, nadechly se a vydaly zpátky. Jejich životní osudy komentuje s laskavým nadhledem psychiatrička Alena Večeřová Procházková: Jak je ovlivnila rodina, co udělaly špatně, co naopak dobře a v čem můžou být příkladem pro ostatní? To všechno se dozvíte. A pozor, i když jsou v názvu holky, není to zdaleka čtení pouze pro ženy. Mužům vstup na stránky téhle knihy nejenže není zakázán, je dokonce velmi žádoucí! Je vám, pánové, přece jasné, že rčení o koni a výdrži, platí i pro vás?

Tělo není pitomé, umí se uzdravovat samo. Jenže my se k němu občas chováme jako k největšímu nepříteli. Házíme mu pod nohy spíš než příslovečné klacky rovnou klády. A k tomu žijeme tak, aby mělo pořád co opravovat. Býváme unavení, nemožní, nemocní. Lékaři si nevědí rady. A pak přijde rada, která spojí odjakživa spojené, tělo a hlavu. Ejhle, zdraví se vrací.
Kniha lékaře Jana Hnízdila je složená z příběhů lidí, kteří byli ochotní naslouchat, vzali svůj rozum do vlastní hrsti a uzdravili se, a doplněná rozhovory na téma komplexní medicíny, které vedla mimo jiné s psychiatrem Radkinem Honzákem, biologem Stanislavem Komárkem nebo etnologem Mnislavem Atapanou Zeleným novinářka Klára Mandausová.

Novinářka Anna má za sebou nevydařené manželství a prožívá klidný vztah na dálku s Honzou, který pro ni představuje tolik potřebnou jistotu. Když už se zdá, že se konečně vzpamatovala z minulosti ovlivněné žárlivým exmanželem, objeví se Sebastian. Aniž to oba tuší, právě on je klíčem odemykajícím dosud zapovězené emoce a pokušení žít mimo zavedená pravidla. Anna je konečně šťastná, zamilovaná… a nevěrná. Honzovi, Sebastianovi, nebo sama sobě?

Jednou ráno se probudíte a je tam. Podivný tvor, kterého nastrčili za vaše děťátko. Má stejné pyžamo a dává si vlasy za ucho stejně jako váš původní potomek. Kdo to ale, do háje, je? To individuum je VAŠE dítě, jen právě překročilo linii neútočení. „Klid matko!“ Na tuhle odpověď si koukejte rychle zvyknout. Ještě včera to bylo zlatíčko, pro které maminka představovala nejvyšší autoritu, a najednou je tu tahle cizí drzá bytost!

Kristina má vytíženého muže, všetečnou dcerku i věčně tápající matku. Zkrátka takovou normální, spokojenou rodinu. A taky práci – vysněnou. V redakci časopisu, se šéfem, který se nepředře, a kolegyní, která si brousí zuby na její místo. A smysl pro humor a tajnou vzpomínku. A kamarádku, která si pro změnu brousí zuby na švédského doktora, a skončí s tenistou. Osud? Možná. Jenže mu to nestačí a obrátí naruby i život Kristiny. Protože vedle muže vytíženého je tu i jeden osudový, a pak další, náhradní. Není toho moc na jednu lehce zmatenou novinářku?

Celou pubertu jsem posilovala břicho, abych ho měla ploché a pevné. Jenže jsem si nevšimla, že můj zadek připomíná velký měkký gauč.
Život nebývá takový, jaký si myslíme, že bude. A někdy je to zatraceně dobře. Vyrosteme, najdeme si skvělou práci, kde budou všichni milí a přející, a k tomu pěkného, hodného a ne úplně chudého kluka. Budeme s ním mít roztomilé děti, psa a domek se zahrádkou. Třeba zrovna takový plán máme. Skřřříp. A všechno je jinak. Něco z toho je, a něco ne. Anebo se to divně pomotá.
Co s tím? Brečet? Nadávat na osud? Vyčítat smůle, že se nám nalepila až na záda? Blbost! Dělat si z toho legraci! Jediné řešení, jak to všechno zkusit přežít. Protože život za tu zábavu stojí.
Knížka, kterou držíte v ruce, je právě o tom. Že nám život občas přehodí směrovku. Místo zářivé žluté jdeme chvíli po temně modré nebo rychlé zelené, abychom pokračovali po vášnivé červené. A pak zjistili, že jsou značky v nedohlednu a v ruce držíme štětec.