Ivan Martinko

Aladinův problém je posledním z řady velkých beletristických děl Ernsta Jüngera, zabývajících se otázkou bytí člověka v tomto světě. Aladinův problém je kouzelná lampa nesoucí materiální, duchovní a erotickou moc nečekaně proudící k jedinci. Jak s ní člověk naloží a co mu tato moc umožní? Nebo na ni ztroskotá a zahyne? Aladinův problém je v příběhem mýtickým, vyprávěním o nástupu doby titánů, o smrti bohů a konci nadčasovosti. Aladinův problém je snahou uchopit kosmos a obnovit kulturu v její finální expresi: ve službě mrtvým – jako teskné zření na nevratně mizející bytí. Aladinův problém je výpravou do duchovní krajiny současného světa, kterou titanismus proměnil v poušť. Objevují se oázy, tak malé, že si jich čtenář sotva všimne – ostrůvky zeleně v podobě starých knihoven plných zaprášených knih, malých kostelíků v krajině s opuštěnými hřbitůvky, nečekaných dionýských slavností nezřetelně vystupujících z mlhy vzpomínek. Snaha hlavního hrdiny o návrat k dobám předtitánským, o návrat do náruče bohů, končí neslavně v duchovním suchopáru obchodních plánů a účetních uzávěrek. Zbývá jen teskné zření na nevratně mizející bytí. Nevratně?

„Obyčejný“ den jednoho „obyčejného“ obyvatele Prahy během něhož se hlavní hrdina setkává s každodenními problémy dnešního městského člověka a reaguje na ně s přehnanou, až groteskní zarputilostí. Vyprávění plné absurdity a komických výjevů, jež mohou čtenáře dovést až k prozření a porozumění zákonitostem chodu současného světa. Úžasně nápaditá kombinace Nabokova, Joyceho a Prousta, předkládaná s neuvěřitelnou lehkostí a nadhledem. Postmoderní klenot, který by neměl chybět v knihovně žádného intelektuála 21. století.Martinko se řadí do kánonu moderního evropského románu vedle Musila, Brocha nebo Kafky.