Václav Mencl

Kniha začíná ve Florencii analýzou staveb Filippa Bruneleschiho, dále hodnotí tvorbu Michelloza a dalších, zejména Albertiho, jenž jako první pochopil velikost římské imperiální architektury. Kolem 1500 se ohnisko dění přeneslo do Říma, kde působili architekti Bramante, Raffael, Peruzzi, Sangallo a Julio Romano, zatímco na severu Itálie pracovali Serlio, Sanmicheli, Sansovino a další. Proud započatý Albertim uzavírá Andrea Palladio. V Čechách se renesance prosadila na několika zámcích (Kacéřov, Nelahozeves), a později se stala obecnou kulturou doby (Slavonice, Telč). Kapitola o barokním umění začíná tvorbou Michelangela a jeho činností ve Florencii a zejména v Římě. V duchu tridentské reformy pracovali umělci Vignola, Porta a Maderna. Autor věnuje pozornost velkým astronomickým objevům doby, na něž reagovali architekti Bernini, Borromini a Quarini. Ti otevřeli cestu dalšímu vývoji, který na konci 17. století kulminoval v Podunají. V císařské Vídni na ně navázali architekti Fischer z Erlachu a Lukas Hildebrandt. Vývoj barokní architektury se uzavřel v Čechách v díle třech slavných architektů – Kryštofa a Kiliána Ignáce Dienzenhofera, jejichž současníkem a protipólem byl Giovanni Santini. Architektura 19. a 20. století začíná v Anglii barokním palladianismem, na nějž navázali tvůrci neopalladianismu a romantismu, jež vrcholí v neogotice. S rozvojem techniky se přistupuje k urbanistickým úpravám měst, v Mnichově a ve Vídni vzniká nový secesní sloh. Po první světové válce dochází k oproštění od historismů, oceňuje se věcnost a pravda, rodí se funkcionalismus. Mencl stručně zmiňuje hlavní tendence a nejvýznamnější architekty 20. století připomíná výmarský Bauhaus a ideál nové věcnosti i tendence konstruktivistů. Knihu uzavírá přehled Menclových životopisných dat včetně dobových fotografií a jeho kompletní bibliografie.

S odstupem jednoho roku vychází druhý ze čtyř připravovaných svazků monumentálního díla Václava Mencla, Dějiny evropské architektury. Jde o jeho poslední, dosud nevydanou knihu, v níž předkládá smysluplný vývoj architektury od jejích počátků až do současnosti, zasazený do historických, kulturních i filosofických souvislostí. V druhém dílu nazvaném Umění antického světa Mencl pojednává o řeckém archaickém i klasickém umění a umění helénistických synkresí v různých částech antického světa: v Malé Asii, na Apeninském poloostrově, ve východních provinciích (Malé Asii a Sýrii) a v perské Mezopotámii. Dále přibližuje umění v době římského císařství, sásánovské paláce v Persii a raně křesťanské umění v latinském světě a ve Východořímské říši. Knihu uzavírá středověké umění národů v Byzantské říši, zahrnující umění řecké ortodoxní církve, arménských synkresí, ruské umění a umění nástupnických národů po rozpadu Západořímské říše. Přes množství lokalit a jejich časový rozsah tvoří kniha jednolitý obsahový celek obohacený autorovými fotografiemi. Vydáním Menclovy monumentální práce splácíme dluh významnému evropskému badateli, jehož dílo dosud nebylo plně doceněno. Kniha vychází ve spolupráci Národního památkového ústavu a Pamiatkového úradu Slovenskej republiky