Stanislav Motl

Malý princ… Kniha, která byla přeložena do více než 500 jazyků a dialektů, a po celém světě se jí prodalo už přes 140 milionů výtisků. Neméně fascinující než jedno z vůbec nejprodávanějších literárních děl v historii jsou životní osudy jejího autora Antoina de Saint-Exupéryho. Oblíbený reportér a dokumentarista Stanislav Motl (Stopy, fakta, tajemství) se vydal na dobrodružnou cestu po stopách velikána francouzské literatury a jeho díla. Ten nápad se zrodil uprostřed pouště, která jak říkal Malý princ, je krásná tím, že někdy skrývá studnu. A studna, to je přece život. Pokusme se společně s autorem alespoň nahlédnout do světa Antoina de Saint-Exupéryho a jeho Malého prince. „I když mi bylo hned jasné, že Malého prince nikdy nenajdu. Není to možné. Ale hlavní kouzlo tkví v tom, že ho nikdy nepřestanu hledat. Stejně jako nikdy nepřestanu hledat studnu života.“

Malý princ… Kniha, která byla přeložena do více než 500 jazyků a dialektů, a po celém světě se jí prodalo už přes 140 milionů výtisků. Neméně fascinující než jedno z vůbec nejprodávanějších literárních děl v historii jsou životní osudy jejího autora Antoina de Saint-Exupéryho. Oblíbený reportér a dokumentarista Stanislav Motl (Stopy, fakta, tajemství) se vydal na dobrodružnou cestu po stopách velikána francouzské literatury a jeho díla. Ten nápad se zrodil uprostřed pouště, která jak říkal Malý princ, je krásná tím, že někdy skrývá studnu. A studna, to je přece život. Pokusme se společně s autorem alespoň nahlédnout do světa Antoina de Saint-Exupéryho a jeho Malého prince. „I když mi bylo hned jasné, že Malého prince nikdy nenajdu. Není to možné. Ale hlavní kouzlo tkví v tom, že ho nikdy nepřestanu hledat. Stejně jako nikdy nepřestanu hledat studnu života.“

O tom, jak jsme museli spojencům platit zlatem za to, že naši vojáci mohli po jejich boku umírat ve válce proti Hitlerovi. Reportér televize NOVA odhaluje spletité osudy zlatého pokladu československého státu od vzniku až po jeho rozprodej. Rekapitulace začíná národní sbírkou na zlatý poklad republiky a prostřednictvím širších historických souvislostí (např. Mnichov, působení exilové vlády, hrdinství příslušníků zahraničního odboje) naznačuje pozici Československa po skončení 2. světové války. Znovuobjevený zlatý poklad se v průběhu studené války stal předmětem nekonečných politických jednání, která vyvrcholila návratem zbytku zlata do Československa v roce 1982. Motl odhaluje šokující skutečnost: USA a Velká Británie v rámci vzájemného vyúčtování snížili hodnotu navráceného zlata o náklady na uniformy a výzbroj příslušníků našeho západního odboje. Zaměřuje se rovněž na události roku 1998, kdy tehdejší vedení ČNB vyměnilo drtivou většinu zlatého pokladu s Německem za dluhopisy. Jeden ze státních symbolů tak nenávratně zmizel...

Kniha A třináctý byl kat... je v mnoha směrech ojedinělá. Autor, na počátku devadesátých let, kdy se české věznice z velké části otevřely i veřejnosti, správně odhadl, že tato možnost nebude mít dlouhého trvání. Po dobu několika týdnů a měsíců navštěvoval česká i slovenská nápravná zařízení. Vnímal, prožíval a následně popisoval vězeňskou atmosféru. Hovořil i s nejtěžšími zločinci, včetně vrahů.

Téměř neuvěřitelný, a přesto pravdivý příběh českého vězně, kterému se v krutých podmínkách koncentračního tábora Buchenwald podařilo zachránit tisícovku dětí. Dětí, na které čekala smrt. Jmenoval se Antonín Kalina a byl z Třebíče. Doma zapomenutý, ve světě, zejména v USA a Izraeli, uctívaný. V roce 2012 se stal zatím posledním Čechem, který byl v Izraeli oceněn titulem "Spravedlivý mezi národy", aniž by se o tom u nás zmínil jediný novinář. Na rozdíl od mediálně proslulých zachránců Židů Oskara Schindlera či Nicholase Wintona se Antonín Kalina každodenně díval do tváře smrti. Záchranu dětí organizoval v situaci, kdy mu šlo doslova o život. Den co den. Noc co noc. V průvodních listinách gestapa měl napsáno návrat nežádoucí. Jeho motivace byla silnější než strach. Jeho zásluhou se tedy, v srdci Pekla, odehrála záchranná akce, která v dějinách druhé světové války nemá obdoby. Kniha reportéra a spisovatele Stanislava Motla je jak je ostatně u tohoto autora zvykem výsledkem několikaletého a hlavně intenzivního historického pátrání. Díky autorovu podmanivému stylu vyprávění, rovněž díky jeho nevšední empatii, vnímavosti, také díky vý-povědím očitých svědků či dosud žijících příbuzných aktérů tohoto pravdivého a zároveň skoro až neuvěřitelného příběhu ocitneme se přímo v srdci tehdejších tolik dramatických událostí. Událostí, nad nimiž se i po letech skoro až tají dech Kniha je doplněna dvěma stovkami dokumentárních fotografií.

Je pondělí, 3. února 1947. V soudní síni v hamburském Curio-Hausu vrcholí první ravensbrücký proces s šestnácti obžalovanými souzenými za válečné zločiny. Elegantní štíhlá žena ve žlutobílém kožichu čeká vestoje na výrok poroty. „Trest smrti!“ Na půvabné tváři mladé ženy se nepohne jediný sval. Jen na okamžik sklopí víčka s dlouhými řasami a pak už se nechá bez odporu odvést eskortou. Jmenuje se Vera Salvequartová a před sedmadvaceti lety se narodila v Československu. Někdejší vězeňkyně tábora smrti, která, podle výroku britského soudu, zavraždila injekcemi a prášky desítky uvězněných žen. Jenomže – bylo tomu opravdu tak? Skutečně si krásná Vera, jak jí přezdívali někteří novináři, zasloužila ten vůbec nejvyšší trest? Stanislav Motl se po stopě Very Salvequartové vydal již před několika lety. Pracoval svou obvyklou heuristicko-pátrací metodou, kterou už vstoupil do povědomí čtenářů, ale i rozhlasových posluchačů či televizních diváků. Proto také jeho kniha znovu vznikala převážně na cestách. Opět minimálně spoléhal na sociální sítě. Pátral v archivech několika zemí. Putoval místy spjatými s osudy Very Salvequartové. Hledal a nacházel uchované vzpomínky pamětníků a hovořil s mnoha jejich potomky. Získané informace a dokumenty tradičně pečlivě zkoumal a analyzoval, aby se mu nakonec z velké části podařilo, v přeneseném smyslu slova, oživit příběh záhadné ženy, která své největší životní tajemství nevydala světu ani v čase svých posledních okamžiků.

Čeští umělci, kteří dobyli svět Leoš Janáček, Hugo Haas, Anny Ondráková. Spisovatelé, kteří se stali národním pokladem nás všech Božena Němcová, Rudolf Těsnohlídek, Jakub Arbes, Petr Bezruč. Slavní aristokraté, kteří významně ovlivnili českou historii Klemens Wenzel Metternich a Kateřina Vilemína Zaháňská. Nejlepší boxer světa, jenž kromě fyzické síly vládl obdivuhodným intelektem Max Schmeling. Zuřivý reportér a poutník pěti světadíly, pro něhož se hledání pravdy a spravedlnosti stalo životní posedlostí Egon Erwin Kisch. Fotografové, kteří psali historii válečného zpravodajství Robert Capa a Gerda Taro. Umělci, jimž bylo souzeno, aby byli zapomenuti, a přesto i oni byli ve své době nepřehlédnutelní Arthur Breisky, Christian Heinrich Spiess. Géniové proslulí dnes na všech kontinentech Johann Wolfgang Goethe, Ernest Hemingway, Fryderyk Chopin, George Sandová. Osud jim dal šanci milovat tak, že štěstí a zármutek toho druhého byly i jejich štěstím a zármutkem. Prožívali velká milostná dramata. Láska je povznesla k nebesům. Láska je srazila do prachu země. Navzdory tomu byli šťastni. Prožili totiž vpravdě osudové vztahy, které jsou vlastní výjimečným a citově bohatým lidem. Jedinečné lásky, jež překonávají všechny nástrahy času. Inspirují a nepřestávají fascinovat. Kniha Osudové lásky může být pro mnohé čtenáře Stanislava Motla překvapující. Autor tu vstupuje, obrazně řečeno, do pro něj zdánlivě netypického romantického světa slavných i zapomenutých mužů a žen, kteří prožívali milostná dramata, vzestupy i pády. I tentokrát však zůstává věrný své osvědčené metodě a způsobu práce: Opět jsem se mohl ponořit do archivů, hledat dosud neznámé dokumenty, jezdit na místa, kde se dávné příběhy odehrávaly, a třeba i hledat zasvěcené lidi, někdy i potomky pamětníků, hledat nové informace, nové souvislosti (z úvodu knihy) Publikace, která vznikla na základě stejnojmenného dokumentárního cyklu České televize, je doplněna více než dvěma stovkami fotografií a dokumentů.

Lidice, Ležáky, Javoříčko, Leskovice a další místa, kde kdysi hořely ohně Smrti. A s nimi spojené dávno zapomenuté příběhy a lidské osudy: muž, který zabil svého syna, zapovězená láska, která vedla k vyhlazení Lidic, tajná mše nad hrobem zavražděných lidických mužů, chlapec z Ležáků, který na poslední chvíli unikl svým katům. Nechtěl jsem psát nebo natáčet televizní a rozhlasové reportáže pouze o obětech a vrazích. Toužil jsem najít strůjce těchto zločinů. Vrahy vykonavatele, velitele či iniciátory krvavých událostí. A také třeba obyčejné vojáky, kteří se těchto akcí - ať už dobrovolně či nedobrovolně - zúčastnili. Chtěl jsem slyšet jejich názory, jejich vzpomínky, jejich vysvětlení. Nešlo jen o Lidice nebo o jiné obce s podobným osudem, ale o další případy masových Vražd lidí, když třeba v okolí Jihlavy zmasakrovali ustupující němečtí nacisté pár desítek hodin před koncem války více než stovku civilistů. Velké Meziříčí, Třešť a další místa - kdo dnes o nich ví? Moje pátrání byla dlouhá, například putování po stopách někdejšího velitele Pelhřimova, hauptsturmführera SS Waltera Haucka, který nese zodpovědnost za vyhlazení obce Leskovice, trvalo bezmála dvacet let a zavedlo mě nejen do Německa, ale také do Francie. V této knize najdete kapitoly: Lidický vrah o Prokletá láska o Noc delší než den o Pokání popravčího Bartha o Jak se dítě stane katem? o Hrobař zpíval Rekviem aneb Tajná mše za mučedníky o Z oblak přišla pomsta o Čas germanizátorů o Poslední z Ležáků o Krvavý Walter z Leskovic

Jak zničit – s pomocí tajných služeb a spřízněných novinářů – slavnou filmovou hvězdu? Kdo zastavil americkou židovskou mafii, která připravovala atentát na Adolfa Hitlera? Předpověděl si Alexander Puškin vlastní smrt? Jak dopadla válka českého starosty Chicaga Antonína Čermáka s králem podsvětí Al Caponem? A čím rusínská sochařka Jelena Mandičová očarovala T.G. Masaryka? To jsou některé z více než třiceti příběhů, tvořících obsah té ;to knih y. Příběhů mimořádných, často objevných, leckdy až šokujících. Příběhů, z nichž mnohé nelze objevit na „wikipediích“, ale (a to je nejcennější deviza této knihy) dlouhodobým trpělivým pátráním v archivech,mezi pamětníky a na místech, kde se dané a osudové události odehrávaly.

Velká část světa je obdivuje. U nás se na ně takřka už zapomnělo. Zapomnělo se na stovky Čechoslováků, mužů a žen, kteří v letech 1936-1939 bojovali a umírali ve Španělsku, kde se rozhořela krvavá občanská válka. Válka, v níž po boku vzbouřenců, kteří se pokusili svrhnout legální španělskou vládu Lidové fronty, bojovali i vojáci nacistického Německa a fašistické Itálie. Právě ve Španělsku si Adolf Hitler a Benito Mussolini mohli vyzkoušet, prvně na cizím území, svou připravenost a sílu. Narazili ale na odhodlání tisíců obyčejných Španělů, kteří se postavili na obranu republiky. Pomoci jim přicházeli Francouzi, Belgičané, Jugoslávci, Sověti, Bulhaři, Poláci, Maďaři, Američané, Kanaďané, protinacističtí Němci, protifašističtí Italové a mnozí další - včetně více než dvou tisíc Čechoslováků. Desítky tisíc lidí z více než 50 zemí světa. Příslušníci mezinárodních brigád. Interbrigadisté. Lidé provázení často až sebevražednou odvahou. Bojovali a umírali. V letech 1936–1939 zahynulo na španělských bojištích 8 000 až 10 000 interbrigadistů. Včetně několika set Čechoslováků. Více než osm desítek let, které od počátku tohoto krvavého konfliktu uplynuly, zaznamenává svět – patrné je to zejména ve Spojených státech amerických, v Polsku, v Rusku, v Izraeli a samozřejmě ve Španělsku – vzrůstající zájem historiků, publicistů, spisovatelů, ale třeba také mnohých politiků o události, jež se tehdy ve Španělsku odehrály. Tuto „fascinaci“, jak píše mexická spisovatelka žijící v Izraeli Tzila Chelminsky, je možné vysvětlit také tím, že španělská občanská válka, která v konečném důsledku stála půl milionu obětí, „přinesla poslední velké probuzení kolektivního evropského povědomí“. Do zápasu za podporu Španělské republiky, jež od 17. července 1936 čelila agresi, a především perfektně vyzbrojenému a vycvičenému nepříteli, se postavily statisíce lidí z celého světa. Nebyli to pouze komunisté, jak se ještě leckde traduje. Byli to lidé různého přesvědčení, různé víry. Mezi nimi nejvýznačnější intelektuálové doby: Ernest Hemingway, Ilja Erenburg, Alexej Tolstoj, John Dos Passos, George Orwell, Paul Robeson, Pablo Casals, Pablo Picasso, Pablo Neruda, Luis Bunuel, André Malraux, Egon Erwin Kisch, Karel Čapek a další. Vlna solidarity, která se zdvihla na podporu španělských republikánů, neměla mít potom už nikdy v Evropě obdoby. A nic na tom nemění skutečnost, že odvaha a obětavost interbrigadistů byla, jak se ukázalo, využívána a často i zneužívána k nejrůznějším politickým cílům. S odstupem mnoha desetiletí se Stanislav Motl vydal do Španělska. Aby hledal stopy dávných bojů. Aby pátral po hrobech, které zavál čas. Aby odkrýval zapomenuté osudy a příběhy. Výsledkem je tato kniha. „K napsání této knihy mě také inspiroval v Čechách poměrně známý člověk, který svého času prohlásil, že lidé, kteří v letech 1936–1939, v čase občanské války ve Španělsku, bojovali a umírali v mezinárodních brigádách, byli pouhými Stalinovými pohůnky a žoldáky Kominterny‘. V té chvíli jsem si začal postupně vybavovat všechny ty někdejší interbrigadisty, případně i členy jejich rodin, s nimiž jsem se v uplynulých desetiletích měl možnost potkávat. Opět jsem si oživoval jejich vzpomínky na krvavé boje, jimiž ve Španělsku prošli. Znovu jsem v duchu naslouchal třeba i vzpomínkám na jejich poválečné osudy, včetně vyprávění o kriminálech, do nichž byli někteří z nich po roce 1948 uvrženi. Tehdy ve mně uzrálo rozhodnutí. A již o několik týdnů později jsem směřoval do Španělska. Pátrat, objevovat, natáčet, psát. Pokusit se, přímo na místě, lépe pochopit, jak to tenkrát opravdu bylo. Další cesty následovaly…“

Rok 1938. Krvavým podzimem znělo rekviem za poslední ostrůvek demokracie ve střední Evropě. V českém a moravském pohraničí vzplál oheň války. Války o to ničivější, že proti sobě stáli Čechoslováci. Na jedné straně statisíce německých, zpravidla fanatických stoupenců Adolfa Hitlera a Konrada Henleina, podporovaných nacistickým Německem. Na straně druhé Češi a s nimi například i - což se ne vždy uvádí - tisíce německých odpůrců nacismu. Byli odhodlaní. Byli stateční. Bojovali. Odmítali kapitulaci. Navzdory tomu měli být záhy obětováni. Politiky, kterým mnozí z nich tolik věřili. Zapomenuté osudy. Zapomenutí lidé. Dramatických událostí na počátku Velkého stmívání využilo pak ještě beckovské Polsko. Jeho vojáci vpadli, hned za vojáky německého wehrmachtu, do Československa. Aby si ještě z padlé a ponížené země včas stihli ukrojit co největší kus Slezska. Válka, která se rozhořela už rok předtím, než začala druhá světová válka, měla své padlé, své oběti. V čase, kdy nás dosud věrní spojenci předhodili, s jistou nadsázkou řečeno, jako kost Adolfu Hitlerovi, se naplňovaly osudy hrdinů této knihy: Český policista, který přežil jen proto, že ho útočníci považovali za mrtvého. Jeho žena - ponížená, téměř ubitá německými spoluobčany. Učitelka, která si ještě před smrtí v německém vězení musela projít martyriem hrůzy. Německá úřednice, matka malé dcery, jež organizovala záchranu německých odpůrců nacismu. Na sebe přitom ale zapomněla. Horolezkyně. Dívka z německé rodiny, která společně s českými a německými přáteli vyhlásila osobní válku Hitlerovi. Jak statečně žila, tak i statečně zemřela. A byli další. Štvanci - lidé, kteří v hodině dvanácté, často jen v tom, co měli na sobě, stihli uprchnout do vnitrozemí. Češi, Židé, němečtí antinacisté. Reportéři - vzdělaní, vnímaví a zpravidla velmi odvážní. Události odmítli vnímat optikou tehdejších představitelů Velké Británie či Francie a navzdory požadavkům svých vydavatelů nebojácně šířili pravdu o tom, co v Československu opravdu viděli a co tu prožívali. V době, kdy ještě spousta Evropanů nebrala německý nacionální socialismus dostatečně vážně, oni už viděli. A věděli. A pochopili. Patřili mezi první. První v boji proti Hitlerovi.

Už před mnoha lety jsem napsal, že záhady jsou věčným ohněm mládí. Snaha odkrývat nejrůznější tajemství nás provází už od dětství. Člověk, který si tuto vlastnost uchová i v dalších letech, dostává od Života jedinečnou šanci. Stále v něm totiž zůstává duše dychtivého kluka, dychtivé dívky. Stále se dovede těšit na příští dny. Dovede se radovat i ze zdánlivých maličkostí. Lépe pak potlačuje nástrahy dnešní podivné doby. Ať už jde například o smutek, rozmrzelost, pocity beznaděje, pomluvy, zášť druhých…. Tato kniha je určena především těmto lidem. Lidem, které vzrušuje snaha dohlédnout i daleko za obzor. Lidem, které vzrušuje snaha – v ě d ě t! Budete číst o výjimečných jedincích, kteří ještě i mnoho let po své smrti dovedou inspirovat druhé. Třebaže na ně historie z těch či oněch důvodů třeba i zapomněla. Najdete zde příběhy, které, obrazně řečeno, semlela nemilosrdná kola Osudu. Poznáte statečné muže i ženy, kteří pro svou víru, pro své přesvědčení, dokázali nasadit třeba i své vlastní životy. Stanete se svědky událostí, které jsou stále obestřeny záhadami, tajemstvím.

Jeden z mých oblíbených spisovatelů, muž s velkou odvahou, Polák putující světem a zároveň bytostný vlastenec Adam Mickiewitz, jednou napsal: "Chcete-li mě soudit, nebuďte se mnou, ale ve mně." Já ještě doplním citátem z Talmudu: "Nesuďte člověka za jeho činy, pokud jste nebyli na jeho místě." Oba tyto výroky mě provázejí celá desetiletí. Nutí mě často pochybovat, zvažovat. Nutí mě k tomu, abych se zas a znovu pokoušel vcítit do myšlení a uvažování lidí, nositelů příběhů, které mě kdy zaujaly. Ať už jde o člověka, který se dopustil zločinu či naopak v některém okamžiku projevil statečnost a zodpovědnost. Miluji život. Také proto, že mi dává možnost potkávat lidi s nevšedními příběhy, psát o nich nebo natáčet rozhlasové a televizní dokumenty. Některé z těchto neobyčejných příběhů vám nyní předkládám. V této knize najdete kapitoly Poslední z Titaniku Milenec hvězd M. R. Štefánik Česká stopa Adolfa Eichmanna Smutek Hugo Haase Odkud přišel Adolf Hitler? Poslední role Anny Letenské Šťastný Harry Jelínek Svědomí válečného vraha Ztracená závěť Lídy Baarové A kromě nich dalších šestnáct příběhů o odvaze i zločinu. Stanislav Motl

Autentický příběh dosud žijícího Bořivoje Bartoníčka, v době německého nacismu studenta a člena českotřebovské odbojové skupiny, který v naprosté izolaci strávil více než čtvrt roku v cele smrti, v těsném sousedství popravčí gilotiny (aby nakonec zázračně přežil), pomáhá autorovi – obrazně řečeno – oživit mnohatisícovou armádu mužů, žen a mnohdy ještě mladistvých chlapců a dívek, včetně dětí, kteří v mimořádně nepříznivých podmínkách vedli, přímo v srdci protektorátu Čechy a Morava, válku s mnohem silnějším a mocnějším nepřítelem. Kdo ale dnes o těchto, často až neuvěřitelně odvážných lidech ví?

Reichsminister für Volksaufklärung und Propaganda, říšský ministr lidové osvěty a propagandy Joseph Goebbels, jedna z nejslavnějších evropských hereček té doby Lída Baarová a jejich vztah, který se proplétal do dějin Třetí říše, jsou hlavním tématem této ojedinělé knihy. Z její krásy téměř zešílel; byl dokonce ochotný opustit vysokou funkci a jít za ní třeba až na kraj světa. Nová svědectví, pocházející z odkazu této české herečky, která se už ve svých dvaceti letech stala skutečnou hvězdou, ovšem napovídají, že neuhranula pouze "ďáblova náměstka", ale i samotného démona v lidské podobě - Adolfa Hitlera.

Reichsminister für Volksaufklärung und Propaganda, říšský ministr lidové osvěty a propagandy Joseph Goebbels, jedna z nejslavnějších evropských hereček té doby Lída Baarová a jejich vztah, který se proplétal do dějin Třetí říše, jsou hlavním tématem této ojedinělé knihy. Z její krásy téměř zešílel; byl dokonce ochotný opustit vysokou funkci a jít za ní třeba až na kraj světa. Nová svědectví, pocházející z odkazu této české herečky, která se už ve svých dvaceti letech stala skutečnou hvězdou, ovšem napovídají, že neuhranula pouze "ďáblova náměstka", ale i samotného démona v lidské podobě - Adolfa Hitlera.