Jiří Navrátil

Zen. Na první pohled systém beze smyslu, bez logiky, cesta plná provokací, paradoxů a výlevů zuřivosti, cesta odnikud nikam. Rozhovory mistrů s žáky se podobají spíše dadaistickému představení než duchovnímu školení - mistři hovoří v nesrozumitelných obrazech a žáci je napodobují, mistři je tlučou, a žáci jsou rázem osvíceni. A když se potká mistr s mistrem, oba se bezstarostně chechtají a my čtenáři skrytý účel tohoto nepokrytého bláznovství sotva tušíme. A přece je to cesta nad jiné přímá a nauka přísně logická. Kniha Jiřího Navrátila nás prostřednictvím bezpočtu kóanů, zenových příběhů a výroků mistrů velmi fundovaně uvádí do problematiky zenového buddhismu. Autor s hlubokou znalostí filozoficko-historických reálií postupně odkrývá smysl zenové praxe a seznamuje nás s podmínkami vzniku této filozofie a s jejím vývojem na území Číny a Japonska. Publikace má všechny předpoklady stát se pro mnohé klíčem k rozluštění zevního tajemství zenu a průvodcem na cestě k odhalení původní přirozenosti.

Mystika dnes na Západě konečně začíná ztrácet příhanu, jež na ní lpěla celá staletí. Významní představitelé západní kultury k ní již přistupují vážně a s respektem, zjišťují, že bez nekvietistické, světu otevřené mystické spirituality je každá kultura po náboženské stránce neúplná. Pokusem o ujasnění si, oč v mystice vlastně běží, a o hledání odpovědi na důležité otázky s ní spjaté jsou i tyto eseje. Snaží se především osvětlit povahu mystické zkušenosti v jejích vyšších polohách a zjišťují nepřevoditelnost bezprostředně-zkušenostní stránky poznání na stránku teoreticky určovanou. Autor charakterizuje nejvýznamnější typy zkušenosti intuice a nastiňuje měřítka adekvátnosti jejího výkladu. Tematizuje fenomén vnitřní proměny jedince, který odhalil svou ontologickou svébytnost a přesunul centrum žití z osoby na niternou hlubinu. Pokud jde o metafyzická pojmová určení intuitivně zakoušené, myšlením vposledku neuchopitelné a v tomto smyslu nemyslitelné absolutní Přítomnosti, rozlišuje autor mezi jejich původními, namnoze metaforickými či symbolickými elementárně-metafyzickými verzemi a jejich pozdějšími odvozenými a teprve sekundárně důležitými verzemi teoreticko-metafyzickými.

Kniha analyzuje vývoj českého alterglobalizačního a protiválečného aktivismu mezi lety 2002 a 2009. Zaměřuje se především na období útlumu tohoto hnutí a jeho transformaci na alterglobalizační subkulturu na straně jedné a na součást „protiradarové“ koalice na straně druhé. Konkrétně se snaží odpovědět na tyto otázky: Jaké procesy nebo mechanismy byly součástí interakce mezi českým alterglobalizačním a protiválečným aktivismem? Jaký byl dopad této interakce na spolupráci a kolektivní identitu alterglobalizačních skupin a organizací? Došlo současně se změnou protestních aktivit a partnerů rovněž ke změně jejich sdílené kolektivní identity? Studie má rovněž obecnější ambici představit současné přístupy ke studiu sociálních hnutí. Zde se autor snaží předložit odpovědi na otázky týkající se vztahu mezi kolektivní identitou a strategiemi koordinace zdrojů českého alterglobalizačního aktivismu, charakteru tohoto vztahu v různých tematických polích kolektivního jednání a v neposlední řadě jeho proměn v čase.