Friedrich Nietzsche strana 2 z 6

"[Nietzsche] magát a keresztény világnézetet tette kritika tárgyává. A kor egész közönségességét, álszent és sivár életét úgy fogta fel, mint a keresztény szellemirány végső eredményét. Az egész kereszténység úgy tűnt fel előtte, mint a gyengék és gyávák egy nagy cselvetése, mellyel az erősek és bátrak fölé akartak kerülni..." Babits Mihály

Az Antikrisztusban Nietzsche - annak ellenére, hogy művét a főbb európai nyelveken ő egyenként milliós példányszámban szerette volna megjelentetni, ami enyhén szólva ellentmond az Előszó kezdősorának, hogy a mű "azokhoz szól, kiknek száma a legkevesebb" - egy, a világból távozó ember és gondolkodó benyomását kelti; radikálisan eltávolodik kora - és a mi korunk - mindhárom jelentős eszmerendszerétől: a kereszténységtől, a liberalizmustól és a szocializmustól. Nézeteinek érvényesítésére két kitörési pont maradt csupán: vagy a heroikus-ezoterikus arisztokratizmus vagy pedig a rasszista populizmus. Hogy tanait és nézeteit a későbbiek során kik és milyen célokra használták fel, abban neki magának is felelőssége van. S bizonyos az is, hogy Az Antikrisztus sem mentes a hibáktól és a fogyatékosságoktól. Azonban rá magára is érvényesnek érezzük azt, amit Nietzsche huszonhárom esztendős korában vetett papírra: a nagy emberek tévedései olykor termékenyebbek, mint a kisszerűek igazságai. Csejtei Dezső

Cette uvre est compltement part. Ne parlons pas ici des potes : peut-tre n'y a-t-il jamais rien eu qui soit d'une telle surabondance de force. Ma notion du "dionysiaque" s'est faite ici action d'éclat ; comparé elle, tout autre agir humain apparaît misérable et limité. Qu'un Goethe, qu'un Shakespeare ne sauraient respirer un seul instant dans cette atmosphre de passion et d'altitude, que Dante, auprs de Zarathoustra, ne soit qu'un croyant, et non quelqu'un qui commence par créer la vérité, un esprit qui gouverne le monde, un destin -, que les potes du Véda soient des prtres et pas mme dignes de dénouer les chaussures de Zarathoustra, voil qui n'est encore qu'une litote et ne donne aucune idée de la distance, de la solitude azuréenne o vit cette uvre " (Nietzsche, Ecce Homo, " Pourquoi j'écris de si bons livres ")."

Nečasové úvahy vycházely postupně v letech 1873-1876. Tvoří důležitou součást Nietzschovy rané filosofie, jejíž půdorys byl rozvržen v prvotině Zrození tragédie z ducha hudby. Zejména v druhé, nejznámější úvaze O užitku a škodlivosti historie pro život přicházejí ke slovu některé náměty a postupy, které mají zásadní význam pro Nietzschovu filosofii jako celek.

Tento Nietzschův spis je souborem úvah, postřehů a aforismů, promyšleně seskupených do pěti knih, které jsou komponovány kolem tematických těžišť. Kniha Ranní červánky vznikala roku 1880 na cestách mezi Benátkami, Mariánskými Lázněmi, Naumburkem, Stresou a Janovem. Ještě na jaře 1880 nesl soubor 262 aforismů titul L’Ombra di Venezia (Stín Benátek). Do konce roku 1880 k němu přibylo několik dalších poznámkových sešitů; čistopis pořízený Nietzschovým „žákem“ Peterem Gastem byl nazván Die Pflugschar (Rádlo). Na první stranu své kopie vepsal Peter Gast slova: ,,Je tolik červánků, které ještě nezaplály. Rgvéda.“ Citát se Nietzschovi zalíbil natolik, že titul knihy změnil na Ranní červánky. Myšlenky o morálních předsudcích (Morgenröthe. Gedanken über die moralischen Vorurtheile). Kniha vyšla koncem června 1881 u Ernsta Schmeitznera v Chemnitzu. Roku 1887 opatřil Nietzsche neprodané zásoby předmluvou a nakladatel E. W. Fritzsch v Lipsku je uvedl na trh jako druhé vydání. Spis, který se v chronologii Nietzschova díla nalézá mezi Lidským, příliš lidským (1878-1880) a Radostnou vědou (1882), je souborem úvah, postřehů a aforismů, promyšleně seskupených do pěti knih, které nemají vlastní názvy, jsou však komponovány kolem tematických těžišť. Nietzsche v nich kriticky a s neobyčejnou psychologickou pronikavostí analyzuje základní mravní představy evropské kultury, morální kořeny křesťanství, altruistické etiky atd. Myšlenky o morálních předsudcích tak spolutvoří počáteční fázi podniku, který Nietzsche později nazval ,,přehodnocení všech hodnot“.

Tak pravil Zarathustra s podtitulem „Kniha pro všechny a pro nikoho“ je nejslavnějším dílem geniálního německého filosofa a básníka Friedricha Nietzscheho (1844–1900).

Audiobook Thus Spoke Zarathustra was conceived and written by Friedrich Nietzsche during the years 1881–1885; the first three parts were published in 1883 and 1884. The book formed part of his ‘campaign against morality’, in which Nietzsche explored the ethical consequences of the ‘death of God’. Heavily critical not only of Christian values but also of their modern replacements, Thus Spoke Zarathustra argues for a new value-system based around the prophecy of the Übermensch or Superman.

"The Birth of Tragedy" stands alongside Aristotle’s "Poetics" as essential works for all who seek to understand poetry and its relationship to human life. In this, his first book, Nietzsche developed a way of thinking about the arts that unites the Greek gods Apollo and Dionysus as the central symbol of human existence.

Audiobook 400 Quotes of Modern Philosophy: Nietzsche, Kant, Kierkegaard & Schopenhauer. Become familiar with the most important modern philosophers, Friedrich Nietzsche, Emmanuel Kant, Soren Kierkegaard and Arthur Schopenhauer. These four figures have shaped the entirety of Western philosophy; delve deep into their works and thoughts with a selection of the essential quotes introducing their major ideas and delineating the structure of their work with clarity.

Audiokniha Rady a zlomyslnosti. Ze světa aforismu a epigramu. AFORISMUS je - jak praví slovník - "jadrná a stručná věta, jíž se vyslovuje nějaká myšlénka neb důležitá zásada." Z toho vyplývá, že aforistický sloh "libuje si ve stručných větách". Takže ten, kdo se snaží s aforismem jakýmkoliv způsobem zacházet, je chtěj nechtěj nucen shromažďovat jadrné a stručné věty a libovat si v nich. EPIGRAM, česky prostě nápis, "slove kratičká básnička, vyjadřující s duchaplnou pointou vážnou neb satirickou myšlénku výrazně úsečnou formou, se vztahem k určité věci neb osobě."

"Hová lett Isten? Mit cselekedtünk? Talán bizony fenékig ittuk a tengert? Miféle spongya volt, amellyel eltöröltük körös-körül a teljes horizontot? Hogyan bírhattuk eltörölni ezt az örökké mozdulatlan vonalat, minden addigi vonal és mérték vissza-vonatkozását, amelyre az élet összes addigi építőmestere alapozott, amely nélkül - úgy tűnt - egyáltalán nincs perspektíva, nincs rend, nincs építkezés?" Mikor Nietzsche ezeket a vívódó kérdéseket papírra vetette 1881 őszén, már az Így szólott Zarathustra világának "építőmestere" volt, egy küzdelmes vándorlásé, melynek végén sajátjává teszi egy új világ mérték-gondolatát, az ugyanannak örök visszatérését. Ez a mű Nietzsche pályának delelőjén született. Eredeti címe is ez volt: Délidő és örökkévalóság. Nem véletlenül, hiszen minden magányosság és kudarc, külső értetlenség és benső viaskodás ellenére átszínezi a korai és kései írások hangjától elütő lágy, csúfondáros tónus. Kihallatszik belőle az ironikus-önironikus hang, a nyugalmas, délszaki derűé. A mediterrán tájaké, ahol Nietzsche a mű jó részét írta, miután ráhangolódást keresve a műre, Odüsszeusz nyomait követő hajóutat tett Genovától Szicíliáig. Igaz, a Zarathustra-mű sok helyen csak úgy zeng a szentenciáktól, az "új törvénytáblák" vésésének robajától, sőt a szitkoktól és gúnykacajoktól is. Mégis kihallható belőle a Nietzschénél másutt nem érezhető nyugalom csendje, saját szavával, a "halküonikus" csend, a téli napforduló tengernyugvásáé, melyet a görögök a termékeny béke idejének tartottak.

Najkontroverznejšia z Nietzscheho prác, posmrtne vydaná Vôľa k moci, zahŕňa jeho zrelé myslenie z osemdesiatych rokov 19. storočia. Nietzsche v nej analyzuje duchovnú situáciu svojej doby, identifikuje príčiny vzniku európskeho nihilizmu, podrobuje kritike európsku morálku, náboženstvo a filozofiu a svoje úvahy završuje pokusom o kladenie nových hodnôt. Prvé elektronické vydanie slovenského prekladu práce obsahuje prehliadnutý a opravený text knižného vydania z roku 2021.

Hutný soubor aforismů Radostná věda patří k Nietzschovým stěžejním dílům. Původně zamýšlel napsat pokračování předcházejících Ranních červánků (1881), během práce se však jeho koncepce natolik proměnila, že aforismy uveřejnil jako novou knihu, jež se stala pomyslným „středem“ jeho tvorby. K nejznámějším motivům, které se v Radostné vědě (1882) ohlašují, patří myšlenky „věčného návratu“ a „smrti boha“, které Nietzsche následně rozvinul v básnické syntéze své filosofie Tak pravil Zarathustra (1883?1885). Obě předchozí knihy pak označil za úvody a komentáře, k nimž teprve dodatečně napsal vlastní text.

Lidský život, píše Nietzsche, inspirován Schopenhauerovou metafyzikou pravůle, je bytostně ohrožen, plný bolesti, úzkosti a beznaděje. Tím, co má člověku pomoci snášet jeho osud, je umění. Ve starověkém Řecku pak Nietzsche nachází pojmenování dvou základních principů v umění působících: princip apollinský, jehož úkolem je tragickou skutečnost lživě zkrášlovat a harmonizovat, a princip dionýský, původnější a hlubší, výraz nespoutanosti a opojení, v němž se mísí hrůza, bolest i titánský vzdor.