Hanuš Nykl

Rusko je z náboženského hlediska jedinečnou zemí. Kromě postavení největšího pravoslavného státu světa má primát i v dalších oblastech. V Evropě je státem s nejvyšším počtem muslimů. V Rusku se také nachází jediná autonomní součást evropského státu, která má převážně buddhistický charakter (Kalmycko). Před revolucí mělo Rusko nejpočetnější židovskou komunitu na světě. Tato země je však bohatá i na další pozoruhodné náboženské jevy. Předkládaná publikace hovoří o fenoménu pravoslaví a jeho hlavních kategoriích (čas, bohoslužba, ikony, obřady), seznamuje s uzavřeným světem starověrců a podává celistvý přehled o hlavních náboženstvích dnešního Ruska. Hanuš Nykl (1975) se zabývá ruskou kulturou 19. a 20. století. Je autorem studií z oblastí ruské filosofie, kulturních dějin a náboženského myšlení. Zabývá se překladatelskou a editorskou činností ve svém oboru. Přednáší na Filosofické fakultě UK a působí ve Slovanském ústavu AVČR.

Kolektivní monografie více než desítky badatelů působících na několika fakultách a pracovištích Univerzity Karlovy a na dalších českých univerzitách v Brně a v Ostravě si všímá specifických rysů prekolonialismu, kolonialismu a postkolonialismu na rozsáhlém prostoru východní a jihovýchodní Evropy, včetně areálu někdejšího Sovětského svazu a bývalé Osmanské říše. Práce se vyznačuje interdisciplinárním, mnohovrstevnatým rozborem této problematiky od předkoloniálních dob (středověk, raný novověk) po současnost očima historiků, politologů, literárních vědců, etnologů, geografů atd., čímž předkládá plastický obraz této nesmírně složité a rozmanité problematiky. Kolektivní monografie více než desítky badatelů si všímá specifických rysů prekolonialismu, kolonialismu a postkolonialismu na rozsáhlém prostoru východní a jihovýchodní Evropy, včetně areálu někdejšího Sovětského svazu a bývalé Osmanské říše.

Kolektivní monografie je věnována vybraným kapitolám ruského myšlení 20. století. Nejprve se zastavuje u obecných rysů vývoje ruské filosofie v průběhu minulého století, všímá si základních proudů navazujících jak na ruskou filosofickou tradici, tak na západní filosofická paradigmata; sleduje také její osudy v emigraci a za dob Sovětského svazu. Další kapitola je analýzou filosofického systému N. O. Losského. Zabývá se především gnozeologií, metafyzikou a etikou, výsledky Losského filosofie pak porovnává se současnou filosofickou situací. V následujícím oddíle je představena politická filosofie I. A. Iljina, jehož koncepce je kritická jak vůči novodobému totalitarismu, tak vůči takzvané formální demokracii. Další kapitola hovoří o filosofii pedagogiky S. I. Gessena, jehož tvorba byla vysoce ceněna v meziválečném Československu. Poslední oddíl je věnován pojetí historie u L. N. Gumiljova, spočívající v takzvané teorii etnogeneze, pokoušející se o vysvětlení vzniku, vývoje a zániku etnik.

Kniha je věnována stému výročí Ruské pomocné akce československé vlády. Ta byla bezprecedentní humanitární pomocí ruskému protibolševickému exilu. Díky ní se Československo stalo centrem ruské vědy, myšlení a umění. Jednotlivé kapitoly se zabývají jednak vybranými institucemi vzniklými v rámci Ruské pomocné akce a jednak vybranými osobnostmi, které našly v naší zemi možnost pracovat ve svém oboru. Analyzován je obsah hlavního časopisu ruské exilové diaspory v ČSR Volja Rossii a každodenní život ruských gymnázií na území dnešní České republiky. Dále je pozornost věnována myšlení předního právního vědce a děkana Ruské právnické fakulty Pavla Novgorodceva a vydavatelské činnosti profesora Univerzity Karlovy a literárního historika Jevgenije Ljackého. Představena je též exilová tvorba jednoho z průkopníků psychoanalýzy Nikolaje Osipova a literární kritičky Naděždy Melnikové-Papouškové. Kapitola o filosofovi Ivanu Lapšinovi se zaměřuje na jeho muzikologické práce a pojetí české hudby. Publikaci uzavírá studie o historikovi Antoniji Florovském.