Zora Obstová

Autorka ve své knize zachycuje vývoj tvorby italských prozaiček od druhé poloviny 19. století, kdy se ženy začaly odvažovat prvních nesmělých krůčků na poli literatury, jež byla po dlouhá staletí téměř výhradní doménou mužů, až po dnešní dobu, kdy se pomě

Pan Linh opouští svoji vlast, zmítanou válečným konfliktem, a s hrstkou osobních věcí a malou vnučkou v náručí se vydává do Evropy, aby dívence, jež přišla o oba rodiče, nalezl nový domov a novou budoucnost. Teprve po několika dnech se v novém městě, jež ho děsí svým chladem a cizotou, odváží z ubytovny na ulici. Při jedné z procházek pak pozná pana Barka, osamělého vdovce, s nímž navzdory jazykové bariéře naváže přátelství. Poté co uprchlíky přestěhují do "Zámku", který jeho obyvatelům není dovoleno opouštět, odhodlá se Linh i s vnučkou k útěku, aby se mohl opět s Barkem setkat… Podobně jako v Claudelově předchozím úspěšném románu Šedé duše, i do příběhu Vnučky pana Linha proniká zpovzdálí válečná vřava, dotvářející neklidnou atmosféru románu. Autorovo podmanivé vyprávění v dramatu lidských radostí i tragédií tentokrát výrazněji akcentuje především motivy lásky a přátelství, znovu však upoutá i Claudelovou nepřehlédnutelnou stylistickou bravurou.

Studie, publikovaná poprvé v italštině v roce 1999, sleduje několik klíčových tendencí v procesu utváření moderní české kritiky a literární historiografie na přelomu 19. a 20. století (1883–1918). Poukazuje na vzájemné působení estetického myšlení, literární kritiky a historického studia literatury především ve vztahu k problému realismu. Interpretace dějin české literatury, kterou na přelomu 19. a 20. století podala takzvaná „Vlčkova škola“ (neboli „pozitivistická škola“ či škola „vědeckého realismu“ masarykovského ražení), si udržela vliv velmi dlouho: v různém rozpracování ji najdeme ve všech proudech teorie literatury i literární historie 20. století od strukturalismu až po marxismus. V navrženém interpretačním schématu jsou vyčleněny určité faktory, které byly určující pro utváření a zejména pro následný rozvoj literární kritiky a historiografie. Jevy, jež jsou samy o sobě významné (například rozvoj esejistického žánru nebo vytváření katolického modernismu), se z hlediska perspektivy této práce jako druhotné nekomentují. Stejným kritériem se řídil výběr osobností, jimiž se studie zabývá podrobněji, se zvláštním ohledem k první fázi jejich tvorby: T. G. Masaryk, F. X. Šalda, Arne Novák, Otokar Fischer. Kapitolu o posledně jmenovaném otiskla autorka v dvouměsíčníku Česká literatura už v roce 1997 (přel. D. Hodrová), nyní vychází celá práce v překladu Z. Obstové.

Vyšetřovateli pověřenému úkolem zjistit okolnosti série sebevražd mezi zaměstnanci gigantického průmyslového podniku je zřejmé, že věci nepůjdou hladce, již od chvíle, kdy v bezejmenném městě vystoupí z vlaku. Na nádraží na něj nikdo nečeká, do podniku je mu odepřen přístup, s absurdními překážkami musí bojovat i při pokusu ubytovat se v místním hotelu. Všechno ve městě přestává podléhat běžným zvyklostem: nesnesitelné vedro střídá sníh a polední oblohu hluboká noc, večer jsou ulice liduprázdné, zato ráno se jimi šinou kolony aut a proudí lidské řeky, kterými se nelze prodrat. Nesnáze nekončí ani poté, co je vyšetřovatel po mnoha peripetiích do podniku konečně vpuštěn, ba právě naopak… Temně komický román navazuje na podobně laděné prózy Kafkovy či Beckettovy a znovu potvrzuje neobyčejnou šíři Claudelova záběru a vypravěčské mistrovství, jež dokáže čtenáře strhnout a vtáhnout do bizarního světa autorovy imaginace.

Pan Linh opouští svoji vlast, zmítanou válečným konfliktem, a s hrstkou osobních věcí a malou vnučkou v náručí se vydává do Evropy, aby dívence, jež přišla o oba rodiče, nalezl nový domov a novou budoucnost. Teprve po několika dnech se v novém městě, jež ho děsí svým chladem a cizotou, odváží z ubytovny na ulici. Při jedné z procházek pak pozná pana Barka, osamělého vdovce, s nímž navzdory jazykové bariéře naváže přátelství. Poté co uprchlíky přestěhují do "Zámku", který jeho obyvatelům není dovoleno opouštět, odhodlá se Linh i s vnučkou k útěku, aby se mohl opět s Barkem setkat… Podobně jako v Claudelově předchozím úspěšném románu Šedé duše, i do příběhu Vnučky pana Linha proniká zpovzdálí válečná vřava, dotvářející neklidnou atmosféru románu. Autorovo podmanivé vyprávění v dramatu lidských radostí i tragédií tentokrát výrazněji akcentuje především motivy lásky a přátelství, znovu však upoutá i Claudelovou nepřehlédnutelnou stylistickou bravurou.

Autorka ve své knize zachycuje vývoj tvorby italských prozaiček od druhé poloviny 19. století, kdy se ženy začaly odvažovat prvních nesmělých krůčků na poli literatury, jež byla po dlouhá staletí téměř výhradní doménou mužů, až po dnešní dobu, kdy se pomě