Aleš Opatrný

Jak můžou rodiče a kmotři pomoci dětem a dospívajícím s tím, aby důvěřovali Bohu a navázali vztah s Ježíšem Kristem? Odpověď není jednoduchá. Celé dobrodružství ovšem začíná křtem a pokračuje. Křesťanství není kouzelný proutek, který by chránil člověka před omylem. Je to spíš velká opora, jež stojí na Boží lásce a věrnosti a na zkušenosti církve ze dvou tisíciletí dějin. Díky němu zakoušíme nezištnou lásku, kterou miluje Bůh, milosrdenství, které jinde takovou měrou nenajdeme, i lásku těch, kdo žijí z Boží lásky. Inspiruje nás, abychom neopláceli zlým za zlé, ale odpouštěli, abychom příliš nekalkulovali, ale nezištně rozdávali lásku, abychom žili bohatý život i v nesnázích. Autor nedává univerzální recept, „jak na to“. Ukazuje na zásadní věci, na které je dobré dbát, aby dar křtu nebyl zbytečně zmařen. Součástí knížky je i užitečná příloha se základními texty.

Drobná příručka z pera známého kněze Aleše Opatrného pomůže rodičům a kmotrům představit si, co znamená křest dítěte pro jeho život a jeho vztahy. Seznamujeme se s tím, co si od křtu lze slibovat, co čeká na rodiče a přítomné při obřadu křtu a co je třeba zařídit, abychom se vyhnuli zbytečnému stresu. Křest je základem pro jedinečný vztah Boha k člověku a člověka k Bohu. Tato publikace poodhaluje smysl křtu a vlídně k němu zve. Nenahrazuje osobní setkání rodičů s křtícím knězem či jáhnem, ale jejich přípravu určitě usnadní.

Kniha Aleše Opatrného se věnuje především současnosti pastorální praxe. Vychází z přesvědčení, že úkolem pastorace není pouhé opakování správných zásad a jejich aplikování do života lidí, ale porozumění životu současníků a přibližování evangelia v různých situacích. Vybraná témata, jako např. situace křesťana v současné euroamerické civilizaci, oblast rodiny a výchovy a trvalý úkol křesťanů prohlubovat křesťanskou identitu a současně umět žít v pluralitě, jsou zpracována s ohledem na nové pastorační paradigma. Výslovně je odmítáno uzavření do ulity, řešení současnosti a budoucnosti návratem do minulosti a zaměňování reálného světa se světem ideálním, který je možné si přát, ale který bude v plnosti realizován až druhým příchodem Kristovým. Sondy do pastorační situace ve vybraných oblastech nejsou návody k řešení, ale chtějí poskytnout podněty k promýšlení reálných situací stylem odpovídajícím jak obsahu křesťanské víry, tak i potřebám a možnostem dnešních křesťanů.

Chcete svůj život v manželství postavit na spolehlivých základech? Máte strach, že váš vztah nevydrží? Tato užitečná příručka nabízí léty prověřenou, a přitom i dnes platící zkušenost s vytvářením a budováním manželství a rodiny, a to nejen v katolické církvi. Autor připravoval na manželství stovky párů. Dodával jim důvěru v to, že lze vytvořit dobré a stabilní manželství, které není jen krátkodobým projevem nadšení. Je realistou, a informuje proto i o překážkách a záludnostech, s kterými se v manželství a cestou k němu setkáváme, které však můžeme překonat. Varuje před tím, čím lze velký vztah lásky snadno rozbít, a povzbuzuje ke vzájemnému odpuštění, protože „zkušenost, že lze překonat to, co se snažilo dvojici rozdělovat, je velkou pomocí při každé další roztržce“.

„Ten, kdo žije dlouho v manželství, ví, že bez odpuštění to nejde. Jinak by se z manželství stala permanentní válka... Anebo nebezpečné a nepříjemné odcizování se, kdy se už jeden na druhého nezlobí, ale ani neodpouští, nedělají si nic vyloženě zlého, ale dobrého také ne. Na druhou stranu: překonané těžkosti, překonané rozbroje, smíření po hádkách jsou cennými stavebními kameny vztahu. Zkušenost, že lze překonat to, co se snažilo dvojici rozdělovat, je velkou pomocí při každé další roztržce. Odpuštění v manželství není jen užitečná a praktická věc, ale také jeden z důležitých prvků, kterými se tento vztah dále buduje.“ Příprava na manželství z pera P. Aleše Opatrného se nabízela po mnoho let jako pomůcka pražského Pastoračního střediska a posloužila již bezpočtu snoubenců a manželských párů. Ani po letech neztratila svou aktuálnost, proto autor na základě svých zkušeností z pastorace text upravil a doplnil, takže vychází poprvé v knižní podobě.

Svátost smíření je krásná část kněžské služby. Člověk při ní zažije nejedno úžasné Boží působení. Hodně se také při této službě naučí o Bohu i o lidech. Někdy jsou kajícníci takřka fascinováni svými hříchy a jejich vyznáváním, a nikoli živým Bohem. Dospělí lidé někdy přijímají tuto svátost jako v dětství; v dospělosti už s tím nic dalšího neudělali. Někteří křesťané ke zpovědi ani nepřijdou, protože ji vnímají jako něco odpuzujícího, nepřístupného a nepochopitelného. Autor se nám v těchto úvahách snaží co nejvíce přiblížit velikost Božího působení. Hříchy není radno zlehčovat. Uvědomme si však, že hříchy mají všichni lidé, zatímco odpouštějícího Boha znají v plnosti jen křesťané. A toto poznání je nesmírným darem, které je třeba dopřát každému v co nejvyšší míře. Aleš Opatrný nezpochybňuje, jak je tato svátost potřebná či dokonce povinná. Chce ale hlavně ukázat, jak je skvělá. Díky jejímu slavení ve víře může odpouštějící a uzdravující Trojjediný Bůh stále více zářit v našich životech a my mu můžeme stále více důvěřovat.

Aleš Opatrný je známý jako plodný autor duchovních knih, doprovázeč a zpovědník i jako přednášející na (nejen) charismatických konferencích. Celý jeho životní příběh ale zná málokdo. V knižním rozhovoru s Tomášem Kutilem dává nahlédnout do svého soukromí, zázemí i názorů. Dozvídáme se, z jaké rodiny pochází, jak hledal víru i své místo ve světě, co pro něj znamenalo veslování a práce ve fabrice i jak dospěl ke kněžství. V jednotlivých kapitolách sledujeme jeho začátky v Plzni, vyhnanství v Toužimi i dobu, kdy službu kněze vykonávat nesměl. Úplně nové možnosti se před ním otevřely po sametové revoluci, kdy se pustil do řady aktivit. Zvolnění a nové nadechnutí pak přichází s jeho pozdní akademickou dráhou. Aleš Opatrný ovšem nekomentuje jen své životní peripetie. Vyjadřuje se i k problémům manželství a mezigeneračních vztahů nebo k ekumenické spolupráci. Vyprávění končí symbolicky na Vyšehradě tam hleděl z Vltavy coby veslař, tam dnes bydlí a tam za ním přijíždějí lidé z celé republiky.

Doc. Ing. Aleš Opatrný, Th.D. je kněz pražské arcidiecéze. U nás i na Slovensku je známý jako vyhledávaný duchovní doprovázející, přednášející a exercitátor. Je autorem řady knih, z nichž některé napsal záměrně popularizačním stylem jako právě vydávané Výzvy stárnutí. Z úvodu autora: "Byli jsme mladí, a už nejsme. Ledacos nás bolí, a pokud ne sami na sobě, tak na svých vrstevnících vidíme, že stárnutí je proces, který nelze zastavit. Tato útlá knížka by chtěla napomoci k tomu, abychom se úkolu stárnutí včas chopili a dobře se ho zhostili."

Dárková publikace obsahuje hrst zamyšlení nad manželským slibem, krásné fotografie a motivační citáty na téma manželství a partnerských vztahů. Slib, který si manželé vzájemně dávají během svatebního obřadu, není něčím chvilkovým, co vyprchá, ale programem na celý život, k němuž je dobré se vracet.

Kniha Aleše Opatrného se nezabývá evangelizačními postupy a doporučeními, jak konkrétně evangelizaci v těch nebo oněch podmínkách vést. Snaží se podněcovat k přemýšlení zejména o trojici úzce souvisejících zásadních pojmů - evangelizace, víra a charakteristiky současné společnosti. K tomu patří také úvahy o dnešní cestě církve a o laicích jako důležitých činitelích v oblasti evangelizace. Evangelizace je zde chápána jako přiblížení evangelia člověku, které mění jeho život. Víra jako dialogická skutečnost, odehrávající se mezi hovořícím Bohem a vnímajícím člověkem, který Boží zvěst přijímá jako odpověď na své existenciální otázky. Důraz je přitom kladen na vnímání příhodného času (kairos), kdy je člověk s Božím přispěním schopen evangelium přijímat. Charakteristiky současné společnosti jsou viděny jako důležitý podklad pro chápání našich současníků.

Žádné manželství není procházka růžovým sadem, těžkosti se nevyhnou nikomu. Manželé dělají chybná rozhodnutí, ale ta by neměla vést k jejich definitivnímu rozchodu. Autor během své dlouholeté kněžské služby poznal řadu manželskych párů. Některé zvládly neuvěřitelné obtíže, a jejich manželství přesto přežilo. Ani série špatných rozhodnutí nemusí končit rozpadem manželství. Když se tak totiž stane, bolest všech zúčastněných je nesmírná. Vyvarovat se je třeba dvou extrémů: vědomé lehkomyslnosti a přehnané ustaranosti. Hrozby a problémy nemusí znamenat katastrofu. Je třeba hledat cestu dál a ne cestu k ukončení vztahu a společného života, říká s nadějí autor.

Aleš Opatrný (* 1944), kňaz Pražskej arcidiecézy a zakladateľ Pastoračného strediska pri PA, je známy aj na Slovensku ako vyhľadávaný prednášajúci a exercitátor. Ako vynikajúci a triezvy znalec človeka, aj v tejto knižke upriamuje pozornosť čitateľa na to, čo je v sviatosti zmierenia podstatné. Búra falošné prístupy k spovedi, prináša nové spovedné zrkadlá a usiluje sa poukázať na to, že spoveď má byť predovšetkým stretnutím s odpúšťajúcim a uzdravujúcim Bohom.

I když je hlavním polem zkoumání a popisu problematiky manželství a rodiny v této knize teologie, neomezuje se pouze na ni. Naopak ve snaze přispět k hlubšímu pochopení okolností, v nichž křesťané dnes svá manželství a rodiny, chce zprostředkovat širší pohled na využití výsledků bádání různých teologických i neteologických disciplín. Jan Sokol připomíná, že dnešní rodina žije v jiných životních podmínkách, než tomu bylo před sto a více lety, a ukazuje, že tehdejší model rodiny většina manželských párů v naší kultuře realizovat nemůže a ani nechce. Biblistka Mireia Ryšková ve svém příspěvku ukazuje, jak může být biblický základ podkladem solidních teologických úvah a inspirací k řešení aktuálních otázek manželství. Na základě obsáhlejšího teologického zkoumání prezentují Vojtěch Novotný a Prokop Brož rodinu jako domácí církev. Lubomír Mlčoch se věnuje významu ekonomie pro rodinu a významu křesťanské rodiny pro život společnosti. Příspěvek Libora Prudkého pojednává o anomii čili bezdomovectví či nezakořeněnosti v oblasti života rodin. Na nezastupitelnou roli rodičů ve výchově ve víře a rozvíjení víry poukazuje Ludvík Dřímal, který v péčí rodičů o výchovu ve víře nalézá cestu překonání takzvaného zeškolštění katecheze. Aleš Opatrný mimo jiné upozorňuje na potřebné zásady snah pomoci rodinám v nesnázích. Josef Zeman psycholog a křesťan s velkou poradenskou zkušeností v oblasti manželství a rodiny analyzuje současnou situaci a nabízí cesty k vytváření a udržení dobré motivace k manželství a životu podle křesťanských zásad.

Čím více se v katolické církvi doceňuje význam obdarování, která každý křesťan dostává, tím více je také třeba mluvit o úkolech, které z toho v oblasti pastorace plynou. Nejde zdaleka jen o opakovaně konstatovaný nedostatek kněží v mnoha zemích, ale o zodpovědné využívání Božích obdarování pro život církve. Všichni pokřtění mají účast na kněžském, prorockém a královském úřadě Kristově. Z toho plynoucí uschopnění a úkoly neplatí jen pro nositele služebného kněžství, ale adekvátním způsobem pro všechny. Nejde o „klerikalizaci laiků“, ale o co nejplnější život mystického těla Kristova, jehož jsou biskupové, kněží, jáhni, řeholníci, řeholnice a laici údy. Proto se jeví jako potřebné zabývat se pastorální teologií v takovém úhlu pohledu, který laikům ozřejmuje pastoraci v církvi a současně pobízí k podílu na pastorační činnosti, která by měla základy v pastorální teologii, přiměřené životním rolím laiků.