Ivo Pejčoch strana 3 z 4

Po přibližně čtyřech letech dostáváte do rukou další díl řady Obrněná technika. V samém úvodu bych rád vysvětlil číslování této knihy. V roce 2010 vyšel zatím poslední díl číslo 10 (Japonsko v letech 1919-1945). Jak jsem v něm avizoval, jako následující měl vyjít díl 11, věnovaný USA. Získávání podkladů a jejich zpracování se však nečekaně prodloužilo, po dohodě s novým vydavatelem tedy došlo k předřazení již připraveného dílu, věnovaného první světové válce. Ten máte nyní před sebou s pořadovým číslem 13. Díl 11 o obrněné technice Spojených států amerických vyjde ještě letos a pokud půjde vše jak má, v příštím roce 2015 vyjde poslední díl série s číslem 12, bude věnován Velké Británii a dalším zemím Commonwealthu. Předem neplánovanou shodou okolností tak poslední díl řady vyšel před dvěma, které mu měly předcházet. Hlavním důvodem se stala logická snaha vydavatele připravit publikaci k 100. výročí vypuknutí první světové války, které připadá na rok 2014. Vzhledem k tomu, že kniha popisuje jasně vymezenou a přes svou bouřlivost a tragičnost poměrně krátkou historickou etapu, podařilo se do textu zařadit všechny země, které se v dané době významnějším způsobem zapsaly do dějin vývoje a výroby obrněné techniky. Jednotlivé státy jsou seřazeny abecedně, každý z příslušných typů je do textu vložen jako samostatná kapitola.

S rozvojem tankových vojsk se jako stále palčivější jevila otázka boje s tímto druhem válečné techniky. Vzhledem k tomu, že standardní tažené kanóny neumožňovaly vést rychlý manévrový boj proti obrněné technice, zrodila se myšlenka jejich instalace na vhodné pásové, polopásové či kolové podvozky. Tak se zrodil nový druh pozemní obrněné techniky, označovaný v češtině jako stíhače tanků. Jejich první generace představovaly stroje, vyzbrojené protitankovými kanóny nejrůznějších konstrukcí, v průběhu desítek let vývoje se ale objevily i stroje s bezzákluzovými kanóny, řízenými raketovými střelami a v posledních dekádách také vozidla, kombinující v sobě schopnosti hloubkového průzkumu, palebné podpory i boje proti obrněné technice. Kniha stíhače tanků je další z řady publikací, mapujících vývoje jednotlivých druhů obrněné techniky od samotných počátků až do současné doby.

Lehké tanky představují jeden ze základních druhů obrněné techniky, objevily se již na frontách první světové války a v prvních letech druhé světové války se staly jedněmi z nejvýznamnějších a nejpočetnějších zástupců tankové zbraně. Když je moderní střední tanky odsunuly z pozice jednoho z hlavních ofenzivních prostředků, přešly k průzkumným a dalším úkolům. Ty plnily i následující desetiletí, kdy se objevovaly také ve stavu jednotek speciálních sil. Publikace se věnuje i jejich menším příbuzným, tančíkům, používaných od třicátých do počátku padesátých let.

Kniha Vojáci na železné oponě se zabývá osudy vojáků, kteří se pokoušeli uprchnout z Československa přes systém pohraničních zátarasů, i pohraničníky, kteří měli za úkol odchodu do exilu zabránit. Na obou stranách pomyslné barikády byli muži, kteří v důsledku postavení železné opony a útěků přes ní položili životy. Jimi se zabývají první dvě části knihy, třetí je zaměřena na úspěšné i neúspěšné pokusy vojáků proniknout přes železnou oponu na západ. Dosavadní výzkum prokázal třiceti čtyř jmen vojenských osob, které z nejrůznějších příčin zahynuly během pokusu o překonání pohraničních zátarasů mezi Československem a Spolkovou republikou Německo, popřípadě Rakouskem. Z této skupiny byli čtyři muži příslušníky československého zahraničního vojska ve Velké Británii a na Středním východě v letech druhé světové války, jeden důstojníkem ČSLA a jeden z politických důvodů propuštěným rotmistrem, jeden důstojníkem a další rotmistrem Pohraniční stráže, dva agenty vojenského zpravodajství, dvacet čtyři vojáky základní služby u ČSLA nebo Pohraniční stráže, jeden příslušníkem východoněmecké NVA a jeden Sovětské armády. Dva z těchto mužů jsou uvedeni zcela poprvé,dosud se nevyskytovali v žádném publikovaném seznamu železné opony. Všeobecně se udává, že z přibližně 650 pohraničníků, kteří zahynuli při střežení státní bylo jen deset zastřeleno nebo jinak usmrceno narušiteli hranic. Většina publikací přitom tvrdí, že padli pod palbou takzvaných agentů-chodců, tedy kurýrů západních zpravodajských služeb, vysílaných na československé území. V textu jsou popsány všechny známé případy, kde se příčina smrti příslušníka připisuje násilné činnosti ozbrojených zběhů, uprchlíků nebo kurýrů. Třetí část knihy se zabývá fenoménem zběhnutí do zahraničí, který byl po celá čtyři desetiletí živým, i když pečlivě utajovaným tématem. Za období totalitního systému opustilo ilegálně Československo nebo se o to pokusilo poměrně značné množství vojáků a to dokonce také příslušníků Pohraniční stráže, považované režimem za kádrovou elitu. Vzhledem k možnostem, jaké jim služba na hranici skýtala, představovali právě oni významné procento vojenských osob,které se pokusily dezertovat do Rakouska nebo Spolkové republiky Německo. Vzhledem k tomu, že se jednalo o řádově tisíce případů, jsou zde pochopitelně popsány modelové události, nabízející pohled na tuto dosud nepopsanou kapitolu československé vojenské historie.

Kniha Vojáci na popravišti je přehledem vojenských osob, popravených na území Československa v období od nástupu komunistického režimu v únoru 1948 až po zrušení absolutního trestu v zemi. Mezi vojenské osoby jsou zahrnuti jak aktivně sloužící důstojníci, tak propuštění ze služby z politických důvodů i veteráni exilových vojenských jednotek z let druhé světové války. K nim se připojují rovněž příslušníci Pohraniční stráže, která představovala součást ozbrojené moci Československa. Vedle známých politických kauz generála Heliodora Píky nebo podplukovníků Františka Skokana a Josefa Robotky se seznámíme i s osudy dalších vojáků, jejichž osudy v některých případech téměř upadly v zapomnění.

Kniha se zabývá historií krajně pravicových politických subjektů v Čechách a na Moravě v období od počátku dvacátých let po konec druhé světové války. V úvodní části je popsán vznik fašismu v Itálii a nacionálního socialismu v Německu. Další kapitoly se zabývají jednotlivými politickými stranami, hlásícími se k těmto ideologiím a působícími v letech první republiky a protektorátu. Historie těchto subjektů je řazena chronologicky, značný prostor je věnován takzvanému Židenickému puči, jedinému po kusu extremistů o násilný státní převrat za éry demokratického Československa. Formace, působící v letech protektorátu, ve většině případů kolaborovaly s okupačním nacistickým režimem a publikace se zaměřuje i na tento fenomén. Součástí textu jsou ve dle popisu dějin jednotlivých stran či hnutí i osudy jejich nejvýraznějších představitelů, v závěru se čtenář seznámí s poválečným vyrovnáním národa s kolaborací v podobě retribucí na půdě Národního a mimořádných lidových soudů.

Těžké tanky představují nejmohutnější kategorii obrněné techniky. Byly prvními tanky, nasazenými do akce, později převzaly roli silně obrněného úderného prostředku, určeného zejména k prolomení silně bráněných úseků fronty. Největší slávu získaly v letech druhé světové války, důležitou součást výzbroje velmocí tvořily i po jejím ukončení. V prvních letech studené války tvořily významnou součást výzbroje Sovětské armády, jako protiváhu je vlastnily i státy NATO. Až rozvoj nových vojenských technologií v 60. letech poslal tento druh obrněné techniky do historie.

Kurýři západních zpravodajských služeb, poprvé v letech 1949-1958

Kniha pojednává o evropských zemích, s výjimkou ostrovní Velké Británie, které v minulosti postavily nebo provozovaly nosiče letadel. Najdeme zde příběhy nejen letadlových lodí, ale také vrtulníkových křižníků, hydroplánových nosičů nebo vrtulníkových výsadkových lodí. Text je řazen po jednotlivých státech, kapitoly jsou věnovány konkrétním lodím nebo jejich třídám. Jedná se o první titul z řady o dějinách válečných lodí, která je v nakladatelství Svět křídel ve spolupráci s Ivo Pejčochem připravována.

Kniha je pokračováním titulu Hrdinové železné opony. Opět pojednává o odvážlivcích, kteří se rozhodli opustit komunistické Československo za každou cenu a použili k tomu mnohdy velmi neobvyklé prostředky. V knize je popsán po domácku vyrobený obrněnec, úlety sportovních letců, ale také balony západních kurýrů nebo přechody pohraničními řekami. Pro srovnání je na konci textu zařazeno několik příběhů klasických "kopečkářů".

Malý a statečný bojovník, jeden z posledních bojově nasazených dvojplošníků, letoun bojující v letech druhé světové války na třech kontinentech a na obou válčících stranách I tak by se dal popsat známý typ Gloster Gladiator.

Malý a statečný bojovník, jeden z posledních bojově nasazených dvojplošníků, letoun bojující v letech druhé světové války na třech kontinentech a na obou válčících stranách I tak by se dal popsat známý typ Gloster Gladiator.

Nejmenší a nejlehčí stíhací letoun používaný americkým letectvem v letech druhé světové války… Anebo také jedna z nejnekonvenčnějších stíhaček historie. I tak lze popsat letoun Bell P-39 Airacobra. Ve své době byla koncepce letadla s příďovým podvozkem a s motorem umístěným za pilotovou sedačkou něčím šokujícím a neuvěřitelným. A přesto vzniklo letadlo, které se zapsalo do historie. Když už ne tím nejzářivějším písmem v zemi svého vzniku, ve Spojených státech amerických, vynahradilo si to na východní frontě, kde se v rukou sovětských stíhačů stalo jedním z nejúspěšnějších typů, jež s rudými hvězdami vůbec kdy létaly. Autor se v tomto svazku Bojových legend zabývá nejenom typ Bell P-39 Airacobra, ale i jeho nástupcem, stíhačkou Bell P-63 Kingcobra, který z Airacobry přímo vycházel.

To, že Francie byla v obrněné technice v období mezi oběma světovými válkami skutečnou velmocí, se obecně zase až tak moc neví. Francouzští konstruktéři tanků, obrněných transportérů a obrněných automobilů představovali skutečnou světovou špičku a svými výtvory ovlivnili vývoj obrněné techniky v řadě zemí světa. Pokud patřili francouzští tvůrci tanků k těm nejlepším a jejich vý­tvory nikterak nezaostávaly za tím, co vznikalo kdekoliv jinde ve světě, zcela jinak tomu bylo z hlediska filosofie použití této moderní zbraně. Tam Francouzi beznadějně zaostali, především pak proti svému nejnebezpečnějšímu protivníku, nacistickému Německu… O tom všem vypráví sedmý díl řady Obrněná technika. Kromě historie francouzských obrněných sil jsou detailně popsány desítky tanků, transportérů, sa­mohybných děl atd. Nedílnou součástí knihy je opět – jak už je u této řady zvykem – bohatá fotografická příloha, výkresy a barevná schémata.

Jedno z nejkurióznějších bojových letadel světové historie, stroj, jemuž za oběť padlo více vlastních pilotů, než kolik si tento typ mohl na své konto připsat úspěchů na úkor nepřítele…

Jedno z nejkurióznějších bojových letadel světové historie, stroj, jemuž za oběť padlo více vlastních pilotů, než kolik si tento typ mohl na své konto připsat úspěchů na úkor nepřítele…