Ivo Pejčoch strana 3 z 4

Po komunistickém převratu v roce 1948 došlo velmi rychle k rozpoutání vlny perzekucí proti skutečným ale i jen domnělým nepřátelům nového režimu. Tisíce lidí skončily za mřížemi v důsledku politických procesů, přibližně dvě stě padesát bylo popraveno. Represe samozřejmě vyvolaly reakci v podobě protikomunistických akcí různého druhu, jež dnes nazýváme třetí odboj.

Lehké tanky představují jeden ze základních druhů obrněné techniky, objevily se již na frontách první světové války a v prvních letech druhé světové války se staly jedněmi z nejvýznamnějších a nejpočetnějších zástupců tankové zbraně. Když je moderní střední tanky odsunuly z pozice jednoho z hlavních ofenzivních prostředků, přešly k průzkumným a dalším úkolům. Ty plnily i následující desetiletí, kdy se objevovaly také ve stavu jednotek speciálních sil. Publikace se věnuje i jejich menším příbuzným, tančíkům, používaných od třicátých do počátku padesátých let.

S rozvojem tankových vojsk se jako stále palčivější jevila otázka boje s tímto druhem válečné techniky. Vzhledem k tomu, že standardní tažené kanóny neumožňovaly vést rychlý manévrový boj proti obrněné technice, zrodila se myšlenka jejich instalace na vhodné pásové, polopásové či kolové podvozky. Tak se zrodil nový druh pozemní obrněné techniky, označovaný v češtině jako stíhače tanků. Jejich první generace představovaly stroje, vyzbrojené protitankovými kanóny nejrůznějších konstrukcí, v průběhu desítek let vývoje se ale objevily i stroje s bezzákluzovými kanóny, řízenými raketovými střelami a v posledních dekádách také vozidla, kombinující v sobě schopnosti hloubkového průzkumu, palebné podpory i boje proti obrněné technice. Kniha stíhače tanků je další z řady publikací, mapujících vývoje jednotlivých druhů obrněné techniky od samotných počátků až do současné doby.

Po přibližně čtyřech letech dostáváte do rukou další díl řady Obrněná technika. V samém úvodu bych rád vysvětlil číslování této knihy. V roce 2010 vyšel zatím poslední díl číslo 10 (Japonsko v letech 1919-1945). Jak jsem v něm avizoval, jako následující měl vyjít díl 11, věnovaný USA. Získávání podkladů a jejich zpracování se však nečekaně prodloužilo, po dohodě s novým vydavatelem tedy došlo k předřazení již připraveného dílu, věnovaného první světové válce. Ten máte nyní před sebou s pořadovým číslem 13. Díl 11 o obrněné technice Spojených států amerických vyjde ještě letos a pokud půjde vše jak má, v příštím roce 2015 vyjde poslední díl série s číslem 12, bude věnován Velké Británii a dalším zemím Commonwealthu. Předem neplánovanou shodou okolností tak poslední díl řady vyšel před dvěma, které mu měly předcházet. Hlavním důvodem se stala logická snaha vydavatele připravit publikaci k 100. výročí vypuknutí první světové války, které připadá na rok 2014. Vzhledem k tomu, že kniha popisuje jasně vymezenou a přes svou bouřlivost a tragičnost poměrně krátkou historickou etapu, podařilo se do textu zařadit všechny země, které se v dané době významnějším způsobem zapsaly do dějin vývoje a výroby obrněné techniky. Jednotlivé státy jsou seřazeny abecedně, každý z příslušných typů je do textu vložen jako samostatná kapitola.

Přestože Japonsko nepatřilo k "velkým hráčům" v oblasti obrněné techniky, historie jeho anků , samohybných děl a obrněných auomobilů patří k jedněm z nejzajímavějších. Je to totiž součást historie celého Dálného východu od konce první světové války do konce války, jež do dějin vstoupila pod názvem druhá světová válka.

Na úspěšnou řadu knih, věnujících se dějinám vývoje a nasazení obrněné techniky v období od konce první světové války do roku 1945, navazuje další díl, věnovaný Spojeným státům americkým. Po první světové válce tvořily páteř amerických obrněných jednotek především lehké tanky francouzské konstrukce FT a těžké Mk VIII Liberty, zkonstruované ve Velké Británii. Meziválečné období bylo charakterizováno demilitarizací a dopady světové hospodářské krize, šíře pojatý vývoj je datován až do období poloviny třicátých let. Po vstupu USA do války se však produkce obrněné techniky mnoha kategorií rozeběhla v ohromném měřítku a jenom tanků Sherman bylo postaveno bezmála padesát tisíc. V knize je postižen vývoj lehkých střední i těžkých tanků, ale také samohybných děl, stíhačů tanků, protiletadlových samohybných kompletů, obrněných automobilů, obrněných transportérů i obojživelných strojů. Vedle amerických ozbrojených sil používaly popisované stroje i spojenecké armády, jak západní koalice, tak Sovětského svazu. Rok 1945 neznamenal konec dějin druhoválečné techniky, z poválečných přebytků ji převzala celá řada zahraničních armád a postarší americké stroje pomohly vybudovat moderně pojaté obrněné síly v mnoha zemích. Americké tanky jsou tak spojeny i s arabsko-izraelskými konflikty, indicko-pákistánskými válkami a dokonce ještě občanskou válkou v bývalé Jugoslávii. K dějinám amerického kontinentu patří rovněž vývoj obrněných vozidel v zemích Střední a Jižní Ameriky, které jsou k tématu připojeny jako doplněk. Vývoj v této oblasti je prakticky neznámý, přesto k němu patří tak pozoruhodná vozidla, jakým byl argentinský střední tank Nahuel. Řadu Obrněná technika uzavře roku 2015 díl číslo 12, zaměřený na vývoj a nasazení ve Velké Británii, Kanadě, Austrálii, Indii, Novém Zélandu a Jihoafrické Uniii, tedy zemích takzvaného Commonwealthu.

Prokop Tomek a Ivo Pejčoch, pracovníci Vojenského historického ústavu v Praze, zpracovali dosud opomíjené historické téma, problematiku vynuceného pobytu sovětských jednotek v Československu a škody, které na našem území za dvě desítky let okupace jejich vojáci napáchali. Během několika měsíců po vpádu invazních sil Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968 narůstaly oběti na životech i počty zraněných, kteří se stali oběťmi řádění okupačních jednotek. Ty navíc během krátké doby způsobily škody v řádu desítek až stovek milionů tehdejších korun. Tyto skutečnosti byly do značné míry známy, protože tuhá cenzura byla dočasně zastavena. Jak ale nová kniha přesvědčivě ukazuje, dosud udávaný počet 108 civilních obětí na životech byl silně podhodnocený. Následující dvě desítky let „dočasného“ pobytu, kdy se dočasnost stala v představě většiny obyvatel věčností, však umírali další nevinní civilisté. Další občané utrpěli nezvratná poškození zdraví a materiální škody dosahovaly astronomických částek. Tyto zamlčované skutečnosti odhaluje nová kniha dvojice vojenských historiků. Kniha se ale tématice sovětské okupace však věnuje v širším pojetí. V úvodních kapitolách je popsán například právní rámec „pobytu“ Střední skupiny vojsk v Československu či metodika jednání o škodách. Další kapitoly však přinášejí také informace o počtech, struktuře nebo úkolech okupačních jednotek, a snaží se nastínit každodenní život uzavřených prostorů. Konečně se kniha věnuje také otázkám odsunu Sovětských vojsk z Československa po pádu komunistického režimu, odstranění ekologických škod a zejména hledání spravedlnosti pro oběti tragických událostí. Černá kniha sovětské okupace zcela poprvé nabízí analýzu zločinů a násilného chování, skutečný počet obětí zločinů, ignorantství, bezohlednosti i lhostejnosti příslušníků okupačních jednotek. Ukazuje také způsoby, jakými se československé státní orgány a sovětská vojenská justice s pachateli vypořádaly, či lépe řečeno v řadě případů bohužel nevypořádaly. Fakta o jednotlivých událostech byla vyhledána v původních a zatím nevyužitých archivních pramenech. Kniha je doplněna množstvím unikátních, dosud nezveřejněných fotografií. Nakladatelství Svět křídel i oba autoři se novou knihou pokoušejí zaplnit výrazné bílé místo v naší nedávné historii a současně splatit jistý dluh, který společnost vůči nevinným obětem sovětské okupace 1968-1991 má. Prokop Tomek a Ivo Pejčoch, pracovníci Vojenského historického ústavu v Praze, zpracovali dosud opomíjené historické téma, problematiku vynuceného pobytu sovětských jednotek v Československu a škody, které na našem území za dvě desítky let okupace jejich vojáci napáchali.

Kniha Od Švejka k Terazkymu se věnuje výrazným postavám šesti českých knih s vojenskou tématikou, respektive jejich skutečným předlohám. Jak v Osudech dobrého vojáka Švejka za světové války, tak v Tankovém praporu Josefa Škvoreckého či Černých baronech Miloslava Švandrlíka jsou vykresleny literární postavy, které se staly součástí našeho kulturního dědictví. Mnohé z jejich nejslavnějších citátů přešly do běžné hovorové mluvy, tyto osobnosti se dočkaly i vizuálního ztvárnění formou filmových děl. Publikace Od Švejka k Terazkymu se však věnuje jinému aspektu vojenských románů, a to reálným vzorům legendárních postav. Klade si otázku, zda skutečně existovali muži, kteří byli předlohou pro napsání Josefa Švejka, rotného Dany Smiřického, majora Halušky, přezdívaného Terazky nebo obávaného velitele tankistů, majora Borovičky, známého jako Malinkatý ďábel. Komunikací s autory i výzkumem v archivech a prostudováním rodinných pozůstalostí se podařilo alespoň u části z těchto osob, i řady dalších, poodkrýt oponu jejich anonymity a nahlédnout do skutečných životů literárních hrdinů. U většiny z popisovaných osob se podařilo najít i jejich fotografie a dát jim tak opravdovou tvář. Publikace tak nabízí pohled na slavná literární díla z dosud nepříliš akcentovaného úhlu.

Kniha se věnuje neobvyklé kategorii vojenského letectva, pilotovaným letadlům poháněným raketovými motory. V období mezi dvěma světovými válkami umožnil technických vývoj přistoupit ke stavbě a zkouškám prvních raketových letounů. Zprvu se jednalo o vyloženě experimentální stroje, odtud však nebylo daleko k úvaze o jejich vojenském využití. Raketový pohon nabízel jinak nedosažitelnou rychlost a dostup, což vedlo některé konstruktéry k návrhu strojů tohoto druhu. Od nich byl jenom krok k dalšímu využití raketových technologií, návrhům pilotovaných letadel. Většina z nich se z nejrůznějších příčin nedostala do výzbroje, druhá světová válka však byla jediným konfliktem v dosavadních dějinách, kdy nebe ozařovaly plameny z trysek válčících raketových letounů. Vedle bojových operací Messerschmittova Me 163 Komet a japonské sebevražedné Ohky vznikla na obou stranách válečné barikáda celá řada dalších raketových letadel, které však nepřekročily pokusnou fázi vývoje. Práce na pilotovaných raketových letounech pro bojové účely pokračovaly ještě několik let po válce, prudce rostoucí výkony mnohem praktičtějších proudových letadel je však z této oblasti zcela vytlačily. Období druhé světové války a let před jejím vypuknutím je tak v letecké historii výjimečné i z pohledu raketového vývoje.

Nacistická okupace českých zemí, která následovala po bezprecedentním odtržení rozsáhlých pohraničních území v důsledku „Mnichova“, přinesla šest let hrůzovlády a ohromné oběti na životech domácího obyvatelstva. Válečným běsnění a do té doby nepředstavitelnými zločiny proti lidskosti byla postižena nejen Evropa, ale i země Dálného východu. Ještě před koncem války tedy řešily hlavní mocnosti i jednotlivé dotčené státy otázku potrestání pachatelů a vyrovnání se s válečnými zločiny a kolaborací. V Československu nastalo krátce po osvobození období takzvaného retribučního soudnictví (z latinského retributio-odplata). Speciálně k tomuto účelu zformované soudní stolice měly řešit potrestání jak německých válečných zločinců, zejména z oblasti politického vedení a potlačovacího aparátu, tak domácích přisluhovačů okupačního režimu, udavačů a agentů německých tajných služeb, členů kolaborantských politických hnutí a dalších osob, které se zpronevěřily principům demokratického státu. Mimořádné lidové soudy byly zřizovány v sídlech krajských soudů, tvořil je pětičlenný senát, sestavený z profesionálního soudce v roli předsedy a čtyř soudců z lidu. Řízení nesmělo trvat déle než tři dny a v případě, že byl vynesen trest smrti, měl být vykonán do dvou hodin. Retribuční soudnictví proběhlo ve dvou fázích, označovaných jako první a druhá retribuce, činnost těchto mimořádných senátů se uzavřela s koncem roku 1948. Výrazná část těchto procesů proběhla v hlavním městě, kde bylo vykonáno 146 rozsudků smrti. Právě těmto případům se věnuje kniha Kolaboranti a váleční zločinci na pražském popravišti.

Kniha je věnována vývoji a bojovému nasazení letadel poháněných proudovými motory v období druhé světové války. Idea leteckého turbínového motoru byla v různých zemích propracovávána již meziválečném období, ovšem až v letech druhé světové války dosáhly tyto pohonné jednotky takového výkonu a spolehlivosti, že bylo možné pomýšlet na jejich praktické využití v letadlech, nasazených na frontách. S přípravou proudových motorů byl provázán vývoj draků a vědecký výzkum v oblasti aerodynamiky a chování letounů v rychlostech, blížících se zvukové bariéře. Nejrozsáhlejší výzkum probíhal v leteckých firmách a výzkumných institucích nacistického Německa, které proudové stroje nasadilo v rozsáhlém měřítku, k bojovým jednotkám se dostaly dokonce tři typy letounů. Na spojenecké straně se dostal do boje pouze britský Gloster Meteor, k bojovým jednotkám však koncem války přicházely další typy, jiné představovaly experimentální programy nebo se neprosadily do výzbroje svých zemí. Text zahrnuje rovněž konstrukce, využívajících příbuzných druhů pohonu, tedy letadel s motokompresorovými či pulzačními jednotkami, jsou sem zahrnuty i pokusy a využití tehdejších letadel s kombinovanými pohonnými systémy. Kniha volně navazuje na titul Raketová letadla druhé světové války, rovněž vydaný nakladatelstvím Svět křídel.

Kniha obsahuje informace o vývoji tanků od jejich prvopočátků v zákopech první světové války až do začátku 90. let. Autorem většiny textů je pracovník VHÚ a odborník na dějiny obrněné techniky Ivo Pejčoch. Svět tanků je pro přehlednost rozdělen do tří sekcí, které zahrnují Velkou, druhou světovou a studenou válku. Čtenář se v nich seznámí nejen s historií tankových vojsk, ale zejména jednotlivými typy, jež sloužily v jednotlivých armádách. Dále obsahuje i exkurzy k tankům italské, švédské nebo třeba izraelské provenience. Obsahuje také řadu dalších textů, například o taktice, osádkách nebo vývoji pancéřování a munice. To vše doplňuje bohatý vizuální materiál včetně přehledných grafik a unikátních kolorovaných fotografií.

Kniha obsahuje informace o vývoji tanků od jejich prvopočátků v zákopech první světové války až do začátku 90. let, nově navíc kapitola o současných tancích. Autorem většiny textů je pracovník VHÚ a odborník na dějiny obrněné techniky Ivo Pejčoch. Svět tanků je pro přehlednost rozdělen do tří sekcí, které zahrnují Velkou, druhou světovou a studenou válku. Čtenář se v nich seznámí nejen s historií tankových vojsk, ale zejména jednotlivými typy, jež sloužily v jednotlivých armádách. Dále obsahuje i exkurzy k tankům italské, švédské nebo třeba izraelské provenience. Obsahuje také řadu dalších textů, například o taktice, osádkách nebo vývoji pancéřování a munice. To vše doplňuje bohatý vizuální materiál včetně přehledných grafik a unikátních kolorovaných fotografií.

Další díl knižní řady, zaměřené na historii obrněných vozidel od jejich počátku až po současnost, je věnován na snad nejvýznamnější kategorii, středním tankům a jejich následovníkům, nazývaným dnes MBT (Main Battle Tanks). Během století, které uběhlo od nasazení prvních strojů tohoto druhu, prošly střední tanky bouřlivým vývojem a již za druhé světové války představovaly jednu z nejdůležitějších zbraní, která vybojovala většinu pozemních tažení. I v následujících desetiletích představovaly střední tanky, které se postupně přerodily v současnou kategorii MTB, páteř armád téměř na celém světě. Střední tanky vybojovaly po roce 1945 nesčíslné množství pozemních bitev, od skutečně velkých válek, jakými byly válka v Koreji, řada arabsko-izraelských konfliktů nebo války Indie s Pákistánem, až po lokální války i občanské konflikty. Mnohokrát se nechali slyšet někteří analytici, že nastal soumrak obrněnců a budoucnost patří mobilitě a moderním technologiím, praxe však ukazuje, že údernou sílu pancéřových monster lze těžko něčím zastoupit. Nejméně v tomto století tak mají tanky budoucnost prakticky jistou a armády by se bez nich jen těžko obešly. Střední tanky prošly mnoha proměnami, od prvních neohrabaných krabic přes stroje, které v ohromných počtech vybojovaly druhou světovou válku až po současné MBT, chráněné technologicky pokročilými pancíři, vyzbrojené výkonnými kanóny velkých ráží a nejnovějšími modely elektronických systémů. Téma středních tanků je natolik rozsáhlé, že bylo nutné text rozdělit do dvou dílů, neboť jediná kniha by byla příliš objemná a čtenářsky nekomfortní. Druhý díl je rovněž připraven pro tisk a bude první následovat v dohledné době. Do textu jsou zařazeny státy, kde probíhal komplexní vývoj středních tanků i některé další, jejichž podniky dokázaly provést na zahraničních vzporech takové technické změny, že je proměnily ve v podstatě nový typ.

Českomoravská Kolben Daněk, jeden z pilířů československé strojní výroby se zapsala do historie i jako velmi významný producent obrněné techniky. První poklus je v rámci firmy datován již do let první světové války, po pokusech z dvacátých let nastalo nejslavnější období podniku, který dokázal vyvinout tanky vlastních vzorů, vyzbrojit jimi domácí armádu a dosáhnout mimořádných exportních úspěchů. Skvělé tanky Praga sloužily v některých zemích po desítky let, mnohem výraznější bylo však jejich působení v letech druhé světové války. Pro okupační moc byly produkovány tisícikusové série nejen tanků, ale i samohybných děl, využívajících jejich podvozků. Tato vozidla tvořila důležitou součást výzbroje wehrmachtu, SS i německých spojenců po celou dobu války. Po jejím ukončení pokračoval vývoj v osvobozené vlasti, ale direktivní zásahy nového režimu poměrně záhy práce v tomto směru zastavily.

Elegantní Freccie (CR.32) se staly jedním z hrdinů španělské občanské války, italští letci na nich bojovali v Africe, čínští bránili svou vlast proti Japoncům, maďarští se na nich střetávali s letadly slovenskými, rumunskými a jugoslávskými, stíhačky sloužily i v Jižní Americe. Elegán třicátých let, který se osvědčil na čtyřech kontinentech… Ač méně pohledný i nástupce Freccie CR.42 Falco se do historie zapsal jako neohrožený bojovník - nad Afrikou i nad Středozemním mořem, v maďarských barvách bojoval proti letectvu sovětskému, v barvách belgických proti Němcům a v barvách německých proti Britům. Pokud CR.32 představuje v historii světové letectví vrchol éry stíhacích dvouplošníků, CR.42 tuto kapitolu uzavírá…